Recenze: Hledání Vivian Maier [Finding Vivian Maier] - 60%

Před pár lety jistý John Maloof víceméně náhodou koupil v aukci pozůstalost zcela neznámé ženy - Vivian Maierové, dětské opatrovatelky. A našel v ní více než 100 000 fotografií v různém stádiu existence: Od nevyvolaných negativů až po hotové fotografie. Velmi kvalitních fotografií.

V tomto dokumentu sledujeme, jak nám Maloof předsavuje dílo Maierové a jak se o ní i o její tvorbě snaží zjistit více.

Maierová žila v ústraní, nestýkala se se svou rodinou, se svými fotografiemi se nikdy nikomu nepochlubila a zjevně trpěla různými psychickými poruchami, které se v průběhu času zhoršovaly.

Vivian Maierová fotografovala jistě objektivně lépe, než třeba já, ale dle mého názoru ne dost dobře na to, aby si zasluhovala celovečerní film o své osobě, nebo aby ji vystavovali ve slavných galeriích (které Maloofovy nabídky výstav opakovaně odmítají). Navíc, život Maierové byl trochu ujetý, ale opět: Nikoliv dostatečně ujetý na to, aby si zasluhoval celovečerní film.

Maloof se samozřejmě snaží Maierovou (jejíž fotografie vlastní, i když se nyní soudí o práva) učinit co nejzajímavější, ale ať se snaží jak se snaží, nedaří se mu to. Protože do značné míry "vaří z vody" a nic šokujícího nebo převratného o ní nezjistí mezi jejími zaměstnavateli ani v jejím rodném francouzském městečku. S tematicky podobným filmem Pátrání po Sugar Manovi se Vivian Maierová co do zajímavosti nemůže vůbec měřit.

Společnost Aerofilms měla velmi dobrý nápad, když film nabídla kromě kin také za rozumnou cenu na webu aerovod.cz. Tam mu to sluší mnohem více, než v kinech.

Recenze: Návrat blbýho a blbějšího [Dumb and Dumber To] - 40%

Přímé pokračování Blbého a blbějšího (které zcela ignoruje divný prequel) se k našim hrdinům vrací po 20 letech a vydává se s nimi na nový road trip. Harry totiž zjistí, že má dvacetiletou dceru a vydává se za ní. A Lloyd ho samozřejmě doprovází...

Film natočili stejní bratři Farrellyovi, jako první díl, a se stejnými hlavními představiteli. Dřív to nešlo, protože Farrelyovi točili spíše lacinější filmy a Carrey byl drahý.

Teď je situace jiná. Carrey na stará kolena už není superhvězda (tudíž je lacinější) a v posledních měsících to vypadá, že není mentálně úplně v pořádku, takže ho do mainstreamových filmů už moc neobsazují. A Jeff Daniels nebyl superhvězda nikdy.

Jedna skorosuperhvězda se ale ve filmu objeví: Bill Murray. Ovšem je ve filmu celkem minutu, řekne 10 slov a má oblečený skafandr, takže mu není vidět do obličeje a nemůžeme ho poznat...

A to je jedna z mnoha, mnoha, mnoha divných věcí na tomto filmu.

Protože jste netrpěliví a koukáte na to číslo "40%" musím nejdříve vysvětli, že Návrat blbýho a blbějšího (distributor bohužel nevyslyšel můj návrh českého názvu "Blbý a blbější dvje") rozhodně není dobrá komedie.

Je v něm asi 5 až 10 vtipů, které jsou tak šílené, nečekané a občas skvěle vypointované, že jsem se od srdce zasmál. Ale opravdu to není více jak 10 vtipů za celý film.

Většina filmu je spíše divná, a místy dokonce nechtěně smutná.

Když jsem viděl ty dva skorostaříky, vrásčité a sešlé, kteří jsou mentálně na úrovni pětiletého dítěte, místy mi jich bylo líto, což téměř jistě nebyl záměr tvůrců. A totéž platí o jejich představitelích: Dva herci, za zenitem své kariéry, kteří se snaží natočit "zaručený komerční hit". Snaží, ale není to úspěšná snaha.

Film je velice laciný, což se projevuje i na některých jeho čistě technických aspektech. Dlouho jsem například neviděl tak špatný střih - v několika scénách dojde k tomu, že postavy (především vedlejší) jsou na začátku záběru nehybné a rozhýbou se až na pokyn režiséra (který samozřejmě neslyšíme, ale přesto výsledek působí velmi amatérsky).

Bratři Farrelyovi, kteří v posledních letech zkoušeli různé bizarní komediální experimenty, se zdají být v nějakém jiném vesmíru a vypadá to, že už úplně zapomněli, jak se točí komedie. Jejich humor (který místy funguje, viz výše) je většinu času nedostatečně vtipný a občas tak bizarní, že jsem zcela vypadával z filmového zážitku a horečně přemýšlel, jak na takovou scénu přišli a proč si proboha mysleli, že bude vtipná.

Takže, abych shrnul těch "40 procent": Návrat blbýho a blbějšího není dobrá komedie. Ale je to tak strašně zvláštní film, že jsem se při něm nenudil a hodně jsem přemýšlel. Neodvážím se říct, jestli jsou bratři Farrellyovi na stará kolena tak strašně neschopní, nebo jestli záměrně ukazují Hollywoodu vztyčený prostředníček a říkají "tohle je budoucnost humoru". Nevím. Ale těch 90 minut v kině jsem nelitoval.

Kdyby mi někdo tvrdil, že to natočil David Lynch jako velmi specifickou artfilmovou poctu prvnímu Blbému a blbějšímu, bez problémů bych tomu uvěřil.

Recenze: Jak jsme hráli čáru - 40%

Tento slovenský film je vzpomínkou na druhou polovinu 60. let, kdy desetiletý kluk vyrůstá v příhraničním městečku nedaleko Bratislavy, těsně u hranice s Rakouskem. (Kteroužto skutečnost jsem si odvodil až pomocí Google Maps na základě německé cedule "Marchegg", která se na konci filmu na pár sekund objeví. Ale o tom podrobněji až za chvíli.)

Petr žije se svými prarodiči (Milan Lasica, Libuše Šafránková) a čeká, kdy si pro něj konečně přijedou rodiče, kteří před drahnou dobou emigrovali. Než se tak stane, snaží se chodit do školy, nenechat se zmlátit od kamarádů, nechat se znásilnit od spolužačky, a tak dále...

Prostě něco inspirovaného Knoflíkovou válkou (což sám režisér na tiskovce přiznal).

Film režíroval stejný tvůrce (Juraj Nvota) jako nedávného Konfidenta a výsledné dílo má velmi podobné klady i zápory.

Recenze: Ouija - 30%

"Ouija", vyslovováno "uídža", nebo někdy "uídži", je taková polodementní zábava, při které několik lidí posunuje ukazovátkem po tabulce s písmeny a přesvědčují sami sebe, že ukazovátkem ve skutečnosti pohybuje duch, který jim z písmen skládá zprávy.

Mezi americkými dětmi je to poměrně populární zábava a Oujia je registrovanou obchodní značkou společnosti Hasbro.

Tedy tímto filmem se pokouší Hasbro zopakovat to, co se jim povedlo s Transfomers nebo Battleship. Ovšem se stokrát menším rozpočtem, protože ukazovátko, jezdící po písmenech, se natáčí mnohem jednodušeji, než desetimetroví roboti...

Film je o tom, že je krásné mladé děvče (nějaká neznámá slečna z televize) a jeho přátelé pronásledováno zlými duchy. Což se (kromě pohybujícího se ukazovátka) projevuje tím, že samo od sebe strašidelně zhasíná světlo, zapínají se plynové vařiče, na zdech se objevují nápisy "HI FRIEND", něco bouchá do dvěří a podobné shocking a thrilling věci... Samozřejmě, když se uprostřed tmy a ticha zableskne a k tomu se ozve hlasitý disharmonický zvuk, tak každý nadskočí v sedadle. Ale není to strašidelné, pouze nepříjemné.

Recenze: Šéfové na zabití 2 [Horrible Bosses 2] - 50%

I když jde o pokračování, jehož název se od prvního dílu liší jen přidanou číslicí, nejsou v tomto filmu žádní "šéfové na zabití", ani "horrible bosses" (podobně jako v Madagaskaru 3 není Madagaskar).

Tři hrdinové prvního filmu si založí společnou firmu, začnou vyrábět koupelnovou supersprchu, ale strašlivě je podvede bohatý Christoph Waltz. Naši hrdinové se mu chtějí pomstít, a zdá se, že jim v tom pomůže Waltzův syn Chris Pine, který tatínka nenávidí.

První Šéfové na zabití pro mě byli něco jako zázrak a dost se mi líbili.

Bohužel, zázrak se neopakuje.

Videozáznam mé hudební přednášky z DevFestu 2014

Videozáznam mé "přednášky" (v hodně velkých uvozovkách) na DevFestu 2014. Pozor, okolo 14. minuty je NSFW audio.

S technickou kvalitou záznamu (a se zpožďováním obrazu za zvukem) nemám nic společného.

Předváděné nástroje jsou:

1. Otamatone
2. Yamaha Tenori-On (laciná umělohmotná verze)
3. Beat Thang
4. Roland FA-06

Recenze: Je nám spolu dobře - 50%

V tomto českém dokumentu se prolíná několik motivů. Především vypráví o Čechovi, který se s rodinou (manželka, tři děti) přestěhuje dlouhodobě do Číny, aby zde vyučoval češtinu.

Děje se tak v "městečku česko-čínského přátelství", kterému náš stát někdy v 50. letech daroval traktory a oni nás tam dodnes mají velice rádi a mimo jiné tam staví čtvrť, která má vypadat jako stará Praha! Na stavbu tohoto monstra se také podíváme.

To se prolíná s osudy lidí v české vesnici, která se s touto čínskou druží (se kterou nemá hlavní hrdina nic společného).

Přestože je tento film velmi krátký (75 minut), snaží se nám toho sdělit hodně a většinu z toho ne dost pořádně.

Recenze: Tučňáci z Madagaskaru [Penguins of Madagascar] - 70%

Čtyři praštění tučňáci / agenti z trilogie Madagaskar, kteří už mají vlastní televizní seriál, se dočkali celovečerního filmu.

Film je opravdu jen o madagaskarských tučnácích, jiné známé postavy z trilogie se v něm objeví doslova jen na pár sekund. Hlavní postavy jsou zcela nové, včetně chobotnice, která chce ovládnout svět a konkurenčního špionážního týmu, obsahujícího vlka, tuleně, medvěda a sovu. Děj pochopitelně nemá vůbec smysl nějak rozebírat, ale podíváme se do nejrůznějších kusů světa (například padouchova ponorka kotví v Benátkách, což je, zdá se, pár minut letu helikoptérou od Fort Knoxu...)

Recenze: Hunger Games: Síla vzdoru - 1. část [The Hunger Games: Mockingjay - Part 1] - 50%

Především musím upozornit, že nejsem nejvhodnějším recenzentem tohoto filmu, neboť 1) knihy jsem nečetl, 2) předchozí filmy jsem viděl, ale každý jen jednou a už jsem je to značné míry zapomněl. Tudíž tato recenze bude mít značně omezenou praktickou hodnotu.

Takže, s tímto vědomím... Do toho.

Katniss už se neprohání v aréně a nezabíjí divná zvířáta, ale stane se hlásnou troubou odboje (doslova podzemního odboje). Má v pirátském vysílání vyburcovat celý Panem, aby se vzbouřil proti Kapitolu (a Donaldu Sutherlandovi). Její milý Peeta je mezitím brainwashován v Kapitolu a vysílá propagandu proti rebelům.

Recenze videohry: The Evil Within - 70%

"The Evil Within" (recenzováno na PS4) je japonská survival horor videohra. Pokoušet se nějak popisovat její děj nemá valný smysl, protože se její značná část odehrává ve snu, v halucinacích, nebo ve vzpomínkách jiných osob. Co se odehrává kde, o tom se vedou na internetu divoké spory, ale smysl to každopádně žádný nedává.

Hráč ovládá policistu, který je povolán do ústavu, kde má vyšetřit sérii vražd, ale brzy začne skákat bez ladu a skladu z prostředí do prostředí, takže například jde středověkým lesem, najednou obrazovka zabliká a je v současné nemocnici... A mezitím se zbortí velkoměsto, shoří stodola na slunečnicovém poli a všichni spí ve vanách napojeni na Matrix. Je to trochu škoda, protože během hry nemáte VŮBEC pocit, že odněkud někam směřujete. Je to prostě série různých hororových scén, pospojovaná několika velmi volnými motivy (např. typy nepřátel).

Duchovním otcem hry je Shinji Mikami, který má na svém kontě sérii Resident Evil, až do čtvrtého, nejlepšího dílu (ten poslední díl z Afriky už nedělal on). (UPDATE: Ještě je několik dalších Resident Evilů, ale ty jsem po pár desítkách sekund videí zcela ignoroval.) A ten se zjevně rozhodl dát do hry všechny své šílené nápady a za tímto účelem zcela rezignovat na nějaký smysluplný děj. Mnohem více než "The Evil Within" hře sluší její původní japonský název "Psycho Break".