Malý sobík Niko nezná svého tátu, ale rozhodne se ho najít. Od mámy pouze ví, že to byl člen Santovy letky, který se s ní před rokem na jednu noc spustil. A tak se Niko, doprovázen plachtícím veverčákem, vydává za Santou (a tím - jak se domnívá - za tátou). V patách jsou mu zlí sobožraví vlci.
Sobík Niko je nejdražším finským animovaným filmem všech dob (což pro mě má podobnou konotaci jako termín "nejslavnější český raper"). Plusem je, že celý film je roztomile "nevinný", bez narážek na Britney Spears a Davida Beckhama, bez současných pop hitů, bez šílených videoherních akčních sekvencí. Ale to je bohužel všechno.
Vizuální podoba není vyloženě žalostná, ale většina scén vypadá tak nějak "pustě a prázdně", jako slabší videohra na PlayStationu 3) a animace je pochopitelně hluboko pod úrovní čehokoliv od Pixaru nebo Disneyho. Po odhalení celkem slušné zápletky (té s neznámým otcem, láskou na jednu noc a touhou malého Nika létat) se děj ubírá stoprocentně předvídatelným směrem.
Rozhodně se nedá říct, že by mě Niko štval. Ale nebylo v něm naprosto nic, co by mě jakkoliv zaujalo - ať už pozitivně nebo negativně.
František Fuka versus kinematografie. Recenze a různé jiné záležitosti, občas i nefilmové.
10.12.08
Dokaž to! [Make It Happen] - 40%
Jednadvacetiletá Lauryn přijíždí do města, aby zde studovala tanec. Nepřijmou ji ale na školu, takže musí začít dělat účetní v baru. A zde jednoho dne dostane šanci zaskočit za indisponovanou tanečnici...
Na Mary Elizabeth Winsteadovou se příjemně kouká, ale to je jediný důvod, proč koukat na tento film. Ani hudba a choreografie v něm není nic moc - přišlo mi docela vtipné, že hrdinka začne na přijímacích zkouškách "inovativně tančit" a je po pár sekundách vyhozena, načež na konci filmu začne tančit úplně stejně a tentýž baletní mistr je nadšením bez sebe. A další věci, jako scénář, režie nebo herecké výkony, nestojí vůbec za nic.
Na hezkou dívku při vyzývavém akrobatickém tanci je hezký pohled, to jistě. Ale to si mohu stáhnout nějaký "Las vegas Showgirls Gone Wild At Playboy Mansion" nebo jak se to jmenuje, a nemusím kolem toho mít hodinu úplně zbytečné omáčky o hledání sama sebe a takových věcech.
Na Mary Elizabeth Winsteadovou se příjemně kouká, ale to je jediný důvod, proč koukat na tento film. Ani hudba a choreografie v něm není nic moc - přišlo mi docela vtipné, že hrdinka začne na přijímacích zkouškách "inovativně tančit" a je po pár sekundách vyhozena, načež na konci filmu začne tančit úplně stejně a tentýž baletní mistr je nadšením bez sebe. A další věci, jako scénář, režie nebo herecké výkony, nestojí vůbec za nic.
Na hezkou dívku při vyzývavém akrobatickém tanci je hezký pohled, to jistě. Ale to si mohu stáhnout nějaký "Las vegas Showgirls Gone Wild At Playboy Mansion" nebo jak se to jmenuje, a nemusím kolem toho mít hodinu úplně zbytečné omáčky o hledání sama sebe a takových věcech.
9.12.08
Valčík s Bašírem [Waltz With Bashir] - 100%
Na počátku 80. let minulého století se v Libanonu válčilo a vůbec se tam děly velice nepříjemné věci. Izraelský animovaný film Valčík s Bašírem je vyprávěním několika skutečných lidí, kteří tehdejší peklo zažili a buď se snaží si na něj vzpomenout, nebo naopak zapomenout.
(Že prý "Chicago Tribute", hahaha)
Naprostá většina filmu pozůstává z toho, že několik skutečných pamětníků tehdejších dramatických událostí (většinou řadových vojáků a rozhodně ne školených vypravěčů) vzpomíná na to, co se tenkrát dělo. Přesněji řečeno, vybavuje si střípky vzpomínek, promíchaných s halucinacemi a touhami takovým způsobem, že po těch letech už dost dobře nejde odlišit, co z toho se doopravdy stalo.
K tomu vidíme animovaný obrazový doprovod, míchající tyto vzpomínky a halucinace se současnými záběry vzpomínajících (také animovanými!) do velmi působivého celku. Neznám technické podrobnosti vzniku animace, ale byl jsem jí fascinován. Jde o mix ruční animace, CGI grafiky a rotoscopingu, přičemž je (narozdíl třeba od A Scanner Darkly) neustále patrné, že se díváme na originální "ruční" výtvarné dílo a ne jen na normální film prohnaný nějakým chytrým filtrem. Svou vizuální působivostí jeTanec s Bašírem srovnatelný s nejslavnějšími animovanými videoklipy, ale udržuje si svou originalitu a technickou preciznost celých 90 minut. Výsledek je opravdu výrazně poutavější, než experimenty jako A Scanner Darkly, Waking Life nebo nedávná francouzská Renaissance.
Co se týče vyprávěných příběhů, není ani příliš důležité, kdo proti komu proč vlastně bojoval (nikdo to velmi příliš nerozebírá) a jak která bitva dopadla. Jde o maximálně intimní osobní vzpomínky, ze kterých je navýsost patrné, jaké svinstvo je válka a co dělá s lidmi.
Jak film pokračoval a vzpomínky začínaly přeci jen být trochu fádní (byť byly stále nápaditě vizuálně zpracované a doprovázené skvěle padnoucí hudbou), začal jsem přemýšlet, jak to tvůrci chtějí uzavřít a zakončit. A pak přišla poslední minuta filmu, ve které tvůrci předvedou geniální obrat, který tomu všemu (vzpomínkám i jejich animovanému zpracování) dá více smyslu, než jsem mohl doufat. A to stále píšu jako člověk, který má o tehdejších událostech jen velmi matné historické povědomí.
Pak jsme vyšli z kina a i když jsme se nacházeli v zemi, kde lidé dobrovolně volí Paroubka a Ratha, měli jsme obrovskou radost z toho, že to mohlo být ještě mnohem, mnohem horší...
(Že prý "Chicago Tribute", hahaha)
Naprostá většina filmu pozůstává z toho, že několik skutečných pamětníků tehdejších dramatických událostí (většinou řadových vojáků a rozhodně ne školených vypravěčů) vzpomíná na to, co se tenkrát dělo. Přesněji řečeno, vybavuje si střípky vzpomínek, promíchaných s halucinacemi a touhami takovým způsobem, že po těch letech už dost dobře nejde odlišit, co z toho se doopravdy stalo.
K tomu vidíme animovaný obrazový doprovod, míchající tyto vzpomínky a halucinace se současnými záběry vzpomínajících (také animovanými!) do velmi působivého celku. Neznám technické podrobnosti vzniku animace, ale byl jsem jí fascinován. Jde o mix ruční animace, CGI grafiky a rotoscopingu, přičemž je (narozdíl třeba od A Scanner Darkly) neustále patrné, že se díváme na originální "ruční" výtvarné dílo a ne jen na normální film prohnaný nějakým chytrým filtrem. Svou vizuální působivostí jeTanec s Bašírem srovnatelný s nejslavnějšími animovanými videoklipy, ale udržuje si svou originalitu a technickou preciznost celých 90 minut. Výsledek je opravdu výrazně poutavější, než experimenty jako A Scanner Darkly, Waking Life nebo nedávná francouzská Renaissance.
Co se týče vyprávěných příběhů, není ani příliš důležité, kdo proti komu proč vlastně bojoval (nikdo to velmi příliš nerozebírá) a jak která bitva dopadla. Jde o maximálně intimní osobní vzpomínky, ze kterých je navýsost patrné, jaké svinstvo je válka a co dělá s lidmi.
Jak film pokračoval a vzpomínky začínaly přeci jen být trochu fádní (byť byly stále nápaditě vizuálně zpracované a doprovázené skvěle padnoucí hudbou), začal jsem přemýšlet, jak to tvůrci chtějí uzavřít a zakončit. A pak přišla poslední minuta filmu, ve které tvůrci předvedou geniální obrat, který tomu všemu (vzpomínkám i jejich animovanému zpracování) dá více smyslu, než jsem mohl doufat. A to stále píšu jako člověk, který má o tehdejších událostech jen velmi matné historické povědomí.
Pak jsme vyšli z kina a i když jsme se nacházeli v zemi, kde lidé dobrovolně volí Paroubka a Ratha, měli jsme obrovskou radost z toho, že to mohlo být ještě mnohem, mnohem horší...
8.12.08
Den, kdy se zastavila Země [The Day The Earth Stood Still] - 60%
K Zemi se přiblíží zářící koule, přistane v Central Parku, vystupí z ní mimozemšťan Klaatu (Keanu Reeves), doprovázený Robotem Gortem, a chce promluvit v OSN. Američané ho místo toho pochopitelně uvězní a začnou vyslýchat. Klaatu uteče a spolu s vědkyní (Jennifer Connellyová) se vydává splnit svůj plán. Jeho detaily zpočátku neznáme, ale pro Zemi to nevypadá dobře...
Jde o remake sci-fi filmu z 50. let, který je pro Američany podobně kultovní, jako jsou pro nás filmy od Zemana nebo Návštěvníci. Dalo by se napsat, že jde o mix Starmana, E.T. Mimozemšťana a Mužů v černém bez humoru, ale je to samozřejmě zcestné, protože tyto filmy jsou novější a naopak se inspirovaly původním The Day The Earth Stood Still.
I když je děj nové verze značně odlišný (takže tuto klíčovou ukázku neberte jako spoiler), je dobré původní verzi vidět, protože pak při sledování nového filmu oceníte jisté drobné narážky a také skutečnost, že se nový film poměrně snaží držet se ducha původní verze, což bych rád vysvětlil na konkrétním příkladu:
I když má například film Hvězdná pěchota zásadně jiný děj, než stejnojmenná kniha, přesto jsem u něj byl příjemně překvapen, jak dobře vystihl atmosféru a poselství literární předlohy ("Fašismus je fajn státní zřízení"). A o podobnou věrnost předloze se snažili (ovšem ne tak úspěšně) i tvůrci Dne, kdy se zastavila Země. I když mají oba filmy zásadně odlišný děj (například už důvod, proč Klaatu přilétá na Zemi, je poněkud jiný), pro oba platí, že nejsou založeny na tricích, mají inteligentnější scénář, než je v Hollywoodu obvyklé, a nejlepší v nich jsou scény, kdy si mimozemšťan s někým normálně povídá.
Klaatu totiž není idiot, má Zemi a její obyvatele prozkoumanou, a jde přímo k věci. Řekne pozemšťanům, o co mu jde, a když vidí, že po dobrém svého nedosáhne, uchýlí se k mírnému násilí, protože je to v dané situaci jediná logická možnost. V průběhu filmu mu dojde, že logika nemusí vždycky být pro řešení problematické situace to nejlepší. Potud stále OK.
Co není OK, to je snaha filmařů dát nové verzi punc "akčního trikového velkofilmu", což je jednak v rozporu s původní verzí, ale především je to v rozporu s většinou filmu. Nový Den, kdy se zastavila Země, by byl mnohem lepší, kdyby byl natočen jako televizní inscenace, ve které by si Keanu Reeves povídal s pozemšťany (podobně jako v původním filmu). Čas od času ale přijdou ke slovu drahé triky, honičky, výbuchy a scény s armádou, které jsou sice profesionálně natočené, ale veškerá pracně vybudovaná atmosféra při nich odtéká do kanálu a koukáme se na X-tou koupii Dne nezávislosti. Těchto scén není o mnoho více, než zahlédnete v traileru, ale přesto filmu obrovsky škodí, a s tím, jak jich s blížícím se koncem přibývá, exponenciálně se snižuje zajímavost filmu. A ti diváci, kteří na základě traileru očekávají něco jako Den nezávislosti nebo Válka světů, budou obrovsky zklamáni a znuděni.
Keanu Reeves v hlavní roli je opravdu dobrý a mimozemským způsobem strašidelný. Jennifer Connellyová je příjemná na pohled, ale scénář ji občas nutí chovat se poněkud divně, a malý Jaden Smith (syn Willa Smithe), který byl tak dobrý ve Stěstí na dosah, je tentokrát dost hrozný. Zbývá ještě zmínit bizarní casting Kathy Batesové jako ministryně obrany a Johna Cleese jako seriózního vědce s úplně normální chůzí, a to je asi tak všechno...
Chválím původní záměr, ale bohužel se s tímto záměrem v průběhu tvůrčího procesu něco stalo a výsledek je poněkud polovičatý.
P.S: Legendární hláška "Klaatu barada nikto" pochází z tohoto filmu (a je v obou verzích).
Jde o remake sci-fi filmu z 50. let, který je pro Američany podobně kultovní, jako jsou pro nás filmy od Zemana nebo Návštěvníci. Dalo by se napsat, že jde o mix Starmana, E.T. Mimozemšťana a Mužů v černém bez humoru, ale je to samozřejmě zcestné, protože tyto filmy jsou novější a naopak se inspirovaly původním The Day The Earth Stood Still.
I když je děj nové verze značně odlišný (takže tuto klíčovou ukázku neberte jako spoiler), je dobré původní verzi vidět, protože pak při sledování nového filmu oceníte jisté drobné narážky a také skutečnost, že se nový film poměrně snaží držet se ducha původní verze, což bych rád vysvětlil na konkrétním příkladu:
I když má například film Hvězdná pěchota zásadně jiný děj, než stejnojmenná kniha, přesto jsem u něj byl příjemně překvapen, jak dobře vystihl atmosféru a poselství literární předlohy ("Fašismus je fajn státní zřízení"). A o podobnou věrnost předloze se snažili (ovšem ne tak úspěšně) i tvůrci Dne, kdy se zastavila Země. I když mají oba filmy zásadně odlišný děj (například už důvod, proč Klaatu přilétá na Zemi, je poněkud jiný), pro oba platí, že nejsou založeny na tricích, mají inteligentnější scénář, než je v Hollywoodu obvyklé, a nejlepší v nich jsou scény, kdy si mimozemšťan s někým normálně povídá.
Klaatu totiž není idiot, má Zemi a její obyvatele prozkoumanou, a jde přímo k věci. Řekne pozemšťanům, o co mu jde, a když vidí, že po dobrém svého nedosáhne, uchýlí se k mírnému násilí, protože je to v dané situaci jediná logická možnost. V průběhu filmu mu dojde, že logika nemusí vždycky být pro řešení problematické situace to nejlepší. Potud stále OK.
Co není OK, to je snaha filmařů dát nové verzi punc "akčního trikového velkofilmu", což je jednak v rozporu s původní verzí, ale především je to v rozporu s většinou filmu. Nový Den, kdy se zastavila Země, by byl mnohem lepší, kdyby byl natočen jako televizní inscenace, ve které by si Keanu Reeves povídal s pozemšťany (podobně jako v původním filmu). Čas od času ale přijdou ke slovu drahé triky, honičky, výbuchy a scény s armádou, které jsou sice profesionálně natočené, ale veškerá pracně vybudovaná atmosféra při nich odtéká do kanálu a koukáme se na X-tou koupii Dne nezávislosti. Těchto scén není o mnoho více, než zahlédnete v traileru, ale přesto filmu obrovsky škodí, a s tím, jak jich s blížícím se koncem přibývá, exponenciálně se snižuje zajímavost filmu. A ti diváci, kteří na základě traileru očekávají něco jako Den nezávislosti nebo Válka světů, budou obrovsky zklamáni a znuděni.
Keanu Reeves v hlavní roli je opravdu dobrý a mimozemským způsobem strašidelný. Jennifer Connellyová je příjemná na pohled, ale scénář ji občas nutí chovat se poněkud divně, a malý Jaden Smith (syn Willa Smithe), který byl tak dobrý ve Stěstí na dosah, je tentokrát dost hrozný. Zbývá ještě zmínit bizarní casting Kathy Batesové jako ministryně obrany a Johna Cleese jako seriózního vědce s úplně normální chůzí, a to je asi tak všechno...
Chválím původní záměr, ale bohužel se s tímto záměrem v průběhu tvůrčího procesu něco stalo a výsledek je poněkud polovičatý.
P.S: Legendární hláška "Klaatu barada nikto" pochází z tohoto filmu (a je v obou verzích).
7.12.08
"Dům u jezera" chronologicky
Pár let stará drobnost: Na žádost jedné čtenářky jsem na disku objevil svůj několik let starý elaborát, zabývající se chronologickou posloupností děje romantického filmu Dům u jezera. Ten elaborát najdete zde a pokud jste film neviděli, doporučuji vám ho.
Sestra - 60%
Film Sestra vznikl podle literární předlohy Jáchyma Topola. Ta se údajně odehrává během tří let po roce 1989, zatímco film se odehrává během neurčené doby.
Vlastně je chyba psát, že se tento film odehrává. Veškerý jeho jednoznačně pochopitelný děj se dá shrnout do pár slov: "Chudý chlapík žije sám ve městě, pak se zamiluje do ženy, s ní jede vlakem na venkov, zde žena zmizí, chlapík žije zase sám, najde si jinou ženu, ale původní žena byla lepší, konec". Přitom žádná ze zmíněných postav během filmu nic neřekne (nebo si na to aspoň nevzpomínám, nedával jsem na to pozor od začátku). Celý film slyšíme vyprávění Filipa Topola, ve kterém se vyskytují jména jakýchsi postav, ale není jasné, jestli jde o lidi, kteří se v danou chvíli objevují na plátně (v některých scénách evidentně ne). Jde o literární útvary na pomezí minipovídky a abstraktní poezie, které dohromady netvoří (a nemají tvořit!) nic, co by se dalo popsat slovem "příběh".
Sestra je dokonalým příkladem toho, čemu se říká "pocitový film". Jde mu o to, aby v divákovi vyvolal nějaký pocit - konkrétně v tomto případě jde o pocit "Svět je nahovno, ale drogy nebo sebevražda by mohly být řešením". Tento pocit je vyvoláván za pomoci všech vizuálních i zvukových složek filmu a je zcela v pořádku, že film je točený nekvalitní videokamerou (se spoustou psychedelických - byť laciných - obrazových efektů), Filip Topol rozhodně není profesionální vypravěč a hudba Psích vojáků je známka punku. To všechno k sobě velmi dobře sedne a vytváří to velmi konzistentní feeling života, který bych nechtěl nikdy zakusit na vlastní kůži.
Problém filmu spočívá v tom, že během pár desítek minut tvůrci vyčerpají všechny dramatické a audiovizuální prostředky, které jim jejich fantazie a minirozpočet nabízejí, a dále se už pouze opakují. Vidíme sice jiné scény s jinou hudbou a jiným slovním doprovodem, ale je dávno jasné, že nic z toho nemá být logicky analyzováno a pocit, který byl navozen v prvních minutách filmů, může u diváka buď trvat dál v nezměněné podobě, nebo ho začít nudit.
V mém případě došlo ke druhé možnosti a od poloviny filmu jsem se začal v kratších a kratších intervalech dívat na hodinky. Film má kousek přes 60 minut. Kdyby měl 30 minut, byl bych z něj podstatně nadšenější. Kdyby měl 90 minut, nevydržel bych v kině do konce.
Vlastně je chyba psát, že se tento film odehrává. Veškerý jeho jednoznačně pochopitelný děj se dá shrnout do pár slov: "Chudý chlapík žije sám ve městě, pak se zamiluje do ženy, s ní jede vlakem na venkov, zde žena zmizí, chlapík žije zase sám, najde si jinou ženu, ale původní žena byla lepší, konec". Přitom žádná ze zmíněných postav během filmu nic neřekne (nebo si na to aspoň nevzpomínám, nedával jsem na to pozor od začátku). Celý film slyšíme vyprávění Filipa Topola, ve kterém se vyskytují jména jakýchsi postav, ale není jasné, jestli jde o lidi, kteří se v danou chvíli objevují na plátně (v některých scénách evidentně ne). Jde o literární útvary na pomezí minipovídky a abstraktní poezie, které dohromady netvoří (a nemají tvořit!) nic, co by se dalo popsat slovem "příběh".
Sestra je dokonalým příkladem toho, čemu se říká "pocitový film". Jde mu o to, aby v divákovi vyvolal nějaký pocit - konkrétně v tomto případě jde o pocit "Svět je nahovno, ale drogy nebo sebevražda by mohly být řešením". Tento pocit je vyvoláván za pomoci všech vizuálních i zvukových složek filmu a je zcela v pořádku, že film je točený nekvalitní videokamerou (se spoustou psychedelických - byť laciných - obrazových efektů), Filip Topol rozhodně není profesionální vypravěč a hudba Psích vojáků je známka punku. To všechno k sobě velmi dobře sedne a vytváří to velmi konzistentní feeling života, který bych nechtěl nikdy zakusit na vlastní kůži.
Problém filmu spočívá v tom, že během pár desítek minut tvůrci vyčerpají všechny dramatické a audiovizuální prostředky, které jim jejich fantazie a minirozpočet nabízejí, a dále se už pouze opakují. Vidíme sice jiné scény s jinou hudbou a jiným slovním doprovodem, ale je dávno jasné, že nic z toho nemá být logicky analyzováno a pocit, který byl navozen v prvních minutách filmů, může u diváka buď trvat dál v nezměněné podobě, nebo ho začít nudit.
V mém případě došlo ke druhé možnosti a od poloviny filmu jsem se začal v kratších a kratších intervalech dívat na hodinky. Film má kousek přes 60 minut. Kdyby měl 30 minut, byl bych z něj podstatně nadšenější. Kdyby měl 90 minut, nevydržel bych v kině do konce.
6.12.08
Čtvery vánoce [Four Christmases] - 20%
Vince Vaughn a Reese Witherspoonová se mají rádi a žijí spolu. Zatím se nechtějí brát, zatím nechtějí mít děti, a vánoce pravidelně tráví na příjemné dovolené v teplých krajích, přičemž svým rodinám tvrdí, že jezdí po světě v rámci humanitárních misí.
O těchto vánocích je ale mlha, letadla nelétají, naši hrdinové zůstanou na letišti, dostanou se shodou okolností do televizního zpravodajství a jejich rodiče tudíž trvají na tom, aby je ratolesti přijely navštívit. A tak se vydávají během jednoho dne autem na čtyři návštěvy všech čtyř svých rodičů...
Čtvery vánoce jsou strašný film. Má pouhých 80 minut (mnohé scény, které vidíte v traileru, v něm vůbec nejsou), ale subjektivně mi připadal jako tříhodinový. Úplně všichni se v něm chovají jako naprostí idioti a úplně všichni v něm jsou navýsost nesympatičtí. Včetně hlavních hrdinů, kteří na začátku filmu žijí naprosto šťastně a pak z vůle scenáristů zblbnou a navozují si dobrovolně jednu krizi za druhou.
Mnohé scény, které zřejmě měly podle tvůrců být vtipné, jsou vyloženě nepříjemné. Třeba když Vaughnovi bratři (wrestleři) Vaughna pořád znovu a znovu tlučou, smějí se tomu, Vaughna to bolí, Witherspoonová je z toho vyděšená a Vaughnův tatínek (Robert Duvall) se tomu směje.
Do rolí rodičů jsou obsazeni herci, kteří v jiných filmech byli dobří (shodou okolností všichni čtyři mají Oscara), ale ve Čtyřech vánocích se ukazuje, že v rukou neschopného režiséra (který předtím natočil zajímavý dokumentární film King of Kong) dobrý herec nic nezachrání.
Tematicky velmi podobná komedie Fotr je lotr (oba díly) je po všech stránkách nesrovnatelně lepší - a to jsem z ní nijak nadšený nebyl.
O těchto vánocích je ale mlha, letadla nelétají, naši hrdinové zůstanou na letišti, dostanou se shodou okolností do televizního zpravodajství a jejich rodiče tudíž trvají na tom, aby je ratolesti přijely navštívit. A tak se vydávají během jednoho dne autem na čtyři návštěvy všech čtyř svých rodičů...
Čtvery vánoce jsou strašný film. Má pouhých 80 minut (mnohé scény, které vidíte v traileru, v něm vůbec nejsou), ale subjektivně mi připadal jako tříhodinový. Úplně všichni se v něm chovají jako naprostí idioti a úplně všichni v něm jsou navýsost nesympatičtí. Včetně hlavních hrdinů, kteří na začátku filmu žijí naprosto šťastně a pak z vůle scenáristů zblbnou a navozují si dobrovolně jednu krizi za druhou.
Mnohé scény, které zřejmě měly podle tvůrců být vtipné, jsou vyloženě nepříjemné. Třeba když Vaughnovi bratři (wrestleři) Vaughna pořád znovu a znovu tlučou, smějí se tomu, Vaughna to bolí, Witherspoonová je z toho vyděšená a Vaughnův tatínek (Robert Duvall) se tomu směje.
Do rolí rodičů jsou obsazeni herci, kteří v jiných filmech byli dobří (shodou okolností všichni čtyři mají Oscara), ale ve Čtyřech vánocích se ukazuje, že v rukou neschopného režiséra (který předtím natočil zajímavý dokumentární film King of Kong) dobrý herec nic nezachrání.
Tematicky velmi podobná komedie Fotr je lotr (oba díly) je po všech stránkách nesrovnatelně lepší - a to jsem z ní nijak nadšený nebyl.
5.12.08
Čekání skončilo!
Výborná zpráva pro ty z vás, kteří se nemohli dočkat až někdo natočí indickou muzikálovou kung-fu parodii: Dočkali se!
Chtěl bych být víc než přítel tvůj
V tuto chvíli mohou být někteří z vás poněkud zmateni z toho, co všechno se děje v pravém sloupci FFFILMu. Přidal jsem tam totiž "Komentáře / Vzkazy / Plky", což je první jednoduchá zkušební aplikace "Google Friends Connect" a nijak nesouvisí s "Follow This Blog / Sleduj tento blog".
Zmateni? Správně...
Pokud jste registrováni na blogger.com, pak už několik týdnů můžete sami sebe přidávat do seznamu "Sleduj tento blog" (okénko vpravo hned pod "důležitými odkazy") a znamená to pouze to, že se vám tento blog zobrazuje mezi vašimi sledovanými a vy se zobrazujete v tomto seznamu (a tento blog se vám objeví ve vašem Google Readeru). Je to pouze záležitost související s Googlem a existuje mnoho jiných způsobů, jak FFFILM "sledovat" nebo "odebírat", aniž byste byli vidět v okénku "sledujících".
Včera zprovozněná služba "Google Friend Connect" je něco jiného. S její pomocí se teď můžete stát "Přáteli FFFILMu", a nepotřebujete k tomu ani účet na Googlu. Stačí vám mít účet na Plaxo, Orkutu a další služby budou následovat. Google se tímto způsobem snaží umožnit propojení online účtů napříč Internetem, bez ohledu na jejich providera. Pokud tedy máte některý z podporovaných typů účtu a stanete se "Přítelem FFFILMu" (což se dělá okénkem "Google Friend Connect" vpravo dole na téhle stránce), znamená to pro vás zatím pouze to, že můžete psát do "Komentářů / vzkazů", nicméně v budoucnosti to bude znamenat, že na FFFILMu budu moci zprovoznit nějaký vychytaný OpenSocial gadget, který "přátelům FFFILMu" zpřístupní nějaké hrozně vychytané online featury. Nevím, co přesně to bude a kdy to bude, ale připadá mi to jako potenciálně tak zajímavá myšlenka, že jsem do toho šel.
Kam to povede, to samozřejmě netuším, ale pokud budete psát kokotiny, tak budu pochopitelně mazat/banovat.
Zmateni? Správně...
Pokud jste registrováni na blogger.com, pak už několik týdnů můžete sami sebe přidávat do seznamu "Sleduj tento blog" (okénko vpravo hned pod "důležitými odkazy") a znamená to pouze to, že se vám tento blog zobrazuje mezi vašimi sledovanými a vy se zobrazujete v tomto seznamu (a tento blog se vám objeví ve vašem Google Readeru). Je to pouze záležitost související s Googlem a existuje mnoho jiných způsobů, jak FFFILM "sledovat" nebo "odebírat", aniž byste byli vidět v okénku "sledujících".
Včera zprovozněná služba "Google Friend Connect" je něco jiného. S její pomocí se teď můžete stát "Přáteli FFFILMu", a nepotřebujete k tomu ani účet na Googlu. Stačí vám mít účet na Plaxo, Orkutu a další služby budou následovat. Google se tímto způsobem snaží umožnit propojení online účtů napříč Internetem, bez ohledu na jejich providera. Pokud tedy máte některý z podporovaných typů účtu a stanete se "Přítelem FFFILMu" (což se dělá okénkem "Google Friend Connect" vpravo dole na téhle stránce), znamená to pro vás zatím pouze to, že můžete psát do "Komentářů / vzkazů", nicméně v budoucnosti to bude znamenat, že na FFFILMu budu moci zprovoznit nějaký vychytaný OpenSocial gadget, který "přátelům FFFILMu" zpřístupní nějaké hrozně vychytané online featury. Nevím, co přesně to bude a kdy to bude, ale připadá mi to jako potenciálně tak zajímavá myšlenka, že jsem do toho šel.
Kam to povede, to samozřejmě netuším, ale pokud budete psát kokotiny, tak budu pochopitelně mazat/banovat.
4.12.08
Nebezpečný cíl [Bangkok Dangerous] - 40%
Na počátku filmu (před titulky) vidíme asi pětminutovou scénu, během které Nicolas Cage v Praze (ve skutečné Praze!) odstřelí při výslechu Kajínka. Pak se děj přesouvá do Bangkoku a film přestává být zábavný.
Jde o remake devět let starého příběhu nemilosrdného nájemného zabijáka, ve kterém se probudí svědomí, láska atd. Novou verzi natočili stejní bratři Pangovi jako originál (který jsem neviděl) a není z ní jasné, co mělo být na originálu tak zajímavého / vzrušujícího / působivého, že si zasloužil remake.
Problém je hlavně v Nicolasi Cageovi, který se do této role málomluvného drsňáka naprosto nehodí a jeho drsný výraz vypadá spíš jako kdyby měl právě střevní problémy.
Navíc je celý film natočen dosti řemeslně neschopně, akční scény (kterých je velice málo) se vlečou a jsou špatně sestříhané a občasná snahy o kameru nakřivo nebo barevný filtr působí značně amatérským (a nízkorozpočtovým) dojmem.
Měl jsem pocit jako kdyby na mě z plátna vykouklo nějaké Seagalovo béčko z 80. let (takové to, které se mi třeba tenkrát líbilo, ale dnes se za to stydím)...
Jde o remake devět let starého příběhu nemilosrdného nájemného zabijáka, ve kterém se probudí svědomí, láska atd. Novou verzi natočili stejní bratři Pangovi jako originál (který jsem neviděl) a není z ní jasné, co mělo být na originálu tak zajímavého / vzrušujícího / působivého, že si zasloužil remake.
Problém je hlavně v Nicolasi Cageovi, který se do této role málomluvného drsňáka naprosto nehodí a jeho drsný výraz vypadá spíš jako kdyby měl právě střevní problémy.
Navíc je celý film natočen dosti řemeslně neschopně, akční scény (kterých je velice málo) se vlečou a jsou špatně sestříhané a občasná snahy o kameru nakřivo nebo barevný filtr působí značně amatérským (a nízkorozpočtovým) dojmem.
Měl jsem pocit jako kdyby na mě z plátna vykouklo nějaké Seagalovo béčko z 80. let (takové to, které se mi třeba tenkrát líbilo, ale dnes se za to stydím)...
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)