Full Nostalgia Mode

Dnes večer došlo na necenzurovaném FFFILM chatu k nostalgické epizodě, kdy si různí starší návštěvníci začali vyměňovat odkazy na songy svého mládí.

Po chvíli vzpomínání jsem si uvědomil, že většinu ze songů, které jsem v 80. a 90. letech poslouchal já, nejenže neznají dnešní mladí, ale pravděpodobně ani mí vrstevníci. (Byl jsem se svým popmusic vkusem vždycky tak trochu mimo.) Pak jsem si pár těch songů znovu poustil a znovu musel konstatovat, že průměrná hudební zajímavost těchto songů výrazně překračuje průměrnou hudební zajímavost dnešních songů. IMHO, samozřejmě.

Takže tady máte víceméně náhodný výběr toho, co jsem si tehdy pouštěl znovu a znovu dokola (protože právě vynalezli CD disky, nebo tak něco). Schválně jsem tam dával trochu méně známé songy.

Recenze: Vlk z Wall Street [The Wolf of Wall Street] - 80%

Skoro-epos Martina Scorseseho o skutečném člověku - Jordanu Belfortovi (Leonardo DiCaprio), který se v polovině 80. let (jako 22letý) stal burzovním makléřem a záhy poté dal dohromady precizně zorganizovanou firmu, jejímž hlavním účelem bylo slibovat klientům "jistotu desetinásobku", strašlivě je obrat a nenechat se nachytat.

Trvalo více než 10 let, než si konečně šel sednou do chládku. Dnes je zase na svobodě, živí se jako motivační řečník a splácí dluh asi 100 milionů dolarů.

Za zmínku stojí, že podle téhož člověka byl natočen už v roce 2000 film Riziko (Boiler Room) s Giovannim Ribisim a Vinem Dieselem.

Ale zpět k této nové, autorizované, tříhodinové verzi.

Protestsong pro dnešní den

Dnes jsem objevil dojemnou píseň, která se vyjadřuje k problémům současného světa pomocí chytlavých melodií a ještě chytlavějších textů.

A má videklip, ve kterém nic nechybí: Láska, stesk, zrada, krev, smrt, osud, smutná matka, kung fu, hooligans, drogy, kytary, bitchez, Tomio. Nic.

Respect!

Recenze: Klub poslední naděje [The Dallas Buyers Club] - 90%

Píše se rok 1985 a Ron Woodroof (Matthew McConaughey) je typický texaský vidlák. Má rád rodeo, chlast, kokain a heterosex. Nemá rád imigranty, intelektuály a buzeranty.

Když se při náhodném lékařském vyšetření dozví, že má HIV a zbývá mu měsíc života, považuje to za špatný vtip, protože "přece není homouš". Pak začne bojovat o přežití, což znamená, že zprvu podplatí zřízence v nemocnici, aby pro něj kradl experimentální HIV lék, který se zde testuje. Tato léčba ale není příliš úspěšná (možná i proto, že ji Woodroof kombinuje s intenzivním chlastáním a koksem).

Pak se Ron dozví, že v Mexiku existuje doktor s alternativními léky. Když si na sobě ověří jejich kvalitu, rozhodne se začít na nich vydělávat, pašovat je do USA a zde je prodávat HIV pacientům.

Protože je zakázáno prodávat neschválené léky, Woodroof to vyřeší založením "Buyer's clubu", což znamená, že dává léky zadarmo všem, kteří jsou členy klubu. A členství v klubu je placené.

Aby to Ron lépe zvládal, sežene si obchodního partnera, což je exhibicionistický transvestita Rayon (Jared Leto). FDA (úřad pro kontrolu léčiv) jim ale stále hází klacky pod nohy, takže jejich "Buyer's club" (v názvu filmu bez apostrofu) je nucen ke stále bizarnějším pašerácko-právním kličkám (včetně falšování receptů v tokijských ordinacích). Ale od původní Woodroofovy diagnózy uplynulo už mnoho měsíců a on je pořád na světě...

Recenze: Na život a na smrt [Lone Survivor] - 70%

Mark Wahlberg v hlavní roli válečného dramatu. Parta NAVY SEALs se vydává zlikvidovat afghánského warlorda, ale všechno se to zvrtne a ne všichni přežijí (viz původní název filmu, haha).

Režiséra Petera Berga pokládám za výborného řemeslníka, který občas kromě řemesla ukáže ve svých filmech i něco víc.

Jeho film Na život a na smrt má tu smůlu, že je natočen podle skutečných událostí - podle knihy vzpomínek skutečného člena NAVY SEALs (scénář napsal také Berg). A ty události mi nepřišly nijak extra zajímavé: Tým jde do akce, akce se podělá, pro většinu z nich to nedopadne dobře. Nejoriginálnější dějové zvraty jsou jasně popsány v traileru (včetně té zvláštní adaptace songu "Heroes", která je i ve filmu).

Recenze: Čtyři dohody - 30%

Tento český film (který se objevuje současně v kinech a na DVD) je dokumentem, nebo přesněji řečeno záznamem divadelního představení Jaroslava Duška (jde převážně o one-man show) na motivy jakési slavné filosoficko - náboženské knihy o smyslu života.

V praxi to vypadá tak, že Dušek 2 hodiny vypráví a diváci v sále se dobře baví, což je proloženo několika málo minutami velmi absurdních, minimalistických, nerýmujících se písniček. Něco ve stylu Wesleyho Willise, ale s jednodušším aranžmá.

(Ilustrační obrázek. Ani jedna z myší není Dušek)

Mám dost problém nějak pojmout tuto recenzi, protože bych měl recenzovat FILM, nicméně z filmového hlediska se není o čem bavit. Jde prostě o prostřihy několika kamer, zabírajících živé divadelní představení. O nějaké filmové formě není možné mluvit.

Představte si, že by někdo natočil 90minutový film, který by pozůstával z toho, že by celou dobu zněla slavná Bachova hudba a na plátně by celou dobu svítil Bachův portrét. Jistě by to celé mělo nějakou nezanedbatelnou kulturní hodnotu (Bachovu hudbu), ale dost těžko bych to mohl hodnotit z filmového hlediska. Musel bych to hodnotit jako hudbu, ne jako film.

Recenze: Poslední vrchol [La última cima] - 40%

Dokument o Pablu Dominguezovi, španělském knězi, který byl obětavý, pokorný, vtipný, inteligentní, pohledný a v pouhých 42 letech se zabil při slézání hory.

Film je velmi osobní zpovědí režiséra Juana Manuela Cotela, který Domingueze poznal krátce před jeho smrtí a následně shromáždil výpovědi mnoha jeho přátel a známých, doprovodil to vlastními dlouhými monology a sestříhal z toho celovečerní film. Z toho logicky vyplývá, že ve filmu je jen velmi málo záběrů a nahrávek samotného Domingueze - protože ten po publicitě rozhodně netoužil a nejsem si jist, jestli by se mu líbilo, že je využit k takovéto propagandě.

Recenze: Nymfomanka, část II [Nymph()maniac, Part II] - 60%

Především si rozhodně musíte přečíst recenzi první části, protože toto není sequel ani remake, ale prostě druhá polovina čtyřhodinového filmu, která přímo (bez jakéhokoliv vysvětlování nebo úvodu) navazuje na část první...

Recenze: Zlodějka knih [The Book Thief] - 50%

Filmová adaptace úspěšného románu o mladém německém děvčeti za 2. světové války.

Dvanáctiletá Liesel (Sophie Nélisseová) je odebrána své matce (protože tato je komunistka) a poslána na druhý konec Německa k náhradním rodičům (Geoffrey Rush, Emily Watsonová). S nimi prožije asi 7 let (do konce války), naučí se číst, krást knihy a opatrovat uprchlého žida

(Na plakátě je hrdinka ve své dospělé "sexy" podobě, i když 95 procent filmu je výrazně mladší)

Recenze: Něžné vlny - 60%

[oficiální text distributora] Sympatický Vojta je nesmělý a jeho rodina praštěná. Cholerický tatínek, který kdysi nepřeplaval kanál La Manche, z něj chce mít závodního plavce a milující maminka, bývalá hvězda dětské lední revue, vidí v synovi talentovaného pianistu. Jenže Vojta má docela jiné priority - především rusovlasou spolužačku Elu, okouzlující akvabelu, která už v listopadu odjede do vysněné Paříže. Jestli Vojta rychle nepodnikne něco opravdu zásadního, zmizí mu Ela navždy za železnou oponou. Píše se totiž rok 1989.