Nabízím zdarma odvoz z Prahy do Karlových Varů max. třem lidem, a to v sobotu 4.7. okolo poledne (možno se přizpůsobit). Speciální bonus: V autě pojedou také gay psi a auto vypadá takhle:
(To logo není žádná aktuální reklamní kampaň, je tam už přes rok.)
Na oficiálních stránkách KVIFF je zprovozněna služba, v rámci které se můžete podívat, jaké filmy si na festivalu "nenechá ujít" nějaký jiný uživatel. Například ty moje jsou tady. Má to jisté nedostatky - například většina filmů se hraje v několika různých termínech a byť si "své oblíbené" můžete zobrazovat v přehledné tabulce, nemůžete si vytvořit konkrétní program, t.j. zaškrtnout si pro nějaký film konkrétní čas a následně vědět, že v tomto čase nemůžete jít na žádný jiný film. (Jde to, viz první reakce v komentářích!) A hlavně bych uvítal export do nějakého obecného kalendářového formátu (ICAL).
Také je možno zadávat důvod, proč tento film chci vidět, což mi připadá - v případě, že jsem ten film dosud neviděl - poněkud nesmyslné. Proč ho asi chci vidět? Protože si myslím, že by mohl být dobrý.
P.S: Je to zvláštní náhoda, ale filmy s nějvětší uměleckou hodnotou se ve Varech promítají zásadně od půlnoci!
Mamutice je těhotná. Lenochod Sid je unesen do podzemí, kde žijí dinosauři (a existuje tam tropická vegetace). Všichni ostatní se ho vydávají zachránit.
Pro trojku platí téměř všechno, co jsem napsal o dvojce. Výtvarná podoba se zdá být stále stejná jako u jedničky, což dnes, v době Ratatouille nebo Vzhůru do oblak už je dost na pováženou.
Moc nepomáhá ani dabing, což neznamená, že by byl vyloženě špatný. Ale když lasičák jménem Buck řekne "Buck stops here" hlasem a přízvukem Simona Pegga, možná se uchechtnu. Když řekne "Tady Buck končí" normálním českým večerníčkovým hlasem, tak ne...
Jakožto technická internetová duše jsem byl nejdříve rozladěn stránkami kviff.com, a to z toho prostého důvodu, že jsem na nich nenalezl fulltextové vyhledávání filmů. Takže když jsem hledal termín projekce nějakého filmu, musel jsem si vždycky nejdříve pomocí Googlu najít nějaký článek o tom filmu, z něj zjistit, ve které programové sekci se promítá, tu pak najít v "Programové sekce" a na její stránce vyhledat film. Až dnes jsem zjistil, že fulltext na stránkách je, ovšem je ukryt v sekci "Filmy" v podsekci "Katalog". Slyšel jsem v životě ledacos, ale neslyšel jsem, že by se fulltextovému vyhledávání říkalo "katalog". Každopádně, to umístění není příliš šťastné, protože tenhle "Katalog" je to hlavní, co lidé na kviff.com hledají, tudíž by to mělo být velmi zřetelně na všech stránkách, nebo aspoň na hlavní. Tedy aspoň podle mě a podle toho, co o filmových festivalech vím. Což není mnoho.
K příjemnějším věcem: Abych trefil do karlovarských kin, udělal jsem si na Google Maps tuhle online mapu, kterou můžete použít k navigaci v reálném čase, pokud na to máte dostatečně pokročilý telefon nebo dostatečně přenosný laptop. Tato mapa je volně editovatelná pro každého, takže do ní můžete přidat věci, které mohou být v Karlových Varech v době festivalu užitečné (restaurace, kultura, kamzíci). Pokud tam budete dělat neplechu, tak samozřejmě velmi rychle veřejně editovatelná být přestane, obnovím si ji ze zálohované verzea bude jenom ke čtení...
A do třetice: Už před drahnou dobou jsem začal pracovat na takové jednoduché online hře s filmovou tematikou, kterou jsem nazval "Kinologie", a která vám může ukrátit například čekání ve frontě na lístky. Hra se dá hrát pouze ve skupině dvou a více lidí. Pointa tkví v tom, že navštívíte stránku www.fuxoft.cz/kinologie/ (schválně vypadá velmi spoře, aby se bez problémů zobrazovala i na mobilech) a zde budete vyzváni, abyste si vzpomněli na nějaký film, který splňuje obě dvě náhodně vybraná kritéria. Zadání se přečte nahlas, a kdo jako první vymyslí odpověď, kterou všichni ostatní uznají, ten má bod. Nebo něco v tom smyslu. Pak kliknete na "další zadání" a pokračujete tak dlouho, dokud vás to baví. Nebo do 10 bodů. Nebo do 13. Jak chcete. Je to opravdu v zárodku, ale třeba z toho časem bude víc a doplním tam víc zadání. A netvrdím, že je to úplně originální nápad...
Sandra Bullocková je šéfová v nakladatelství, která neustále péruje svého sympatického (mladšího) podřízeného, Ryana Reynoldse. Když vyjde najevo, že Bullocková (Kanaďanka) bude deportována z USA, přikáže Reynoldsovi, že si ji musí vzít (jen na oko, a pak se rozvést). Protože je ale kontroluje člověk z imigračního (aby zjistil, zda nejde o podvod), musí Bullocková s Reynoldsem vyrazit na víkend za jeho rodinou na Aljašku a dělat, že ho miluje. Samozřejmě zde dojde k "překvapivému" sblížení a odhalení, že vlastně nemohou jeden bez druhého být...
A mezitím, na jiném konci Hollywoodu...
Katherine Heiglová je televizní producentka, která má dokonale nalinkovaný život a pro své potenciální nápadníky má připravené dotazníky. Jejím novým podřízeným se stane Gerard Butler, který má televizní pořad o tom, jak jsou ženské blbé a jak se mají balit. Heiglová nesnaší Butlera i jeho pořad a vsadí se s ním, že pokud jí nepomůže úspěšně sbalit chiruga, po kterém ona jede, Butler dá výpověď. V průběhu toho ale samozřejmě dojde k "překvapivému" sblížení a zjištění, že jeden bez druhého nemohou být. A chirurg ostrouhá.
Divák nemůže logicky očekávat, že každý akční film přinese něco nového. Maximálně v něm něco vybuchne trochu jinak, než dosud, nebo kamera při honičce dělá inovativnější prostocviky, než dosud.
S romantickými komediemi je to ještě horší, protože pokroky ve filmařské a trikové technice se v nich mohou těžko projevit, a tak filmařům většinou nezbývá, než pořád omílat totéž dokola a pouze přidávat na sprostotě. Náměty obou výše zmíněných filmů vám jistě budou více než povědomé. A více než povědomé vám bude všechno, co v nich uvidíte / uslyšíte.
Ale jsou i dobré romantické komedie! Vyznačují se především tím, že nám jsou jejich hrdinové sympatičtí a tím, že jejich děj, byť hollywoodsky přehnaný, dává smysl, a současně obsahuje překvapení.
To všechno se v obou zmíněných filmech podařilo tak nějak napůl. Ženské hrdinky obou z nich jsou od začátku velice nesympatické a když se později mají změnit v milující bytosti, není to ztvárněno dostatečně uvěřitelně. Prostě se ti dva, kteří se celou dobu nenáviděli, najednou začnou mít rádi, jenom proto, že se blíží konec filmu.
A každý trochu zběhlý divák samozřejmě ví, že ty filmy tak dopadnou, a dokonce spolehlivě odhalí mnoho minut předem, co se kdy stane. Veškerá dějová překvapení spočívají v tom, kdo kdy řekne jakou vtipnou / lechtivou hlášku.
Návrh i Chceš mě, chci tě jsou typičtí představitelé svého žánru. Nejsou to úplně zavrženíhodné filmy, ale nepřinášejí naprosto nic inovativního. Chceš mě, chci tě je o chloupek lepší, protože Butler je víc cool než Reynolds a Heiglová je hezčí než Bullocková (na které se její věk začíná projevovat způsobem, proti kterému už brzy líčidla nic nezmůžou).
Psychopat (John Travolta) a pár jeho podpsychopatů unesou newyorskou soupravu metra, plnou cestujících. Za jejich životy chtějí 10 milionů dolarů, jinak začnou zabíjet cestující. Travolta vyjednává vysílačkou s kontrolorem, který byl právě v řídícím středisku metra - s Denzelem Washingtonem.
První cca. dvě třetiny filmu jsou převážně konverzační záležitost, pozůstávající z 80 procent z vysílačkových dialogů Washingtona a Travolty. Začne se u peněz a rukojmí, postupně se přejde k náboženství, cti a smyslu života atd., atd...
Scénář Biana Helgelanda dělá, co se dá, a režisér Tony Scott se ze všech sil snaží, aby film vypadal nadupaně a akčně, i když se v něm vlastně jenom mluví. Celkem mu to jde, ale Telefonní budka to není a oba herci, i když jsou profesionálové a hrát umějí, nepůsobí dojmem, že by se nějak extra snažili.
V poslední třetině filmu pak jde většina vybudované atmosféry do kopru, protože dojde na něco, co by mělo připomínat akční scény, a najednou dojde k mnoha náhodám najednou, což je laciné a v rozporu s tím, jak chytře film působil do té doby.
Ale díky Tonymu Scottovi, že dokázal tohle průměrné béčko povýšit na něco trochu zábavnějšího. Zdá se, že si hodně oblíbil nový trik: Promítat záběry v normální rychlosti, ale ve výrazně nižším FPS (kolem 10).
P.S: Jde o remake filmu ze 70. let s Walterem Mathauem a Robertem Shawem.
P.P.S: Název by se pravděpodobně měl číst "Únos vlaku jedna dvacet tři", protože jde o soupravu, vyjíždějící z Pelhamu v 1:23 odpoledne.
O čem to je? No, v podstatě o tom samém. Hodní roboti, zlí roboti, mezi tím pár lidí, a hledání nějakého MacGuffina, který se musí odněkud někam donést, což někteří roboti nechtějí...
Noví Transformers se snaží opakovat všechno to, co bylo v prvních Transformers, ale současně všeho přidat. Což nebylo správné rozhodnutí.
V jedničce bylo občas trochu stupidního humoru, který byl osvěžující. Ve dvojce je několik postav a dokonce i robotů pouze proto, aby dělali stupidní humor.
V jedničce byla čivava. Ve dvojce je k čivavě navíc černobílý buldoček, který je gay a čivavu znásilňuje. "Bomba," řekl jsem si. "Tenhle film se mi bude líbit." Ale ouha, po pěti minutách oba psi zmizí a už se neobjeví...
A to s těmi psy nejlépe vystihuje podstatu problému. Filmaři nás pořád něčím bombardují. Občas je to zábavné, občas ne, ale hlavně je to za chvilku pryč a už je tady něco úplně jiného, ale za pár minut je to zase pryč a jsme někde jinde, kde je zase něco jiného... Nic z toho není pořádně rozvedeno nebo vytěženo, jako kdyby si tvůrci řekli "No tak to by už stačilo, teď nevíme co s tím dál, tak zkusíme chvíli zas něco jiného". A tak pořád dokola dvě a půl hodiny. Je to kromě jiného hrozné mrhání talentem výtvarníků a trikařů. Ve filmu je snad 30 různých úžasně navržených robotů s úžasnými schopnostmi a zbraněmi, ale nemáte čas si pořádně vychutnat žádného z nich. Optimus Prime nakonec zmutuje v "Mega Optima Prime" s ještě více mega zbraněmi, ale opět - nemáte čas ani pořádně identifikovat, co všechno mu vlastně přibylo, natož si to vychutnat.
Má smysl na nové Transformers jít? Ano, má. Ale pouze kvůli ocenění práce trikařů, výtvarníků, střihačů atd. Všechny scény, ve kterých se nevyskytují roboti nebo bojová technika, bych klidně vystříhal.
Místy jsem se dost nudil a nemám chuť vidět druhé Transformers znovu (snad až na DVD, kde si budu moci analyzovat detaily bojových scén). A teď si představte, že tohle píše někdo, kdo považuje první Transformers za téměř dokonalý film a viděl ho snad desetkrát, a podle toho si upravte své soukromé hodnocení...
P.S: V našich kinech půjde film dabovaný, pouze pět kopií je titulkovaných. A aniž bych dabing slyšel, obávám se, že tomuhle typu filmu nemohl nijak pomoci...
Komedie Kevina Smithe o Zackovi (Seth Rogen) a Miri (Elizabeth Banksová), kteří se znají desítky let, žijí spolu, ale jsou "jenom kamarádi". Protože nemají na činži a nemají příbuzenstvo, před kterým by se museli stydět, rozhodnou se vydělat peníze natočením porna (ve kterém budou mimo jiné "hrát" i oni dva)...
Nejpřekvapivější na tomto filmu je to, jak málo je překvapivý a šokující (ve všech ohledech). Je v něm všechno to, co byste očekávali z traileru, je to v něm přesně v té podobě, jakou vidíte v traileru a není tam mnoho lepších vtipů, než které jsou vidět v traileru.
Smith se snaží skloubit svůj vulgární verbální humor s "lidsky procítěnými reálnými vztahy" a tentokrát mu to vychází jen tak tak... Rozhodně hůř než v lepších kouscích Judda Apatowa. Samozřejmě, že se nejednou zasmějete, ale mnohokrát jsem si při filmu uvědomil, že:
"Tahle scéna zdaleka nebyly vytěžena tak, jak mohla být"
"Tenhle dialog je až zbytečně sprostý na to, jak málo je vtipný"
"Elizabeth Banksová neukáže prsa, natož něco jiného"
A navíc je tu pochopitelně problém Smithova slovníku a nemožnosti jeho stoprocentního převodu do českých titulků...
Vzhledem k tomu, že jsem konečně viděl Wrestlera (schválně jsem labužnicky čekal na novinářskou kinoprojekci, byť v jistých civilizovaných zemích dávno vyšel na DVD), a tento film Darrena Aronofského bude letos uveden v Karlových Varech, mohu napsat další příspěvek do "karlovarské festivalové sekce" FFFILMu: Jeho recenzi.
Mickey Rourke hraje stárnoucího wrestlera. Nikoliv "zápasníka", nýbrž "wrestlera". Nemá ženu, nemá peníze, dcera ho nechce vidět a zdraví mu přestává sloužit. Chtěl by se sblížit se stárnoucí erotickou tanečnicí (Marisa Tomeiová) s dítětem, ale ona nechce. Zachrání ho nabídka na odvetu jeho nejslavnějšího zápasu, ke kterému došlo před 20 lety?
Mám americký profesionální wrestling rád právě proto, že vím, jak to s ním je doopravdy. Výsledky všech "zápasů" jsou předem domluvené a ti wrestleři, kteří se před kamerami tak hrozně nenávidí, jsou v skutečnosti dobří kamardi a pořádají spolu pikniky. Je to divadlo, zvukové efekty ran jsou povětšinou falešné (vznikají tím, jak wrestleři dupou na speciální podlahu ringu), ale krev je povětšinou opravdová. Všechno je to bizarně zábavné a přitom vlastně velmi smutné...
Film Wrestler se navíc odehrává nikoliv v nablýskaném světě televizního pro-wrestlingu, nýbrž ve třetí až čtvrté lize: V malých tělocvičnách, před pár desítkami, maximálně stovkami diváků. Zdejší wrestleři jsou staří, chudí, nemají na kostýmy a výpravu, a aby na ně vůbec někdo chodil, musejí o to víc krvácet.
Je evidentní, že si Aronofsky velmi pečlivě nastudoval i ty nejmenší podrobnosti o neutěšeném mikrosvětě, ve kterém se jeho film odehrává. Wrestler ale není primárně o wrestlingu (moc zápasů v něm neuvidíme), nýbrž o jednom konkrétním stárnoucím chlapíkovi, který je shodou okolností wrestler (a skladník a prodavač v supermarketu, aby měl z čeho žít).
Je pochopitelné, že by film nemohl fungovat, pokud by Mickey Rourke dobře nehrál. Wrestler mu znovu otevřel dveře filmových studií, ale na rozdíl od Travolty po Pulp Fictionu bude u Rourkea problém s hledáním rolí, do kterých by se jeho plastickými operacemi zmrzačený obličej hodil (bude hrát např. záporáka ve druhém Iron Manovi, foto zde).
Atmosféru ale filmu dává především Aronofského režie a kamera. Téměř všechno je snímáno z ruky a kamera často Rourkea zabírá jako kdyby to nebyl člověk, ale jakýsi zmutovaný neohrabaný kolos. O to silnější pak jsou scény, ve kterých se ukáže, co lidského v něm je.
Wrestler je vynikající film, i když není pro každého a není dvakrát příjemné se na něj dívat. Ale který Aronofského film byl příjemný na dívání, že?
P.S: Doporučuji vám vynikající dokument o skutečném zákulisí pro-wrestlingu Beyond the Mat.
Rok 1966. Ve Velké Británii vysílají pouze oficiální stanice, které nehrají populární hudbu. Tu hrají pirátské stanice, vysílající z několika lodí, kotvících na moři. Tohle je příběh jedné z nich, jménem "Radio Rock", ze které vysílá osm dýdžejů.
I když v roce 1966 skutečně vysílala kolem Briánii pirátská rádia z lodí, scénář tohoto filmu, jméno "Radio Rock" a postavy dýdžejů jsou smyšlené (byť každou chvíli odkazující na tehdejší reálie). Nemusíte se nijak vyznat v dějinách, aby vám to došlo, protože scénář je spíš taková pohádka. Bezkonfliktní, příjemná, legrační, trošku romantická pohádka.
Richard Curtis (tvůrce Čtyř svateb a jednoho pohřbu, Bridget Jonesové, Notting Hillu nebo Lásky nebeské) film napsal, režíroval a produkoval jako nezávaznou koláž skečů. A ty skeče víceméně fungují, pokud jde o skeče! Problém nastává ve chvíli, kdy se Curtis snaží dávat scénám nějakou hlubší procítěnost a vůbec když se snaží vyprávět nějaký komplexnější děj - pár podzápletek sice ve filmu existuje (vláda se snaží rádio umlčet, někteří členové posádky mají milostné problémy atd...), ale jsou předvídatelné a pouze zdržují - pokud jejich řešení na plátně není současně další zábavnou skečí (ty jsou zábavné, protože herci jsou zábavní, ale nesmíte moc přemýšlet o smyslu toho všeho).
Ve filmu hraje spousta dobrých britských komiků i nekomiků (plus Philip Seymour Hoffman jako jediný Američan na lodi) a jejich výkonům není co vytknout. Je ale možno vytknout spoustu věcí scénáři, který většině z nich nedá žádnou hloubku a na dlouhé minuty je posílá mimo plátno a zapomíná na ně, přestože se většina z nich vyskytuje na jedné malé lodi.
Takže: Ano, je to zábava. Jednou. Pokud bych se na to musel dívat podruhé, asi už by mi nejméně třetina z více než dvouhodinového filmu přišla dost otravná.
