Recenze: Pátrání po Sugar Manovi [Searching for Sugar Man] - 90%

Dokument o Sixto Rodriguezovi, zajímavém hudebníkovi z přelomu 60. a 70. let, o kterém jste pravděpodobně nikdy neslyšeli.

Neslyšela o něm ani většina lidí v jiných zemích (včetně amerického Detroitu, odkud Rodriguez byl). Přestože měla jeho alba dobré recenze, nikdo je nekupoval a neposlouchal, Rodriguez upadl v zapomenutí a záhy tragicky zemřel za bizarních okolností.

Bizarní shodou náhod ale došlo k tomu, že v Jižní Africe (kam se jeho alba dostala neznámo jak) se Rodriguezovy syrové songy staly v 70. letech symbolem boje proti apartheidu, dodnes je tam znají úplně všichni a Rodriguez je v Jihoafrické republice slavnější než Elvis nebo Rolling Stones! Teprve po několika desetiletích se pár jihoafrických novinářů rozhodlo zjistit, co přesně se s Rodriguezem stalo, a odhalili věru nečekané věci.

Pokud máte aspoň trochu rádi dokumentární filmy, neuvěřitelné pravdivé příběhy a hudbu ve stylu Boba Dylana (ale lepší), nečtěte dál, NEKOUKEJTE SE NA TRAILER (který spoileruje víc než je zdrávo) a jděte do kina na nejlepší dokument v našich kinech za hodně dlouhou dobu.

(Následují spoilery!)

Stručně (a poněkud zjednodušeně) řečeno: Novináři po dlouhém pátrání zjistili, že Rodriguez stále žije v Detroitu, hudby nechal v roce 1972, živí se jako demoliční dělník a netuší, že se v JAR prodaly stovky tisíc exemplářů jeho alb (tzn. asi desettisíckrát víc než v USA).

Takže ho po krátkém vyjednávání naložili do letadla a odvezli do JAR, kde si většina lidí myslela, že to musí být hoax a Rodriguez nemůže být živý. Jakmile ale sáhl do strun a otevřel pusu, bylo jasné, že HE IS THE MAN, udělal v JAR pár koncertů pro desítky tisíc lidí a pak se zase vrátil do Detroitu pracovat jako demoliční dělník.

Na tom celém nijak nezbohatl, protože ho jednak okradl americký a jihoafrický OSA a většinu reálných příjmů dobrovolně rozdal rodině a přátelům.

Tvůrci filmu (který dostal před pár týdny Oscara za nejlepší dokument) ho sestavili jako detektivku. Příběhy z JAR a z Detroitu se od počátku prolínají, aby se okolo poloviny filmu spojily a pak vyústily v cosi epického. Režie není nijak geniální, ale důležité je, že se neplete do příběhu, nebrání v jeho pochopení a vychutnání. Prostě DOKUMENTUJE neuvěřitelné skutečné události a necpe nám nějaké názory tvůrců například na to, co si myslí o uvěznění někoho, kdo kreslí tykadla na plakáty...

Jedinou výtku bych měl k tomu, že film (natočený loni) z nějakého důvodu končí událostmi, které se odehrály asi před deseti lety. Nechce se mi věřit, že by se od té doby v Rodriguezově životě nic zajímavého nestalo.

Neoddělitelnou součástí neuvěřitelného pocitu, který ve mně film vyvolal, je totiž osoba samotného Rodrigueze (kterého poprvé uvidíme až po polovině filmu). Jeho talent, skromnost a současně nadčasová pohodovost, to je něco neuvěřitelného.

Všechny tyto elementy ve mně vzbuzují pocit, že by to celé mohl být nějaký velmi propracovaný vtípek, že je to celé vymyšlené a že Rodriguez je nějaký herec. Ale co ta hudba, kterou jsem neznal a přitom je opravdu super (a to tento typ hudby rozhodně není mým "šálkem kávy")? Co Wikipedie? Každopádně, kdyby byla tato story natočena jako hraný film, jistě bych měl velké výhrady proti tomu, jak neuvěřitelně přitažené za vlasy to celé je.

Pátrání po Sugar Manovi je nejlepším hudebním dokumentem od This is Spinal Tap!

P.S: Nevím, jestli jsou songy ve filmu nějak upravované oproti svým původním nahrávkám, ale jejich instrumentace jsou fantastické, včetně orchestru, který nenuceně podkresluje Rodriguezovu kytaru.

Krátká švédská kulinářská vsuvka...

...protože rád zkouším nové věci.

Recenze: Našrot [21 & Over] - 50%

Dva kamarádi (stoner a slušňák) se dohodnou, že musejí oslavit 21. narozeniny svého třetího kamaráda (stereotypní studující asiat). Ten má druhého dne ráno důležitý pracovní pohovor.

Zápletka (a původní název filmu) je založena na tom, že od 21. narozenin mohou Američané pít alkohol, což bývá většinou důvodem k divokým oslavám. Neméně bujará je oslava našich tří kamarádů, kteří samozřejmě brzy opijí asiata do němoty a zbytek filmu se točí kolem toho, že se snaží zjistit, kde bydlí, a dopravit ho domů dříve, než ho ráno vyzvedne jeho upjatý asijský otec.

Našrot je režijní debut dvou pánů, kteří napsali scénář k Pařbě ve Vegas i k dalším Pařbám. První Pařba se mi intenzivně nelíbila, druhou jsem neviděl.

Našrot je pro mě něco mezi nevtipnou Pařbou ve Vegas a vtipným Superbad.

Scénář není nic moc, samozřejmě nedává příliš smyslu, a samozřejmě hrdinové (nejen hlavní hrdinové, ale úplně všechny postavy) řeší zápletky tím nejméně logickým způsobem - a shodou okolností při tom nezemřou (na rozdíl od reality).

Samozřejmě je ve ilmu mnoho vulgarit, včetně močení na lidi, zpomaleného explozivního zvracení atd...

To už ale k tomuto žánru jaksi patří samo sebou.

Tři hlavní hrdinové jsou poměrně sympatičtí hoši, ale slečna, která představuje love interest jednoho z nich, vypadá překvapivě neatraktivně a staře. Ve skutečnosti je čtyřem hlavním hercům mezi 26 a 32 lety (ano, tomu asiatovi, který "slaví 21. narozeniny", bylo při natáčení přes 30 let). Jsou to ale poměrně dobří herci a dokáží dát svým scénám POMĚRNĚ slušnou energii a vypointovanost, takže jsem se při filmu dokonce několikrát zasmál, a to jak situačním gagům, tak hláškám (samozřejmě hodně pomůže, pokud rozumíte angličtině).

Film má 90 minut a kdyby byl delší, byl by k nepřežití. Občasné pokusy o male bonding a jiná vážnější témata moc nefungují, ale naštěstí je jich ve filmu minimum.

Tato recenze vám možná bude připadat jaksi nemastná - neslaná, ale to je tím, že takový je i sám film. Nejvíce asi záleží na tom, jestli máte obecně rádi tento filmový subžánr, nebo nikoliv.

Vzhledem k tomu, že Přestože film je hardcore nepřístupný, je v něm překvapivě málo erotiky.

Tohle video jsem našel na internetu...

(Pozor, obsahuje některé titulky nevhodné pro mládež a pro učitele gramatiky.)



Ale ve skutečnosti se to tak nestalo...

Expedice Mnichov 2013: Palce mrtvého muže

UPDATE: ČTYŘI ZÁJEMCI UŽ BYLI VYBRÁNI, DĚKUJEME VŠEM ZA ÚČAST!

Pokud navštěvujete tento blog, tak už asi víte, že mi není téměř nic cizí a že se zde kromě filmů věnuji také mnoha jiným věcem.

Ale zatím jsem ještě neprovozoval cestovní kancelář.

Tudíž je na čase to zkusit!

V neděli 14. dubna se koná v Mnichově tato akce:

Živý symfonický orchestr a sbor bude doprovázet promítání filmu Piráti z Karibiku: Truhla mrtvého muže (tedy druhý díl série). Detaily akce viz zde. Název "The Sound of Hollywood Symphony Orchestra & Voices" je ve skutečnosti krycí označení pro "Plzeňská filharmonie a pár dalších Čechů", takže místo koncertního mistra bude zastávat (a na housle sólovat) moje drahá polovička.

Na tento koncert pojedeme spolu s Tomášem Baldýnským, cestou zpátky nabereme mou ženu, a v Tomášově velkém luxusním voze je volné místo ještě pro DALŠÍ ČTYŘI LIDI, které tímto hledáme.

Samozřejmě dáme přednost lidem, které známe, nebo jsme si u nich aspoň dostatečně jisti, že zaplatí dohodnuté náklady, které budou pro každou osobu následující:

• Něco okolo 70 až 80 Euro za vstupenku na kvalitní místo v sále (už jsem v tom sále byl, takže mám přibližnou představu, kde jsou dobrá místa).
• Okolo 500 Kč jako podíl za naftu Praha -> Mnichov -> Praha.

Každopádně půjde čistě o pokrytí nákladů, nic na tom vydělávat nehodláme.

Itinerář je tedy následující:

• 14. dubna v 9:00 odjezd z Prahy do Mnichova, pravděpodobně přes Plzeň a Regensburg.
• Je velmi nepravděpodobné, že bych já řídil, tudíž se nemusíte bát.
• V Mnichově zaparkování, přesun do centra, příjemné společné najedení (každý za své). Kdo chce, může do nedalekého koncentráku (taky za své). Kdo chce, může z něj zpátky.
• Od 15:00 koncert v mnichovském Gasteigu.
• Film bude v angličtině, s německými titulky.
• Délka filmu je dvě a půl hodiny, plus krátká přestávka, plus krátký přídavek.
• Následně naložení manželky / volný program / opět příjemné jídlo / jiná kultura / nalezení auta.
• Návrat do Prahy v pozdních hodinách.

Pokud vás takováto cestovně kulturní akce zajímá, pak dejte CO NEJDŘÍVE vědět buď mně nebo Tomášovi, a to některým z mých nebo jeho soukromých komunikačních kanálů, nikoliv zde v komentářích.

Během příštích pár dní chceme vybrat spolucestující a koupit lístky, kterých už není k dispozici mnoho.

Pokud se tato akce vydaří, možná provedu něco podobného s Japonskem, a to teprve bude...

Recenze: Smrtonosná past: Opět v akci [A Good Day to Die Hard] - 30%

Polda John McClane (Bruce Willis) se dozvídá, že jeho syn Jack (Jai "Kdo to je?" Courtney), kterého mnoho let neviděl, má být souzen v Moskvě za pokus o atentát, spolu s jakýmsi disidentem. Než se John stačí v Moskvě rozkoukat, Jack i disident uprchnou ze soudní síně (poté co se je nějací atentátníci pokusí unést), a vydávají se osvobozovat disidenty / odhalovat spiknutí všichni společně, přestože Jack tátu stále nenávidí a je na něj naštvaný že pokazil akci. - Jack totiž dělá pro CIA a celý ten únos byl jakási dvojitá, trojitá až čtveřitá matoucí finta...

Musím přiznat, že mi úplně uniklo, proč byla na začátku filmu scéna, kdy dcera onoho disidenta přijede na motorce do garáže a poloobnaží se...

Musím také přiznat, že mi úplně uniklo, proč bylo ve filmu asi 80 procent všech scén, které v něm byly. Režisérem byl ten člověk který natočil Maxe Paynea, Za nepřátelskou linií nebo nový The Omen.

Asi tak každých 20-30 minut se ukáže, že všechno je úplně jinak, než jste si mysleli, a že všechny ty výbuchy a honičky předtím nebyly dílem náhody, ale byly přesně zinscenované tak, aby to vypadalo, že je to dílo náhody - ale nebylo! Nebo tak něco. Každopádně to působí dojmem, jako kdyby nám při každém zvratu tvůrci filmu říkali "OK, takže ten dosavadní děj byl blbý, zapomeňte na něj, zapomeňte na jeho nelogičnosti, jako kdyby neexistoval, teď budeme dělat jako že to ve skutečnosti bylo takhle, teď už to smysl bude dávat, slibujeme". A zase nedává...

Dočkáme se i vzácného plutonia ukrytého v Černobylu a kdyby se na konci ukázalo, že hlavní padouch má tajnou základnu na Marsu, nepůsobilo by to v tomto filmu ani trošičku nepatřičně. Kdykoliv se vyskytne nějaká vypjatá situace, hrdinové ji vyřeší tím, že naslepo proskočí nějakým oknem (zavřeným), aniž by tušili, co je za ním / pod ním. Je to větší blbost, než oba díly Expendables a přestože je tento díl nejkratší ze všech, už po hodině jsem každých pět minut nedočkavě koukal na hodinky.

Akčních scén je poměrně dost, jsou hlasité, jsou zjevně velmi drahé, ale nejsou nijak zajímavé. Dokonce jsem se několikrát přistihl, že při největších výbuších skoro usínám! Všechno je tak divoce nepřehledně sestříhané a tak - jak bych to nejlépe napsal - "náhodné", že to ve mně nevzbuzovalo jakýkoliv zájem o osud kohokoliv na plátně. Dokonce mi občasné prostřihy na živé lidi kazily estetický dojem z drahých trikových scén.

Bruce Willis předvádí unavený úsměv, jako kdyby se styděl, v čem se to objevil. Stejný prostor jako on, ne-li větší, má jeho syn, což je naprosto nezajímavý floutek bez špetky charismatu, který připomíná takové ty "standardní gangsterské poskoky třetí třídy", tedy ještě o třídu pod těmi, které normálně v amerických filmech hraje Marek Vašut.

V páté Smrtonosné pasti sice nehraje Vašut, nicméně hraje tam Rytmus, a to celé dvě sekundy! Asi proto, že se natáčelo převážně v Maďarsku.

To, že se v něm na dvě sekundy vyskytuje člověk, který spí s Darinkou Rolincovou, se k tomuto zrůdnému filmu jakýmsi zrůdným způsobem hodí. Hodí se to k němu tak dobře, že jsem pro vás připravil tuto HD šablonu (PNG s alfa kanálem), s jejíž pomocí si můžete snadno vyrobit vlastní obrázek:

Pátá Smrtonosná past je hodně blbý akční film. Téměř všechny výtky, které jsem měl k předchozímu dílu, zde platí ještě o něco víc. Možná ještě horší je ale ta skutečnost, že naprosto pošlapává to, co bylo zajímavé na prvních dílech série a to, co ji odlišovalo od ostatních akčních filmů: Tzn. že John McClane byl "normální chlap", který se vždycky někam omylem připletl, víceméně proti své vůli musel být badass a dostal přitom pořádně na prdel. V tomto filmu je John McClane něco jako John Matrix z Commanda, nezničitelný a nezranitelný, pronášející blbé nevtipné hlášky při skoku džípem z mostu na náklaďák, zatímco se vyhýbá letící raketě.

Recenze: Nepoužitelní [De l'autre côté du périph] - 40%

Především musím upozornit, že navzdory českému názvu a české reklamní kampani nemá tento film NAPROSTO NIC SPOLEČNÉHO s úspěšnými Nedotknutelnými. Tedy kromě jednoho z herců.

Film je o dvou policistech, kteří musí dělat společně na jednom případu. První z nich žije v centru Paříže, je poměrně dobře situovaný, čeká ho kariérní postup, pracuje většinou na případech bohatých podnikatelů a politiků, a miluje kriminálky s Belmondem.

Druhý z nich miluje Policajta v Beverly Hills a má na starosti smažky a houmlesy v předměstské čtvrti Bobigny. Shodou okolností jsem tam kdysi bydlel u kamaráda mé kamarádky. Když jsem se divil, proč má na dveřích bytu vlajku nějaké jugoslávské republiky, tak mi vysvětlil, že si pak ostatní lidi budou myslet, že 1) je chudý a 2) zabíjí lidi, takže bude menší pravděpodobnost, že ho vykradou a zabijí. Tolik ke čtvrti Bobigny.

A hádejte, který z těch dvou je černoch...

Možná to není z nepřeloženého traileru úplně jasné, ale má jít o komedii s pár akčními scénami.

Komedie má vyvěrat z toho, že každý z poldů je jinak ujetý, nechápou jeden druhého, ale nakonec projdou menším peklem, skutečným nebezpečím a stanou se z nich nejlepší přátelé.

To bohužel moc nefunguje, protože zatímco polda z centra je víceméně normální, sympatický, schopný policajt, ten z předměstí je od začátku namyšlený neschopný kokot, který svou zbrklostí ohrožuje všechny kolem (včetně toho prvního poldy). I když jeho role má být významnější, Omar Sy je v ní krajně nesympatický, až nebezpečně působící (jako takový ten trochu divný černoch, co dělá v hospodě pořád hlasité vtipy a všemu se směje, ale když se opijete, znásilní vás a okrade - znáte to).

No a co je ve filmu dál? Několik akčních scén, které nejsou moc dobře natočeny a několik scén, které jsou velmi složitě vykonstruované, ale jaksi k ničemu nevedou (ani k akci ani k humoru) - např. celé intermezzo v erotickém klubu nebo závěrečná akce na staveništi, která vypadá jako kdyby najednou nečekaně filmařům došel rozpočet.

Možná je ve filmu nějaký fungující verbální humor, ale protože Omar Sy mluví strašně rychle, v českých titulcích z toho humoru moc nezůstalo.

Nejzbytečněji vyhozené peníze za digitální triky

O tomhle jsem se zmiňoval už před lety, ale nikoliv zde a dnes jsem si to připomněl...

Pokud si vzpomínáte na první nedočkavě očekávaný trailer na čtvrtého Indianu Jonese, a pokud jste si ho pouštěli mockrát a mockrát dokola, možná jste si všimli, že v některých záběrech vypadají některé lidské končetiny a kusy šatů podivně nepřirozeně, jako kdyby šlo o ne moc dobrý digitální trik.

A on to opravdu digitální trik byl (v záběrech, kde nebyl k triku žádný důvod).

Americká MPAA totiž zakazuje, aby v mládeži přístupných záběrech někdo na někoho mířil střelnou zbraní - což se bohužel v klíčových scénách traileru děje.

Lucas tedy udělal to, co mu jde nejlépe, a tyto záběry digitálně vylepšil. Některé vojáky odstranil, jiné upravil tak, že míři mimo Jonese a jeho kolegu.

V Evropě ovšem tento debilní předpis neplatí, takže zde byl trailer neupravený.

Podrobné srovnání screenshotů je zde.

Jedná se o ÚPLNĚ PRVNÍ trailer (ten, který začíná sestřihem z předchozích dílů Indyho) a bohužel se mi nepodařilo najít ho na internetu ve skutečné HD kvalitě, ve které je jasně vidět, jaké divné věci se dějí na košilích Indyho a Maca při hlášce "This ain't gonna be easy".

Možná je tady, ale v Linuxu mi bnez Quicktime nejde přehrát.

UPDATE: Díky jednomu z čtenářů, zde je nejkřiklavější záběr traileru v HD!

Recenze: Martin a Venuše - 30%

Sedm let po svatbě mají Martin (Marek Taclík) a Vendula (Kristýna Boková) dvě předškolní dcery a jednoho batolícího se syna. A moc jim to neklape. Dohodnou se tedy, že se Martin (pracující jako návrhář hraček) bude měsíc starat o děti a domácnost, zatímco si Vendula bude užívat na chatě a věnovat se malířství, na které neměla v posledních letech čas. Načež nastává humor a love!

Film Martin a Venuše (název je narážka na "Mars a Venuši") kopíruje filmy Marie Poledňákové, a to tím způsobem, že námět je obšlehnutý ze S tebou mě baví svět, a strašný scénář a režie jsou obšlehnuté z jejích posledních LíbášJakoKrokodýl filmů.

Jak je asi jasné už z traileru, celý film od začátku do konce je tzv. "Mimibazar porn". Je cílen na publikum, kterému přijde roztomilé, když malé děti krkají, vřískají, blinkají a kakají. Na divačky, které pomalu odkvétají a sní o tom, že se budou moci rozhodovat mezi milujícím pohledným manželem, vypomáhajícím v domácnosti, a bohatým majitelem galerie.

Příkladem kvalitního "Mimibazar porn" je například výše zmíněný S tebou mě baví svět nebo Tři muži a nemluvně. (Soutěžní otázka: Víte, kdo režíroval jeho americkou verzi?)

Martin a Venuše není kvalitní "Mimibazar porn".

Stejně jako v předchozím filmu Jiřího Chlumského 7 dní hříchu i tentokrát uvidíme pár řemeslně vydařených záběrů (i když vzhledem k námětu filmu nemá moc příležitostí nějak si s kamerou a záběry hrát) a stejně jako v předchozím filmu je i tentokrát děj zahalen hustým oparem nepochopitelnosti a WTF. Naštěstí je děj o tolik jednodušší, že není moc co znepochopitelnit. Ale z nějakých čtyř - pěti větších zvratů, které ve filmu jsou, je nejméně polovina velmi bizarní.

Napríklad ve druhé polovině filmu už to Vendula nevydrží, vrátí se k milovanému Martinovi domů, a uvidí, že děti klidně spí, všude je uklizeno, všechno tip top (protože náhodou ten den zrovna uplatil sousedku, aby se o domácnost postarala). Vendula je z toho nejdříve nadšená a okouzlená, co manžel dokáže, vypadá to, že film skončí, když se náhle Vendula z nějakého důvodu rozbrečí, uteče a film pokračuje další půlhodinu.

Největší majstrštyk je ale tento zvrat: Aby měl Martin čas na rodinu, musí si v práci vzít volno, respektive pracovat z domova. Aby to volno od šéfa (Tomáš Hanák) dostal, z nějakého důvodu mu namluví, že Vendula se zbláznila a je na psychiatrii (což zní asi mnohem lépe než "je na chatě a věnuje se malování"). Což je spouštěč k následujícímu šokujícímu zvratu: Jan Budař (majitel galerie) kdysi Vendulu miloval a stále se jí platonicky dvoří, zve ji na večeře atd. Mimo jiné jí doporučí "pro získání inspirace" návštěvu u nějakého avantgardního umělce doma. Vendula tam jde, umělec se tváří divně, má doma vystavená mrtvá zvířátka, zamkne Vendulu z nějakého důvodu u sebe ve skepě, Vendula uteče oknem (celá ta scéna má od představení uměl ce do útěku asi jednu minutu). Uteklou Vendulu na noční ulici náhodou uvidí Hanák a následuje brutálně vykonstruovaný dvojsmyslný dialog, ve kterém mu ona vypráví, jak utekla od umělce, ale on to pochopí tak, že utekla z blázince. Proto ji odveze "zpět" do blázince (jak ví do kterého?). Teprve tam na příjmu mu Vendula řekne, co se doopravdy stalo, čemuž se Hanák začne smát tak ďábelsky, že na místě do blázince zavřou jeho. Touto geniální scenáristickou kličkou bylo dosaženo toho, že do konce filmu je Hanák v blázinci a Martin se musí chopit otěží v jeho firmě a dokázat, co umí.

Film samozřejmě skončí happyendem, ale nikdo nijak neřeší, že se Vendula nevyspala s Budařem POUZE díky tomu, že Budař zrovna v tu chvíli neměl čas.

Děj je natolik nesmyslný a nefungující, že ani velmi kvalitní herci, které jsme viděli v mnoha kvalitních rolích, nejsou ve valné většině filmu schopni dát svým postavám jakýkoliv smysl a pokud nějaký vtip občas zafunguje, je to vždy jen třívteřinový vtip, nikdy ne minutová scéna.

Pokud má česká komerční kinematografie směřovat z jedné poloviny k Babovřeskám a z druhé poloviny k tomuto stylu filmů, je to pro mě poměrně smutná představa, která mě nutí zamýšlet se nad mou další existencí...

Recenze: Mocný vládce Oz [Oz the Great and Powerful] - 60%

Oscar Diggs, přezdívaný Oz (James Franco) se snaží v roce 1905 v Kansasu uživit jako cirkusový kouzelník, což se mu moc nedaří a používá své triky především k balení ženských.

Před zhrzeným partnerem jedné z nich je nucen uniknout v balónu a tornádo ho odnese z černobílého běžněformátového Kansasu do barevné a širokoúhlé země Oz.

Zde se seznámí s několika čarodějkami (Mila Kunisová, Rachel Weiszová, Michelle Williamsová), mnoha bizarními obyvateli, a dozví se, že on je ten vyvolený ("co se jmenuje stejně jako naše země"), který má usednout na zdejší trůn poté, co zničí zlou čarodějnici. Problém je v tom, že není úplně jasné, která z těch tří čarodějnic je vlastně zlá.

Letošní Mocný vládce Oz Sama Raimiho je přímým prequelem k filmu Čaroděj ze země Oz z roku 1939. Ten je pro Američany něco jako pro Čechy Mrazík, každý ho viděl tucetkrát a všichni ho znají zpaměti (aniž by nutně tušili, že je podle nějaké ještě starší knížky).

Raimiho film tudíž obsahuje mnoho odkazů na původního Čaroděje, ať už vizuálních, nebo v dialozích. Ty jsou občas skoro rušivé, když mezi vším opulentním CGI najednou uvidíme něco, co vypadá jako 75 let staré filmové kulisy (protože jsme právě na tomtéž místě, kde byli hrdinové ve filmu z roku 1939). A pokud původní film znáte, pak víte, kdo musí a kdo nemusí přežít tento prequel (odehrávající se o několik desetiletí dřív) a kdo musí kde zůstat. Toto se ale v našich končinách týká především filmových teoretiků, a ti budou mít z Mocného vládce především neodbytný pocit "proč nám museli dokurvit další oblíbenou klasiku?"

Mocný vládce totiž nevypadá jako nový zajímavý film kultovního režiséra, ale jako mírná variace na nedávnou Burtonovu Alenku v říši divů. Poté, co je Franco v úvodních černobílých scénách docela úspěšně představen jako pěkná svině, se děj přesouvá do země Oz, mizí psychologie postav a vidíme jenom přehlídku 3D CGI efektů - které ovšem nejsou špatné a některé 3D sekvence, se soustavným metáním nebezpečných objektů na diváka,  připomínají nějakou atrakci z Disneylandu. Proč ne.

Na druhou stranu je s podivem, jak špatné jsou některé triky, konkrétně třeba okřídlená opice v uniformě, která začne Oze provázet na jeho pouti a pohybuje se jako něco ze Saxány (tedy na české poměry velmi dobře, na hollywoodské nic moc). Dalšími doprovázejícími pak jsou porcelánová panenka (z města "China Town" - chudák překladatel) a občas trpaslík. Ani jeden z nich není vůbec ničím zajímavý nebo zábavný, jen trpaslík občas mluví "vtipně negersky", což působí v tomto filmu značně nepatřičně.

I když by film měl být o konfliktu a složitých vztazích mezi Ozem a třemi čarodějkami, tato možnost je naprosto trestuhodně nevyužita, a film opravdu není o mnoho víc, než přehlídka drahých triků a krásně nalíčených a pestře oblečených lidí. Oz je celý film hajzl, a co je horší, je pasivní hajzl, a všechno se tak nějak samo od sebe děje kolem něj. Až v úplném závěru, se z něj stane najednou hodný člověk (protože si to přečetl ve scénáři, ne proto, že by to z něčeho vyplývalo), což působí velmi nevěrohodně.

Zajímavá je skutečnost, že v Mocném vládci představují poměrně velké procento obyvatel země Oz černoši a v Čaroději ze země Oz vůbec žádní černoši nejsou.

Z toho vyplývá, že někdy v období mezi oběma filmy muselo v zemi Oz dojít k masovým rasovým čistkám, koncentračním táborům a podobně. Ostatně, je o tom muzikál Čaroděj (The Wiz):

(Což je mimochodem dobrá otázka do filmového kvízu: "Ve kterém celovečerním filmu, uváděném v našich kinech za hluboké totality, hrál jednu z hlavních rolí Michael Jackson?")

P.S: Díky Falconu za to, že existují i titulkované kopie!

P.P.S: Dobrá zpráva: Ve filmu je Bruce Campbell! Špatná zpráva: Je tam asi 20 sekund a je tak nalíčený, že ho možná ani nepoznáte.