GAI simulace správně určila výsledky prezidentských voleb!

Koho jsme si zvolili, toho máme. A budeme ho mít, pokud ho náhodou někdo nezastřelí nebo náhodou nespadne ze schodů, nezlomí si přitom vaz a nenabodne se na vidle, které tam budou náhodou ležet. Ale o tom nechci mluvit.

Politika je mi víceméně cizí, ale když jsem spouštěl novou verzi GAI Projektu, napadlo mě, že bych mohl vyzkoušet nasimulovat v této virtuální neuronové síti průběh druhého kola prezidentských voleb a včera v noci jsem to skutečně udělal.

Jak to dopadlo? Výsledek odpovídal dnešní skutečnosti na desetinu procenta!

Toto je ještě neuvěřitelnější úspěch, než když GAI projekt v roce 2002 předpověděl teroristický útok v Madridu!

Jen na vašem sponzoringu závisí, zda bude moci být tento AI systém dále rozvinut (tzn. zda budu moci koupit dalších 32 KB paměti).

Recenze: Pieta - 40%

Kang-do má zajímavé zaměstnání. Pracuje pro lichváře, kteří půjčují peníze na devětsetprocentní úrok (tzn. půjčíte si 100 Kč, za měsíc musíte vrátit 1000 Kč) a nutí zadlužené, aby uzavřeli pojištění proti zmrzačení. Pokud včas nezaplatí, Kang-do za nimi přijde a zmrzačí je.

Jednoho dne s objeví starší žena, která tvrdí, že je jeho matka (kterou neviděl od raného dětství). Nedá mu pokoj a stále ho sleduje, Kang-do se jí snaží zbavit, psychicky i fyzicky ji terorizuje, ale nakonec začne být nahlodáván...

(V samotném filmu není nic, so by se jakkoliv vzdáleně podobalo akčním scénám nebo hudbě, která je v traileru)

Jde o nejnovější dílo slavného korejského filmaře Kim Ki-duka. Pokud vám toto jméno nic neříká, pak vám doporučuji přečíst si například stránku na Wikipedii, týkající se jeho předposledního filmu (tedy nikoliv Piety), ze které vybírám:

Tento dokument se vyjadřuje k osobní krizi, kterou Kim prošel po natáčení svého předchozího filmu, při kterém se herečka v hlavní roli téměř oběsila a Kima opustilo několik blízkých přátel... V rozhovoru k uvedení filmu v Cannes Kim uvedl, že se nyní cítí lépe a že ho film vyléčil.  V průběhu rozhovoru Kim začal plakat a zpívat... Recenzent Variety napsal, že "Tento film je jako sedět v baru vedle opilce, který vám stále připomíná, že býval slavný, všichni jeho kamarádi jsou hajzlové a on nyní chápe smysl života"... Film získal v Cannes zvláštní cenu poroty.

To myslím docela dost vypovídá o Kim Ki-dukovi (pozor "Kim" je příjmení!) i o současné kinematografii.

Od Kima jsem viděl jeho starší filmy 3-Iron a Luk, které jsou myslím obecně pokládány za jeho lepší kousky. Pokud jste tyto filmy viděli, pak vám asi postačí, když napíšu, že Pieta je stylem něco dost podobného a pokud se vám líbily dva výše zmíněné filmy, bude se vám líbit i Pieta. Nebo (v mém případě) naopak.

Zatímco u Luku, který se celý odehrává na jedné dřevěné loďce na jezeru, kde se hraje na luk a občas se s ním souloží, bylo celkem jasné, do jaké polohy se má divák naladit, u Piety je to trochu komplikovanější, protože místy vypadá jako film, který má lidské postavy, smyslupný děj a podobné propriety, které si spojujeme s normálními neartovými filmy.

Zdání ale klame a brzy nám dojde, že všechno jsou symboly a nic neznamená to, co to znamená, nebo tak nějak. Tohle je film, ve kterém postava X řekne "Co je to smrt?", a postava Y udělá hádejte co?

A) Řekne "Smrt je zastavení životních funkcí v organismu spojené s nevratnými změnami, které obnovení životních funkcí znemožňují, a teď už skoč."
B) Řekne "Ty jsi kretén, že nevíš, co je to smrt?"
C) Odmlčí se, je rozrušená a uvažuje o smyslu života.

Samozřejmě, toto je druh filmu, ve kterém vždy platí C. Toto je film, na jehož začátku je titulek "18. film Kim Ki-duka". Toto je film, ve kterém si něčí pravdomluvnost ověříte tak, že ho znásilníte a očekáváte, že pokud lže, tak vám řekne, abyste ho přestali znásilňovat. Pokud nic neřekne a nechá se znásilnit, pak to opravdu je vaše matka. (Což je ultimativní LOSE/LOSE situace, neboť buď zůstanete bez sexu, nebo je z vás motherfucker.)

(Nic ani vzdáleně podobného tomuto výjevu ve filmu není.)

Za zmínku ale také stojí, že i když se v souvislosti s tímto filmem mluví o "neúprosné brutalitě" a "psychoteroru", nic takového jsem v něm nezaznamenal. Všechny brutálnější zvraty jsou natočeny důsledně tak, aby nebyly vidět, což mi občas přišlo až komické (1. chlapík stojí metr od kraje budovy, 2. následuje střih jinam, k tomu slyšíme zvuk rány, 3. následuje střih na chlapíka, který je úhledně složen na zemi pod budovou) a vzbuzovalo to ve mně dojem, že tvůrce potřeboval, aby film byl za každou cenu co nejlacinější. Nejbrutálnější záběry pozůstávají z toho, že uvidíme trochu umělé krve.

Pokud se mi ve filmu něco líbilo, byly to záběry ze špinavých malých uliček korejské chudinsko-industriálně-podnikatelské čtvrti, které trochu připomínaly mé oblíbené uličky v Tokiu.

Kim Ki-duk, zdá se, zůstává svůj, což bude mít pravděpodobně za následek, že se v kinech už nadále nebudeme setkávat...

Recenze: Konečná [The Last Stand] - 40%

Šerif Ray Owens (Arnold Schwarzenegger) kdysi býval hardcore v Los Angeles, ale dnes čeká na důchod v zapadákově u mexických hranic (kde mu pomáhájí krásná policajtka, mladý idealistický policajt a komický starší hispánec). Shodou okolností se právě tudy chystá uprchnout nejnebezpečnější drogový boss (Eduardo Noriega), který je nejen psychopat a sexy, ale také má auto, které jezdí 320 km/h. Aby toho nebylo málo, před samotným bossem dorazí do městečka jeho mini-armáda, vedená Peterem Stormarem, která mu tam má připravit ilegální překročení hranic.

Nutno zdůraznit, že Arnold ani v jedné scéně nehraje šerifa malého města. Hraje výhradně "starou verzi slavného akčního herce z 80. let, který hraje šerifa, nudge nudge wink wink". Hraje přesně stejně jako v druhých Expendables. To, co docela fungovalo v rámci desetiminutového camea, naprosto nefunguje v hlavní roli filmu. Navíc v roli, která zdaleka není jen o hláškách a akci.

Ještě jednou, trochu jinak: Arnold je opravdu velmi špatný herec. Dokonce mi připadá, že čím dál horší. Kdyby se na Konečnou díval někdo, kdo o Schwarzeneggerovi nikdy předtím neslyšel, obávám se, že by na jeho hereckém výkonu nenašel vůbec nic vtipného, nebo jinak zajímavého. Pokud ty humory místy fungují, je to POUZE díky odkazům na dobu Arnoldovy slávy. Arnoldovy herecké výkony jsou hrozné, a ani s těmi akčními scénami to není žádná sláva. Když drží kvér, třesou se mu ruce, a nějaké to běhání a skákání mu také moc nejde (není divu, vzhledem k jeho věku).

Z toho vyplývá, že v podstatě celá první hodina filmu je zbytečná. Rozjezd je velmi pomalý a strávíme hodně času seznamováním se s obyvateli městečka, jejich traumaty a motivacemi, a podobnými věcmi, které v tomto filmu nemají naprosto co dělat. Mezitím proběhne osvobození drogového bosse z vězeňského transportu (pochopitelně pomocí nindžů a velkého elektromagnetu), ale i tato potenciální lahůdka je natočena překvapivě neakčně a nezajímavě. Nejvíce se mi v první hodině filmu líbily zvukové efekty, které vydával motor bossova superauta.

Teprve po hodině filmu začne střetnutí ve městě, kdy aspoň něco trochu bouchá, lidé létají vzduchem a trhají se končetiny. V tomto ohledu je zajímavé, že film obsahuje pár velmi explicitních záběrů (padouch vybuchne, tělo se roztrhne vejpůl, ruka žertovně dopadne opodál), ale s výjimkou těchto pár desítek sekund je většina filmu velmi sterilní, nezávadná a mládeži přístupná. Jako kdyby ho původně natáčeli pro děcka a na poslední chvíli do něj přidali pár desítek hardcore sekund.

P.S: Ve filmu si možná všimnete tohoto starého tlustého pána:

Je to Sonny Landham, ten badass indián z prvního Predátora. Už se smějete?

P.P.S: Johnny Knoxville je ve filmu celkem jen asi 5 minut a jeho prominentní přítmnost na plakátech a v trailerech je zřejmě snahou o přilákání mladších diváků.

Život je pes

Mexičanům závidím dvě věci: Jednak to, že mají město Chihuahua ve státě Chihuahua, a jednak to,  že na své mrtvé vzpomínají tímto způsobem. Oslavují je, i když už tady nejsou, a vzpomínají na ně při zpěvu, hudbě, tanci a alkoholu.

Nějak podobně (bez alkoholu) budu já vzpomínat na svého gay psa Chuckyho, který včera v noci umřel jako prošedivělý dědula v relativně požehnaném věku deseti let, po několikadenních intenzivních problémech s plícemi (následkem oslabení po očkování, zimy a asi i jistých genetických záležitostí, které už nikdo podrobně analyzovat nebude).

Samozřejmě jsme ho obrečeli, protože to má snad každý někde hluboko v DNA, nechtít se navždycky rozloučit s někým, s kým prožil fajn věci.

Ovšem ať už je teď Chucky kdekoliv, určitě se tam nemá hůř, než se měl v posledních pár dnech tady - možná s výjimkou varianty, že je nyní v pekle, protože občas byl pěkná svině. Proto se ostatně jmenoval Chucky.

Hlavní ale je, že si Chucky svůj život užil, jak jen to šlo. Znáte snad jiného českého psa, který se ocitl na designovém tričku? Který se fotil pro reklamní kampaň banky? Který chodil několikrát týdně do kina? O kterém byl natočen segment pro celostátní televizní gay magazín?

Znáte jiného psa, který žil svůj život takhle naplno, a který si užil snad všechno, co si pes užít může? Tedy kromě heterosexu...

Aby vám snad nepřipadalo, že se vytahuji s tím, jak mi umřel pes a jak to se mnou nic nedělá. Kdepak. Chci vás jen na tuto skutečnost preventivně upozornit, abyste se pak blbě neptali, proč se na mých fotografiích (a po mém boku) najednou objevuje nějak méně aktuálních psů. A píšu to sem na FFFILM, protože toto je pravděpodobně nejčtenější z mých informačních kanálů.

Žádné kondolence od vás neočekávám, protože jakákoliv vaše soustrast mi ani trochu nepomůže nějak lépe se vyrovnat s tím, co se stalo. Jenom se budu muset navíc vyrovnávat s tím, jak se s mrtvým Chuckym vyrovnáváte vy.

Podívejte se například, jak se s Chuckyho smrtí vyrovnal Albert, blbec:

Poslední společné foto Alberta a Chuckyho. Albert vůbec nebere situaci vážně a strká do Chuckyho zadkem...

Smrt je naprosto normální zakončení existence všech živočichů (kromě pár výjimek, jako je Ježíš Kristus a jiné zombie). Umře i má drahá manželka, všichni ostatní členové mé rodiny, Albert, i já (ne nutně v tomto pořadí). Jde jenom o to, abychom si ve chvíli, až to přijde, neříkali, že jsme nestihli něco, co jsme stihnout chtěli, a aby na nás ostatní vzpomínali když ne v dobrém, tak aspoň nějakým unikátním způsobem. A pokud se něco z toho nepovede, je to smutné, ale smutkem na tom nic nezměníte.

Čím dříve tohle akceptujete, tím snazší, spokojenější, a veselejší budete mít život.

Já teď musím řešit praktické problémy, jako například editování všech internetových profilů, na kterých jsou mí psi zmiňováni v množném čísle. A víte co? Já je asi moc editovat nebudu a naopak na ně přidám i předchozí psy (kteří byli shodou okolností většinou také gay).

Ještě si nejsem jistý, jestli se večer půjdu rozveselit na premiéru komedie Hořící keř.

Ale jsem si skoro jistý, že nebude dlouho trvat, a podaří se vymyslet nějaký specifický vtip o tom, jak jsem v mínus sedmi stupních kopal krumpáčem zmrzlou hlínu a o 20 minut později po ní naopak tancoval, aby pořádně slehla. Ano, i na tom se dá najít ledacos vtipného.

Pokud chcete uctít Chuckyho památku, můžete si někde v soukromí zaštěkat vysokým hlasem.

Recenze: Mládeži nepřístupno [Movie 43] - 60%

Mládeži nepřístupno je hodně nepřístupná komedie, pozůstávající z přibližně patnácti nesouvisejících epizodek, pospojovaných naprosto nesmyslnou globální zápletkou o teenagerech, kteří na internetu hledají "to úplně nejnechutnější video".

I když je tento trailer "Red Band", tj. mládeži nepřístupný, přesto jsou v něm nejméně dvě věci digitálně vyretušované, aby vůbec mohl být na internetu

Humor v tomto filmu je opravdu velmi nechutný, což působí o to bizarněji, když si uvědomíme, jak slavní herci se v něm objevují.

Namátkou: Během prvních patnácti minut uvidíme varlata Hugha Jackmana, soulož Naomi Wattsové a mnoho litrů průjmu. Přitom je ale nutno dodat, že ta varlata jsou na tváři Kate Winsletové, ta soulož je incest a ten průjem je zásnubní dar pro Annu Farisovou, poněvadž po sobě ráda rozmazává hovna.

Většina scének má společné to, že jim chybí jakákoliv pointa. Například jedna scénka se celá točí kolem toho, že Chloë Moretzová dostane na návštěvě u kamaráda svou první menstruaci, vyteče z ní krev na gauč a zeď a následně zbytek scénky všichni vyjeveně ječí. Vzhledem k tomu, že film vznikl před více než dvěma lety, celé se to natáčel v době, kdy Moretzové bylo 13 let!

Tyto postavy jsou v titulcích uvedeny jako "Fake Wonder Woman", "Fake Robin" a "Fake Batman", takže DC Comics nemají nejmenší důvod si stěžovat. Kromě nich je v tomto segmentu také Superman se spermatem ve vlasech (proto je má tak lesklé).

To, že u některých epizodek jsou uvedeni dva i více scenáristů, je docela neuvěřitelné, protože naprostá většina z nich vypadá jako něco, co se vymyslelo v reálném čase, při improvizaci před kamerou. Jedna romantická scénka (s Emmou Stoneovou a Kieranem Culkinem) se celá odehrává u pokladen samoobsluhy pro bezdomovce (??? asi) a její dva protagonisté si několik minut povídají o pohlavních chorobách a lízání kund, aby bylo vidět, jak se vášnivě milují. Zcela mi unikla její pointa a připadala mi už jako něco od Davida Lynche.

Obávám se, že tomuto filmu budou všichni dávat pouze 0 procent nebo 100 procent, ale není to tak jednoduché. Od sraček Adama Sandlera a spol. se tento film liší tím, že v něm herci podávají docela kvalitní herecké výkony, což působí v kombinaci s retardovanými zápletkami opravdu maximálně bizarně. Tak bizarně, že jsem se místy smál takovým tím nevěřícím způsobem, "no to se mi snad zdá, tohle není možné!" - nikoliv proto, že by na plátně bylo něco vtipného. Je to velmi vhodný film, pokud chcete kamarády vzít na "něco fakt ujetýho, co ještě neviděli". V kinech. Pokud by to platilo i o Internetu, můžete jim místo toho pustit (NSFW!) toto české home video.

Mládeži nepřístupno je něco velmi podobného jako byl The Onion Movie, ale s větším rozpočtem a lepšími / slavnějšími herci. Opravdu by mě zajímal dokument o natáčení, konkrétně ta část, kde dva tucty slavných herců přemlouvali, aby jim v tom hráli a rozmázavali po sobě lidské (a psí) tělesné tekutiny.

Motivační citát pro dnešní den

Trocha pozitivního myšlení pro dnešní těžkou dobu...



K dispozici též jako wallpaper.

Recenze: Nadějné vyhlídky [Great Expectations] - 70%

Nejnovější adaptace slavného díla Charlese Dickense (zfilmovaného už asi dvacetkrát). Děj velmi stručně: Malý chudý sirotek Pip vyrůstá na Anglickém venkově a schodoou okolností se setká s několika velmi divnými lidmi (uprchlý trestanec, šílená bohatá šlechtična, její krásná indoktrinovaná adoptovaná dcera Estella) a pak, po pár letech, najednou dorazí advokát z Londýna s tím, že tajemný dobrodinec zaplatil spoustu peněz, aby se Pip odstěhoval do Londýna a udělal ze sebe džentlmena.

Protože to Pip odjakživa chtěl, odjíží z venkovské kovárny a noří se do víru velkoměsta (jsme v polovině filmu), kde se následně vše osudově proplete, včetně nečekaných setkání po letech a šokujících odhalení.

(Trailer má záměrně německé titulky, aby byl tento blog multikulturnější)

Tato nejnovější adaptace má několik nezanedbatelných kladů.

Je to především výborná režie Mikea Newella (Čtyři svatby a jeden pohřeb, Harry Potter a Ohnivý pohár, Princ z Persie: Písky času), který této archaické zápletce dává správný říz a zajímavě vykresluje vztahy mezi postavami. Protože to je to, co je v tomto příběhu důležité - nikoliv konkrétní zápletky, ale vztahy mezi postavami a jejich proplouvání různými společenskými vrstvami.

Také se mi velmi líbil casting. Helena Bonham Carterová jako šílená šlechtična je víceméně sázka na jistotu, nicméně většina zbývajících postav je zajímavá už jen tím, jak vypadá - a co teprve když začnou kvalitně hrát. Jistě není náhoda, že hlavní hrdina místy vypadá skoro jako nesympatický floutek a ledová Estella (dospělá) občas poodhalí cosi lidského (nikoliv spodničku). Těžiště filmu je ve scénách, kdy spolu postavy komunikují, a ty fungují povětšinou velmi dobře a hezky nadčasově (například klub "mládeže z vyšších vrstev" připomíná dovádění harvardských hejsků ve filmu Social Network). Obecně většina postav vypadá zajímavě, jako kdyby byly geneticky trochu nepodařené (což je asi vzhledem k tehdejším příbuzenským vztahům v Anglii docela realistické).

Sympatická je také výprava, kdy se sychravé venkovské exteriéry prolínají se zabahněnými ulicemi Londýna, plynule přecházejícími v luxusní síně dvě patra nad ulicemi.

Bohužel má film značný problém v tom, že se tvůrci do relativně střídmé délky (dvě hodiny) pokusili nacpat dlouhatánskou knihu se spoustou zápletek a postav. Při tom se jistě muselo mnohé vypustit/upravit, a nedopadlo to úplně bezchybně.

Pokud bylo záměrem oslovit dnešní mladou generaci diváků (což se filmu díky jeho dravému současnému stylu docela daří), která nečte knihy, natož staré knihy s černobílými obrázky, pak je pochopitelné, že se tvůrci snažili, aby zásadní překvapivé zvraty zůstaly překvapivé. Je ale dost těžké některé z těch zvratů utajit, když si většina logicky uvažujících diváků musí od poloviny filmu říkat "OK, proč tam ale tedy byla ta scéna v první polovině? K čemu byla důležitá? Vsadím se, že ta postava nezmizela z příběhu nadobro..." V knize to pravděpodobně funguje, protože jsou tam těch postav tucty. Ve filmu zůstaly jen ty, které jsou důležité pro děj, a tudíž je nám záhy jasné, že kdokoliv se na plátně mihne, bude později důležitý pro děj (i když mezitím z plátna na hodinu zmizí).

Například pan Wemmick, advokátův účetní, se s Pipem skamarádí a pozve ho k sobě domů (což je celé odbyto asi tříminutovou scénkou), a dále tato potenciálně zajímavá figurka ve filmu skoro nefiguruje až do úplného konce, kdy předvede deus ex machinu.

Kluk, se kterým se Pip v dětství na pár minut setkal, se o mnoho let později objevuje ve stejném hotelu jako Pip, a má to být zřejmě pouhá náhoda...? Pokud to bylo vysvětleno jako nenáhoda, bohužel jsem to vysvětlení nepochytil, protože film také trochu trpí tím, že jsou postavy představovány občas až příliš rychle, prostě jen tím, že o nich někdo vychrlí odstavec informací.

Bohužel, většina z posledních patnácti minut vypadá skoro jako něco z Járy Cimrmana, protože je najednou odhalováno, že všichni byli se všemi příbuzní, a všichni, kdo se kdy ve filmu mihli, mají naprosto zásadní úlohu, kterou musejí naplnit.

Je mi docela jasné, že zredukovat tlustou knihu do dvouhodinového filmu je těžké a že to možná lépe nešlo. To ale není omluva. V tom případě z toho buď měl Newell udělat několikadílný televizní film (nebyl by první), nebo natočit něco "volně inspirovaného" Dickensem, s promakanější a lépe filmově fungující zápletkou.

Je škoda, že to neudělal, protože jednotlivé kousky tohoto díla obsahují mnoho kvalitního a fungujícího.

Retro recenze a soutěž: Sunset Blvd. - 80%

Na Sunset Boulevardu v Hollywoodu žijí největší hvězdy a do jednoho zdejšího polorozpadlého sídla (dříve honosného) zabloudí víceméně náhodou neúspěšný scenárista Joe Gills (William Holden). Zjistí, že v domě žije pološílená padesátiletá herečka, dříve hvězda stříbrného plátna Norma Desmondová (Gloria Swansonová) a její divný komorník Max (Erich von Stroheim), který vypadá a chová se jako strýček Fester.

Většina filmu pak je o tom, jak si Norma Joea vydržuje a nutí ho, aby pro ni připravil scénář, který jí pomůže v návratu k filmové slávě.

Pokud vám připadá trailer nezvykle dementní a s nezvykle málo barvami, je to tím, že Sunset Boulevard je velmi slavný film z roku 1950, který bude tento čtvrtek poprvé v historii uveden v normální české filmové distribuci (i když, v multiplexech na něj asi narazíte těžko). Jeho recenze pro vás má smysl pouze pokud jste ho dosud neviděli, takže ji budu psát jako pro současného diváka.

Film Sunsed Blvd. se nachází ve filmovém světě někde na pomezí mezi archaickou kinematografií, na kterou má dnes smysl koukat jen z historických studijních důvodů, a současným filmem. Nejsem (a nechci být) natolik erudován, abych se odvážil tvrdit, do jaké míry byl Billy Wilder v tomto případě napřed před zbytkem hollywoodské kinematografie. Spíš mi jeho film připomíná něco, co spíchne režisér jen tak pro zábavu s pár kamarády ze showbyznysu během pár týdnů - podobně jako to dnes dělá např. Steven Soderbergh, nebo jako ta udělal Altman v Hráčovi. Ve filmu se objevuje jednak Cecil B. DeMille (slavný režisér a producent) v poměrně podstatné roli, a několik dalších hvězd, které hrají samy sebe. Například Buster Keaton. Skutečný, živý Frigo v pokročilejším věku (tzn. nedělající vylomeniny):

"Hi, I'm Buster Keaton and welcome to Jackass"

V době svého vzniku asi ledacos ve filmu bylo odvážné, provokativní a nepředstavitelně ujeté (a zřejmě v něm byla spousta odkazů na dobové události a postavy), nicméně ve srovnání s takovým Michaelem Jacksonem působí dnes Norma Desmondová jako víceméně normální rozmazlená milionářka s normální mrtvou opičkou.

A samozřejmě, všechno to, co tehdy bylo originální a svěží, bylo od té doby tolikrát permutováno a kopírováno, že dnes ta nápaditost na diváka zdaleka tolik nezapůsobí.

Z dnešních filmů můžeme srovnávat s těmi, které by CHTĚLY být retro. A tady se v plné nahotě ukazuje neschopnost například tvůrců filmu The Artist, kteří s mnohem širšími technickými možnostmi nedokáží ani pořádně okopírovat a opermutovat něco, co je přes půl století staré (ano, vím, že The Artist se odehrává o pár desetiletí jindy a je němý).

A je to hlavně scénářem (jehož spoluautorem je režisér Billy Wilder, později slavný tvůrce komedií jako Někdo to rád horké). Přestože zápletka je téměř primitivní a závěr filmu známe od začátku (skoro celý zbytek filmu je vlastně flashback), postavy jsou zajímavě vykresleny, mají nápadité a břitké dialogy, a když je hlavní hrdina postaven před osudové rozhodnutí, nezachové se jako typický filmový kokot, ale učiní rozhodnutí. Pokud tohle funguje, pak je méně důležité, jak film vypadá technicky a jak má originální zápletku.

Pokud se trochu zajímáte o filmové dějiny, Sunset Blvd. byste rozhodně měli vidět (a ještě doporučuji Občana Kanea a Pokropeného kropiče, ti jsou taky cool).

Díky Asociaci českých filmovýh klubů, která film uvede do kin v rámci Projektu 100 (spolu s dalšími klasikami), pro vás mám soutěž o dvě vstupenky na premiéru tento čtvrtek a dvě stylové filmové tašky s kultovními obličeji. Abyste vyhráli, pošlete sem na Google Plus svou představu toho, jak by měl vypadat dnešní remake Sunset Boulevardu. Můžete vyrobit i plakát. Uzávěrka soutěže je ve středu večer a hned poté budou uvědoměni výherci, takže ve čtvrtek ráno buďte online, ať se můžete dozvědět o výhře!

Nemůže už Lucas nechat Star Wars na pokoji?

...a přestat s těmi neustálými úpravami?

Recenze: Hitchcock - 50%

Tento film zachycuje, jak Alfred Hitchcock (Anthony Hopkins) natáčel své slavné Psycho, jaká velká sázka do loterie to tehdy byla, a jaké problémy přitom musel řešit nejen ohlédně financování filmu, ale také ohledně vztahu se svou manželkou Almou (Helen Mirrenová).

Během celého filmu jsem musel znovu a znovu vzpomínat na Burtonův film Ed Wood, který se snažil o něco velmi podobného, a dařilo se mu to mnohem lépe. Tvůrci Hitchcocka dokonce použili některé úplně stejné dramatické postupy, jako například když Hitchcock (tedy Hopkins) na začátku celý film uvádí stejným způsobem, jako uváděl svůj televizní seriál (srovnejte se začátkem Eda Wooda). Nebo když jsou ve filmu různé odkazy na mistrovu tvorbu, které nemají historické opodstatnění, ale prostě tvůrcům přišlo cool, že tam dají nějakou referenci na něco z jeho tvorby. Například v Edu Woodovi v jedné ze scén Woodova manželka myje nádobí a talíře ve dřezu jsou tytéž, které jsou pak použity jako létající talíře ve Woodově filmu. Z podobného soudku je scéna na konci Hitchcocka, kdy Hitchcock stojí na zahradě a říká směrem k divákovi: "Takže jsem natočil Psycho, a nyní přemýšlím, o čem natočit další film. Snad dostanu nějakou inspiraci." No a hádejte, co se v tuto chvíli stane! (Spoiler na konci článku.) Problém je v tom, že přestože si z hlavy nepamatuji, co natočil Hitchcock po Psychu, v tuto chvíli jsem přesně uhodl, co se stane. A ani zbytek kina se nijak extra nesmál, když se to stalo.

On totiž Hitchcock není moc dobře napsaný ani režírovaný. Vážnější pohledy do jeho soukromého života se střídají s prvoplánovitě vtipnými scénami (které se rozhodně nestaly) toho, jak vymýšlel a natáčel scény, které jsou dnes legendární, a nepasuje to k sobě ani zdaleka tak dobře, jako v Edu Woodovi. Ed Wood se držel v absurdní rovině od začátku do konce, ale některé vážnější scény v Hitchocockovi se do něj skoro nehodí, protože nesedí k těm vtipným. Celým filmem se také prolínají scény, ve kterých Hitchcock mluví s duchem Eda Geina (to byl ten masový vrah, podle kterého vznikla kniha "Psycho"), a opravdu se mi nepodařilo zjistit, nakolik to má být absurdní humor a nakolik to má něco vypovídat o skutečném režisérově rozpoložení. Moc to nefunguje ani jako jedno.

Alfred Hitchcock velmi specificky vypadal a velmi specificky se vyjadřoval. Anthony Hopkins je jistě výborný herec a snaží se mistra imitovat (za pomoci latexu - tedy aspoň doufám, že tolik nepřibral), což chvílemi funguje, ale když to nefunguje, vypadá to skoro nechtěně vtipně. Zde se nabízí například srovnání s postavou pseudo Billa Gatese ve filmu Elita / Antitrust, ve kterém Tim Robbins zdařile imituje Billa Gatese, aniž by mu byl bůhvíjak podobný. Nebo nejnovější Star Trek, který nějakým způsobem zachycuje podstatu nejpůvodnější posádky, přestože jí noví herci nejsou podobní.

Kupodivu skoro nejzajímavější jsou Scarlett Johanssonová a Jessica Bielová jako Janet Leighová a Vera Milesová. Jsou to vpodstatě epizodní roličky, ale neobsahují humor za každou cenu a prezentují zajímavý náhled do toho, jaké to asi bylo, pracovat pro někoho, jako byl Hitchcock.

Za zmínku ještě stojí, že pokud dobře neznáte Psycho, tak nejenže se nebudete tolik bavit, ale v mnohých scénách ani nepochopíte, o co vlastně právě jde a proč je ten který okamžik natáčení tak klíčový. Toto je opět mnohem lépe vyřešeno v Edu Woodovi, kterého jsem si dobře užil i když jsem o skutečném Edu Woodovi téměř nic nevěděl.

* SPOILER: Co se stane? Přistane mu na rameni havran, pochopitelně.

P.S: Shodou okolností loni vznikl jiný film o Hitchcockovi, který se shodou okolností odehrává těsně po tomto. Hitchcocka v něm hraje Toby Jones.