8.4.13

Recenze: Práskač [Snitch] - 70%

Dwayne Johnson (aneb The Rock, což zní líp, sorry Dwayne) hraje majitele dopravní firmy, který je rozvedený a má novou ženskou a dceru. Pak se dozví, že jeho dospívající syn z předchozího manželství byl zavřen za distribuci drog.

Následkem jistých specifických zákonů došlo k tomu, že i když synek drogy neprodával a prodávat nechtěl, hrozí mu minimálně deset let vězení. Polepšit si může jen tím, že by práskl jiné obchodníky s drogami, ale žádné pořádné nezná.

Tudíž The Rock bere osud syna do vlastních rukou, sežene kontakt na nebezpečné dealery a nabídne jim, že pro ně bude pašovat drogy ve velkém (ve svých náklaďácích). Pak je chce udat policii a tím si vymoci snížení trestu pro syna...



Vzhledem k námětu a vzhledem k tomu, že v hlavní roli uvidíme Rocka, je nutno zdůraznit jednu velmi zásadní skutečnost: Rock nehraje žádného tajného agenta, ex-Navy Seala, a dokonce ani boxera amatéra. Hraje normálního tátu, kterému shodou okolností narostly svaly. Hlavní hrdina, pokud se nepletu, v celém filmu nikoho nezastřelí ani nikoho nezmlátí.

Film nemá ani vzdáleně takovou atmosféru, jak se snaží lživě tvrdit trailer. Hlavní hrdina je většinu filmu POSRANÝ STRACHY, dostane pořádně přes hubu a párkrát náhodou unikne smrti (ne že by bojoval s nebezpečím, ale utíká před ním a podaří se mu to).

Přestože se ve filmu vyskytuje přestřelka a něco jako automobilová honička, rozhodně nejde o akční podívanou a překvapivě připomíná spíše přízemnější, syrovější drama jako Gone Baby Gone nebo Gran Torino.

To znamená, že The Rock v tomto filmu je nucen podávat herecký výkon a přestože ho, chlapíka, mám takovým tím heterozpůsobem rád, přesto mě překvapilo, jak dobře je schopne zahrát roli, která nemá nic společného s akcí ani s komedií, což je snad v jeho kariéře poprvé! Fakt příjemné překvapení a doufám, že ho ještě v něčem podobně zajímavém uvidím.

The people's elbow (vlevo)

A vůbec, všichni hrají dobře: Nejzajímavější týpek je policajt ze speciální jednotky - Barry Pepper se strašidelným kozím fousem. Soudkyni hraje Susan Sarandonová a v ostatních rolích jsou herci, jejichž tváře ani jména mi nic neříkaly. A gangsteři jsou správně gangsta!

Ani jméno režiséra mi nic neříkalo, ale budu si ho pamatovat, protože se mu podařilo dát scénám mnohem lepší atmosféru, než by objektivně měly mít. Všimněte si například, jakým způsobem používá hudbu, a jaké teskné tóny provázejí závěrečnou honičku (a nikoliv zimmertechno nebo rap, který zní v traileru).

Bohužel, film má scénář, který je přinejlepším průměrný. Většina děje je předvídatelná a některé zvraty a náhody jsou opravdu hodně přitažené za vlasy (včetně té ústřední zápletky, že když otec odhalí zločince, jeho syna pustí oficiálně z basy). Je nadhozeno několik zajímavých dilemat, která jsou následně vyřešena až rušivě hladce. A celé je to nakonec pojato jako nějaká obžaloba amerického právního systému, což je - vzhledem k primitivnosti zápletky - divné, až nevkusné. Více o tom viz rozbor zde (spoilery!).

Abych to shrnul: Práskač vznikal podle velmi slabého scénáře, ale nějakou zajímavou shodou okolností se toho scénáře ujal překvapivě dobrý režisér a překvapivě dobří herci - včetně Rocka!

7.4.13

Recenze: Můj pes Killer [Môj pes Killer] - 40%

Osmnáctiletý Marek je skinhead, respektive chtěl by být tak hardcore, aby to někdy dokázal dotáhnout na skinheada, čímž by v životě konečně něco dokázal. Přesněji řečeno, je to slaboch, žije na venkově na slovensko-moravských hranicích, v nefunkční rodině a trénuje svého bojového psa (Killera).

Něco jako "příběh" vzejde z toho, že musí Marek zařídit jakési papírování mezi svým otcem a matkou, která se s otcem dávno rozvedla, dala se dohromady s nějakým Romem a má s ním malého syna. Dojde k jistým interakcím, při kterých je Marek nucen postarat se o malého poloroma, z čehož by měl problém, kdyby se o tom dozvěděli jeho nabušení plešatí soukmenovci.



Tento česko-slovenský film Miry Fornayové typickým artfilmem, natočeným digitálně syrovým způsobem, ruční kamerou, s kontaktním zvukem, s dlouhatánskými záběry atd... Bohužel v této "syrovosti" šli tvůrci až příliš daleko, protože MNOHA REPLIKÁM NENÍ ROZUMĚT (a to jsem film viděl ve slušném kině), což představuje velký problém, pokud máte pochopit, o čem je vlastně závěrečná (a jediná) zápletka. Aniž bych příliš spoileroval: Ke konci filmu Marek malého poloroma odveze od jeho (a své) matky do svého příbytku, a nebylo mi jasné, jestli to dělá proto, že ho chce ochránit před matkou, nebo jestli ho tam hodlá umučit protože chce být skinhead, nebo jestli ho tam chce dočasně schovat, aby se mezi jeho soukmenovci nevědělo, že s ním má něco společného.

Další problém pak je v tom, že většina zúčastněných jsou neherci a je to na nich vidět (a slyšet, když jim rozumíme). Výkony některých vedlejších postav jsou strašlivě ochotnické.

Snad proto se ve filmu moc nemluví a jeho většina pozůstává z toho, že Marek (který je překvapivě podobný Michalu Vargovi, legendě internetu) někam pomalu jde, nebo jen tak stojí a někam zarputile kouká. Je to působivější, než byste si mysleli, ale není to dostatečně působivé na to, aby to utáhlo celý film. Spíš to vypadá jako ne úplně podařený dokument, složený z náhodných výjevů z této nehostinné části republiky.

P.S: Při následné diskusi s tvůrci jsem se nejdříve domníval, že celý film byl natočen za jeden den, což by jistým způsobem vysvětlovalo, jak vypadá, a činilo by ho to zajímavějším. Bohužel jsem jen špatně pochopil fakt, že film se ODEHRÁVÁ během jednoho dne, ale natáčení trvalo klasických několik týdnů.

6.4.13

www.OzivleFoto.cz - Kdy se ten pokrok zastaví?

Dnes se s vámi musím podělit o neuvěřitelnou věc, o které jsem se dozvěděl od Honzy Rylicha.

Jde o to, že se malému českému startupu pomocí pokročilého virtuálního 3D mappingu a perfektně přirozené hlasové syntézy povedlo vdechnout život obyčejné dvourozměrné fotografii, takže to vypadá, že postava na fotce se pohybuje a mluví, a to zcela přirozeně!



To ale ještě nic není. Tuto technologii se podařilo dovést k takové dokonalosti, že je možno dát život a hlas i zvířeti:



A dokonce i neživému objektu (zde je dobré pustit si video ve fullscreenu, aby vám neunikl jemný 3D efekt)!



Doslova ohromující pak je video, ve kterém spolu mluví lidským hlasem tři pohyblivá zvířata!



Jistě se mnou budete souhlasit, že toto je nejvýznamnější pokrok v CGI animaci od filmů Roberta Zemeckise. Na rozdíl od drahých hollywoodských triků může ale tento skvělý efekt být váš za pouhých 300 Kč! K objednání na www.ozivlefoto.cz, kde si v galerii můžete prohlédnout i další ohromující ukázky!

V jaké ohromující době to žijeme? Kdy se ten digitální pokrok zastaví??

P.S: Tento post není placená reklama. Myslím to upřímně.

5.4.13

Recenze: Jakub Špalek: Život s Kašparem - 60%

Jakub Špalek je:
  • Herec
  • Šéf divadla Kašpar
  • Revolucionář z roku 1989
  • Měl v životě několik lásek
    • a poslední z nich byla hodně nemocná
A to je asi tak všechno. Helena Třeštíková sledovala jeho život 23 let (od listopadu 1989), a z natočeného materiálu vzniklo něco velmi podobného, jako nedávný dokument o Vojtovi Lavičkovi (do kin šly oba ve stejný den).



Prvních téměř 20 let je odbyto velmi rychle (za méně než polovinu trvání filmu) a protože jsou v některých okamžicích vynechány celé roky událostí, dojde najednou k tomu, že se hlavní protagonista skokem změní ze sexy rozervaného umělce v obtloustlého oplešatělého strejdu (takže mi pár desítek sekund trvalo, než mi došlo, co za cizího člověka tam najednou mluví o své rodině).

Podobně jako ve filmu o Vojtovi Lavičkovi platí, že se dozvíme o několika partnerkách (tuším třech), ale všem kromě poslední je věnováno jen pár minut, načež zmizí a Špalek jen zmíní "prostě jsme si nerozuměli, brala mi tvůrčí svobodu, takhle je to lepší" apod... Rád bych slyšel, co na to říkala druhá strana...

Ve výsledku jde ale o zajímavější film, než byl ten s Lavičkou, protože má poměrně jasné a nosné hlavní téma (snaha vést divadlo a dát do něj všechno) a sekundární téma (poslední Špalkova partnerka - a současně kolegyně - téměř zemřela při čekání na transplantaci ledviny). Co se týče hlavního tématu, jsme svědky toho, jak bouřlivák, který se chlubí tím, že "naše divadlo je ekonomicky soběstačné", vystřízliví následkem toho, že "nečekaně zkrachoval" a posléze začne organizovat demonstrace, aby mu někdo přiklepl nějakou dotaci. Co se týče vedlejšího tématu, je nakousnuto zajímavé dilema s dárcovstvím orgánu (viz trailer).

Ukázky zkoušených a předváděných divadelních her mě pouze utvrdily v přesvědčení, že naprostá většina českého divadla a divadelního projevu je pro mě nesnesitelná. Pokud máte k tomuto umění vřelejší vztah, pravděpodobně se vám tento film bude líbit více.

4.4.13

Recenze: Nerada ruším [Undskyld jeg forstyrrer] - 40%

Dánská černá komedie / existenciální podobenství / bůhvíco jiného...

22letá (pohledná) Helene, žijící se svou matkou, se snaží zjistit, kdo byl její otec. Má tušení, že by to mohl být šéf nedalekého neúspěšného divadla, tak se tam jde podívat. Šéfovi se zalíbí její pes a obsadí ho do právě zkoušené hry. Pes je za záhadných okolností nalezen mrtvý v odpadkovém kontejneru. Helene se nabídne, že bude psa hrát ona. V roli psa kousne herce do rozkroku. Když předvásí psa šéfovi, ten ji análně znásilní. Tlustý scenárista se do Helene zamiluje, přestože nahradila jeho oblíbeného vycpaného jelena, který měl původně ve hře vystupovat. Scenárista má fobii z otevřených prostor. Stárnoucí primadona, obsazená do hry, má podřezané žíly. Všichni se všemi spí / v minulosti spali... Mám pokračovat?



Mám rád filmy, které jakýmkoliv způsobem vybočují z normálu a jsou "divné". Většinou to totiž znamená, že - když nic jiného - aspoň nejsou nudné.

Nerada ruším je ovšem každou chvíli divný úplně jiným stylem. Chvílemi jako Amélie z Montmartru, chvílemi jako Klub rváčů, chvílemi jako artová dánská existenciální temné komedie. Občas uvidíme zajímavý vizuální nápad, jindy musíme přetrpět dlouhé scény dialogů na malém divadelním jevišti a v zákulisí.

Když v jedné scéně Helene zabodne nůžky do hrudi své matky, po pár sekundách se ukáže, že si to jen představovala. Kdyby si to nepředstavovala a matku opravdu zapíchla, ani bych se moc nedivil. V tuto chvíli už je totiž jasné, že v tomto filmu se může stát cokoliv a většina toho, co se stane, nemá souvislost s tím, co se stalo předtím a co se stane potom. Typické je, že otázka "Kdo je vlastně hrdinčin otec" nakonec není jasně zodpovězena, ale rád bych se klonil k názoru, že to je ten tlouštík, do kterého se na konci zamiluje a uhání s ním vstříc lepším zítřkům.

Ze všeho nejvíc to celé vypadá jako adaptace nějaké kultovní knihy, ze které byly omylem vypuštěny nějaké zásadní vysvětlující pasáže, takže něco přináší jen těm, kteří četli předlohu. Já ji nečetl (pokud existuje)...

Recenze: Vedlejší účinky [Side Effects] - 60%

Trailer na nový film Stevena Soderbergha je poněkud zavádějící a dělá jako že spoileruje věci, které se ve filmu ve skutečnosti nestanou.



Pokusím se bez spoilerů: Jude Law je psychiatr, jehož pacientkou je Rooney Maraová, jejíž manžel (Channing Tatum, spíše jen cameo) se právě vrátil z vězení a ona to nemá v hlavě úplně v pořádku, občas je náměsíčná, občas ubližuje sama sobě nebo jiným aniž by o tom věděla, atd... Law jí doporučí jistý nový protistresový lék, na který ho upozornila Catherine Zeta-Jonesová, jeho kolegyně lékařka.

Následně se stave Maraové - řečeno mírně - "podstatně zhorší" a už nejde jenom o psychický stav, ale také o trestný čin (nebo víc). Law je do případu zapleten jako odborný psychoanalytik, a současně jako člověk, který Maraové ten lék předepsal, za což byl dobře placen farmaceutickou firmou.

A to by stačilo. Pokud chcete vědět o ději víc, úplně na konci článku jsou spoilery.

První cca. polovina filmu je rutinní drama o tom, jak jsou nadnárodní lékařské koncerny zlé a jak se v honbě za ziskem neštítí zničit lidské životy, profesní pověst, i celé rodiny. Je to slušně řemeslně natočeno, herci dobře hrají, a všechno to vypadá jako velmi předvídatelná "obžaloba kapitalistického systému".

Je potřeba ji vyléčit. Análně.

V polovině filmu ale najednou dojde k dosti nečekanému zvratu! Ten mě probudil z letargie, zbystřil jsem, a záhy jsem zjistil, že většina toho, o čem byla první polovina, je vlastně zbytečná, a dívám se teď na jiný film, film jiného žánru a o něčem jiném. Jakmile jsem se ale přeorientoval na tento druhý film, opět vše jelo v očekávaných kolejích až do úplného konce.vNebyl jsem uražený nebo naštvaný, ale prostě mi to přišlo jako dvě mírně nadprůměrné epizody nějakého thrillerového televizního seriálu, přičemž každou z nich režíroval zcela jiný režisér podle scénáře jiného scenáristy.

A to je asi tak všechno, co můžu napsat aniž bych spoileroval druhou polovinu filmu.

No a teď ty spoilery:

Především: Ta "dramatická událost" v první polovině filmu spočívá v tom, že Maraová zabije (ubodá) Tatuma (svého manžela), aniž by o tom věděla - v nějakém náměsíčném stavu. Divák si má myslet, že za to mohl onen experimentální lék, ale kdyby to Law připustil, zničil by si kariéru (a tím rozvrátil rodinu, protože nemají moc peněz).

V polovině filmu Law zjistí jisté zvláštní okolnosti a pak mu dojde, že Maraová je celou dobu zcela zdravá a úplně všechno (předstíraná choroba, vyhledání Lawa, vražda manžela) byl její ďábelský plán, vymyšlený spolu se Zeta-Jonesovou, za účelem zbhatnutí na burze a zničení Lawa. A BTW, Zeta-Jonesová a Maraová jsou celou dobu lesbické milenky, čemuž je bohužel věnována jen asi minutová scéna a nikoliv 95 procent filmu, jak by se slušelo...

Druhá polovina filmu je tedy jistým způsobem zábavná, podobným způsobem jako třeba Obvyklí podezřelí, Podraz - takovým tím nadsazeným, trochu praštěným způsobem, který je poněkud retro mi moc nesedl k tomu vážnému dramatu v první polovině. Dochází k velmi nepravděpodobným ochcávačkám jednoho na druhého, aby to celé vyvrcholilo úplně největší ochcávačkou.

Je možné, že to Soderbergh myslel jako sofistikovanou hru s divákem, ale kdyby mi bylo řečeno, že to režíroval nějaký neznámý debutující režisér, klidně bych věřil tomu, že se to celé - navzdory dobrým hercům - z nějakého náhodného důvodu prostě jenom moc nepovedlo...

3.4.13

Recenze: Jako za starejch časů [Stand Up Guys] - 70%

Starý gangstera Val (Al Pacino) byl právě propuštěn z vězení (po 28 letech) a nastěhuje se ke svému jedinému kamarádovi, dalšímu starému gangsterovi Docovi (Christopher Walken) a chce si hned vyrazit pořádně si užít. Bohužel pro Vala, Doc má nařízeno ho zastřelit. Bohužel pro Doca, Val to tuší...



Tudíž udělají jedinou logickou věc: Vytáhnou z domova důchodců svého třetího kámoše (Alan Arkin), ukradnou fáro, seženou kurvy a Viagru, a jdou si užít. Ale pochopitelně se stanou jisté nepředvídatelné věci...

Začněme malou odbočkou. Vzpomínáte na film Číslo 5 žije?


Ten chlapík vpravo je Fisher Stevens, režisér filmu Jako za starejch časů. A je to běloch.

Fisher Stevens umí dobře imitovat vulgárně stereotypní Indy, ale herecky ani režijně se nikdy nijak výrazně neprosadil (dělal dost v televizi). Proto je Jako za starejch časů poměrně příjemným překvapením, neboť jistě nebylo snadné natočit ho tak, aby jeho poměrně složitě budovaná atmosféra fungovala tak, jak má.

Film totiž není žádná akční střílečka, ani nic ve stylu Pulp Fiction (jak by nám chtěla vnutit reklamní kampaň). Je to především film o tom, že dva staří chlapíci už mají život víceméně za sebou a protože nejsou hloupí, došlo jim, že až se noc změní v ráno, bude nejméně jeden z nich mrtvý. A jsou si vědomi, že to - vzhledem k jejich aktuálnímu věku a životní situaci - není příliš tragický fakt, který by jim měl bránit si tu poslední noc užít. A pořídit si slušné kvádro.

Film se skutečně celý odehrává během jedné noci, v jejímž průběhu hlavní hrdinové mimo jiné třikrát navštíví stejné bistro a třikrát stejný bordel. A kromě toho ukradnou auto, vyloupí lékárnu a krejčovství, ublíží několika lidem, uspořádají pohřeb a přiznají se k některým věcem, ke kterým nenašli za posledních 30 let odvahu.

Scénář není nic světoborného. Jakmile začne nějaká podzápletka, většinou je záhy jasné, jak skončí. Některé vtípky se pohybují nebezpečně blízko nějaké sandlerovské fekal-komedii (opakované humory s erekcí a prostitutkami).


Naštěstí se ale daří Stevensovi udržet nechutnosti v mezích, které ještě jsou přijatelné, až roztomilé, na čemž samozřejmě mají obrovskou zásluhu dva hlavní představitelé (a Arkin v poněkud menší roli). Nerad používám výrazy jako "herecký koncert", nicméně je evidentní, že když herci umí a scénář není úplný shit, může vzniknout příjemná, neurážející, pohodová záležitost.

A "pohodová" je zde klíčové slovo. Ve filmu není nic jako akční scény (jen jedna krátká honička s policajty), žádný efektní střih, žádný agresivní soundtrack, tempo je záměrně pomalé...

Je to spíš jako televizní krimi-inscenace ze 70. let. Což myslím jako pochvalu.

Občas takovýhle film udělá člověku dobře.

2.4.13

Přerušujeme vysílání kvůli tomuto důležitému vzkazu!

Pokud nemáte moc času, zde je pointa:



Pokud máte čas, zde je super-extended director's cut:



Recenze: Jack a obři [Jack The Giant Slayer] - 40%

Jack je nuzný mladý farmář a náhodou se dostane ke kouzelným fazolím, ze kterých může vyrůst strom až do nebeské říše, kde žijí obři. Což se stane, a omylem se tam nahoru k obrům dostane i princezna. Jack (a několik dalších lidí) ji šplhá nahoru zachránit.



Jack a obři je ne úplně podařený film, na kterém jsou některé věci příjemné a jiné divné až nepříjemné. Když to zprůměruji, vyjde mi něco okolo zlatého středu, ale bohužel mu musím ubrat nějaké body za to, že jsem český divák a že film je dabovaný...

"Jack and the Beanstalk" je extrémně známá pohádka, kterou slyšelo snad každé dítě, žijící v USA. Existuje ve spoustě verzí a permutací, ale když mladý Američánek uslyší "Fee Fi Fo Fum", je to pro něj něco jako pro nás "Ovčáci čtveráci, vy jste naši vičku". Film začíná přesně těmito slabikami, ale později se ukáže, že (narozdíl od pohádky) jsou to jména konkrétních obrů. V české verzi je to "Fee Fi Fo Fum" přeloženo, už si nepamatuji jak, ale něco ve stylu "Flik, Flak, Flok, Flek". Není to špatný překlad, ale na českého diváka to nutně musí působit jako kdyby byl vypravěč na tripu (že jsou to jména obrů, to se dozví až v půlce filmu).

A takových věcí je ve filmu hodně. Různé drobnosti, které nějak odkazují na původní pohádku, případně tyto elementy nějak mutují a dělají z nich něco jiného. Pro člověka, který k tomu všemu přistupuje jako k původní pohádce, se celým filmem nese neodbytný pocit, že mu jakási důležitá vrstva toho celého uniká...

Docela mě iritovala nekonzistentnost v rámci příběhu, často i v různých záběrech jediné scény. Například země obrů se nachází někde mezi 300 metry a 10 kilometry nad zemí, v každé scéně je to jinak. Megastromy z kouzelných fazolí někdy unesou šplhající obry (a je to bráno jako samozřejmý fakt, nezbytný pro děj), ale jindy se pod nimi prohýbají a visí dolů (a je to bráno jako samozřejmý fakt, nezbytný pro děj). Královské vojsko se rozhodne pokácet megastonek, pracuje na tom mnoho hodin, a pak jsou všichni hrozně vyjeveni, že pokácený stonek spadne...

Jack (Nicholas Hoult) mi byl strašlivě nesympatický, až nepříjemný - takhle nějak si představuji mladého Hannibala Lectera. Chemie mezi ním a princeznou je nulová (princezna je spíš jen taková rekvizita). Mnohem zajímavější je Ewan McGregor jako rytíř Elmont. Férový chlap s nadhledem a šviháckým knírkem, který je příliš sexy na to, aby se zajímal o ženské. Třetí hlavní postavou pak je Stanley Tucci (kterého jsem celý film nepoznal, protože je zarostlý a nafouklý!) jako zlý Roderick, který si má vzít princeznu, ale nějak mu to nestačí, tak si vymyslí složitý plán, jak si podrobí obry a s jejich pomocí dobyde... zřejmě něco víc, než celou říši (kterou by sňatkem získal tak jako tak)... Hlavní obr se dvěma hlavami pak vznikl (ta větší hlava) podle obličeje Billa Nighyho, který ho v původním znění také mluví.

Pokud můžu soudit podle pár minut anglických ukázek, které jsem viděl, český dabing filmu moc nepomohl a leckteré hlášky v českém znění postrádají šmrnc. Obzvlášť nepříjemné jsou pokusy o veršované říkanky.

Film byl jistě drahý, ale působí zvláštně nesourodě, jako kdyby do sebe jeho jednotlivé elementy špatně zapadaly, nebo jako kdyby každou scénu točil někdo jiný. Celé to režíroval Bryan Singer (Obvyklí podezřelí, X-Men, Superman se vrací) a vztahy hlavních hrdinů působí tak nějak... neheterosexuálně.


Triky jsou správně vyrenderované a virtuálně nasvícené, ale ve většině scén s obry mi vůbec nepřišlo na mysl, že bych se snad díval na živé hrdiny. Byli to jenom dobře animovaní virtuální pajďuláci.

Po 90 minutách pohádka logicky, emočně a celkem smysluplně skončí happyendem, nicméně okamžitě následuje něco jako sequel, pozůstávající z třicetiminutové bitvy tuctů obrů proti stovkám lidí, bránicím zámek (z těchto scén pochází většina akce, která je vidět v traileru). Kontrast mezi prvními třemi čtvrtinami (které jsou spíš hravé) a poslední čtvrtinou (která je spíš zkopírovaná z Pána prstenů) je podivný. A úplně na konci je bizarní náznak, že pokračování se bude odehrávat v současnosti! Ale k tomu jistě nedojde, protože Jack a obři byl strašlivý propadák.

3D je opět zcela zbytečné a místy na škodu, protože se mnoho scén odehrává ve tmě.

1.4.13

Před 20 lety se točily zajímavější reklamy



Režie Marek Dobeš, Štěpán Kopřiva a pět dalších lidí. Hudba dělaná v Ultimate Trackeru. Zadavateli se to myslím nelíbilo a nikdy to nepoužil...