Recenze: Dluh [The Debt] - 60%

Před třiceti lety se tři mladí agenti Mossadu dostali do Východního Berlína, aby zde unesli sadistického německého válečného zločince. Dopadlo to poněkud jinak, než to dopadnout mělo.

Nyní titíž tři (už hraní jinými herci) zjišťují, že to tenkrát dopadlo JEŠTĚ PODSTATNĚ JINAK, než se domnívají, a že je zapotřebí vydat se znovu do akce a vyřešit to jednou provždy, jinak z toho bude mrzení.



Herecké výkony nejméně poloviny herců z ústřední šestice jsou velmi dobré, ale scénář a režie jsou rozkolísané a poněkud schizofrenní.

Dost podobně jako u nedávných Elitních zabijáků film osciluje mezi něčím jako byl Spielbergův Mnichov a mezi moderním Jamesem Bondem. Takže místy oceňujeme inteligenci scénáře a o chvíli později se smějeme, jak do sebe dva důchodci zapíchávají různé ostré věci a mlátí sebou o zdi.

Film jsem viděl před mnoha a mnoha měsíci a pamatuji si pouze, že "mi to celé nějak moc nevadilo".

Zamilovaný teenage song pro dnešní den

Upřímně, ta písnička mi přijde dost strašná. Ale ten obrazový doprovod...

Recenze: Tintinova dobrodružství [The Adventures of Tintin: The Secret of the Unicorn] - 80%

Mladý odvážný reportér Tintin (a jeho pes Filuta) se skamarádí s kapitánem Haddockem a vydávají se po stopách tajemných map k pirátskému pokladu, ukrytých ve starých modelech lodí. To vše na motivy mnoho desetiletí staré série comicsů od Hergého.



Steven Spielberg a Peter Jackson začali na Tintinovi pracovat už před několika lety. Původně mělo jít o klasický hraný film, ale Jackson (který měl původně dodat pouze digitálního psa) Spielberga přesvědčil, že by se mohlo natáčet podobnou metodou jako Avatar, tzn. trojrozměrně zdigitalizovat živé herce v kombinézách v prázdných místnostech (včetně jejich mimiky) a z toho vyrenderovat smyšlené postavy ve smyšlených prostředích. A samozřejmě to natočit ve 3D, protože to už je při tomhle procesu to nejmenší...

Vizuálně je film nádherný. Jako oživlé stránky dobrodružného comicsu. I když jsou si postavy trochu podobné, výtvarná stylizace a úhly snímání jsou naprosto jiné než v Hergého předloze. Jsou technicky a výtvarně dokonalé, ale (zcela záměrně) ne úplně realistické. Prostě takové nějaké barevnější, plastičtější a celkově atraktivnější než reálný svět. A co se týče hereckých výkonů, především Andy Serkis jako Haddock dokázal, že je excelentním motion capture hercem a umí velmi mírně přehrávat a přehánět gesta, aby se to naprosto ideálně hodilo k reálně se pohybující stylizovaně vypadající postavě v CGI filmu. Bravo, Andy.

Stále ale zůstává jeden poměrně zásadní problém: Připadá mi velmi podivné, když například postava zcela realisticky běží po ulici, a je na ní vidět, že je to osmdesátikilový člověk, a najednou narazí do sloupu comicsovým stylem viz trailer v 1:54, jako kdyby byla naplněná héliem. To se ve filmu opakuje v různých variacích několikrát a upřímně řečeno, sám bych nevěděl, jak to řešit, pokud se nechci vzdát klasických comicsových akčních scén (tatáž postava v comicsu naráží do lampy přesně stejným způsobem). Motion capture prostě vypadá jinak než ruční animace (aspoň v Tintinovi i v Avatorovi, dosud nejlepších příkladech z oboru) a i když se v počítačích dá hladce přejít z jedno na druhé uprostřed scény, připadá mi to stále poněkud iritující.

Bravo také scenáristům, kteří použili elementy z několika comicsových sešitů a smontovali je dohromady v jeden soudržný film, který má s původním dějem společného pramálo, ale dokonale vystihuje styl předlohy, tzn. je pro desetiletého vrcholně napínavý a pro třicetiletého roztomile naivní.

Stejně tak bravo Johnu Williamsovi za hudbu, na které si dal opravdu záležet. Bohužel, zvukové efekty jsou tak hlasité, že pod nimi ta skvělá hudba občas vůbec není slyšet a teprve při druhém promítání jsem identifikoval hlavní leitmotivy a všiml si některých vtípků. Například v zásadní scéně posloucháme, jak operní pěvkyně zpívá klasickou árii (tzn. nikoliv od Williamse) a když o chvíli později začne honička, ozve se na jejím začátku (už od Williamse) krátká variace na tutéž melodii. Je to prkotina, ale takové věci mě baví a před 20 lety to bylo ve filmové hudbě naprosto běžné. Dneska to občas používá maximálně tak 5 filmových skladatelů, z nichž dva nejsou v důchodovém věku...

Odbočka: Příklady z podobného soudku: Když E.T. Mimozemšťan potká na Halloweenu někoho v kostýmu Yody, na soundtracku zazní 9 tónů Yodova motivu. V Looney Tunes: Zpět v akci při záběru na auto značky Gremlin zazní hudební motiv z Gremlins (stejný režisér, stejný skladatel, jenom tak pro srandu králíkům kačerům, zde v 03:35). Když se ve třetím Indiana Jonesovi objeví na tři vteřiny na zdi nákres Archy úmluvy, ozve se motiv Archy úmluvy z prvního Indiany Jonese... Atd. atd...

V Tintinovi jsou obrovské spousty podobných drobností, a to ve všech jeho složkách. Ve vizuální, v audiu i ve scénáři. Ne že by to byly vždycky žertíky k popukání, ale jsou do důkazy, že tvůrci nejenže byli naprostí profíci, ale navíc měli svou práci rádi.

Je také příjemné sledovat, jak se tvůrcům podařilo nenásilně "snížit práh brutality a akčnosti", takže docela napínavě působí i scény bez krve a zmítajících se mrtvých, bez kulometného střihu, bez kamer vzhůru nohama a bez extrémně zpomalených záběrů.

Tintinova dobrodružství jsou naprosto dokonalým příkladem "rodinného filmu". Tak dokonalým, že když se vám bude líbit, budete v očích některých lidí "příliš starý a příliš málo cool". A tak dokonalým, že jsem si při jejich sledování většinu času říkal, jak je to úžasná rodinná zábava, oceňoval jsem narážky, citace a drobné vtípky, ale tak nějak celkově jsem se nedokázal "prostě jenom bavit". Možná protože nemám plnohodnotnou nukleární rodinu... Výsledný dojem byl velmi přirovnal k výslednému dojmu z filmu Super 8.

Dabing mi připadal velmi slušný, ale přijdeme téměř o všechny přízvuky (v originále Tintin mluví s britským anglickým přízvukem, Haddock se skotským).

Dabingový překlad se drží českého překladu comicsů, ve kterém jsou mnohá jména počeštěna (např. policajti se jmenují Kadlec a Tkadlec, pes je Filuta). Přitom nezapomínejme, že úplně nejoriginálnější originál je ve francouzštině, takže je pochopitelné, že srovávání anglických jmen (přeložených z francouzštiny) s českými jmény (přeloženými z francouzštiny) může působit velmi bizarně. A jestlipak děckám dojde, že když se mluví o "zámku Moulinsart", je tím myšlen ten barák s nápisem "Marlinspike Hall"?

Jméno "Tintin" je (stejně jako v anglické verzi) vyslovováno "tintin", nikoliv správně francouzsky "tenten" - což rozhodně není ignoranství překladatele, nýbrž záměrné rozhodnutí jak Tintina učinit globálnějším a neukotveným v jedné konkrétní zemi. Totéž se ostatně stalo už v anglické verzi comicsů, ve kterých to díky překladu vypadá, že Tintin bydlí v Anglii, nikoliv v kontinentální Evropě.

P.S: Jde snad o první film, u kterého rozhodně doporučuji vidět ho ve 3D a ne ve 2D.

P.P.S: Dotaz na comicsové experty (SPOILER!): Zběžně jsem prolistoval comics "Tajemství jednorožce" a nenašel jsem v něm jakoukoliv zmínku o tom, že by Sacharin byl potomkem Rudého Rackhama. Znamená to, že jejich podoba v comicsu je pouze náhoda?

This is Halloween!

Mám teď dost málo času, takže jen krátce upozorním, že Halloween se blíží a majitel tohoto domu má jistě hodně času:



(Nebojte se, recenze Tintina bude.)

Recenze: Dům [Dom] - 70%

Někde na hnusné slovenské vesnici žije otec (Miroslav Krobot), matka (Taťjana Medvecká) a jejich mladá dcera (Judit Bárdos). Otec je posedlý myšlenkou, že pro dceru postaví dům (na čemž pracuje sám, holýma rukama, a nutí zbylé členky rodiny, aby mu pomáhaly). Dcera ovšem nenávidí dům i otce a nemůže se dočkat, až si našetří na útěk do Anglie, dělat au pair. Než se jí to podaří, tak si aspoň začne (jako symbol vzdoru) se svým ženatým učitelem angličtiny. Do toho se vrací domů druhá sestra se svým neschopným manželem. Oba jsou na mizině a oba se nenávidí s otcem, který pro ně kdysi také stavěl dům (a nedostavěl). Karty jsou rozdány a HATE CAN BEGIN.



Česko-slovenský film je tím, čemu se říká "komorní drama". Sledujeme, jak se většina postav v různých kombinacích dostává do vzájemných konfliktů a navzájem se deptá. Bez větších úprav by to celé mohlo fungovat jako divadelní hra, odehrávající se střídavě u rozestavěného domu a v bytě, s pár odbočkami (o věcech jako kamera, střih nebo hudba nemá příliš smysl se u takového filmu bavit). Vývoj situace je ale velmi předvídatelný, stejně jako závěr filmu. Spíš než scénář bych pochválil námět, tj. toho, kdo vymyslel a nadefinoval hlavní postavy a jejich úvodní vztahy.

Herecké výkony hlavní pětice jsou velmi dobré, především u Krobota jsem se těšil na každou další sekundu, kdy bude na plátně. Judit Bárdos předvede SKORO FULL FRONTAL, ale víc mě zaujal její opravdu příjemný obličej.

Zásadní vadou na kráse je ale dabing, respektive postsynchrony. V Českých kinech totiž všechny postavy mluví česky, ve slovenských Slovensky, a dabing NENÍ DOBRÝ, v některých případech přímo ničí kvalitu hereckého výkonu (např. dceřin učitel). Ale co já vím, možná už ta dnešní mládež opravdu slovensky nerozumí.

Recenze: Tři mušketýři 3D [Three Musketeers 3D] - 50%

Já bych radši moc nevysvětloval co je to tohleto "Tři mušketýři" a nechal bych mluvit obraz:



Myšlenka "natočit Tři mušketýry jako steampunk" je dobrý nápad, ale zůstal nedotažený. Když jsem se hned v prvních sekundách filmu dozvěděl, že "Tři mušketýři a Milady se vydávají do Benátek, aby zde z tajných katakomb ukradli plány Leonarda da Vinciho na létající loď", říkal jsem si, že bych se mohl dobře bavit. Následně se nám představí Athos (potapěč), Aramis (ninja), Porthos (wrestler) a Milady (Lara Croft), vniknou do podzemní (a logicky také podvodní) kobky, zde chvíli dělají něco jako Indiana Jones, pak ukradnou plány a pak všechno vybouchne. Symptomatické pro celý film je, že "plány létací lodě" je jeden malý pergamen, na kterém je malý nákres lodě, zavěšené pod balónem (bez kvót kót nebo nedejbože nějakého vysvětlování). Na základě tohoto nákresu později vznikne loď, která úspěšně létá a vypadá úplně jinak než ta na tom pergamenu. Mno...

Noví Tři mušketýři jsou nejzábavnější, když jsou úplně nejdebilnější a někdo někam efektně zpomaleně skáče, aktivuje tajné mechanismy a střílí z rotačního kulometu nebo plamenometu, ukotveného na vzducholodi. Přičemž je vzducholoď napíchnuta na špičce Notre Dame...

Tyto okamžiky jsou zábavné, ale bohužel JE JICH VE FILMU MÁLO. Když dojde na klasický šerm, nic zajímavého na tom není (snad jen to, že mušketýři zabíjejí po desítkách nevinné gardisty a mají z toho švandu) a úplně nejhorší jsou scény, kdy se kují pikle. Pikle se totiž kují víceméně podobným způsobem jako v původní předloze, což se k tomuto bizarnímu reboot pojetí ani v nejmenším nehodí. Pokud někdo hází vtipné hlášky, skáče ze třetího patra na jedoucího koně a proskakuje mezi bezpečnostními lasery (!!!), tak je naprosto nevhodné, aby pak tentýž člověk rozebíral, že někoho zostudí tím, že mu někam podvrhnou zfalšovaný dopis a drahokamy. Působí to opravdu hrozně nesoudržně a je dost jasné, který ze dvou scenáristů psal který kus filmu.

Kdyby tvůrci přitlačili na pilu ještě víc a použili například ještě strašidla, zombie, mimozemšťany a cestování časem, mohlo jít o velice zábavný (ale samozřejmě debilní) film. V této souvislosti vkládám velké naděje do případného pokračování, protože závěrečný záběr filmu je ve své superepické debilitě naprosto úžasný. V současné podobě je ale těch zábavně debilních scén ve filmu příliš málo na to, aby se dala přežít všechna ta výplň mezi nimi, která se plus-mínus drží románové předlohy a tudíž není ničím zajímavá, protože většina obsazených herců není příliš dobrá (Orlando Bloom jako Buckingham je zábavný, ale skoro ve filmu není), přípaně je vyloženě nesympatická.

Musím ještě ocentit výpravu a především úžasné kostýmy vší šlechty. Také hudba Paula Haslingera, kopírující Piráty z karibiku, docela zdatně podporuje absurdní videoherní atmosféru (i když se zrovna na plátně neděje nic, co by ji ospravedlňovalo).

P.S: Po naprostou většinu filmu je 3D naprosto zbytečné a nepostřehnutelné. Většina kopií je dabovaná, ale dabing ani moc nevadí - snad jen Christopher Waltz jako Richelieu mohl být v původním znění zajímavý.

P.P.S: Pokud budete mít chuť reagovat stylem "to to v tom Hollywoodu zase posrali", pak vězte, že tento film je německo - britsko - francouzská koprodukce, natočená v Německu.

Recenze: Nákaza [Contagion] - 80%

Manažerka (Gwyneth Paltrowová) se v Asii nakazí neznámým virem. Den po návratu do USA náhle umírá. O pár hodin později umírá její syn. Její manžel je zdrcen, ale zdráv. Začínají ale stejně rychle a nečekaně umírat další lidé v USA, v Asii, i v jiných částech světa. Světová zdravotnická organizace, americká vláda, epidemiologické centrum a další organizace se snaží zabránit panice, zjistit odkud nákaza pochází a především najít způsob, jak proti ní bojovat.



Nový film Stevena Soderbergha je tzv. "ensemble piece", tj. nemá jednoznačně definované "hlavní postavy", respektive má jich asi deset, aniž by bylo jasné, koho uvidíme na konci filmu triumfovat a kdo zemře ve 20. minutě. To je obzvlášť osvěžující, protože Soderbergh nemá problém odpravit po několika minutách či desítkách minut filmu i herce nejhvězdnějšího kalibru.

Soderbergh velmi rozumně ignoruje většinu "intimních lidských osudů" a předkládá nám pouze to, co přímo souvisí s šířením epidemie a bojem proti ní. Používá přitom mistrovské zkratky (například úvodní sekvence, která rychlým střihem a údernou hudbou beze slova dialogu ukazuje, jak nenápadně a rychle se virus v různých částech světa šíří) a skvěle vede skvělé herce - za zmínku stojí skutečně drastické scény umírání, které fungují a jsou dost silná káva bez nutnosti nějaké extrémní hudby nebo krve stříkající z tělesných otvorů. A bonusové body za pitvaný mozek Gwyneth Paltrowové.

Znovu musím konstatovat, že Soderbergh zvládá řemeslnou stránku filmařiny naprosto bravurně a - podobně jako trilogie Dannyho parťáci - i Nákaza působí dojmem, že natáčení vlastně byla brnkačka, záležitost pro pár kámošů, všechno jelo jako po másle, všichni tak nějak hezky improvizovali, Soderbergh to tak nějak od ruky nakameroval (pod pseudonymem), sestříhalo se to, ozvučilo a bylo hotovo. Tento dojem je jistě mylný, ale prostě to tak působí.

Jsem také rád, že se Soderbergh nesnažil do filmu vecpat žádné výrazně formulované poselství ve stylu "lékařské megakoncerny jsou zlé, áno" a ten, kdo je nejvíce proti nim (zuřivý blogger Jude Law) je dokonce v závěru odhalen jako největší svině.

Bohužel, mé bezmezné nadšení postupně opadávalo, když se po skvělé první půlhodině dále jen recyklovalo a konce podivně vyšuměl kamsi. Ne, neočekával jsem něco jako "hlavní hrdina statečně uškrtí hlavního viruse a v tu chvíli všichni mrtví ožijí", nicméně přes velmi střídmou stopáž snímku jsem se ke konci mírně nudil.

Každopádně bych byl všemi deseti pro, aby se tento film pouštěl studentům jako dokument toho, jak funguje WHO a podobné organizace. Nevím, jestli jeho pseudodokumentární podoba odpovídá skutečnosti, ale přinejmenším tak PŮSOBÍ.

Konečně pořádný severský akční film

Czech Made Man celý k vidění online

Tvůrci filmu Czech Made Man ho celý umístili na YouTube, kde ho tedy můžete legálně vidět. To vše pouhých několik týdnů po vydání na BluRayi.

Potenciální háčky jsou v v tom, že rozlišení není nic moc a že v rohu je neustále logo jejich nového připravovaného filmu "Hranaři".



Každopádně je to příjemná první vlaštovka v českých vodách. Teď ještě aby ho nabídli za 10 Kč v HD kvalitě a online filmový byznys by u nás mohl začít fungovat...

Recenze: Jeden Den [One Day] - 60%

Romance, která sleduje vývoj vztahu / nevztahu Anne Hathawayové a Jima Sturgese v průběhu dvaceti let, přičemž z každého roku vidíme maximálně události jednoho dne.



Název odkazuje na skutečnost, že každý tento den je stejné datum (v jiném roce), což ale není pro děj nikterak důležité (nikdo neřekne "Tak dnes je to zase totéž datum, jako když jsme tenkrát...").

Režie (od tvůrkyně Školy života) je víceméně skvělá. Anne je víceméně skvělá. Jim je ucházející. Bohužel, scénář, respektive adaptace knižní předlohy má značné trhliny pro člověka, který tu předlohu nečetl (jako například já).

Většna těch "dnů" je totiž příliš krátká na to, abychom mohli dobře pochopit, co se hrdinům honí hlavou a proč dělají to, co dělají. Takže vidíme hádky, lásku, rozchody, schody, rozvody, svody, přičemž některé z těchto epizod jsou velmi kvalitně natočené, ale v rámci celého filmu v nevyvolávají o mnoho složitější emoce než "Ten chlap je naprosto nespolehlivý sobec, lhář a proutník, co na něm ta ženská může vidět a proč mu znovu a znovu dává šanci?" Možná by knize lépe posloužilo, kdyby se natočila jako vícedílný seriál, protože takhle ta léta uhánějí až příliš kvapně.

Za zmínku ještě stojí, že i když je film inzerován jako "romantická komedie", je to spíš romantická tragédie, jejíž hlavní hrdinové mají smysl pro černý verbální humor. Dost mi to připomnělo (lepší) Lásku a jiné závislosti (nejen kvůli Anne).