Audio recenze: Fabelmanovi [The Fabelmans] - 80%

Umírněné, přízemní, nevelkolepé vyprávění o normálním životě normálního kluka v normálním světě. Na meta-úrovni je zajímavé, že de facto vynálezce současného filmového blockbusteru natočil sám o sobě (a o své lásce k blockbusterům) film tímto stylem.

Audio recenze: Divnosvět [Strange World] - 40%

Občas nápaditá výtvarná stylizace, pár zajímavých nápadů, ale (opět) to vypadá jako zcela náhodný guláš, který sice obsahuje potřebné ingredience, ale nic dostatečně zajímavého. Například závěrečná pointa by vydala na samostatný film, ale je jí věnována asi jedna minuta děje.

Audio recenze: Zkouška umění - 80%

Nejzábavnější český dokument za mnoho posledních měsíců. Lhostejno, zda záměrně. Projděte křovím!

Audio recenze: Grand Prix - 60%

Vtipné figurky ve scénkách, které jsou samy o sobě celkem vtipné, ale dohromady netvoří žádný fungující celek. Všichni se chovají zcela náhodně.

Audio recenze: Menu [The Menu] - 40%

Zajímavě rozehraný film s kvalitními herci, který se ve dvou třetinách úplně rozpadne a vyšumí do ztracena. Měla to být satira? Měl to být praštěný horor? Měl to být sofistikovaný horor? Jako kdyby sami tvůrci vůbec netušili, k čemu film směřuje.

Jak na Mastodon - sociální síť, která je alternativou Twitteru

(Tento článek není o filmu)

Ve světle nedávných událostí okolo Twitteru (který je nyní kontrolován zvrhlým Afroameričanem) dochází k tomu, že se jeho uživatelé houfně přesouvají na Mastodon, o kterém se doslechli, že to je "něco skoro jako Twitter". Což je v lepším případě extrémní zjednodušení pravdy, v horším případě lež, která se těm lidem může vymstít. Protože jsem "na Mastodonu" už přes 4 roky, rád to pro vás uvedu na pravou míru.

Především, už nadpis tohoto článku obsahuje zásadní (a často papouškovaný) omyl. Mastodon není sociální síť. Mastodon je software, který před lety začal vyvíjet Eugen Rochko. Tento software můžete nainstalovat na svůj online server, tam ho spustit, a tím začne na onom serveru fungovat něco, co se na první pohled chová jako Twitter a můžete tam pozvat svých pár kamarádů, aby si tam tweetovali. Pardon, tootovali. Téhož výsledku můžete dosáhnout také instalací jiného softwaru. Dalo by se tedy říct, že "Mastodon je jedním z programů, pomocí kterého si můžete založit svou vlastní miniaturní sociální síť". Mastodon je ale tak vychytaný, že dokáže komunikovat s jinými servery a můžete sledovat jejich uživatele, odpovídat na jejich příspěvky atd., i když jsou registrovaní a aktivní na jiném serveru, než je ten váš. A teď pozor: Tohle všechno není výlučná vlastnost Mastodonu. Na těch jiných serverech vůbec nemusí běžet software jménem Mastodon, a stejně vám ta komunikace s nimi bude fungovat, protože všechny používají komunikační protokol ActivityPub.

Retro audio recenze: Američan [The American] - 70%

Profesionálně, stylově a zcela záměrně natočeno tak, jak se točily krimi thrillery v 60. a 70. letech minulého století.

Audio recenze: Rimini - 70%

Pokud jste trochu na art a trochu gerontofilní, tak budete z této pomalé ultradeprese v sedmém nebi.

Recenze: Ennio - 60%

Mnoho měsíců po vydání na BluRayi se překvapivě dostává do našich kin dokument o jednom z nejslavnějších skladatelů filmové hudby.

Ennio Morricone toho složil spoustu (opravdu spoustu, takže musel občas vykrádat sám sebe), umřel předloni v 91 letech a je držitelem dvou Oscarů (z toho jednoho čestného). Celovečerní dokument o něm natočil Giuseppe Tornatore, pro kterého skládal Morricone hudbu do většiny jeho filmů.

Film má dvě a půl hodiny a je skutečně ultimativním pohledem na mistrův život a tvorbu. Tornatore měl možnost natočit s Morriconem mnoho hodin původních rozhovorů, takže pokud někdy Morricone něco zajímavého zažil nebo řekl, v tomto filmu to uvidíte a uslyšíte.

Z výsledku jsem ale poněkud rozpačitý, protože mi není úplně jasné, komu je film vlastně určen. Některé pasáže jsou zjevně určeny lidem, kteří dobře znají Morriconeho, hudbu a filmovou hudbu (docela odborné analýzy jeho skladatelských metod nebo obskurních filmů z 60. let), jiné pasáže naopak pozůstávají z dlouhých citací Morriconeho nejslavnějších hudebních fláků, které musejí zpaměti znát všichni, kdo se aspoň trochu zajímají o film. A velká část filmu pozůstává pochopitelně z toho, jak všichni dokola chválí Morriconeho genialitu.

Během té dlouhé stopáže se dozvíme několik opravdu zajímavých a dojemných historek z Morriconeho osobního i profesionálního života, což mě přivedlo na myšlenku, že bych Morriconeho příběh možná rád viděl jako hraný film, ve kterém by byly mistrovy osudy trochu upraveny, aby to celé dávalo dramatický smysl. Tornatore se o to chvílemi pokouší (např. se nám snaží naznačit, že se Morricone vnitřně identifikoval s titulním hrdinou jeho Legendy o 1900), ale je toho málo a nesedí to dohromady se striktně popisným zbytkem filmu.

Pokud vezmeme v úvahu, že já patřím k naprosto nejcílovější skupině diváků tohoto filmu, tak je docela smutné, že se v mých očích jen tak tak přehoupl do nadprůměrného hodnocení. Obávám se, že pro většinu nefanoušků je to (především vzhledem k délce) film k nepřežití.

Audio recenze: Civilizace - Dobrá zpráva o konci světa - 40%

Mozaika převážně zajímavých výjevů a rozhovorů, u které jsem většinu času nechápal, co přesně se mi tím vším tvůrci snaží sdělit. Připadalo mi, že mnohokrát popírají to, co před chvílí sami řekli.