Filmová adaptace fantasy knížky ze 40. let, která velice připomíná Kroniky Narnie, Nekonečný příběh a podobné věci...
Film režíroval Gabor Csupo, jehož Most do země Terabithia byl dosti zajímavý. Kletba je ovšem oproti Mostu v nevýhodě ze dvou důvodů: Scénář je podstatně méně zajímavý (děvče chodí po lese a zřícenině, občas se objeví tajemná princezna, občas loupežník a na konci jednorožec) a film měl velice malý rozpočet (trailer tradičně velice lže a obsahuje snad všechny trikové záběry, které ve filmu jsou).
Csupo je ale stále velmi dobrý režisér, takže se snaží vykřesat z omezených prostředků, co se dá. Snaží se i herci, ale výsledek se bohužel podobá v nejlepším případě nějaké průměrné české pohádce ze 70. - 80. let.
Fakt škoda, Csupo by měl dostat lepší scénář a větší rozpočet.
František Fuka versus kinematografie. Recenze a různé jiné záležitosti, občas i nefilmové.
10.6.09
Případ nevěrné Kláry [Il caso dell'infedele Klara] - 40%
Italsko - český film podle knihy Michaela Viewegha. Luca (Claudio Santamaria) je velice žárlivý na svou snoubenku Kláru (Laura Chiatti) a proto zaplatí soukromému detektivovi Denisovi (Iain Glen), aby ji sledoval a zjistil, zda není nevěrná (na což se [Denis] specializuje). A Klára nevěrná není. Denis přitom má volný vztah s ženskou, která spí s jiným chapem, a také (Denis) možná miluje jednu jinou ženskou.
Když jsem to takhle sepsal, tak mě samotného překvapilo, jak málo se toho vlastně za těch 95 minut odehrálo.
Trailer tentokrát celkem věrně vystihuje atmosféru filmu, takže si představte, že se na něco takového díváte 95 minut. 95 minut natočených ve stylu průměrné italské telenovely (italské, t.j. špatně dabované, o trochu výpravnější než česká a s občasným soft-core ňadrem), která ale obsahuje děje sotva na jeden třicetiminutový díl.
"40%" vám může připadat jako "skoro průměr", ale méně jsem objektivně dát nemohl, protože většina technických aspektů filmu (kamera, hudba) je slušná (a to i ve světovém měřítku, nejen v nějakém "česko-italsko-nezávislém"). Ve filmu je také pár scén, které jsou směšné aniž by měly být, nebo jsou úplně WTF (malý chlapeček neznámého původu, jehož celá role spočívá v tom, že s sebou pořád nosí tahací harmoniku a pronese v průběhu filmu pět moudrých slov) - ale není jich dost na to, aby divákovi usnadnily snést tu strašnou nudu a pocit zoufalství, když vám po 30 minutách dojde, na co se budete muset dívat příštích 65 minut.
A pak je tu ještě jazyková záhada: Podle jmen by hrdinové filmu měli patřit k různým národnostem, ale v našich kinech od začátku do konce mluví všichni se všemi česky. A ten dabing je velice divný - od překladu dialogů po herecké výkony všech. Postavy používají dikci a slovník jako z Pytlákovy schovanky. A do toho šroubovaného, přeslušného jazyka čas od času máznou nějaké hovorovější slovo, což působí opravdu hodně divně.
P.S: Na projekci byla přítomna větší skupina starších žen, které jsem na jiných projekcích neviděl. Ty v průběhu filmu několikrát radostně hýkaly, na konci zatleskaly a jedna z nich měla jedinou námitku: "Já mám taky dvě děti jako ta v tom filmu a takhle kvalitní prsa teda po dvou dětech mít nemůžete, to si pište!" Píšu si.
Když jsem to takhle sepsal, tak mě samotného překvapilo, jak málo se toho vlastně za těch 95 minut odehrálo.
Trailer tentokrát celkem věrně vystihuje atmosféru filmu, takže si představte, že se na něco takového díváte 95 minut. 95 minut natočených ve stylu průměrné italské telenovely (italské, t.j. špatně dabované, o trochu výpravnější než česká a s občasným soft-core ňadrem), která ale obsahuje děje sotva na jeden třicetiminutový díl.
"40%" vám může připadat jako "skoro průměr", ale méně jsem objektivně dát nemohl, protože většina technických aspektů filmu (kamera, hudba) je slušná (a to i ve světovém měřítku, nejen v nějakém "česko-italsko-nezávislém"). Ve filmu je také pár scén, které jsou směšné aniž by měly být, nebo jsou úplně WTF (malý chlapeček neznámého původu, jehož celá role spočívá v tom, že s sebou pořád nosí tahací harmoniku a pronese v průběhu filmu pět moudrých slov) - ale není jich dost na to, aby divákovi usnadnily snést tu strašnou nudu a pocit zoufalství, když vám po 30 minutách dojde, na co se budete muset dívat příštích 65 minut.
A pak je tu ještě jazyková záhada: Podle jmen by hrdinové filmu měli patřit k různým národnostem, ale v našich kinech od začátku do konce mluví všichni se všemi česky. A ten dabing je velice divný - od překladu dialogů po herecké výkony všech. Postavy používají dikci a slovník jako z Pytlákovy schovanky. A do toho šroubovaného, přeslušného jazyka čas od času máznou nějaké hovorovější slovo, což působí opravdu hodně divně.
P.S: Na projekci byla přítomna větší skupina starších žen, které jsem na jiných projekcích neviděl. Ty v průběhu filmu několikrát radostně hýkaly, na konci zatleskaly a jedna z nich měla jedinou námitku: "Já mám taky dvě děti jako ta v tom filmu a takhle kvalitní prsa teda po dvou dětech mít nemůžete, to si pište!" Píšu si.
9.6.09
Stáhni mě do pekla [Drag Me To Hell] - 80%
Christine (Alison Lohmanová) pracuje v bance. Jednou odmítne staré cikánce odložit splátky a ta ji za to prokleje. Kozlovitý démon Lamia ji bude tři dny strašit a pak ji stáhne do pekla!
Film napsal a režíroval Sam Raimi a poprvé od prvního Spider-Mana to vypadá, že se při natáčení zase jednou pořádně bavil (a bavil se asi ještě víc než u prvního Spider-Mana, protože Stáhni mě do pekla bylo asi 10x lacinější a měl ho zcela ve svých rukou).
Nejúžasnější na extrémních scénách Stáhni mě do pekla je to, jak jsou strašidelné a nechutné a přitom současně strašně legrační! A tím myslím i věci, o kterých bych si v životě nemyslel, že mohou být natočeny legračně - například krev stříkající proudem z nosu nebo čerstvě zabité koťátko! A myslím opravdu současně, takže jsem se nejednou přistihl, že se mi skoro chce zvracet, ale přitom jsem se smál tak, až jsem se dusil.
Já jsem ale zvrácený a líbil se mi Evil Dead 2 a 3. Ale překvapilo mě, že se na novinářské projekci velmi hlasitě smáli i novináři, kteří rozhodně nepatří k fanouškům hororů (a při tom smíchu si zakrývali oči). A nakonec jsme všichni byli hrozně spokojení a osvěžení, i když se konec rozhodně nedá označit za "happyend".
Taková filmová atmosféra je vskutku unikátní a to, že se jí Raimimu daří vyvolat v mnoha a mnoha scénách, je důkazem toho, že je opravdu výborný režisér. A výše zmíněné extrémní scény rozhodně nejsou ve filmu od začátkou do konce. Je mezi nimi mnoho dialogů a normálních scén, které jsou také dobře zahrané a zrežírované, tudíž vtipné, smysluplné a pohánějící děj dopředu.
Námět a scénář jsou pochopitelně naprosto béčkové, spíš céčkové (což tvůrci samozřejmě přiznávají a film je uvozen starým logem Universalu z 80. let), triky jsou laciné a místy až směšné. Raimi používá strašidelné střihy a kamerové triky, které byly inovativní v sedmdesátých letech, ale současně si z nich dělá legraci a vystraší nás o to víc tím, že občas něco natočí úplně jinak, než se to tehdá točilo.
Pokud jste fanoušci raného díla Raimiho nebo Petera Jacksona, Stáhni mě do pekla je to nejlepší, co vás mohlo potkat. Nepamatuji si, že by se něco podobného za posledních 5 - 10 let v normální distribuci objevilo.
P.S: Speciální bonus za tatara jménem Miloš, který se stane posedlým Lamiou a začne na Christine řvát "Hříšnice! Hříšnice! Přišel tvůj čas!", a to v češtině!
Film napsal a režíroval Sam Raimi a poprvé od prvního Spider-Mana to vypadá, že se při natáčení zase jednou pořádně bavil (a bavil se asi ještě víc než u prvního Spider-Mana, protože Stáhni mě do pekla bylo asi 10x lacinější a měl ho zcela ve svých rukou).
Nejúžasnější na extrémních scénách Stáhni mě do pekla je to, jak jsou strašidelné a nechutné a přitom současně strašně legrační! A tím myslím i věci, o kterých bych si v životě nemyslel, že mohou být natočeny legračně - například krev stříkající proudem z nosu nebo čerstvě zabité koťátko! A myslím opravdu současně, takže jsem se nejednou přistihl, že se mi skoro chce zvracet, ale přitom jsem se smál tak, až jsem se dusil.
Já jsem ale zvrácený a líbil se mi Evil Dead 2 a 3. Ale překvapilo mě, že se na novinářské projekci velmi hlasitě smáli i novináři, kteří rozhodně nepatří k fanouškům hororů (a při tom smíchu si zakrývali oči). A nakonec jsme všichni byli hrozně spokojení a osvěžení, i když se konec rozhodně nedá označit za "happyend".
Taková filmová atmosféra je vskutku unikátní a to, že se jí Raimimu daří vyvolat v mnoha a mnoha scénách, je důkazem toho, že je opravdu výborný režisér. A výše zmíněné extrémní scény rozhodně nejsou ve filmu od začátkou do konce. Je mezi nimi mnoho dialogů a normálních scén, které jsou také dobře zahrané a zrežírované, tudíž vtipné, smysluplné a pohánějící děj dopředu.
Námět a scénář jsou pochopitelně naprosto béčkové, spíš céčkové (což tvůrci samozřejmě přiznávají a film je uvozen starým logem Universalu z 80. let), triky jsou laciné a místy až směšné. Raimi používá strašidelné střihy a kamerové triky, které byly inovativní v sedmdesátých letech, ale současně si z nich dělá legraci a vystraší nás o to víc tím, že občas něco natočí úplně jinak, než se to tehdá točilo.
Pokud jste fanoušci raného díla Raimiho nebo Petera Jacksona, Stáhni mě do pekla je to nejlepší, co vás mohlo potkat. Nepamatuji si, že by se něco podobného za posledních 5 - 10 let v normální distribuci objevilo.
P.S: Speciální bonus za tatara jménem Miloš, který se stane posedlým Lamiou a začne na Christine řvát "Hříšnice! Hříšnice! Přišel tvůj čas!", a to v češtině!
8.6.09
Coco Chanel [Coco Avant Chanel] - 60%
Francouzský životopisný film o slavné módní návrhářce.
I když jsem recenzi tohoto filmu s Audrey Tautou uvodil jen jednou krátkou větou, ta věta není úplně přesná. Jednak ten film není "životopisný", protože z života Coco Chanel zachycuje pouze jedno období, a za druhé: Není to vlastně film o "slavné módní návrhářce", protože film končí před tím, než se jí stane! A to mi přijde jako vskutku zvláštní rozhodnutí, protože pokud někdo zná jméno "Coco Chanel", pak právě kvůli tomu, že byla návrhářka (a má svůj parfém, o kterém se ve filmu také nic nedozvíme).
Ale popořádku: Po krátké úvodní scénce ze sirotčince se přenášíme někam na konec 19. století a sledujeme, jak se mladá Gabriella Chanel protlouká v kabaretu (Coco je její přezdívka), přivydělává si šitím a sní o Paříži. Pak je na jednu noc sbalena starým šlechticem Étiennem Balsanem, načež se za ním vydává do Paříže, načež u něj začne bydlet v jeho luxusním sídle a vydržovat se od něj za to, že s ní spí (a schovává ji před hosty). Pak se zamiluje do jednoho ze šlechticových přátel, mladého Angličana Arthura Capela (Alessandro Nivola), opustí kvůli němu Balsana (i když se Capel má oženit kvůli majetku), uvažuje o tom, že by se začala věnovat šití, dostane na to od Capela peníze, načež se Capel zabije při autonehodě.
To celé se odehraje bez průběžných časových titulků a Audrey Tautou vypadá celou dobu víceméně stejně (mění se jen její účes a oblečení), takže není jasné, jestli se to celé odehrálo během jednoho roku nebo během 20 let. Po autonehodě pak následuje střih a najednou vidíme evidentně bohatou a soběstačnou Coco na její módní přehlídce, někdy okolo roku 1960 (což jsem tipl podle oblečení hostů - Coco samotná pořád vypadá víceméně stejně). Několik deítek sekund sledujeme Coco na přehlídce, do toho pár flashbacků beze slov a pak jdou závěrečné titulky!
Je to jistě originální přístup, natočit film o Coco Chanel, ve kterém se její nejslavnější módní okamžik omezí na větu "Ve Folies Bergère projevily zájem o ty tvé kloboučky", a já musím akceptovat, že tvůrci měli takovýto záměr a nikoliv např. záměr "uázat nám, jak a proč se z Coco Chanel stala slavná žena a co se dělo v následujících desetiletích". Naštěstí to, co na plátně uvidíme, také není úplně nezajímavé. Především je sympatické, že to není černobílé, a že např. hrabě není tradiční "starý hnusný zhýralec" a Coco není tradiční "mladé nezkušené děvče semleté zlým světem". Velkou zásluhu na tom mají především tři hlavní herci, z nichž nejlepší a nejzajímavější je onen starý hrabě (Benoît Poelvoorde).
Většina toho, co si o filmu myslím, by se dala zkopírovat z mé recenze na film Edith Piaf. Snímek Coco Chanel je ale o trochu lepší, méně zmatený a trochu lépe nám dovolí nahlédnout do duše titulní hrdinky (i když nikoliv do její práce). Ale opravdu jen o trochu.
P.S: Kupodivu se z nějakého důvodu spousta lidí zajímá, jestli ve filmu uvidíme Audrey nahou. Odpověď: Sice tam třikrát souloží, nebo se k tomu aspoň připravuje, ale vůbec nic není vidět.
I když jsem recenzi tohoto filmu s Audrey Tautou uvodil jen jednou krátkou větou, ta věta není úplně přesná. Jednak ten film není "životopisný", protože z života Coco Chanel zachycuje pouze jedno období, a za druhé: Není to vlastně film o "slavné módní návrhářce", protože film končí před tím, než se jí stane! A to mi přijde jako vskutku zvláštní rozhodnutí, protože pokud někdo zná jméno "Coco Chanel", pak právě kvůli tomu, že byla návrhářka (a má svůj parfém, o kterém se ve filmu také nic nedozvíme).
Ale popořádku: Po krátké úvodní scénce ze sirotčince se přenášíme někam na konec 19. století a sledujeme, jak se mladá Gabriella Chanel protlouká v kabaretu (Coco je její přezdívka), přivydělává si šitím a sní o Paříži. Pak je na jednu noc sbalena starým šlechticem Étiennem Balsanem, načež se za ním vydává do Paříže, načež u něj začne bydlet v jeho luxusním sídle a vydržovat se od něj za to, že s ní spí (a schovává ji před hosty). Pak se zamiluje do jednoho ze šlechticových přátel, mladého Angličana Arthura Capela (Alessandro Nivola), opustí kvůli němu Balsana (i když se Capel má oženit kvůli majetku), uvažuje o tom, že by se začala věnovat šití, dostane na to od Capela peníze, načež se Capel zabije při autonehodě.
To celé se odehraje bez průběžných časových titulků a Audrey Tautou vypadá celou dobu víceméně stejně (mění se jen její účes a oblečení), takže není jasné, jestli se to celé odehrálo během jednoho roku nebo během 20 let. Po autonehodě pak následuje střih a najednou vidíme evidentně bohatou a soběstačnou Coco na její módní přehlídce, někdy okolo roku 1960 (což jsem tipl podle oblečení hostů - Coco samotná pořád vypadá víceméně stejně). Několik deítek sekund sledujeme Coco na přehlídce, do toho pár flashbacků beze slov a pak jdou závěrečné titulky!
Je to jistě originální přístup, natočit film o Coco Chanel, ve kterém se její nejslavnější módní okamžik omezí na větu "Ve Folies Bergère projevily zájem o ty tvé kloboučky", a já musím akceptovat, že tvůrci měli takovýto záměr a nikoliv např. záměr "uázat nám, jak a proč se z Coco Chanel stala slavná žena a co se dělo v následujících desetiletích". Naštěstí to, co na plátně uvidíme, také není úplně nezajímavé. Především je sympatické, že to není černobílé, a že např. hrabě není tradiční "starý hnusný zhýralec" a Coco není tradiční "mladé nezkušené děvče semleté zlým světem". Velkou zásluhu na tom mají především tři hlavní herci, z nichž nejlepší a nejzajímavější je onen starý hrabě (Benoît Poelvoorde).
Většina toho, co si o filmu myslím, by se dala zkopírovat z mé recenze na film Edith Piaf. Snímek Coco Chanel je ale o trochu lepší, méně zmatený a trochu lépe nám dovolí nahlédnout do duše titulní hrdinky (i když nikoliv do její práce). Ale opravdu jen o trochu.
P.S: Kupodivu se z nějakého důvodu spousta lidí zajímá, jestli ve filmu uvidíme Audrey nahou. Odpověď: Sice tam třikrát souloží, nebo se k tomu aspoň připravuje, ale vůbec nic není vidět.
7.6.09
Koralína a svět za tajnými dveřmi [Coraline] - 60%
Mladá Koralína objeví v novém domě dveře vedoucí do alternativního vesmíru, respektive do alternativního domu, s alternativními rodiči, kteří na ni - narozdíl od těch opravdových - mají čas a jsou zábavní. Stejně jako ostatní obyvatelé domu (dvě staré dámy a ruský cirkusák). Pak ale začne zjišťova, že ten "druhý svět" je až moc dokonalý a že jí jde přinejmenším o oči.
Film Tim Burton's The Nightmare Before Christmas patří k mým nejoblíbenějším. Některé z vás možná překvapí, že ho nerežíroval Tim Burton, nýbrž animátor Henry Selick (v Burtonově produkci a pod jeho dohledem).
Koralínu režíroval tentýž Henry Selick a bohužel musím konstatovat, že pro ni platí totéž, jako pro Selickovy předchozí filmy Opoparchant nebo Jakub a obří broskev (ani jeden z nich u nás nešel v kinech, přestože byly značně nákladné). Co to znamená? Selick má úžasnou vizuální představivost a dokáže ty úžasné obrazy ze své hlavy velmi nápaditě přenést na plátno. Henry Selick ovšem není moc dobrý režisér a nedokáže ty obrazy na plátně složit v děj, který by byl něco víc, než série vizuálních orgií.
Stejně jako Nightmare a Jakub je i Koralína animovaná bez počítačů, pomocí loutek, se kterými animátoři políčko po políčku ručně pohybují (viz Trnka, blahé paměti). Při některých náročnějších scénách to musela být strašlivá práce a Selick a jeho tým si zasluhují spoustu bonusových bodů za námahu. Spousta věí se navíc v této animaci dělat nedá a filmaři si museli vypomáhat počítači. Celá ta námaha je ale trochu zbytečná, protože úplně stejnou grafickou podobu dnes mohli vytvořit v počítačích a animovalo by se jim to snáze (viz například tento trailer na film 9).
Neznám knižní předlohu Neila Gaimana, ale ve filmu se od sebe oba světy zase až tak moc neliší a v obou se vyskytují postavy, které není možné nazvat realistickými (srovnej např. "normální pan Bobinsky" a "pohádkový pan Bobinsky"). Na tripu je tudíž celý film, bez ohledu na to, kde se právě máme s Koralínou nacházet. Kouzelné a nadpřirozené věci se dějí pořád a všude, aniž by to bylo nějak moc vysvětlováno (také to dost připomíná některé méně zvládnuté magořiny Terryho Gilliama). Takže když má potom hrdinka zlomit nějaké kouzlo a nějak převézt zlo, moc to s ní neprožíváte, protože podstata toho zla a princip zlomení toho kouzla jsou buď neznámé nebo zcela náhodně vycucané z prstu. Vsadil bych se, že v té Gaimanově předloze to bylo úplně jinak a mělo to nějakou - třeba alespoň snovou - logiku.
Koralína je pro malé děti moc strašidelná a pro dospělé diváky hezké demo toho nejlepšího, čeho se dá pomocí loutkové animace dosáhnout. Mohlo být klidně o půl hodiny kratší a nijak by mu to neuškodilo.
Film jsem viděl nejprve s českým dabingem, a ten mi přišel... nějaký divný. Dodatečně jsem se na něj podíval v originále a zjistil jsem, že překlad byl sice dobrý, ale úpravce a režisér sem tam vypustili / přidali nějaké slovo, herci dali důraz na jiná slova, než překladatel zamýšlel, a výsledek byl, že některé esoteričtější a dvoznačnější hlášky v českém dabingu ztratily svou dvouznačnost a zajímavost, občas dokonce smysl. Naopak plus získává dabing za to, že se v něm jedna z postav jmenuje Hubert a má přezdívku Hubík, přičemž "Hubert Hubík" je jméno mého dědečka a strýce (což jsou dva různí lidé, prasáci)!
Film bude u nás uváděn i s titulky, ale 3D verze jsou pouze dabované. 3D ale tentorkát není nijak příliš zajímavé, je spíše "nenápadné" a dokonce mi připadalo, že některé "méně důležité" záběry vůbec ve 3D nebyly.
Film Tim Burton's The Nightmare Before Christmas patří k mým nejoblíbenějším. Některé z vás možná překvapí, že ho nerežíroval Tim Burton, nýbrž animátor Henry Selick (v Burtonově produkci a pod jeho dohledem).
Koralínu režíroval tentýž Henry Selick a bohužel musím konstatovat, že pro ni platí totéž, jako pro Selickovy předchozí filmy Opoparchant nebo Jakub a obří broskev (ani jeden z nich u nás nešel v kinech, přestože byly značně nákladné). Co to znamená? Selick má úžasnou vizuální představivost a dokáže ty úžasné obrazy ze své hlavy velmi nápaditě přenést na plátno. Henry Selick ovšem není moc dobrý režisér a nedokáže ty obrazy na plátně složit v děj, který by byl něco víc, než série vizuálních orgií.
Stejně jako Nightmare a Jakub je i Koralína animovaná bez počítačů, pomocí loutek, se kterými animátoři políčko po políčku ručně pohybují (viz Trnka, blahé paměti). Při některých náročnějších scénách to musela být strašlivá práce a Selick a jeho tým si zasluhují spoustu bonusových bodů za námahu. Spousta věí se navíc v této animaci dělat nedá a filmaři si museli vypomáhat počítači. Celá ta námaha je ale trochu zbytečná, protože úplně stejnou grafickou podobu dnes mohli vytvořit v počítačích a animovalo by se jim to snáze (viz například tento trailer na film 9).
Neznám knižní předlohu Neila Gaimana, ale ve filmu se od sebe oba světy zase až tak moc neliší a v obou se vyskytují postavy, které není možné nazvat realistickými (srovnej např. "normální pan Bobinsky" a "pohádkový pan Bobinsky"). Na tripu je tudíž celý film, bez ohledu na to, kde se právě máme s Koralínou nacházet. Kouzelné a nadpřirozené věci se dějí pořád a všude, aniž by to bylo nějak moc vysvětlováno (také to dost připomíná některé méně zvládnuté magořiny Terryho Gilliama). Takže když má potom hrdinka zlomit nějaké kouzlo a nějak převézt zlo, moc to s ní neprožíváte, protože podstata toho zla a princip zlomení toho kouzla jsou buď neznámé nebo zcela náhodně vycucané z prstu. Vsadil bych se, že v té Gaimanově předloze to bylo úplně jinak a mělo to nějakou - třeba alespoň snovou - logiku.
Koralína je pro malé děti moc strašidelná a pro dospělé diváky hezké demo toho nejlepšího, čeho se dá pomocí loutkové animace dosáhnout. Mohlo být klidně o půl hodiny kratší a nijak by mu to neuškodilo.
Film jsem viděl nejprve s českým dabingem, a ten mi přišel... nějaký divný. Dodatečně jsem se na něj podíval v originále a zjistil jsem, že překlad byl sice dobrý, ale úpravce a režisér sem tam vypustili / přidali nějaké slovo, herci dali důraz na jiná slova, než překladatel zamýšlel, a výsledek byl, že některé esoteričtější a dvoznačnější hlášky v českém dabingu ztratily svou dvouznačnost a zajímavost, občas dokonce smysl. Naopak plus získává dabing za to, že se v něm jedna z postav jmenuje Hubert a má přezdívku Hubík, přičemž "Hubert Hubík" je jméno mého dědečka a strýce (což jsou dva různí lidé, prasáci)!
Film bude u nás uváděn i s titulky, ale 3D verze jsou pouze dabované. 3D ale tentorkát není nijak příliš zajímavé, je spíše "nenápadné" a dokonce mi připadalo, že některé "méně důležité" záběry vůbec ve 3D nebyly.
5.6.09
Karlovy Vary, Here I Come!
Dostalo se mi vskutku překvapivé nabídky - mám se zúčastnit letošního Filmového festivalu Karlovy Vary. Jsem tam oficiálně pozván jako zástupce "internetových médií" a to přes to, že jsem předchozí ročníky zcela ignoroval (tedy ne zcela - za posledních 10 let jsem si užil celkem tři dny Karlovarského festivalu).
Ale změna je život a snad pár dní internetového umění přežiju. Nepojedu tam s největší pravděpodobností na celou dobu, nicméně filmů tam určitě pár budu muset vidět (a blogovat o nich), a obávám se, že některý z nich bude i odněkud z Kazachstánu a nebude v něm Borat...
Kardinální otázka ale samozřejmě zní: Kde se ve Varech nejlépe venčí psi?
Ale změna je život a snad pár dní internetového umění přežiju. Nepojedu tam s největší pravděpodobností na celou dobu, nicméně filmů tam určitě pár budu muset vidět (a blogovat o nich), a obávám se, že některý z nich bude i odněkud z Kazachstánu a nebude v něm Borat...
Kardinální otázka ale samozřejmě zní: Kde se ve Varech nejlépe venčí psi?
4.6.09
Van Helsing vs. Castlevania
Při recenzování filmu Van Helsing jsem tvrdil, že to je něco podobného jako videoherní série Castlevania, jenom s lepší grafikou (plus!), ale nedá se to ovládat (mínus!).
A nyní bylo oznámeno, že Hideo Kojima (člověk, který ve videoherním průmyslu asi nejlépe chápe, co je to "epická filmová hra") dostal na starosti nový díl Castlevanie. Podívejte se na trailer: Tentokrát to vypadá, že grafika i obsazení je lepší, než ve Van Helsingovi. A ta hudba mi opravdu hodně připomíná Harryho Gregsona-Williamse.
A nyní bylo oznámeno, že Hideo Kojima (člověk, který ve videoherním průmyslu asi nejlépe chápe, co je to "epická filmová hra") dostal na starosti nový díl Castlevanie. Podívejte se na trailer: Tentokrát to vypadá, že grafika i obsazení je lepší, než ve Van Helsingovi. A ta hudba mi opravdu hodně připomíná Harryho Gregsona-Williamse.
2.6.09
Kámoš k pohledání [I Love You, Man] - 60%
Peter (Paul Rudd) se zasnoubil. Jeho snoubenka je hezká, chytrá, tolerantní. Nikde žádný problém. Jen snad... Peter přemýšlí, kdo mu půjde na svatbě za svědka, a přitom mu dochází, že vlastně nemá jediného dobrého kamaráda! Začne si ho tedy hledat, zprvu nezávazně, ale posléze stále zoufaleji a zoufaleji. Pak to vypadá, že se ten pravý kámoš objevil (Jason Segel), ale objeví se (částečně díky němu) jiná komplikace...
Kámoš k pohledání připomíná komedie z dílny Judda Apatowa (ty lepší). Je hodně sprostý, ale přitom nikoliv nechutný (většinou), a tak nějak "hřejivě lidský" (ne gay). Je roztomilé sledovat zápletku, která je klasickým schematem romantických komedií: Chlap se zoufale snaží najít a udržet si kámoše, v čemž mu zdatně pomáhá jeho snoubenka, která pro něj chce to nejlepší.
Velmi dobře je obsazen především Segel, který precizně vystihl hranici mezi "fakt cool kámoš" a "divný úchyl".
Kámoš k pohledání je spíše televizní záležitost. Je to jako dívat se 90 minu na stand-up komiky nebo sitcom, ale kupodivu se daří celkem dobře udržet zábavnost po celou promítací dobu. Prostě něco na úrovni Kopaček (a pod úrovní Superbad nebo Zbouchnuté).
Mírný problém je v tom, že kouzlo většiny dialogů je nikoliv v tom, co se se v nich říká, ale jak se to říká. Titulky jsou přeloženy velmi dobře, ale ne všechno se do nich vešlo a spousta věcí je prostě nepřeložitelná.
Kámoš k pohledání připomíná komedie z dílny Judda Apatowa (ty lepší). Je hodně sprostý, ale přitom nikoliv nechutný (většinou), a tak nějak "hřejivě lidský" (ne gay). Je roztomilé sledovat zápletku, která je klasickým schematem romantických komedií: Chlap se zoufale snaží najít a udržet si kámoše, v čemž mu zdatně pomáhá jeho snoubenka, která pro něj chce to nejlepší.
Velmi dobře je obsazen především Segel, který precizně vystihl hranici mezi "fakt cool kámoš" a "divný úchyl".
Kámoš k pohledání je spíše televizní záležitost. Je to jako dívat se 90 minu na stand-up komiky nebo sitcom, ale kupodivu se daří celkem dobře udržet zábavnost po celou promítací dobu. Prostě něco na úrovni Kopaček (a pod úrovní Superbad nebo Zbouchnuté).
Mírný problém je v tom, že kouzlo většiny dialogů je nikoliv v tom, co se se v nich říká, ale jak se to říká. Titulky jsou přeloženy velmi dobře, ale ne všechno se do nich vešlo a spousta věcí je prostě nepřeložitelná.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)