9.1.12

Recenze: Kdo, když ne my [Wer wenn nicht wir] - 60%

Pravdivý životní příběh Bernwarda Vespera, německého spisovatele, který žil s Gudrun Ensslinovou, předtím než dala přednost Andreasi Baaderovi.


Kardinální otázka zní: Říkají vám něco ta jména v úvodu?

Pokud se nezajímáte o německou politiku minulých desetiletí, Andrease Baadera si možná budete pamatovat jako hlavního protagonistu výborného filmu Baader Meinhof Komplex. V něm se vyskytuje i Gudrun Ensslinová a možná se v něm mihne i Bernward Vesper, ale to už si opravdu nepamatuji: Pro příběh Rote Armee Fraktion totiž Bernward Vesper není nijak příliš důležitý.

Otázka je: Čím byl vlastně tak důležitý, že o něm vznikl samostatný film?

Od samého začátku je film sérií událostí ze života Bernwarda Vespera, z nichž většina není nijak moc zajímavá. Měl ujetého autoritativního otce, prožíval volnou lásku se dvěma ženami a s jednou z nich pak měl dítě. Fandili anarcho-komunismu. Vydával a psal literaturu. Nakonec ho matka jeho syna opustila a on se zbláznil.

Když jsem na film koukal, velmi brzy mi došlo, že jde o adaptaci románu a/nebo životopisný snímek, protože z dramatického filmového hlediska to celé nedávalo přílišný smysl.



I když je film zručně řemeslně natočen (a i když je v něm nejeden full frontal obou pohlaví!), hlavní hrdina je v něm podán jako tuctový bohémský autodestruktivní loser a nic víc. Několikrát jsem si při promítání vzpomněl na Tři sezóny v pekle, ale Kdo, když ne my je méně audiovizuálně zajímavé a zřejmě chce, abychom s hlavním hrdinou nějakou soucítili nebo ho chápali, což opravdu není možné.

A není to jen tím, že je to bohémský autodestruktivní loser, ale i tím, že film je natočen pro Němce a nezatěžuje se s vysvětlováním historických souvislostí, jako například "co že to vlastně prováděl za války hrdinův otec?" (lezl Hitlerovi do zadku), "co jsou zač ti němečtí spisovatelé, jejichž jména létají vzduchem?" (nevím, jsem igorant), a dalších podobných. Vidíme například prostřih na dobové televizní záběry nějakých lidí v kvádrech s tyčemi a někoho zakrvaveného, ze kterých si musíme (bez jakéhokoliv vysvětlování) odvodit, jaká že důležitá historická událost se právě odehrála a co z ní vyplývá pro naše hrdiny. Já si ty tyče shodou okolností pamatoval z filmu Baader Meinhof Komplex, ve které byla zobrazena tatáž situace tak, že mi i jako kontextu zcela neznalému byla jasné, co se stalo a co z toho tehdy vyplývalo.

A to je to nejdůležitější: Film Baader Meinhof Komplex má nesrovnatelně širší záběr, než Kdo, když ne my, a přitom je výrazně smysluplnější, zajímavější i historicky poučnější.

P.S.: O víkendu, pár dní po zhlédnutí tohoto filmu, jsem v Mnichově spal v hotelu na této adrese. Náhoda?

8.1.12

Recenze: Láska je láska - 30%

[Neupravovaný text distributora] Osmnáctiletá Maruška žije se svým dědečkem Vlastimilem. Touží potkat svého prince a prožít romantickou lásku, jakou zná z filmů. Svého vysněného prince skutečně potká. S Markem prožije krásné prázdniny, první milostné dobrodružství, ale také první zklamání... To, že pravá láska nikdy neodkvete, zjišťuje i Maruščin dědeček Vlastimil. Po letech potkává svoji dávnou milou Libušku. Jsou jako dva mladí zamilovaní blázni. Je to láska s vůní marihuany. Vtipná a svérázná důchodkyně Libuška totiž na stará kolena této léčivé bylině propadla... Honza je Maruščin soused i nejlepší kamarád. Jeho matka, úspěšná manažerka Zdena, ho přistihne, jak se v autě líbá s mužem. Zdena se ovšem se synovou orientací nehodlá smířit a rozhodne se předělat ho na „normálního chlapa“. To ale přináší jen spoustu komických situací. Pro syna má pochopení alespoň otec Karel. Je to bývalý ligový fotbalista, dnes už jen údržbář na stadionu. Žije vedle své dominantní manželky život ušlápnutého muže, který se jednou za čas, když je pod vlivem alkoholu, odhodlá k neúspěšné domácí vzpouře. Nečekaným propletením osudů všech hlavních hrdinů vznikne řada vtipných, absurdních, zapeklitých i dojemných situací okořeněných jemnou nadsázkou a ironií. Přesně tak, jak se to stává i v životě.


Při recenzi tohoto filmu budu dělat zásadní spoilery, protože jeho děj je naprosto typickým příkladem toho, proč je současný český film v hajzlu koncích.

Totiž, český film se nachází ve stádiu, kdy většinou není problém nasvítit scénu, postavit kameru tak, aby to mělo smysl, postavit před ni kvalitní herce, nechat je chvíli něco dělat, správně to sestříhat a přidat k tomu hudbu, která je smutná nebo veselá, podle požadavku režiséra. To všechno víceméně funguje.

Co nefunguje, je možnost nějak se identifikovat s hrdiny filmu, pochopit co jsou zač a pochopit, jak a proč se v průběhu filmu mění jejich chování a naše nahlížení na ně. Tohle všechno považuje většina dnešních českých filmařů za balast, a jsou přesvědčeni, že když obsadí kvalitního českého herce, který je dobře nalíčen a nasvícen, a nechají ho něco říkat, tak výsledek bude smutný pokud se k tomu dá smutná hudba, nebo veselý pokud se k tomu dá veselá hudba. Podle toho, jestli ve filmu převažuje veselá nebo smutná hudba, pak vznikne komedie nebo drama. Pokud jsou filmaři ambiciózní, tak promíchají scény s veselou a smutnou hudbou, na začátek dají ambivalentní citát od Exupéryho a vznikne hořká komedie, která dojme, ale současně zahřeje u srdíčka.

YOU WISH!

Většina postav ve filmu Láska je láska jsou odporné, zavrženíhodné svině, zneužívající své okolí. Byla by z toho správná depka ve stylu Todda Solondze nebo Poupat, ale tvůrci se rozhodli natočit to jako... já vlastně nevím jako co! Chvílemi to zřejmě má být smutné, ale pak najednou přijde scéna jako od Trošky nebo z Prciček...

Nejsmysluplnější (a nejzajímavěji zahraná) je postava osmnáctileté slepé klavíristky (Aneta Krejčíková, která hrála striptérku v Poupatech). Je to naivní, zranitelné děvče, které žije s dědečkem (Nárožný) a hrozně by chtělo chlapce. Pak dostane milostný dopis od chudého Roma (Maciej Cymorek), který ji náhodou uviděl v restauraci, kde ona hraje a on myje nádobí. Pak se spolu dají dohromady, přičemž on jí namluví, že je modrooký blonďák (tj. neRom) a odveze ji na výlet do přírody (autem, které sebere kamarádovi), kde ji během dvou dní naučí plavat, řídit auto, připraví ji o panenství na špinavé matraci a přivede do jiného stavu. Pak se Nárožný dozví, že jde o Roma, a protože je rasista, dostane z toho infarkt. A Krejčíková Cymorka nechce už v životě vidět a ten odjede do Londýna.

Takže:

1) Cymorek je svině, protože se při seznámení s Krejčíkovou vydával za někoho jiného. Kdyby to s ní myslel vážně, jistě by to neudělal, protože každému musí být jasné, že při dlouhodobém vztahu se etnikum jednoho z partnerů dost dobře zatajit nedá. Tedy mu šlo celou dobu jen o to, aby ji zprznil? Cymorkovo vysvětlení "já se vydával za bílého jen proto, že ty jsi to chtěla" chápu především tak, že Cymorek věděl, že Krejčíková je rasistka, a podle toho se zachoval, aby smočil.

2) Nárožný, kromě toho že je xenofob a rasista, je skutečně zajímavý pěstoun, když nechá osmnáctiletou slepou extrémně naivní vnučku odjet na dva dny pryč s někým, koho nikdy neviděl a nic o něm neví.

3) Krejčíková je naivní, chová se jako dvanáctiletá, a zapře Nárožnému, s kým to dítě vlastně má. Na konkrétní otázku "Ale nemáš to s tím přičmoudlým, viď že ne? Víš, že by mi to zlomilo srdce." odpoví záporně a tvrdí, že to má s tím sousedovic klukem, který je "léčen z homosexuality". Následně se jí narodí hnědé dítě a Nárožný umře na další infakrt.

Tudíž se všichni tři zachovali jednou nebo vícekrát jako maximální svině a zničili život těm kolem sebe. Ale když se v posledním záběru objeví před dveřmi Krejčíkové usměvavý Cymorek (protože v Anglii zřejmě našel sám sebe a peníze), má to divák chápat jako šťastný konec, přestože k tomu není jediný logický důvod a v nejbližších následujících vteřinách by se musel odehrát tento hovor:
On: Ahoj, jak je, jsi tu sama?
Ona: Je tady můj manžel, ten kluk od sousedů. 
On: Vždyť je to gay!
Ona: To je, ale on mi chtěl pomoci když jsem přišla do jiného stavu, tak to otcovství vzal na sebe. A já mu chtěla pomoct, protože jeho homofobní matka (Stašová) gaye nenávidí. Je na mě hodný. 
On: Ty jsi přišla do jiného stavu?
Ona: Ano, s tebou. 
On: Well done! A co na to dědeček, který mě nenávidí?
Ona: Když to zjistil, tak umřel. Takže se teď musíme navíc starat o jeho milenku, která má Alzheimera a pořád jenom hulí trávu (Balzerová). Kdybychom se o ni nestarali, tak by ji dali do ústavu, protože je nesvéprávná. 
On: To je všechno v pohodě. Teď se prostě rozvedeš, tu důchodkyni dáme pryč, vezmu si tě já, všem řekneme, že to dítě je moje, Stašové vysvětlíme, že její syn je pořád gay a musí ho dále léčit a já nás budu živit, protože jsem v Anglii nalezl mnoho autorádií. 
Ona: Nebo na tebe taky můžu zavolat policajty!
Tento rozhovor ale neuvidíme. Všechno zůstane nevyřešeno, nebo se to naprosto iracionálně samo od sebe vyřeší těsně před koncem filmu tím, že se na sebe lidi usmějí a hraje k tomu optimistická hudba.

Simona Stašová celý film vlastního syna "léčí z homosexuality" tím, že mu dohazuje dcery svých kolegyň, "náhodou" mu nechává u postele ležet hetero pornočasopisy a nakonec ho odvede do nevěstince, zatímco se sama v posteli ukájí vibrátorem a její manžel Vetchý v jiné místnosti masturbuje při fotbalu. To je kompletní popis této postavy a jejího partnerského vztahu. A opět: Má to být komická postava, jejímž eskapádám se máme smát a jejíž temné nitro není ani v nejmenším potrestáno a minutu před koncem filmu se pravděpodobně "napraví" (píšu "pravděpdobně", protože se při tom tak divně zakření a dále už se to neřeší). A ponechávám zcela stranou, zda může někomu připadat vtipné vidět Simonu Stašovou, jak se ukájí vibrátorem, nebo ne.


Z kategorie "totální WTF" pak je hlídač v galerii Rudolf Hrušínský, který celý film pouze mluví o souložení a erekcích a dívá se všem ženám na (oblečená) prsa (která vždy vidíme v detailním záběru přes celé plátno). Nakonec pomůže svému kolegovi Nárožnému ke zdárné erekci tím, že mu na ni dá nějaký přípravek, jehož krabičku dlouho ukazuje na kameru a vyndá ji ze své skříňky, ve které má vylepený velký plakát na tentýž přípravek. Kromě toho se ve filmu vyskytuje mnoho dalších detailních záběrů na různá elegantní loga ("Charouz", "Nokia").

Nejsmutnější na tom je, že film má po technické stránce slušnou úroveň, a že v něm hrají převážně herci, kteří jsou schopni výborných výkonů a občas se o ně snaží i v tomto filmu. Výsledek ale hrozně připomíná shity Martina Kotíka (což možná není náhoda, protože měly stejného producenta), ale je o to horší, že se snaží dotýkat "citlivých témat" (slepota, rasismus, drogy, homosexualita, absence erekce) a dělá to strašlivě neomaleně a ve výsledku působí xenofobně, homofobně a rasisticky.

Po sledování takovéhoto filmu si musím říct "Zlatý Vejdělek, zlatý Hřebejk". A to je vskutku neveselé pomyšlení...

6.1.12

Retro recenze: Špinaví, prohnilí lumpové [Dirty Rotten Scoundrels] - 90%

Lawrence Jamieson (Michael Caine) je podvodník ve velkém stylu. Šarmantní, kultivovaný, sofistikovaný. Bez problémů okouzlí každou milionářku, přesvědčí ji o tom, že potřebuje peníze na podporu bojovníku za svobodu své daleké vlasti, obere ji o peníze i šperky a pak zmizí. Freddy Benson (Steve Martin) je nedostudovaný soustružník z Ameriky, který dělá něco podobného, ale v mnohem menším měřítku: Spokojí se s tím, když mu jeho oběť zaplatí večeři. A když si tito dva začnou lézt do zelí na francouzské riviéře, začne to pořádně jiskřit.


(Mimochodem, toto video je jedním z prvních příkladů "teaser traileru", natočeného výhradně za účelem propagace filmu. Tato scéna se ve filmu samotném vůbec nevyskytuje.)

Tato komedie Franka Oze z roku 1988 je jedním z těch kvalitních filmů, které naše kina (a vůbec naše diváky) minuly v záplavě toho, co bylo nutno rychle dohnat po listopadu 1989, a je to škoda. V 80. letech měl totiž Frank Oz velmi dobré období a jeho komedie z té doby stojí za to. Viz také Malý krámek hrůz nebo What about Bob? (o tom možná někdy příště).

Nicméně, zpět k ději: Lawrencovi je nejprve buranský břídil Freddy k smíchu, ale když mu opakovaně leze do zelí v nejméně vhodných okamžicích, rozhodně se to vyřešit nějak radikálněji. Zprvu po dobrém: Slíbí mu, že ho naučí své finty a udělá z něj gentlemana. Načež následuje něco jako Světáci, Freddy se zkulturní a kromě toho se na Lawrencovu žádost se vydává za dementního bratra Ruprechta, aby zapudil vdavekchtivou paničku, která Lawrence otravuje. Nicméně, když to úspěšně skončí, Freddy stále Lawrencovi leze do zelí v nejlukrativnějších oblastech Riviéry, až to nakonec vyvrcholí sázkou: Kdo jako první dokáže vytáhnout 50 000 dolarů z pohledné mladé milionářky (Glenne Headlyová), ten zvítězí, zatímco ten druhý musí potupně opustit bojiště. Tudíž začíná boj za použití zbraní nejtěžšího kalibru, ve kterém se mladý dravý učedník pokouší převézt starého zkušeného mistra. Tak zkušeného, že mu komorníka dělá kancléř Palpatine:


Používají k tomu oba vskutku nápadité kličky. Příkladem budiž (mírný spoiler!) scéna, ve které se Freddy před milionářkou vydává za chromého veterána, který potřebuje získat peníze na operaci svých nefungujících nohou na klinice "slavného dr. Schuffhausena" (pochopitelně smyšleného) a Caine ho trumfne tím, že se začne vydávat za onoho Dr. Schuffhausena a jakoby náhodou se s milionářkou setká. Následuje toto a ještě mnohem více.

Film je samozřejmě založen především na interakci hlavních představitelů, která je skvělá. Je radost koukat se na mistrovské komiky, kteří mohou pracovat s kvalitním námětem pod taktovkou kvalitního režiséra. Všimněte si například, jak hned na začátku filmu Frank Oz zintenzivní humor pouze tím, že nechá porost v květináčích šustit o něco více než obvykle. Nebo v jakém krásném kontrastu je mluva a akcenty hrdinů (pokud se na film díváte v originále, samozřejmě). Všimněte si také, že i když film není zrovna slušňácký, explicitní sprosťárny se v něm vyskytují jen velmi zřídka a vždy jen pokud to vede k pointě.

A hlavně: I když má tento film k realitě daleko, jeho hrdinové jsou vtipní aniž by ze sebe dělali idioty a aniž by k tomu potřebovali zbytečně mnoho zásahů deus ex machiny. To bude zřejmě souviset s tím, že  námět filmu je ještě o něco starší: Je to totiž dost věrný remake filmu z roku 1964 Bedtime Story, ve kterém hráli David Niven a Marlon Brando (kteří v něm jsou Caineovi a Martinovi překvapivě podobní, když se nad tím zamyslíte).

O popularitě Dirty Rotten Scoundrels v pokrokovějších zemích svědčí i to, že podle nich před pár lety vznikl broadwayský muzikál a připravuje se nový filmový remake.

Tenhle film je sice necelé čtvrtstoletí starý, ale vypadá jako kdyby byl starší. Moc takových filmů už se na konci 80. let netočilo. Ze všeho nejvíc mi připomíná to nejlepší ze zlaté doby českých komedií: Macourka, Vorlíčka, Lipského a spol.

5.1.12

Dobrou pokud obědváte právě chuť!

knedliky

Recenze: Kazatel Kalašnikov [Machine Gun Preacher] - 30%

Filmová adaptace skutečného osudu Sama Childerse, který byl motorkář a zločinec, pak na popud manželky objevil Boha, začal pracovat na stavbách, postavil si kostel, odjel do Afriky a tam pomáhal (a pomáhá) domorodému obyvatelstvu: Cihlami, vápnem a bazukami!


Film režíroval Marc Forster (Hledání Země nezemě, Stay, Quantum of Solace, Ples příšer) a je to škoda. Forster je totiž dobrý režisér a některým scénám dokáže dát poměrně působivou atmosféru, takže části tohoto filmu plus-mínus fungují a nejsou nechtěne vtipné. Znovu opakuji, že to je ŠKODA, protože děj a casting jsou tak neuvěřitelně strašné, že z toho mohla být záležitost epických rozměrů.

Pravděpodobně (ale je to pouze teorie, skutečnost neznám) celé toto veledílo vzniklo tak, že Sam Childers (vidlák a náboženský fanatik) přemluvil své vidlácké přátele z kostelů (přibližně tyhlety) aby dali dohromady peníze A SCÉNÁŘ (protože se jim hodně líbily podobné filmy o boji za demokracii, jako Rambo III nebo Missing in Action), a pak nějak přemluvili Gerarda Butlera, aby v tom hrál a dal do toho SVÉ PENÍZE, protože tím pomůže křesťanům / černouškům, a nakonec nabídli Marcu Forsterovi tolik peněz, že to nemohl odmítnout...

Jak říkám, nevím, jak to přesně bylo. Ale skutečností zůstává, že vpodstatě všechno, co se odehrálo před začátkem natáčení (tzn. námět, scénář, casting) je tak vzácně mimo, že Marc Foster musel buď dostat hodně peněz, nebo mu unesli rodinu, nebo je taky náboženský fanatik - jinak si nedokážu představit, jak mohl s tímto projektem mít něco společného.

Vzácně tomu odpovídá i plakát filmu, který je myšlen naprosto vážně:


Kdyby tam byla hlava Chucka Norrise a nápis "In cinemas Christmas 1985", tak bych se nedivil. Takhle jsem se divil. Ale jen do chvíle, než jsem uviděl film, který je víceméně stejně sofistikovaný a decentní jako jeho plakát.

Takže: Sam Childers je zvrhlý zločinec, kterého právě propustili z vězení, ale on pokračuje ve své zločinecké činnosti, své krásné ženě (Michelle Monaghanová) přikazuje aby dělala striptérku, okrádá se střelnou zbraní prodejce drog atd...

Pak ho žena jednoho dne donutí, aby šel s ní do kostela, tam se přihlásil jako hříšník a byl pokřtěn. Od té chvíle je náhle Sam hodný pracovitý zodpovědný člověk, milující rodinu a Boha. Z jednoho extrému do druhého. Prostě to do něj vstoupilo. (Do konce filmu NIKDO NEŘEŠÍ, že by se měl nějak zodpovídat ze svých zločinů.)

Pak si postaví vlastní kostel a jen tak mezi řečí řekne, že odjede stavět kostely a sirotčince do Afriky. Tam se seznámí s "hodnými vojáky" (ti se jmenují "Bojovníci za svobodu), kteří bojují proti "zlým vojákům" (ti se jmenují "Rebelové"). Není vysvětleno, proč proti sobě bojují, co tím sledují (kromě toho, že jim dělá radost zabíjet nevinné děti), a jestli tam kromě toho jsou i nějací "vládní vojáci", nebo ta země zrovna nemá vládu. Ti zlí jsou zlí, protože při bojování zabíjejí civilisty, což ti druzí pravděpodobně nedělají (aspoň to není vidět).

Když Sam Childers uvidí, že mina utrhla malému chlapečkovi nohy, stoupne si doprostřed nějaké polní cesty a bazukou odstřelí přijíždějící auto vojáků. Chlapečkovi následně nohy nedorostou, ale zato přijedou nějací vojáci a povraždí nějaké černoušky. Na to Sam zareaguje jediným možným způsobem, totiž vezme dvě bazuky a odstřelí dvě auta s vojáky. To se pak několikrát opakuje a mezitím Sam občas zajede domů, bere své rodině veškeré úspory a kupuje za ně náklaďáky na vození černoušků po Africe (místo aby si nějaký náklaďák v Africe ukradl, což by byla asi nejméně ilegální činnost, jaké by se tam dopustil). A dělá pro černoušky to, co africké děti potřebují nejvíc: Staví jim kolotoč a učí je baseball.

A pak je konec a závěrečný titulek, že to dělá dodnes, a po něm záběry skutečného Childerse a jeho rodiny, ze kterých nám dojde, proč vlastně doopravdy do té Afriky odjel (nápověda: Jeho skutečná manželka vypadá úplně jinak než Michelle Monaghanová).

Asi by se slušelo zdůraznit, že opravdu nevím, jak se to všechno seběhlo doopravdy. Ale i kdyby se to doopravdy stalo přesně tak, jak je to ve filmu podáno, neospravedlňuje to existenci filmu. A nejde o to, co se v něm děje, ale jak je to filmově vyprávěno. Obecně nemám nic proti filmům o dobrodějích ani proti filmům s náboženskými tématy.

Marc Forster se snaží a některé epizodní scény docela fungují. Ve většině z nich jsou ale herci nuceni dělat a říkat takové věci, že to prostě fungovat nemůže. Navíc Gerard Butler je v titulní roli naprosto strašný - nejdříve je příliš uhlazený na drsného motorkáře a pak zase příliš jako sůva z nudlí na božího válečníka.

Prostě, kdyby to režíroval někdo méně schopný, mohla z toho být velmi zábavná podívaná. Takhle je to jenom depresivní, když sledujete jak pomalu běží ručičky vašich hodinek.

3.1.12

Recenze: Lurdy [Lourdes] - 90%

Christine (Sylvie Testudová) má roztroušenou sklerózu, takže je ochrnutá a může hýbat pouze hlavou. Spolu s dalšími (více i méně) postiženými se vydává do Lurd na pouť, organizovanou řádem Maltézského kříže. Protože v Lurdách, jak víme, se dějí zázraky.


Ať si o tomto filmu (natočeném v roce 2009) na základě traileru myslíte cokoliv, pravděpodobně se mýlíte. Obával jsem se nějaké náboženské agitky, ale zaplaťFSM jsem se dočkal něčeho mnohem zajímavějšího, byť to rozhodně není nic, co bych označil slovem "zábava".

Jessica Hausnerová toho zatím ve svých 40 letech moc nenatočila (a nic z toho jsem neviděl), ale její filmové schopnosti jsou neoddiskutovatelné.

Téměř celý film je podán jako dokument, zachycující (a nijak nekomentující) průběh typické "organizované poutě do Lurd". Skládá se z dlouhých statických scén, zabíraných často z dálky, jakoby "skrytou kamerou" (kdy před hlavními protagonisty procházejí jiní lidé a kazí nám výhled). Všichni hrají velmi realisticky, jako kdyby improvizovali nebo jako kdybychom se dívali opravdu na dokument. A kdyby tvůrci opravdu tvrdili, že jde o dokument, ve většině scén bych jim to i věřil. Tak dobří jsou všichni herci.

Kdyby šlo o dokument, tak bych byl nadšený z toho, jak se tvůrcům podařilo zachytit ty správné okamžiky, ve kterých se na chvíli odhalí něčí potlačované myšlenky nebo dojde k něčemu, co je svou bizarností skoro černohumorové. Dokument to ale není a pokud dobře chápu, VŠECHNY hlavní postavy (včetně všech postižených) jsou herci.

Dokumentárnost ale není pouze formální, ale i dějová. Jsem přesvědčen, že takovéhle věci a takovéhle bizarní situace se skutečně mezi poutníky do Lurd odehrávají. Jsem přesvědčen, že se opravdu každý den objeví v Lurdách několik postižených, kteří tvrdí, že se zázračně uzdravili, a že je zvláštní komise musí přezkoumat, aby se potvrdilo, že jde opravdu o zázrak. Jsem přesvědčen, že když k tomu dojde, polosenilní důchodkyně diskutují o tom, že "on si takový zázrak nezasloužil, já jsem tady už popáté a jsem mnohem víc věřící". A jsem přesvědčen, že se ve zdejší atmosféře skutečně leckterý věřící může vyléčit i z poměrně závažných chorob - a není to nijak v rozporu s tím, co si myslím o náboženství a o lurdském Disneylandu.


I když je tento film plný velmi složitých a různě interpretovatelných emocí, Hausnerová zůstává striktně neutrální a necpe nám žádný úhel pohledu. Takže zatímco mě tento film zaujal jako bizarní černohumorový pohled do intimního kroužku lidí, mezi které se nikdy v životě nedostanu (doufám!), něco jako Hoří má panenko na cracku, někoho věřícího může docela dobře zaujmout jako důkaz toho, že Boží zázraky jsou všemocné a když se bude hodně modlit, ta chybějící ruka mu doroste. Paradoxně je tento hraný film dokumentárnější a objektivnější než to, co točí Michael Moore nebo pánové Klusák a Remunda a označují to slovem "dokument".

Protože to ale není dokument, ale film, měl by mít nějaký děj a nějakou pointu. Má ji. A je úžasně emocionální, věcná a současně otevřená mnoha interpretacím.

A ještě mě napadlo takové výstižné přirovnání: Kdyby mi někdo tvrdil, že tenhle film režíroval David Cronenberg, věřil bych mu to a konstatoval bych, že je ještě v o něco lepší formě, než při Nebezpečné metodě.

P.S: Ta docela sexy řádová sestra je ta supersexy vražedkyně z poslední Mission: Impossible.

Trailer: Upside Down

Tak kdo si to stěžoval, že ve filmech nejsou nové neotřelé náměty?

2.1.12

Recenze: Jeden musí z kola ven [Tinker Tailor Soldier Spy] - 80%

Počátek 70. let minulého století. Šéf britské výzvědné služby (John Hurt) rezignuje poté, co se nepovedla jedna důležitá operace v Budapešti, při které mělo být odhaleno, kdo že to vynáší z informace z nejvyššího velení MI6. Bývalý šéf pověří bývalého kolegu Smileyho (Gary Oldman) a jeho mladého pomocníka (Benedict Cumberbatch, nový televizní Sherlock Holmes) úkolem: Odhalit, kdo ze čtyř vysoce postavených šéfů MI6 je tím, kdo vynáší informace.


Film vznikl podle slavné tlusté knihy Johna le Carrého (kterou jsem - stejně jako všechny jeho ostatní slavné tlusté knihy - nečetl) a byl zfilmován už v roce 1979 jako pětihodinová televizní inscenace, ve které špiony odhaloval Obi-Wan Kenobi.

Tuto novou (pouze dvouhodinovou) verzi režíroval Tomas Alfredson, který natočil výborný upírský teen horor Ať vejde ten pravý (původní švédskou verzi).

Film má naprosto fantastické obsazení, asi nejlepší jaké jsem v posledním roce v jakémkoliv filmu viděl. Když ve zvukotěsné zasedačce rokují Gary Oldman, John Hurt, Colin Firth, Ciarán Hinds a Toby Jones o budoucnosti MI6, je to skutečně hutný a napínavý zážitek, víceméně bezu ohledu na to, co vlastně říkají. I v dalších rolích najdeme skvělé herce (Tom Hardy, Mark Strong, výše zmíněný Cumberbatch), podávající skvělé výkony.

Alfredson také skvěle pracuje s atmosférou, s kamerou i s výpravou, takže film opravdu vypadá jako kdyby šlo o hodně drahý snímek "ze staré školy", natočený před několika desetiletími. Je to zcela bez debaty film pro dospělého, inteligentního diváka, čemuž odpovídá i fakt, že bez ohledu na kvalitu titulků je potřeba trochu se orientovat v dobových reáliích a v angličtině (například proč se ve filmu mluví o "krejčím a vojákovi" a co znamená původní název).

Ve filmu není snad jediná akčnější scéna (asi třikrát za celý film se vystřelí), naprostá většina děje se odehrává prostřednictvím dialogů nebo bez nich, a všichni neustále oldschoolově hulí. Po tomhle filmu jsem si uvědomil, jak málo mají dobrodružství "špiona 007" Jamese Bonda společného se špionáží. Nevím, jak opravdu fungovala MI6 v 70. letech, ale tohle vypadá naprosto realisticky, včetně vánoční oslavy, na které všichni opilecky zpívají sovětskou hymnu a MNOHA dalších podobných vychytaných detailů.


Bohužel, měl jsem přes svou velkou snahu značné problémy se vstřebáváním všech nutných informací. Každá věta a každý pohled jsou důležité. Všechno, co je řečeno, může být pravda, nebo záměrná lež, nebo pravda, která je schválně řečena tak, aby vypadala jako lež. A děj skáče občas vpřed a vzad, takže vám chvíli trvá, než pochopíte, zda ten chlapík to postřelení přežil, nebo zda se právě díváme na flashback. Nebyl jsem v tom zdaleka sám a po filmu jsem s několika lidmi (včetně zástupkyně distributora) strávil několik minut čilou diskusí o tom, co vlastně kdo ve filmu provedl a jak to celé skončilo. (Byly ty dvě postavy opravdu gay milenci a zastřelil jeden druhého kvůli zhrzené lásce, nebo z rozkazu? Je hlavní hrdina opravdu tím, za koho se vydává? A co na to Jan Tleskač?) Vedou se o tom rozsáhlé debaty i na IMDB.com, takže to nebude pouze demence našeho diváckého vzorku.

Film je tak bravurně natočen a má tak skvělou atmosféru, že je mi opravdu hrozně líto, že jsem si ho nemohl plně vychutnat, protože mi nebylo úplně jasné, jak do sebe ty jednotlivé působivé scény navzájem zapadají. Asi bych na tom byl lépe, kdybych četl knihu. Nebo film viděl dvakrát.

A ten Oldman má tak skvělé brýle!

1.1.12

Bilancování po roce a po měsíci

Rok se s rokem sešel a je čas bilancovat.

V roce 2011 jsem například znovu byl v pařížském Disneylandu, dodělal jsem hru pro Facebook a osud mě svedl dohromady s úžasným děvčetem.

Pro vás, čtenáře FFFILMu, ale bude zajímavější, co se dělo v posledním měsíci loňského roku, konkrétně nesmělé varování, opatrné očekávání a exaltace.

Řečeno stručně:
Dali jste mi kolektivně najevo, že byste FFFILM rádi nadále četli.
Řečeno obšírně:
Bankovním převodem a skrze PayPal jste na zachování a rozkvět FFFILMu poslali za prosinec 55 077 Kč (před zdaněním), přičemž as 60 % z toho šlo na účet a 40 % přes PayPal. Ti pozornější z vás si možná všimli, že tato částka je o 1500 Kč vyšší, než by měla být podle real-time záznamů a grafů. To je způsobeno jednak tím, že první tři dny v grafu byly jen přibližné hodnoty, a jednak několika platbami došlými v cizích měnách (které jsem také do grafu zanášel jen přibližně, na základě aktuálního kurzu). Také to může být tím, že informační e-maily občas někam zmizely. Každopádně, oficiální částka, získaná sečtením měsíčních výpisů z banky a PayPalu je těch 55 077 Kč. 
Kromě toho mi prostřednitcvím služby Flattr 15 z vás celkem 48krát "flattrovalo" FFFILM nebo jeho jednotlivé články, což odpovídá hrubé sumě 36 Euro, tedy asi 920 Kč (definitivní vyúčtování od Flattru a odečtení jejich poplatku proběhne až 10. 1.)
A čtyři z vás byli natolik avantgardní, že zaslali Bitcoiny, a to v celkové hodnotě 1,633 Bitcoinu, tedy podle aktuálního kurzu něco přes 8 amerických dolarů. Za zmínku stojí, že dnes (1. ledna) dorazily tři Bitcoiny (tedy dvakrát víc než za celý prosinec), ale ty už se do prosince nezapočítávají. Každopádně, moje vnoučata si za to v roce 2069 koupí hezký dům. 
Nejvyšší příspěvek byl 2000 Kč. Nejnižší příspěvek byl 12 Kč přes PayPal, což znamenalo výsledných 1,60 Kč pro mě.
Jaké závěry jsem z toho vyvodil?

Především jsem se začal FFFILMu věnovat podstatně víc než předtím, protože ať to s ním dopadne nakonec jakkoliv, přinejmenším toto si zasloužíte. A hodlám v tom pokračovat.

Národní kulturní památka

Zprovoznil jsem chat, na kterém můžete kecat o filmu i o úplně jiných věcech. Naprogramoval jsem pro něj robota, který zaznamenává chaty pro příští generace, udělal jsem jednoduché API, abyste si s těmi záznamy mohli dělat co chcete. (Chat je nemoderovaný, necenzurovaný, a tudíž ne vždy vhodný pro mládež.)

Byl jsem na několika nezávazných pracovních pohovorech, ze kterých nic závazného nevyplynulo. Chystám se na několik dalších.

Překládám o něco více filmů než obvykle, ale zrovna teď probíhá ohledně titulkování u nás taková bouře (zahraniční studia si chtějí titulky dělat zcela nezávisle na českých titulkovacích společnostech), že i kdybych se "uchytil jako trvalý titulkovač", nebylo by to nic bůhvíjak stabilního.

Budu bedlivě sledovat, jak se budou příspěvky na FFFILM vyvíjet a na jaké hladině se dlouhodobě ustálí. Nadále budu zveřejňovat detaily o příchozích penězích, abyste věděli, co pro mě děláte a abyste si z toho vyvodili závěry, jaké uznáte za vhodné. Pokud dojdete k názoru, že když mám 55 000 Kč za první měsíc, tak pár měsíců další peníze nepotřebuji, je to vaše svatosvaté právo.

Na konci března letím na 14 dní do Japonska. Pošesté. Není to výstřelek způsobený radostí z vašich peněz - letenky jsem kupoval před několika měsíci, když byla situace poněkud jiná. Budu tam mít mobilní internet. A když už na FFFILMu občas píšu o videohrách nebo mediálních mrdkách, mohlo by vás snad zajímat i nějaké obšírnější psaní o Japonsku, kde už jsem skoro jako doma.

Musím říct, že model "Fanoušci dobrovolně platí přímo tvůrci obsahu, téměř s vyloučením prostředníků" se mi velice líbí a domnívám se, že má na internetu budoucnost.

Překvapilo mě, že ta budoucnost je takhle blízko.