10.7.10

Mel Gibson to umí s ženami

...jak se můžete přesvědčit v tomto záznamu telefonního rozhovoru s jeho (bývalou) drahou polovičkou. Go, Mel, Go!

8.7.10

Recenze: Single Man [A Single Man] - 80%

George Falconer (prošedlý Colin Firth) se chystá zabít kvůli lásce. Zabil se mu totiž v autě jeho douholetý milenec, se kterým šestnáct let žil tak šťastně, jak jen to v Americe 50. a 60. let šlo. Za osm měsíců. které od nehody uplynuly, se Georgeovi nepodařilo se vzpamatovat ani najít řádnou útěchu - ani u stárnoucí Charley (Julianne Mooreová), se kterou kdysi dávno cosi měl a která je jeho jediným přítelem. George neponechává nic náhodě. Připraví si revolver a náboje, připraví svůj nejlepší oblek, připraví dopisy pro pozůstalé, ale pak dojde k jistým setkáním...



Film je režijním a scenáristickým debutem Toma Forda, slavného módního návrháře. Nevím, jestli někdy režíroval například nějaké reklamy na své kolekce, ale i kdyby tomu tak bylo, je dost neuvěřitelné, jak jistou ruku měl při svém celovečerním debutu.

Film je především nádherně natočený. Nikdy jsem nebyl nějak výjimečným fanouškem designu 60. let, ale v Single Manovi každý záběr doslova křičí "Hele, 60. léta, a jak jsou cool!". Jsou cool, jsou sexy a chtěl bych mít takový obývák, dům, kvádro a auto. Všechny ty hromady dokonale stylových detailů jsou navíc snímány velmi citlivou kamerou, tu dobarvující, tu odbarvující (podle hrdinovy nálady). Za zmínku stojí (nečekaně v takovém druhu filmu) i zvukové efekty, občas absurdně přehnané nebo zcela nerealistické, které dále podtrhují duševní rozpoložení hlavního hrdiny.

Celý film je totiž natočen výhradně z Georgeova pohledu. George je gay v depresi se zlomeným srdcem a je tudíž dokonale logické, že svět z jeho pohledu vypadá poněkud zkresleně, stylizovaně a také... poněkud gay. Rtěnky se lesknou, svaly obnažených mužů se ostře rýsují ve slunci, nejmenší smítko na šatech je pohroma. Kdyby se to všechno nepovedlo, bylo by velice jednoduché dělat si ze Single Mana homofobní legraci na sto a jeden způsob. Ale ono se to povedlo, a na debut se to povedlo naprosto nečekaně. Homosexualita nikdy nebyla tak sexy (aspoň od Bruna)!

K tomu, aby se to povedlo, byly samozřejmě zapotřebí i patřičné herecké výkony, ale na rozdíl od jistých filmových akademiků si nemyslím, že je to až tak velká zásluha Colina Firtha. Ten má totiž většinu filmu působit prázdným a neproniknutelným dojmem. Celé spektrum jeho skutečných emocí poznáváme především díky tomu, jak se dívá na svět - a to se dozvídáme především díky Fordovi, nikoliv díky Firthovi.

Je pravda, že námět filmu je vlastně značně triviální a dal by se zpracovat velice krátkou povídkou. Výtvarná forma ovšem tento film posunuje téměř na kvalitativně jinou úroveň.

P.S: Asi jsem příliš malý angličtinář, protože mi nedochází, proč byl film "A Single Man" v české distribuci přejmenován na "Single Man".

7.7.10

Recenze: L'Illusionniste - 100%

Šedesátá léta minulého století. Starý iluzionista nemá moc peněz, nemá stálé zaměstnání, nemá kamarády. Ještě že má aspoň toho králíka. Jednoho dne ho osud z Paříže přes Londýn zavane až do skotské vesničky, kde se na něj proti jeho vůli nalepí mladá naivní dívka, která věří, že je opravdový kouzelník. Spolu se pak snaží protlouct životem v Edinburghu, což není jednoduché, protože varieté a music hallů rychle ubývá...



Sylvain Chomet (ročník 1963) natočil svůj teprve druhý film (po Triu z Belleville) podle nikdy nezfilmovaného scénáře francouzského komika Jacquese Tatiho. Jeho děj je typicky francouzsky komediálně hořký, víceméně předvídatelný, ale přitom plný malých překvapení.

Ve filmu se téměř nemluví a pokud nějaká postava vydává na plátně zvuky, jde spíš o záměrně nesrozumítelné huhňání s občasnými náznaky nějakého srozumitelného slova (festivalová kopie ani neměla české titulky). O verbální komunikaci tento film rozhodně není, mimo jiné i proto, že jeho dva hlavní hrdinové si navzájem nerozumějí.

Přesto Chomet bez problémů dokáže znázornit obrovskou škálu emocí a složitých dějových zvratů, aniž by k tomu postřeboval dialogy, jen pomocí hudby, huhňání a hereckých výkonů.

A "herecké výkony" animovaných hrdinů tohoto filmu jsou opravdu něco neuvěřitelného. Každá vteřina filmu vypadá jako nějaké dokonale vypiplané párvteřinové demo, na kterém si dal mladý animátor velmi záležet, aby ho předvedl při pracovním pohovoru v Pixaru. Ale vypadá tak celý film!

Některé záběry či jejich elementy jsou rozhodně počítačová grafika (dopravní prostředky, krásné trojrozměrné exteriéry), ale přiznám se, že se mi nepodařilo odhalit, jak vznikaly animace postav. Všichni se totiž pohybují nádherně expresivně, ovšem většinou nikoliv zcela realisticky (takže rotoscoping to nebude) a ve většině záběrů má animace plných 24 políček za sekundu (například Miyazakiho filmy mají 12, 8 i méně).

Vzhledem k tomu, že tento film neanimovalo pět let tisíc lidí u Disneyho, Chomet zřejmě využil nějakou chytrou počítačovou technologii (rozhodně nejde jen o zrychlené vybarvování animačních políček), takže jeho film vypadá neskutečně vypiplaně a technicky bezchybně, aniž by stál půl miliardy dolarů.

Pravda, rozplývám se nad technikou, ale nejde jen o ni. Iluzionista je především krásný film, krásně smutný, a "obávám se", že překonává i poslední díla od Ghibli studia.

P.S: Film se mi obrovsky líbil, přestože A) Se neodehrával v Praze jako Tatiho scénář, B) v životě jsem neviděl žádný celovečerní film Jacquese Tatiho od začátku do konce.

P.P.S: Obávám se, že uvedení Iluzionisty do našich kin nikdo neplánuje.

6.7.10

JitushFilm: Mise Vary, den první + Nebe, peklo

Ahoj všichni fanoušci FFFilmu, po roce se opět hlásím z místa, kde se střetávají světy nejbohatší smetánky v modelech od Versaceho, vystajlovaných koček číhajících na podobně vystajlované mladíky, kdo by je pozvali na drink, i nadšených krosnosandálníků s očima podlitýma od věčného nevyspání. Přesně v den výročí příchodu našich drahých věrozvěstů nakopl František Fuka škodověnku a dopravil sebe, mne, čivavu, krysaříka a dva další odvážlivce na filmový festival do Karlových Varů.

Sérii filmů zde zhlédnutých jsme včera odvážně zahájili dokumentem z produkce HBO Nebe, peklo, který proniká do komunity lidí s poněkud nevšedními zájmy (nebo spíš takovými, se kterými málokdo chlubí). Vidíme mladou dívku s přezdívkou Fronéma nadšeně vyprávějící o lucidním snění, která se v bizarním oblečku a s vrstou airbrushových malůvek nechává věšet na háky jako čuník na porážce. Dále mladou dámu Terezu, jež zastává úředníckou funkci ve Straně Zelených a ve volných chvílích tříská bičíkem zadnice zlobivých otroků. A konečně je tu bodrý IT specialista Michal "Altair" Valášek, jehož největším koníčkem... jsou koníčci.

Na filmu nejvíc oceňuji fakt, že se téma bdsm nesnaží bulvarizovat a nežene nic do extrémů. Jako člověku se slabším žaludkem se mi líbilo, že v celém zhruba hodinu a půl dlouhém filmu vidíme jen asi 15 minut čistého času napichování, napouštění elektrického proudu do bradavek, šimrání šourku kopřivami a dalších "libůstek", jejichž sledování bolí víc než herce na plátně. Gró filmu není touha ukázat širokou škálu bizarností a úchyláren, které se dají provozovat v posteli, ale spíš snaha přiblížit divákovi, že "úchylové" vyžívající se v bdsm praktikách jsou to vlastně celkem fajn lidičkové k nerozeznání od nás ostatních, "správně orientovaných" (maximálně mají po těle víc modřín a řezných ran).

Na gymnáziu jsme si s kamarádkou kdysi ze zvědavosti vypůjčily z učebny biologie knihu Homosexualita muže a s očima navrch hlavy hltaly řádky a tabulky o výzkumech mužů, kteří se dokázali vzrušit jen při představě sexu s druhým mužem nebo prasnicí. Žasly jsme, co všechno člověk může potřebovat k tomu, aby dosáhl vyvrcholení, když nám tehdy stačila představa nahé hrudi Brada Pitta. Dnes už se nedivím ničemu.

Tři hlavní hrdinové působí ve filmu sympaticky, mluví o svých zálibách zcela bez zábran a neváhají pochlubit se oblíbeným análním kolíkem, důtkami od kamarádky nebo home-made koženým kostýmem koně. Celé dílo je podáno velmi lehce a se sebeironií. I když jsem v některých věcech celkem konzervativní, neměla jsem ani jednou během filmu chuť si odplivnout nad zkaženými mravy (škoda, že tento film v Katolickém týdeníku asi nezrecenzují), spíš mne napadlo, kolik se po uvedení tohoto filmu připlíží taťků do ložnice se sklopenýma očima a slovy "Hele, mámo, teďka sem něco viděl v televizi a já myslím, že bysme to mohli zkusit."

Mimochodem, režisér snímku David Čálek a producent Pepe Rafaj jsou ohromní fešáci a já si přeji, aby mi lízali boty a říkali Má paní.

PS: Film není v žádném případě propagací trestných činů. Dokonce ani zmíněný IT specialista Altair těm koníčků nedělá to, co jste si asi představili...

Recenze: Nebe Peklo - 70%

Dokument o lidech, kteří se věnují různým formám fetišismu: Jeden mladík se převléká za koně, běhá po louce a skáče přes překážky. Jedna slečna má ráda bolest a nechává se zavěšovat na háky. Třetí slečna je domina, mučí pány a zavírá je do klece...



Film má několik hlavnějších hrdinů, ale uvidíme v něm i mnoho jejich přátel a "kolegů". Přesto se film drží převážně tří hlavních okruhů: Převlékání za koně, bolest, dominance.

Tito lidé se vzrušují způsoby, které jsou o něco jiné, než způsoby, kterými se vzrušuje většina ostatních lidí. Proto je namístě říkat jim "devianti" a oni sami se označují za "úchyly", aniž by tato slova měla jakýkoliv pejorativní nádech. Z čistě pragmatického hlediska mi na vzrušování se latexem nepřipadá nic zásadně odlišného než na vzrušováním se třením o poševní stěnu (i když osobně jednomu z toho dávám přednost před druhým).

Tito lidé jsou vesměs inteligentní, citliví, a nestydí se za svou odlišnost - aniž by byli exhibicionisti (většinou) a aniž by byli jakkoliv nebezpeční pro okolí.

Tvůrci věnují dle mého názoru zbytečně mnoho času tomu, aby ukázali, že tito lidé mají nedeviantní koníčky, zaměstnání, životní partnery a všechno další, co k lidskému životu patří. Je jen logické, že tomu tak je, a nemám zapotřebí, abych se díval, jak je značná část života těchto lidí stejná jako život většiny populace. Mnohem rád bych se okem kamery podíval na více ukázek z jejich společných akcí, protože o nich moc nevím a osobně bych se na nich - přiznávám - cítil poněkud nepatřičně (stejně jako bych se cítil poněkud nepatřičně například na srazu sběratelů známek nebo fanoušků Jiřiny Bohdalové).

Skoro mi připadalo, jako kdyby byl film točen pro nějaké zaostalé diváky (například texasany), pro které je naprosto šokující dozvědět se, že když si někdo rád propichuje kůži háky, nemusí to ještě znamenat, že znásilní a sežere vaše děti.



Stejně tak mi připadalo značně zbytečné, když se tvůrci snažili uměle vyvolávat nějaké situace, které by v reálu nenastaly (hrdina v koňském postroji přijde do nákupního centra, malé dítě je jím fascinováno) a mají pravděpodobně něčemu nastavovat kritické zrcadlo a nabízet prostor k transcendentálnímu zamyšlení, jako to dělal třeba Dziga Vertov či Michael Haneke.

Je to zbytečné. Ti lidé jsou extrémně zajímaví, inteligentní a vtipní. Desetiminutový rozhovor s nimi po skončení filmu byl téměř tak zábavný jako celý předchozí film. Raději bych viděl více dokumentárních střípků z jejich života, než agitku / pokus o hluboké poselství.

Tomu, kdo se pohoršuje nad nezávadným šviháním přirození kopřivami, stejně žádná agitka nepomůže...

4.7.10

Mám sbaleno a nemohu se dočkat

p_2010-07-04_21-13-35.jpg
Takže zítra vyrážím do Karlových Varů, za filmy a především uniknout vedřinám. Nejen se psy, ale i s ex-Jitushkou, protože ve čtyřech je vždycky více zábavy. Sbaleno už skoro máme. --->>>

První den bych chtěl stihnout přinejmenším projekci dokumentu Nebe peklo, který vypráví myslím o BDSM, fetišismu, zoofilii a genitální elektrostimulaci a vystupuje v něm několik lidí, které znám z internetových diskusí...

Stejně jako loni platí, že se zde budou objevovat i recenze filmů, které nepůjdou do naší distribuce, a možná i nějaká ta Jitushka. Byli jste varováni...

2.7.10

Recenze: Dopisy pro Julii [Letters to Juliet] - 60%

Sophie (Amanda Seyfriedová) je americká novinová rešeršérka, která se vydává na předsvatební cestu se svým milým (Gael Garcia Bernal) do italské Verony.

Ve Veroně (kde se údajně odehrával "Romeo a Julie") existuje zeď, kam nešťastně zamilované ženy pokládají své "dopisy pro Julii", ve kterých žádají o romantické rady.

Sophie zjistí, že tyto dopisy sbírá partička starších Italek, placená městem za to, aby na ně odpovídala. A protože zrovna potřebují někoho, kdo by se staral o anglicky psané dopisy, najmou Sophii. Ta hned objeví dopis, který byl ve zdi schovaný padesát let a jakási Angličanka v něm lituje toho, že neutekla se svou italskou životní láskou. Sophie jí napíše dopis, načež stará Angličanka (Vanessa Redgraveová) okamžitě přiletí a hodlá svou starou lásku v itálii vyhledat.

Sophie zrovna má dost času (protože její milý se věnuje spíše zásobování své restaurace, než jí), takže vyráží na pátrání po Itálii s Redgraveovou a jejím skeptickým a hrozně krásným vnukem (Christopher Egan).



Pokud v tuto chvíli nechápete, co se ve filmu bude dít a jak skončí, nemáte na tomto webu co pohledávat...

Romantická komedie Dopisy pro Julii není agresivně groteskově uječená, jak se v posledních letech tak často stává, ale spíše roztomilá svou naivní romantikou. Seyfriedová a Egan mi tentokrát dvakrát k srdci nepřirostli, ale Bernal je legrační figurka (aniž by byl nesympatická svině) a to nejlepší začne s příjezdem Redgraveové asi ve třetině filmu, aby to vyvrcholilo epickou scénou, kdy Redgraveová dojatě stojí uprostřed vinice a na koni zpomaleně přicválá Franco Nero! Více takových romantických scén!!!

Dopisy pro Julii je romantický "filler", který je víceméně nezávadný a nevzrušivý. Občas jsem se při něm trošku zatetelil blahem, ale mohla za to téměř výhradně výhradně starší generace herců, které je bohužel věnován menší prostor, než "omladině".

1.7.10

Recenze: Predátoři [Predators] - 70%

Parta elitních zabijáků z různých konců světa (plus jeden doktor) se probudí na neznámé planetě, která shodou okolností vypadá jako pozemská džungle, a vypadá to, že je zde někdo loví...



Nové Predátory natočil mladý maďarský režisér Nimród Antal (Revizoři) v produkci Roberta Rodrigueze. Film je ale naštěstí více ve stylu Antala než ve stylu Rodrigueze. Bál jsem se, že Rodriguez si bude z Predátorů dělat přílišnou grotesku, ale byť se v tomto filmu dějí věci, které se dají označit za legrační (a jistě by se daly legračně natočit), výsledek je většinou oldschoolově cool. Ovšem ono "oldschoolově cool" si říká o vysvětlení. Představte si, že ve filmu skočí člověk na Predátora s holýma rukama a řevem "Die, space faggot!". Ve většině filmů bych si při tom řekl "Haha, to je píčovina" a obrátil bych oči v sloup. V Predátorech jsem si řekl "Haha, to je píčovina" a spokojeně jsem se usmál. Je vám ta nuance jasná?

Kdyby zádné filmy o Predátorech neexistovaly a někdo by dnes natočil prvního Predátora přesně tak, jak byl natočen před 23 lety, obávám se, že by měl nejen špatné recenze (on je ani ten původní neměl nijak výjimečné), ale sotva by se našel někdo, komu by se takový film líbil. A rozhodně to nesouvisí s pokrokem filmařské techniky za těch 23 let.

Jak došlo k tomu, že pro nezanedbatelnou skupinu lidí (včetně mě) jsou dnes legendární takové objektivně nezajímavé hlášky jako "I ain't got time to bleed" nebo "Get to the chopper" "Get tu da čopa!"? První Predátor byl film, který byl ve své době vizionářský. Ovšem ve své době. Pokud chcete jeho atmosféru replikovat o dvě desetiletí později, je to hodně nevděčný úkol a ať natočíte cokoliv, spousta fanoušků bude naštvaná (viz nové Star Wars, nový Indiana Jones...).

Především je patrné, že tvůrci měli hrozně, hrozně, hrozně moc rádi prvního Predátora a je celkem snadné představit si, jak ho Nimród Antal hltal ve svých 15 letech z ilegální VHS kazety s maďarským rychlodabingem. Velkými fanoušky Predátora byli pravděpodobně i tvůrci obou Vetřelců vs. Predátorů, ale Antal je rozhodně lepší režisér a dokáže lépe zacházet s nabízeným rozpočtem (viz jeho Motel smrti, kde z naprostého minima vytěžil naprosté maximum).


Díky tomu Predátoři vypadají i při minimálním rozpočtu (okolo 45 milionů dolarů) docela výpravně. Přitom je ale škoda, že ten rozpočet nebyl 2x - 3x větší a některé cool věci si tvůrci prostě nemohli dovolit. Například trailer lže a v tom záběru, kdy na Brodyho míří 15 zaměřovačů, je ve skutečnosti ve filmu pouze jeden. Protože tolik Predátorů prostě ve filmu není (a to ani zdaleka).

Pokud by Predátory natočil například Christopher Nolan a měl k dispozici 200 milionů, mohlo by vzniknout něco vrcholně originálního: Například sociální drama rodiny Predátorů, kdy si paní Predátorová najde nového milence a pan Predátor, připraven o dobré zaměstnání v kanceláři a o obě děti, se vydává na zapadlou planetu, aby tam fungoval jako hlídač v oboře. Například... Takový film by mohl být naprosto úžasný, originální a mít všeobecně dobré kritiky.

Antalovi a Rodriguezovi Predátoři nejsou takový film a ani v nejmenším se jim být nesnaží. Jejich Predátoři jsou variací na prvního Predátora (naprosto ignorující Predátora 2 a oba Vetřelce vs. Predátory), která se snaží ve fanoušcích vzbuzovat emoce, které si pamatují z původního filmu, ovšem prostřednictvím filmu, který nevypadá příliš archaicky a jako prvoplánovitá pocta originálu. Což je mnohem těžší úkol, než to vypadá.

Mnoho věcí je tudíž citováno a mírně permutováno z originálu (výborná hudba, rotační kulomet, sprosté hlášky, atmosféra džungle, čest žoldáka vs. čest lovce), ale přitom to nevypadá jako kopie. Tvůrci se nepokoušeli kopírovat drsnost vojáků z jedničky (s jednou nebo dvěma výjimkami) - protože podle třetího termodynamického zákona nikdo NEMŮŽE být drsnější než Schwarzenegger a Ventura v prvním Predátorovi - a soustředili se spíše na postavy, které jsou tajuplné a úchylné, než na první pohled macho. O hercích se nedá napsat nic jiného, než že jsou "adekvátní" - od držitele Oscara Adriena Brodyho až po UFC šampiona Olega Taktarova.

Důkazem filmařských kvalit filmu je to, že prvního Predátora uvidíme až někdy po půl hodině (a navíc samozřejmě od začátku víme, že ho uvidíme a jak vypadá) a přesto je i tu první půlhodinu film poměrně zábavný a napínavý. Důležité je opět slovo "poměrně", protože rozhodně není tak zábavný a napínavý jako první Predátor - a obávám se, že to být nemohl, ani kdyby stál těch 200 milionů.

Predátoři se snaží zopakovat nezopakovatelné podobně jako to zkoušel třeba poslední Rambo a daří se jim to skoro stejně dobře, byť byli v mnohem horší pozici. Každopádně jsem ani na chvíli neměl pocit nějakého "kopání do mrtvol" jako v předchozích třech dílech...

Predátoři nejsou film, u kterého byste měli radost z toho, jak je akční a cool - tedy, možná ji mít budete, ale výhradně díky tomu, že máte v hlavě (a jiných orgánech) zafixovaný první díl! Predátoři jsou film, kterým vám tvůrci říkají "Podívejte se, my máme toho prvního Predátora taky hrozně rádi, ale co už s tím naděláme, blesk neuhodí dvakrát na stejné místo, a už vůbec ne za 45 melounů, tak si ho aspoň pietně připomeneme tímhle remixem, třeba to dost vydělá a třeba nám potom dají 200 milionů na další díl a to teprv uvidíte!"

A byl bych moc rád, kdyby to dost vydělalo a my bychom teprv viděli! Nezastírám, že když začaly závěrečné titulky, doprovázené tímto songem a následně moderním remixem Silvestriho hlavního motivu, byl jsem skoro dojat.

Na druhou stranu je pro mě naprosto pochopitelné, že lidé, kteří nepovažují prvního Predátora za div světa, budou mít k Predátorům podobný vztah, jako já k Twilightu...

P.S: Tento film by byl NAPROSTO ÚŽASNÝ jako půlnoční představení na Karlovarském festivalu. Bohužel se mi tuto myšlenku nepodařilo na správných místech prosadit...