Když se řekne "filmový soundtrack", tak si značné procento lidí vybaví filmové písničky. Tzn. leckdo je schopen vám tvrdit, že soundtrack k Bodyguardovi má na svědomí Whitney Houstonová, soundtrack k Young Guns Jon Bon Jovi, soundtrack k Batmanovi symbol, původně známý jako umělec, původně známý jako Prince atd., atd...
Já filmovými písničkami víceméně opovrhuji (pokud nejde o muzikály, což je něco zcela jiného) a sbírám instrumentální soundtracky, t.j. podle sluchu pravděpodobně nerozeznám Bon Joviho od Prince, ale hravě rozeznám Silvestriho od Elfmana.
Vzhledem k výše uvedenému na mě velmi zapůsobila činnost člověka, který vymýšlí texty a zpívá filmové písničky na melodie existující orchestrální hudby k těmto filmům (a dělá k nim videoklipy)! Tento koncept je natolik bizarní, že nejlepší asi bude předvést výsledek:
Rozumí se samo sebou, že ten člověk to nemá v hlavě v pořádku a že rozhodně neumí zpívat. Ale není možné mu upřít jistý talent. Otextovat a zazpívat písničku na melodii z Čelistí opravdu není triviální!
Jeho další díla jsou zde.
František Fuka versus kinematografie. Recenze a různé jiné záležitosti, občas i nefilmové.
17.7.08
15.7.08
Tugg Speedman: Herec, aktivista, dobroděj
Můj nový idol!
Tugg Speedman: Osobní stránka.
Jeho agent.
Vybraná filmografie:
Bonus: "Rain of Madness: The Making of Tropic Thunder"
Tugg Speedman: Osobní stránka.
Jeho agent.
Vybraná filmografie:
- Scorcher VI (sci-fi spektákl)
- Simple Jack (dojemný rodinný film)
- Tropic Thunder (válečné drama)
Bonus: "Rain of Madness: The Making of Tropic Thunder"
Zapomenutý ostrov [Nim's Island] - 60%
Malá Nim (Abigail Breslinová z Little Miss Sunshine) má téměř pohádkový život. Žije s otcem (Gerard Butler) na středně velkém ostrůvku uprostřed oceánu, kam dosud nezavítala civilizace. Táta studuje zdejší sopku a faunu, zatímco Nim dovádí se svým ochočeným tuleněm, gekonem (nebo co to je) a pelikánem (nebo co to je) a čte si své oblíbené knížky o Alexu Roverovi (něco mezi Oldem Shatterhandem a Indianou Jonesem).
Jednoho dne otec Nim odjede někam do zátoky zkoumat plankton, načež přijde velká bouře a Nim s ním ztratí spojení. Současně jí ale přijde e-mail (satelit pořád funguje) s žádostí o informace ohledně zdejší ostrovní sopky - od Alexe Rovera!
Nim ovšem netuší, že "Alex Rover" je ve skutečnosti spisovatelka "Alexandra Roverová" (Jodie Fosterová), která píše knihy o Alexu Roverovi a která má panickou hrůzu opustit svůj byt. A často vede diskuse se svým imaginárním hrdinou.
(V traileru je několik záběrů, které nejsou ve filmu. Ten typický středověký pirát s šavlí je dokonce i na plakátu vpravo nahoře, ale ve filmu se vůbec nevyskytuje!)
Film (natočený podle knihy) je vydařený ve dvou ohledech:
1. Fungujícím způsobem vypráví na přeskáčku dva zcela odlišné příběhy ze dvou konců světa (ostrov vs. byt Alexy v USA, ve kterém píše), které se pořádně protnou až zcela na konci.
2. Dost se mi líbilo, že i když příběh balancuje na hranici reality a pohádky / fantasy, tuto hranici nikdy nepřekročí a většina událostí v něm by se dala vysvětlit realisticky, jakou souhra okolností a mírné duševní poruchy Alexy.
Na druhou stranu je bez debaty, že jde o film primárně pro děti, má spoustu objektivních nedostatků (mimo jiné dabing, při kterém zcela zmizel Alexův rozkošný přízvuk a "nice try" je přeloženo jako "teď se snaž") a pro dospělé v něm není nic, co by jim usnadnilo ho vydržet.
Nejde tedy o žádné veledílo, ale výsledek je rozhodně lepší, než jsem se obával na základě traileru.
Jednoho dne otec Nim odjede někam do zátoky zkoumat plankton, načež přijde velká bouře a Nim s ním ztratí spojení. Současně jí ale přijde e-mail (satelit pořád funguje) s žádostí o informace ohledně zdejší ostrovní sopky - od Alexe Rovera!
Nim ovšem netuší, že "Alex Rover" je ve skutečnosti spisovatelka "Alexandra Roverová" (Jodie Fosterová), která píše knihy o Alexu Roverovi a která má panickou hrůzu opustit svůj byt. A často vede diskuse se svým imaginárním hrdinou.
(V traileru je několik záběrů, které nejsou ve filmu. Ten typický středověký pirát s šavlí je dokonce i na plakátu vpravo nahoře, ale ve filmu se vůbec nevyskytuje!)
Film (natočený podle knihy) je vydařený ve dvou ohledech:
1. Fungujícím způsobem vypráví na přeskáčku dva zcela odlišné příběhy ze dvou konců světa (ostrov vs. byt Alexy v USA, ve kterém píše), které se pořádně protnou až zcela na konci.
2. Dost se mi líbilo, že i když příběh balancuje na hranici reality a pohádky / fantasy, tuto hranici nikdy nepřekročí a většina událostí v něm by se dala vysvětlit realisticky, jakou souhra okolností a mírné duševní poruchy Alexy.
Na druhou stranu je bez debaty, že jde o film primárně pro děti, má spoustu objektivních nedostatků (mimo jiné dabing, při kterém zcela zmizel Alexův rozkošný přízvuk a "nice try" je přeloženo jako "teď se snaž") a pro dospělé v něm není nic, co by jim usnadnilo ho vydržet.
Nejde tedy o žádné veledílo, ale výsledek je rozhodně lepší, než jsem se obával na základě traileru.
13.7.08
Prosíme přetočte [Be Kind Rewind] - 60%
Danny Glover má maličkou špinavou videopůjčovnu (skutečně videopůjčovnu, nikoliv půjčovnu DVD). V ní pracuje Mos Def a občas v ní zevluje šílený bezdomovec Jack Black, který se obává toho, že mu sousedící elektrárna ničí mozek. Proto se rozhodne elektrárnu sabotovat.
Sabotáž ale nevyjde, Black dostane elektrický šok, stane se zmagnetizovaným a vymaže všechny videokazety v půjčovně.
Mos Def a Jack Black udělají jedinou logickou věc (Danny Glover je kdesi mimo město) a rozhodnou se smazané filmy natočit znovu sami, čemuž říkají "švédování".
Jejich švédované filmy mají úspěch, ale pak se objeví Sigourney Weaverová jako agentka hollywoodských studií a nechá všechna videa zabavit a zničit. Videopůjčovna má být srovnána se zemí a aby ji hrdinové zachránili, rozhodnou se rychle natočit dokument o slavném jazzovém hudebníkovi, který v této ulici vyrůstal (což není pravda a všichni to vědí)...
Novému filmu Michela Gondryho můžeme vyčítat spoustu věcí, ale rozhodně mu není možné vyčítat, že by byl předvídatelný nebo neoriginální. Po Věčném svitu neposkvrněné mysli a Nauce o snech je jasné, že Gondry ujíždí na příbězích, které nejsou zakotveny v realitě.
A abyste něco měli z filmu Prosíme přetočte a nepřipadal vám naprosto dementní, musíte především přijmout základní premisu, že tento film se neodehrává v žádné existující realitě. Konkrétně to znamená, že téměř všichni se v něm téměř nepřetržitě chovají naprosto idiotsky a nelogicky. Jak jinak označit skutečnost, že se někdo rozhodne natočit smazané filmy znovu, místo aby je např. zkopíroval z DVDček? A to je opravdu jen vrcholek ledovce.
Samotné "švédované filmy" vypadají takhle a nejsou příliš zábavné (naštěstí z většiny z nich vidíme ve filmu jen pár sekund). Vadilo mi především, že šévdované verze vůbec nevypadají jako upřímná snaha příbližit se originálu (byť s nulovým rozpočtem), ani jako záměrná parodie, ale jako něco divného mezi tím. Jack Black i Mos Def se ve švédovaných filmech (bez ohledu na jejich žánr) pitvoří jako v nejdebilnější dětské komedii od Disneyho, což ve výsledku nejenže není vtipné, ale je to dokonce nepříjemné (nemluvě o tom, že je to v kontextu filmu nelogické, ale to fakt ponechme stranou).
Gondryho trumfem je skutečnost, že se hrdinové Prosíme přetočte ocitají v nesmyslných situacích a nesmyslně je řeší, ale přitom prožívají reálné emoce veškerých myslitelných druhů.
Je mi jasné, že celá tato bizarní stylizace (nesmyslná téměř "snová" logika, infantilní humor, seriózní emoce) je záměrem, že to měl Gondry pečlivě promyšleno a že pro herce nebylo snadné s ním tuhle hru hrát. Chápu to, jistým způsobem to oceňuji, ale na druhou stranu Gondry musí pochopit, že pro mě nebylo nijak příliš zábavné nebo jiným způsobem uspokojující se na tuhle jeho hru sto minut dívat.
Sabotáž ale nevyjde, Black dostane elektrický šok, stane se zmagnetizovaným a vymaže všechny videokazety v půjčovně.
Mos Def a Jack Black udělají jedinou logickou věc (Danny Glover je kdesi mimo město) a rozhodnou se smazané filmy natočit znovu sami, čemuž říkají "švédování".
Jejich švédované filmy mají úspěch, ale pak se objeví Sigourney Weaverová jako agentka hollywoodských studií a nechá všechna videa zabavit a zničit. Videopůjčovna má být srovnána se zemí a aby ji hrdinové zachránili, rozhodnou se rychle natočit dokument o slavném jazzovém hudebníkovi, který v této ulici vyrůstal (což není pravda a všichni to vědí)...
Novému filmu Michela Gondryho můžeme vyčítat spoustu věcí, ale rozhodně mu není možné vyčítat, že by byl předvídatelný nebo neoriginální. Po Věčném svitu neposkvrněné mysli a Nauce o snech je jasné, že Gondry ujíždí na příbězích, které nejsou zakotveny v realitě.
A abyste něco měli z filmu Prosíme přetočte a nepřipadal vám naprosto dementní, musíte především přijmout základní premisu, že tento film se neodehrává v žádné existující realitě. Konkrétně to znamená, že téměř všichni se v něm téměř nepřetržitě chovají naprosto idiotsky a nelogicky. Jak jinak označit skutečnost, že se někdo rozhodne natočit smazané filmy znovu, místo aby je např. zkopíroval z DVDček? A to je opravdu jen vrcholek ledovce.
Samotné "švédované filmy" vypadají takhle a nejsou příliš zábavné (naštěstí z většiny z nich vidíme ve filmu jen pár sekund). Vadilo mi především, že šévdované verze vůbec nevypadají jako upřímná snaha příbližit se originálu (byť s nulovým rozpočtem), ani jako záměrná parodie, ale jako něco divného mezi tím. Jack Black i Mos Def se ve švédovaných filmech (bez ohledu na jejich žánr) pitvoří jako v nejdebilnější dětské komedii od Disneyho, což ve výsledku nejenže není vtipné, ale je to dokonce nepříjemné (nemluvě o tom, že je to v kontextu filmu nelogické, ale to fakt ponechme stranou).
Gondryho trumfem je skutečnost, že se hrdinové Prosíme přetočte ocitají v nesmyslných situacích a nesmyslně je řeší, ale přitom prožívají reálné emoce veškerých myslitelných druhů.
Je mi jasné, že celá tato bizarní stylizace (nesmyslná téměř "snová" logika, infantilní humor, seriózní emoce) je záměrem, že to měl Gondry pečlivě promyšleno a že pro herce nebylo snadné s ním tuhle hru hrát. Chápu to, jistým způsobem to oceňuji, ale na druhou stranu Gondry musí pochopit, že pro mě nebylo nijak příliš zábavné nebo jiným způsobem uspokojující se na tuhle jeho hru sto minut dívat.
12.7.08
Seznamte se s Davem [Meet Dave] - 20%
Eddie Murphy hrál v životě už všechno možné, ale ještě nikdy nehrál... kosmickou loď! Na Zemi v něm přilétají miniaturní (asi dvoucentimetroví) mimozemšťané, jejichž kapitán (také Murphy) má za úkol najít jakousi kouli o velikosti tenisáku, která jediná může zachránit jejich umírající domovský svět - a náhodou se k ní dostal jakýsi hodný chlapec s hodnou (a svobodnou) maminkou.
Na tomto námětu by se dalo vystavět téměř cokoliv, ale tvůrci šli cestou nejmenšího odporu: Mimozemšťané jsou upjatí, mechaničtí a neznají city, což je špatně a pobyt na Zemi z nich zakrátko udělá legrační černochy, gaye a další urážlivé stereotypy, což je (podle tvůrců filmu) dobře. Za povšimnutí stojí, že v zájmu této pointy je zapomenuto na celou zápletku se záchranou domovské planety. Nemá smysl zde rozpitvávat totální nelogičnost a celkouvou "lenost" scénáře. Tento film je opravdu jen blbůstka pro nejmenší děti (tudíž dabovaná) a zdá se být mnohem lacinější, než ve skutečnosti byla (velín kosmické lodě vypadá jako něco z české televizní inscenace).
Nejlepší herecký výkon ve filmu sice podává Murphy, ovšem v roli kosmické lodě (nikoliv v roli jejího kapitána).
Je pravda, že Seznamte se s Davem není tak agresivně nepříjemný film jako Zohan: Krycí jméno Kadeřník, "bijáky" pánů Seltzera a Friedberga nebo Norbit. Také je pravda, že Eddie Murphy už natočil horší věci (Norbit) a stejně tak režisér Brian Robbins (Norbit). Ale je možné brát předchozí dvě věty jako doporučení?
Ci 20% (Původně psáno pro měsíčník Cinema. Přetištěno se svolením šéfredaktorky.)
Na tomto námětu by se dalo vystavět téměř cokoliv, ale tvůrci šli cestou nejmenšího odporu: Mimozemšťané jsou upjatí, mechaničtí a neznají city, což je špatně a pobyt na Zemi z nich zakrátko udělá legrační černochy, gaye a další urážlivé stereotypy, což je (podle tvůrců filmu) dobře. Za povšimnutí stojí, že v zájmu této pointy je zapomenuto na celou zápletku se záchranou domovské planety. Nemá smysl zde rozpitvávat totální nelogičnost a celkouvou "lenost" scénáře. Tento film je opravdu jen blbůstka pro nejmenší děti (tudíž dabovaná) a zdá se být mnohem lacinější, než ve skutečnosti byla (velín kosmické lodě vypadá jako něco z české televizní inscenace).
Nejlepší herecký výkon ve filmu sice podává Murphy, ovšem v roli kosmické lodě (nikoliv v roli jejího kapitána).
Je pravda, že Seznamte se s Davem není tak agresivně nepříjemný film jako Zohan: Krycí jméno Kadeřník, "bijáky" pánů Seltzera a Friedberga nebo Norbit. Také je pravda, že Eddie Murphy už natočil horší věci (Norbit) a stejně tak režisér Brian Robbins (Norbit). Ale je možné brát předchozí dvě věty jako doporučení?
Ci 20% (Původně psáno pro měsíčník Cinema. Přetištěno se svolením šéfredaktorky.)
10.7.08
Špatné zprávy pro fanoušky Jima Carreyho
Vzpominám si, že se mi kdysi dávno docela hodně líbil Ace Ventura a že jsem tehdy napsal do recenze něco jako "Tenhle chlapík má potenciál být jednou slavnější než Robin Williams".
Druhý Ace Ventura byl už o něco slabší a kariéra Jima Carreyho v průběhu následujících let tak nějak vyšuměla...
Kdybych se v dnešní době dozvěděl, že se chystá třetí Ace Ventura, asi by mě to ponechalo v letargii.
Ovšem když se dozvím, že ve třetím Ace Venturovi nebude hrát hlavní roli Jim Carrey, ale tenhle hošan, téměř jsem vybočil z letargie.
Ale opačným směrem. Zabil bych ho.
P.S: Podle dostupných informací ten hošan na fotografii není Jiří Macich...
Druhý Ace Ventura byl už o něco slabší a kariéra Jima Carreyho v průběhu následujících let tak nějak vyšuměla...
Kdybych se v dnešní době dozvěděl, že se chystá třetí Ace Ventura, asi by mě to ponechalo v letargii.
Ovšem když se dozvím, že ve třetím Ace Venturovi nebude hrát hlavní roli Jim Carrey, ale tenhle hošan, téměř jsem vybočil z letargie.
Ale opačným směrem. Zabil bych ho.
P.S: Podle dostupných informací ten hošan na fotografii není Jiří Macich...
8.7.08
Viva Chihuahuas!
Tak nějak se pořád nedokážu rozhodnout, jestli Beverly Hills Chihuahua bude nejhorší nebo nejlepší film všech dob (první trailer zde). Každopádně, Albert se těší.
VALL-I [WALL-E] - 100%
Lidé opustili Zeměkouli před 700 lety a nechali ji napospas hromadám smetí. Uklízecí roboti, kteří ji měli znovu "dát do pořádku", dávno přestali fungovat. Zůstal jen poslední z nich, VALL-I (i když, exaktně vzato, se všichni tito roboti jmenovali VALL-I). VALL-I se každý den ráno "probudí" ve svém obrněném kutlochu, navlékne housenkové pásy, nabije si sluneční články a se svým kamarádem švábem se vydává do práce. Než slunce zapadne, pokusí se přidat několik dalších kostek slisovaného odpadu do obrovských pyramid, tyčících se po celém městě.
Za těch 700 let se ovšem z VALL-Iho stalo něco víc, než jen uklízecí automat. Jeho neutuchající zvědavost by ještě mohla být součástí programu. Jeho záliba v muzikálu Hello, Dolly! by mohla být náhodnou chybou systému. Když ale přistane na Zemi průzkumná robotka EVE, zjišťující, zda se planeta náhodou opět nestala obyvatelnou, VALL-I po ní začne koukat způsobem, který mu nikdo do integrovaných obvodů vtisknout nemohl. Je jasné, že tenhle robot je výjimečný. A není divu, že bude hrát výjimečnou roli v osudu lidstva.
Teď mi ale dovolte, abych vám podrobně popsal úvodní dvě minuty filmu:
Vidíme vesmír, hvězdy, mlhoviny, majestátní rotující galaxii. Pak Zeměkouli. Kamera se k ní přiblíží, proletí smetím na oběžné dráze a ponoří se do mraků a smogu. Pod mraky se objeví nedohledné hromady odpadků, mezi kterými se krčí podstatně menší pozemské mrakodrapy. Kamera pomalu letí nad opuštěným polorozpadlým městem. A to vše je doprovázeno brutálně optimistickou písničkou "Put On Your Sunday Clothes" z Hello, Dolly! v původním přednesu tehdy brutálně mladičkého Michaela Crawforda (který se o téměř 20 let později stal nejslavnějším muzikálovým "Fantomem Opery"), vyprávějící o tom, jak se mladý kluk těší, až si vyrazí do velkoměsta. Písnička postupně zanikne ve skučení větru. Ale po chvíli se opět rozezní, protože mrtvým městem projíždí malý robůtek, který si ji pouští na zabudovaném MP3 přehrávači. Tak se nám VALL-I poprvé představí.
Všechny audiovizuální prvky v této úvodní scéně jsou složeny do jednoho celku s chirurgickou přesností. Během jedné minuty je nám jasné, že se díváme na film, jehož tvůrci nejenže naprosto dokonale vědí, jak na plátně budovat emoce, ale navíc se nebojí experimentovat a snažit se učinit tyto emoce zajímavějšími a neotřelejšími.
Jak už je u Pixaru zvykem, žádná složka filmu není zanedbaná nebo slabší než ostatní. Design robotů, techniky i kulis je dechberoucí: VALL-I je "stará kraksna", zatímco EVE připomíná (jistě ne náhodou) nejnovější produkty od Apple. Kosmická loď (interiér i exteriér) by dělala čest jakémukoliv "serióznímu" sci-fi filmu. Plně realistické trosky pozemských velkoměst se mohou směle měřit s nejefektnějšími záběry v Já, legenda (Pixar použil slavného kameramana Rogera Deakinse jako konzultanta). Roboti, jejichž komunikace se většinou omezuje na zvukové efekty (od Bena Burtta) a jedno či dvě elektronická slova, jsou bez debaty živými hrdiny s unikátními osobnostmi (sám VALL-I se lecčemus přiučil od Bustera Keatona). A na soundtracku Thomasu Newmanovi vydatně pomáhá nejen Hello, Dolly!, ale i jiné staré klasiky, které by si s filmem z 28. století málokdo spojoval.
V druhé polovině se děj snímku přesouvá na palubu obří kosmické lodě, na které stovky let degeneroval zbytek lidstva - což je velmi neotřele ztvárněno tak, že v kratičkých "archivních" záběrech pozemšťany hrají živí herci (jako prezident nadnárodní korporace BnL se objeví Fred Willard), zatímco jejich tlustá současná těla jsou stoprocentně počítačová a disneyovsky stylizovaná. Což neznamená, že vypadají bůhvíjak roztomile (spíš naopak) a je nutno ocenit odvahu Pixaru, že si něco takového vůbec dovolil. A nejde jen o tloušťku obyvatelstva. Celá hlavní dějová linie je překvapivě společensky kritická a vlastně velmi depresivní. Film nejednou připomene Gilliamův Brazil nebo Absurdistán (Idiocracy) Mikea Judge. A nejednou funguje lépe než oba zmíněné! Po prvním zhlédnutí filmu jsem se obával, zda něco takového vůbec rodiny s dětmi (a colou a popcornem) v kině překousnou, ale následná americká premiéra a víkendové tržby (63 milionů dolarů) mě usvědčily z omylu.
I když děj na palubě lodi Axiom pokračuje v o něco konvenčnějším duchu (již se více mluví a nechybí všemožné honičky) a i když druhá polovina filmu nepůsobí tak unikátním dojmem jako první, film VALL-I i v ní svou kvalitou pořád překonává naprostou většinu současné filmové produkce všech žánrů a vizuálních forem. Je tedy celkem logické, že jde o nejlepší animovanou sci-fi v historii kinematografie (nebo aspoň americké kinematografie). A kromě toho je to zdařilá love story, satira, environmentální drama, akční film a bůhvíco ještě...
Závěrem tedy nezbývá než znovu konstatovat, že ďáblové z Pixaru nejenže naprosto nemají konkurenci, co se animovaných filmů týče (a nejen těch!), ale že by bylo velmi zajímavé vidět od nich nějaký film, který nebude určený primárně nejmladšímu publiku. A vypadá to, že se takový film kvapem blíží. Nemůžu se dočkat.
P.S: Ani tentokrát nechybí roztomilý předfilm. Strasti kouzelníka Presta s jeho dvěma bezednými klobouky a zákeřným králíkem udělají radost obzvlášť fanouškům videohry Portal.
Ci 100% (Původně psáno pro měsíčník Cinema. Přetištěno se svolením šéfredaktorky.)
Za těch 700 let se ovšem z VALL-Iho stalo něco víc, než jen uklízecí automat. Jeho neutuchající zvědavost by ještě mohla být součástí programu. Jeho záliba v muzikálu Hello, Dolly! by mohla být náhodnou chybou systému. Když ale přistane na Zemi průzkumná robotka EVE, zjišťující, zda se planeta náhodou opět nestala obyvatelnou, VALL-I po ní začne koukat způsobem, který mu nikdo do integrovaných obvodů vtisknout nemohl. Je jasné, že tenhle robot je výjimečný. A není divu, že bude hrát výjimečnou roli v osudu lidstva.
Teď mi ale dovolte, abych vám podrobně popsal úvodní dvě minuty filmu:
Vidíme vesmír, hvězdy, mlhoviny, majestátní rotující galaxii. Pak Zeměkouli. Kamera se k ní přiblíží, proletí smetím na oběžné dráze a ponoří se do mraků a smogu. Pod mraky se objeví nedohledné hromady odpadků, mezi kterými se krčí podstatně menší pozemské mrakodrapy. Kamera pomalu letí nad opuštěným polorozpadlým městem. A to vše je doprovázeno brutálně optimistickou písničkou "Put On Your Sunday Clothes" z Hello, Dolly! v původním přednesu tehdy brutálně mladičkého Michaela Crawforda (který se o téměř 20 let později stal nejslavnějším muzikálovým "Fantomem Opery"), vyprávějící o tom, jak se mladý kluk těší, až si vyrazí do velkoměsta. Písnička postupně zanikne ve skučení větru. Ale po chvíli se opět rozezní, protože mrtvým městem projíždí malý robůtek, který si ji pouští na zabudovaném MP3 přehrávači. Tak se nám VALL-I poprvé představí.
Všechny audiovizuální prvky v této úvodní scéně jsou složeny do jednoho celku s chirurgickou přesností. Během jedné minuty je nám jasné, že se díváme na film, jehož tvůrci nejenže naprosto dokonale vědí, jak na plátně budovat emoce, ale navíc se nebojí experimentovat a snažit se učinit tyto emoce zajímavějšími a neotřelejšími.
Jak už je u Pixaru zvykem, žádná složka filmu není zanedbaná nebo slabší než ostatní. Design robotů, techniky i kulis je dechberoucí: VALL-I je "stará kraksna", zatímco EVE připomíná (jistě ne náhodou) nejnovější produkty od Apple. Kosmická loď (interiér i exteriér) by dělala čest jakémukoliv "serióznímu" sci-fi filmu. Plně realistické trosky pozemských velkoměst se mohou směle měřit s nejefektnějšími záběry v Já, legenda (Pixar použil slavného kameramana Rogera Deakinse jako konzultanta). Roboti, jejichž komunikace se většinou omezuje na zvukové efekty (od Bena Burtta) a jedno či dvě elektronická slova, jsou bez debaty živými hrdiny s unikátními osobnostmi (sám VALL-I se lecčemus přiučil od Bustera Keatona). A na soundtracku Thomasu Newmanovi vydatně pomáhá nejen Hello, Dolly!, ale i jiné staré klasiky, které by si s filmem z 28. století málokdo spojoval.
V druhé polovině se děj snímku přesouvá na palubu obří kosmické lodě, na které stovky let degeneroval zbytek lidstva - což je velmi neotřele ztvárněno tak, že v kratičkých "archivních" záběrech pozemšťany hrají živí herci (jako prezident nadnárodní korporace BnL se objeví Fred Willard), zatímco jejich tlustá současná těla jsou stoprocentně počítačová a disneyovsky stylizovaná. Což neznamená, že vypadají bůhvíjak roztomile (spíš naopak) a je nutno ocenit odvahu Pixaru, že si něco takového vůbec dovolil. A nejde jen o tloušťku obyvatelstva. Celá hlavní dějová linie je překvapivě společensky kritická a vlastně velmi depresivní. Film nejednou připomene Gilliamův Brazil nebo Absurdistán (Idiocracy) Mikea Judge. A nejednou funguje lépe než oba zmíněné! Po prvním zhlédnutí filmu jsem se obával, zda něco takového vůbec rodiny s dětmi (a colou a popcornem) v kině překousnou, ale následná americká premiéra a víkendové tržby (63 milionů dolarů) mě usvědčily z omylu.
I když děj na palubě lodi Axiom pokračuje v o něco konvenčnějším duchu (již se více mluví a nechybí všemožné honičky) a i když druhá polovina filmu nepůsobí tak unikátním dojmem jako první, film VALL-I i v ní svou kvalitou pořád překonává naprostou většinu současné filmové produkce všech žánrů a vizuálních forem. Je tedy celkem logické, že jde o nejlepší animovanou sci-fi v historii kinematografie (nebo aspoň americké kinematografie). A kromě toho je to zdařilá love story, satira, environmentální drama, akční film a bůhvíco ještě...
Závěrem tedy nezbývá než znovu konstatovat, že ďáblové z Pixaru nejenže naprosto nemají konkurenci, co se animovaných filmů týče (a nejen těch!), ale že by bylo velmi zajímavé vidět od nich nějaký film, který nebude určený primárně nejmladšímu publiku. A vypadá to, že se takový film kvapem blíží. Nemůžu se dočkat.
P.S: Ani tentokrát nechybí roztomilý předfilm. Strasti kouzelníka Presta s jeho dvěma bezednými klobouky a zákeřným králíkem udělají radost obzvlášť fanouškům videohry Portal.
Ci 100% (Původně psáno pro měsíčník Cinema. Přetištěno se svolením šéfredaktorky.)
...a takovíto lidé si dovolí recenzovat filmy!!
me: Ja koukam kvuli WALLEmu na Hello Dolly a dost me to sere
Baldýnský: :-D
ona je tam Hello, Dolly? neni to Sound of Music?
me: Ne, je to vsechno Hello Dolly (pisnicky i film)
Sound of Music se odehrava snad nekde v Alpach, ne!? Baldýnský: jj
Divný, Hello Dolly znam docela dobře... asi už jsem zapomněl
začátek wall-eho byl moc hezkej :-D
me: No to je prave taky Hello Dolly ("Out there, there's a world outside of Yonkers")
Baldýnský: no asi jo, matně
| 7 minutes |
me: Ted se mi Jitushka priznala, ze si myslela, ze Hello Dolly je totez co My Fair Lady. JA TAKY!!!
| 6 minutes |
Baldýnský: eh....
Víš, jak jsem ti psal, že to je můj oblíbenej film.
Tak jsem myslel My Fair Lady.
6.7.08
Michael Bay's "Dark Knight"
Věděli jste, že Michael Bay napsal vlastní verzi scénáře k novému Batmanovi? Warner Bros. ho z nezjištěných důvodů odmítli, ale jeho nejlepší části si můžete přečíst zde. To by byl film!
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)