František Fuka versus kinematografie. Recenze a různé jiné záležitosti, občas i nefilmové.
16.9.09
Rammstein: PUSSY
A teď něco ze světa videoklipů: Rammstein se ode dneška stává mou oblíbenou kapelou (NSFW)!
15.9.09
Kapitán Kirk vám vysvětlí JAK SPRÁVNĚ LÍBAT ŽENU!
P.S: Recenze na Náhradníky (Surrogates) byla odstraněna na žádost společnosti Falcon a bude znovu zveřejněna 24. září.
14.9.09
Noc oživlých mrtvol 3D [Night of the Living Dead 3D] - 0%
Pozor, nejedná se o úpravu slavného filmu George Romera do tří rozměrů. Toto je zcela nový film, který má s dějem toho starého společné pouze zombie, nějaký hřbitov a nějaký dům.
Nevím proč se tento film jmenuje tak, jak se jmenuje. Nebýt dvou-tří "sofistikovaných" vtípků (jako SMSka "COMING 4 U BARB" místo hlášky "They're coming to get you, Barbara! "), asi by nikoho vůbec nenapadlo, že má tento film cokoliv společného s Romerovou klasikou. Je to prostě další film o partičce lidí, kteří se v opuštěném domě snaží ubránit nájezdům zombií.
No, a teď vám musím vysvětlit, prož je tento film naprosto zlomový a nutí mě zamyslet se nad hodnotícím systémem, který jsem dosud používal. Občas jsem dával 20% nebo dokonce 0% filmům, o kterých jsem psal, že jsou to "naprosté shity", "sračky" atd...
Bohužel, úplně všechny filmy, o kterých jsem kdy na FFFILMu psal, jsou ve srovnání s tímto hororem naprosto geniální díla. Noc oživlých mrtvol 3D je sračka tak neuvěřitelného kalibru, že jsem něco podobného v naší normální filmové distribuci snad opravdu nikdy v životě neviděl, bez ohledu na žánr nebo zemi původu!
Není až tak výjimečné, že horor o zombiích má úplně dementní scénář. Výjimečné je, že je u nás v kinech uváděn americký film, který vypadá, že byl o několik řádů lacinější než Choking Hazard a měl o několik řádů neschopnějšího režiséra, horší maskéry, herce a vůbec všechno. A to prosím Choking Hazard vznikal téměř na koleně, za pár korun. A přesto v něm je sem tam nějaký ten kapající mozek nebo vybuchující hlava.
"Hororové" scény v Noci oživlých mrtvol 3D pozůstávají většinou z toho, že se zombie (pravděpodobně režisérovi kamarádi, kteří většinou nejsou ani nijak výrazně nalíčení) začnou sápat na oběť, načež uvidíme vyděšené obličeje pozorovatelů a nevidíme co se s obětí děje! Ano, jde o zombie film, ve kterém nevidíme, co zombie dělají.
Z dalších neuvěřitelných scén bych rád jmenoval tu, ve které někdo stříli z pistole (což je kapslíkovka, dělající zvuky jako kapslíkovka) a zásahy jsou znázorněny tím, že se oběť škube a jsou přes ní digitálně přidělány animované záblesky.
To všechno, spolu s neuvěřitelně strašnými herci, přispělo k tomu, že jsem si dost dlouho nebyl jistý, zda nejde o záměrnou parodii. Dočkáme se mnoha WTF okamžiků, jako že se během jednoho záběru setmí, nebo někdo je kousnut zombií, o chvíli později kousnutý není a za chvíli zase je... Opravdu i leckterý film Eda Wooda je kvalitnější než toto dílo. Rozhodně ale těchto debilit není ve filmu dost na to, aby byl zábavný!
Jediný trochu zábavný herec je Sid Haig jako majitel márnice, který jediný pochopil, v čem se to ocitl, a maniakálně přehrává. Ale je ve filmu jenom pár minut.
Třešničkou na dortu je skutečnost, že film byl (aspoň na novinářské projekci) promítán ve "starém" 3D systému s barevnými brýlemi (nepolarizovanými), který fungoval velmi špatně, bolela mě z něj hlava a až díky traileru na této stránce jsem dozvěděl, že zřejmě měl být barevný a nikoliv modročervený.
Nevím proč se tento film jmenuje tak, jak se jmenuje. Nebýt dvou-tří "sofistikovaných" vtípků (jako SMSka "COMING 4 U BARB" místo hlášky "They're coming to get you, Barbara! "), asi by nikoho vůbec nenapadlo, že má tento film cokoliv společného s Romerovou klasikou. Je to prostě další film o partičce lidí, kteří se v opuštěném domě snaží ubránit nájezdům zombií.
No, a teď vám musím vysvětlit, prož je tento film naprosto zlomový a nutí mě zamyslet se nad hodnotícím systémem, který jsem dosud používal. Občas jsem dával 20% nebo dokonce 0% filmům, o kterých jsem psal, že jsou to "naprosté shity", "sračky" atd...
Bohužel, úplně všechny filmy, o kterých jsem kdy na FFFILMu psal, jsou ve srovnání s tímto hororem naprosto geniální díla. Noc oživlých mrtvol 3D je sračka tak neuvěřitelného kalibru, že jsem něco podobného v naší normální filmové distribuci snad opravdu nikdy v životě neviděl, bez ohledu na žánr nebo zemi původu!
Není až tak výjimečné, že horor o zombiích má úplně dementní scénář. Výjimečné je, že je u nás v kinech uváděn americký film, který vypadá, že byl o několik řádů lacinější než Choking Hazard a měl o několik řádů neschopnějšího režiséra, horší maskéry, herce a vůbec všechno. A to prosím Choking Hazard vznikal téměř na koleně, za pár korun. A přesto v něm je sem tam nějaký ten kapající mozek nebo vybuchující hlava.
"Hororové" scény v Noci oživlých mrtvol 3D pozůstávají většinou z toho, že se zombie (pravděpodobně režisérovi kamarádi, kteří většinou nejsou ani nijak výrazně nalíčení) začnou sápat na oběť, načež uvidíme vyděšené obličeje pozorovatelů a nevidíme co se s obětí děje! Ano, jde o zombie film, ve kterém nevidíme, co zombie dělají.
Z dalších neuvěřitelných scén bych rád jmenoval tu, ve které někdo stříli z pistole (což je kapslíkovka, dělající zvuky jako kapslíkovka) a zásahy jsou znázorněny tím, že se oběť škube a jsou přes ní digitálně přidělány animované záblesky.
To všechno, spolu s neuvěřitelně strašnými herci, přispělo k tomu, že jsem si dost dlouho nebyl jistý, zda nejde o záměrnou parodii. Dočkáme se mnoha WTF okamžiků, jako že se během jednoho záběru setmí, nebo někdo je kousnut zombií, o chvíli později kousnutý není a za chvíli zase je... Opravdu i leckterý film Eda Wooda je kvalitnější než toto dílo. Rozhodně ale těchto debilit není ve filmu dost na to, aby byl zábavný!
Jediný trochu zábavný herec je Sid Haig jako majitel márnice, který jediný pochopil, v čem se to ocitl, a maniakálně přehrává. Ale je ve filmu jenom pár minut.
Třešničkou na dortu je skutečnost, že film byl (aspoň na novinářské projekci) promítán ve "starém" 3D systému s barevnými brýlemi (nepolarizovanými), který fungoval velmi špatně, bolela mě z něj hlava a až díky traileru na této stránce jsem dozvěděl, že zřejmě měl být barevný a nikoliv modročervený.
12.9.09
Julie a Julia [Julie & Julia] - 50%
Tento film je natočen na motivy dvou různých pravdivých příběhů. Jednak se z něj dozvíme o tom, jak Julia Childová (Meryl Streepová) začala v 50. letech minulého století psát kuchařky, které ji později proslavily (velmi proslavily, takže následně měla i vlastní TV show a dnes ji zná většina Američanů). A pak se dozvíme o jisté Julii (Amy Adamsová), která v nedávné době blogovala o tom, jak se pokusila během 365 dní uvařit všechny recepty z nejslavnější kuchařské knihy té druhé Julie.
Zábavnější je rozhodně ta retro polovina filmu. Jednak díky Meryl Streepové, která napodobuje, resp. paroduje výstřednost a svéráznou dikci Julie Childové a je při tom maximálně roztomilá, a jednak díky tomu, že vlastně neobsahuje žádné reálné ani umělé konflikty - je prostě jen roztomilá.
Tato retrolinie je ale ve víceméně náhodných intervalech prostříhávána současností, ve které se novodobá Julie snaží vařit o sto šest, blogovat o tom, přitom nestíhá řešit problémy svého vztahu a má to působit víceméně seriózně. Tady jsem měl vyloženě problém s Amy Adamsovou jakkoliv soucítit, protože scenáristce a režisérce Noře Ephronové přece jen víc jdou odlehčené romantické komedie.
Závěr je pak vyloženě vyšumění do prázdna, které působí neuspokojivě, falešně a uměle. Nevím, jak to bylo doopravdy, ale ve skutečností blogování takové věci s člověkem nedělá (všimněte si, že píšu "s člověkem", tj. vynechávám Radka Hulána, Daniela Dočekala a sebe).
Kdyby byl film jen o Julii Childové a měl 80 minut, byla by to příjemná zábavná jednohubka. Tím, že se filmaři pokusili tuto zábavnu jednohubku skloubit s problémy současné američanky, jejíž hlavní problém je to, že nemá jasno v tom, jaký má problém, vytvořili nefungující a přespříliš ambiciózní hybrid, který nedokázali ukočírovat.
Zábavnější je rozhodně ta retro polovina filmu. Jednak díky Meryl Streepové, která napodobuje, resp. paroduje výstřednost a svéráznou dikci Julie Childové a je při tom maximálně roztomilá, a jednak díky tomu, že vlastně neobsahuje žádné reálné ani umělé konflikty - je prostě jen roztomilá.
Tato retrolinie je ale ve víceméně náhodných intervalech prostříhávána současností, ve které se novodobá Julie snaží vařit o sto šest, blogovat o tom, přitom nestíhá řešit problémy svého vztahu a má to působit víceméně seriózně. Tady jsem měl vyloženě problém s Amy Adamsovou jakkoliv soucítit, protože scenáristce a režisérce Noře Ephronové přece jen víc jdou odlehčené romantické komedie.
Závěr je pak vyloženě vyšumění do prázdna, které působí neuspokojivě, falešně a uměle. Nevím, jak to bylo doopravdy, ale ve skutečností blogování takové věci s člověkem nedělá (všimněte si, že píšu "s člověkem", tj. vynechávám Radka Hulána, Daniela Dočekala a sebe).
Kdyby byl film jen o Julii Childové a měl 80 minut, byla by to příjemná zábavná jednohubka. Tím, že se filmaři pokusili tuto zábavnu jednohubku skloubit s problémy současné američanky, jejíž hlavní problém je to, že nemá jasno v tom, jaký má problém, vytvořili nefungující a přespříliš ambiciózní hybrid, který nedokázali ukočírovat.
9.9.09
Aha! = Vrazi filmu
Chtěl bych všechny důrazně varovat před "lacinými DVD", která vycházejí jako přílohy časopisů.
Pravděpodobně to pro mnohé z vás bude mlácení prázdné slámy, protože už víte, jaká je skutečnost, ale já si DVD moc nekupoval a nikdy v těchto "superlevných edicích".
Když jsem uviděl u novinového stánku DVDčko Dům duchů za pár desítek Kč, koupil jsem si ho, protože jsem si pamatoval, že se mi tento film kdysi dávno celkem líbil, takovým tím červenoknihovnovým způsobem á la Legenda o vášni (a soundtrack je velmi libový).
A doma přišla hrůza.
Za prvé: Obraz je strašný, rozmazaný jako deset let stará videokazeta. Při závěrečných titulcích nejde ani přečíst co se v nich píše.
Za druhé: Přesto, že se na přebalu píše, že DVD obsahuje české i anglické znění, není to pravda! Film obsahuje pouze české znění (tzn. na začátku nějaký telecí hlas říká "Intersonic uvádí: Dům duchů") a můžete si ho pustit buď v českém znění bez titulků nebo v českém znění s českými titulky (!), nijak jinak.
Těch pár desítek korun mi nestojí za to, abych se hádal s trafikantem, ale je to pro mě poučení do budoucna a argument proti těm, co tvrdí, že kopírování zabijí kulturu. Ne. Kulturu zabíjí Aha!
Pravděpodobně to pro mnohé z vás bude mlácení prázdné slámy, protože už víte, jaká je skutečnost, ale já si DVD moc nekupoval a nikdy v těchto "superlevných edicích".
Když jsem uviděl u novinového stánku DVDčko Dům duchů za pár desítek Kč, koupil jsem si ho, protože jsem si pamatoval, že se mi tento film kdysi dávno celkem líbil, takovým tím červenoknihovnovým způsobem á la Legenda o vášni (a soundtrack je velmi libový).
A doma přišla hrůza.
Za prvé: Obraz je strašný, rozmazaný jako deset let stará videokazeta. Při závěrečných titulcích nejde ani přečíst co se v nich píše.
Za druhé: Přesto, že se na přebalu píše, že DVD obsahuje české i anglické znění, není to pravda! Film obsahuje pouze české znění (tzn. na začátku nějaký telecí hlas říká "Intersonic uvádí: Dům duchů") a můžete si ho pustit buď v českém znění bez titulků nebo v českém znění s českými titulky (!), nijak jinak.
Těch pár desítek korun mi nestojí za to, abych se hádal s trafikantem, ale je to pro mě poučení do budoucna a argument proti těm, co tvrdí, že kopírování zabijí kulturu. Ne. Kulturu zabíjí Aha!
7.9.09
Číslo 9 [9] - 70%
Tentokrát výjimečně nezačneme trailerem, ale krátkým filmem, za který byl Shane Acker před čtymi lety nominován na Oscara:
(Kvalitnější verze zde)
Pak se stalo něco velmi podobného jako u filmu District 9 (kromě toho, že se oba filmy podobně jmenují a mají českou premiéru osm dní po sobě). Shane Acker dostal šanci expandovat svůj krátký snímek do celovečerní stopáže, a to v produkci Tima Burtona (ten také zapůjčil Dannyho Elfmana) a Timura Bekmambetova.
Opravdu se na celý filmeček podívejte, protože celovečerní verze je mu velmi, velmi podobná, a většina změn je bohužel k horšímu.
Působivost krátkého originálu tkví v tom, že se odehrává ve světě, který je nám vizuálně povědomý, ale přitom je jaksi "mimo čas a prostor". Nevíme, odkud se vzal hlavní hrdina, co je zač ta démonická kočka, nevíme vlastně nic a jenom se kocháme atmosférou.
Vizuálně je film ještě o něco vymakanější než krátký originál, uvidíme v něm více různých exteriérů i interiérů a především více bizarních strojo-bytostí (ovšem ne zase 8x víc, jak by se slušelo na 8x delší film).
Acker se rozhodl oproti originálu pro několik zásadních změn. Poznáme nyní všech devět "čísel" a většina z nich mluví (film naštěstí u nás není dabovaný, takže oceníme Crispina Glovera nebo Martina Landaua). Dočkáme se vysvětlení toho, co se vlastně stalo, jak došlo k apokalypse, jak vznikla "Čísla" a co musejí udělat. Konec zůstal víceméně stejný jako v původní verzi, což v případě celovečerního filmu vzbuzuje mírné drbání za uchem a otázky "A dál? Proč to teda všechno dělali?" Znovu opakuji, že je chyba, že byl film tak "zracionalizován" a snaží se působit logicky, protože si pak při něm divák nutně klade více otázek a nemůže se dočkat odpovědí na ně.
Mnohokrát v průběhu filmu jsem se přistihl, že se dívám na slušnou cutscénu z novodobé videohry a už už bych chtěl zase svého panáčka číslo 9 ovládat. Ale joystick nikde.
Mnohé kulisy, postavičky i akční scény připomínají v různých okamžicích filmu různé konkrétní videohry (Little Big Planet, Silent Hill, Linger in Shadows nebo Shadow of the Colossus) a znovu a znovu jsem si říkal, jak bezva by bylo udělat videohru přesně v tomhle stylu a mít možnost prozkoumávat všechna zákoutí toho poloreálného světa, zkoušet různé strategie proti bizarním nepřátelům, rozhodovat se kterého z "Čísel" poslat do akce... Ale bohužel.
A pokud je film "jen" tak zábavný a emocionálně bohatý jako dívat se na lepší současnou videohru (akční scény) a její custcény (filosofování okolo), pak mu rozhodně k dokonalosti ledacos chybí.
(Kvalitnější verze zde)
Pak se stalo něco velmi podobného jako u filmu District 9 (kromě toho, že se oba filmy podobně jmenují a mají českou premiéru osm dní po sobě). Shane Acker dostal šanci expandovat svůj krátký snímek do celovečerní stopáže, a to v produkci Tima Burtona (ten také zapůjčil Dannyho Elfmana) a Timura Bekmambetova.
Opravdu se na celý filmeček podívejte, protože celovečerní verze je mu velmi, velmi podobná, a většina změn je bohužel k horšímu.
Působivost krátkého originálu tkví v tom, že se odehrává ve světě, který je nám vizuálně povědomý, ale přitom je jaksi "mimo čas a prostor". Nevíme, odkud se vzal hlavní hrdina, co je zač ta démonická kočka, nevíme vlastně nic a jenom se kocháme atmosférou.
Vizuálně je film ještě o něco vymakanější než krátký originál, uvidíme v něm více různých exteriérů i interiérů a především více bizarních strojo-bytostí (ovšem ne zase 8x víc, jak by se slušelo na 8x delší film).
Acker se rozhodl oproti originálu pro několik zásadních změn. Poznáme nyní všech devět "čísel" a většina z nich mluví (film naštěstí u nás není dabovaný, takže oceníme Crispina Glovera nebo Martina Landaua). Dočkáme se vysvětlení toho, co se vlastně stalo, jak došlo k apokalypse, jak vznikla "Čísla" a co musejí udělat. Konec zůstal víceméně stejný jako v původní verzi, což v případě celovečerního filmu vzbuzuje mírné drbání za uchem a otázky "A dál? Proč to teda všechno dělali?" Znovu opakuji, že je chyba, že byl film tak "zracionalizován" a snaží se působit logicky, protože si pak při něm divák nutně klade více otázek a nemůže se dočkat odpovědí na ně.
Mnohokrát v průběhu filmu jsem se přistihl, že se dívám na slušnou cutscénu z novodobé videohry a už už bych chtěl zase svého panáčka číslo 9 ovládat. Ale joystick nikde.
Mnohé kulisy, postavičky i akční scény připomínají v různých okamžicích filmu různé konkrétní videohry (Little Big Planet, Silent Hill, Linger in Shadows nebo Shadow of the Colossus) a znovu a znovu jsem si říkal, jak bezva by bylo udělat videohru přesně v tomhle stylu a mít možnost prozkoumávat všechna zákoutí toho poloreálného světa, zkoušet různé strategie proti bizarním nepřátelům, rozhodovat se kterého z "Čísel" poslat do akce... Ale bohužel.
A pokud je film "jen" tak zábavný a emocionálně bohatý jako dívat se na lepší současnou videohru (akční scény) a její custcény (filosofování okolo), pak mu rozhodně k dokonalosti ledacos chybí.
6.9.09
5.9.09
Muž na laně [Man on Wire] - 80%
V roce 1974 Francouz Philippe Petit přešel po laně nataženém mezi dvěma věžemi World Trade Center. Bez povolení. Po náročné celonoční technické přípravě. V předchozích letech udělal na jiných stavbách v jiných zemích něco dost podobného, a teď konečně "dobyl vrcholek světa".
Nejdříve krátce o tom, co tento dokument, který mj. vyhrál Oscara, není:
Muž na laně není dokumentem o tom, jak Philippe Petit přešel mezi "dvojčaty" po laně. Z toho v něm uvidíme jen asi pět fotografií a pět minut svědectví.
Muž na laně není dokumentem o tom, jak se Philippe Petit a spol. připravovali na přejití mezi dvojčaty po laně. To, co se v něm o průběhu akce dozvíme, by se dalo shrnout do deseti minut povídání.
Muž na laně není ani dokumentem o tom, jak dobře umí Philippe Petit chodit po laně (jak se to učil, co k tomu potřebuje atd.). Ve filmu sice vidíme záběry "jakoby" z jeho mládí, ale jejich cílem je navozovat atmosféru, nikoliv dokumentovat.
Pokud Muž na laně něco dokumentuje, pak dokumentuje výstřednost Philippe Petita, jeho charisma, jeho vypravěčské schopnosti a jeho šílenství. Což rozhodně není na závadu, ale je to něco trochu jiného, než pravděpodobně divák očekává. Je zábavné sledovat ho, s jakým šíleným zápalem velmi košatě popisuje něco úplně triviálního. Ale přiznávám, že na mnoho otázek, které mě zajímaly (např. "Jak tam tedy nakonec stihli natáhnout ta stabilizující lana?" nebo "Proč neměli nějaký spolehlivější způsob komunikace?") jsem se vůbec nedozvěděl odpověď.
Což - znovu opakuji - není na závadu. Muž na laně není film o odpovědích. Je to pohled na jednu velmi bizarní osůbku, která má nepopiratelný cirkusový talent a umí okouzlovat jiné lidi, ale kdybych s ní osobně mluvil, byl bych asi nervózní a bál se, jakou šílenost mi provede, protože "to zrovna bude chtít udělat". - Např. znásilní mě nebo mi sní psa.
Ve filmu je mnoho "starých záběrů". Uvozovky jsem použil proto, že většina z nich je ve skutečnosti nová, nedokumentární a hrají v nich mladí dvojníci protagonistů. Technicky je to ale zvládnuto tak dobře, že nepoznáte, co je doopravdy a co je nahrané. Stejně tak hudba Michaela Nymana podmalovává atmosféru dokonale, jak už to ostatně hudba Michaela Nymana dělává - byť nebyla složena specificky pro tento film.
Možná by se hodilo zavést nějakou speciální kategorii filmů, které sice nejsou stoprocentně hrané herci, ale na druhou stanu nemají podstatnou dokumentační funkci. Například filmy Michaela Moorea. Nebo Muž na laně. Jak k tomu pak přijdou ti chudáci, kteří natáčejí opravdové dokumenty o provazochodcích?
Nejdříve krátce o tom, co tento dokument, který mj. vyhrál Oscara, není:
Muž na laně není dokumentem o tom, jak Philippe Petit přešel mezi "dvojčaty" po laně. Z toho v něm uvidíme jen asi pět fotografií a pět minut svědectví.
Muž na laně není dokumentem o tom, jak se Philippe Petit a spol. připravovali na přejití mezi dvojčaty po laně. To, co se v něm o průběhu akce dozvíme, by se dalo shrnout do deseti minut povídání.
Muž na laně není ani dokumentem o tom, jak dobře umí Philippe Petit chodit po laně (jak se to učil, co k tomu potřebuje atd.). Ve filmu sice vidíme záběry "jakoby" z jeho mládí, ale jejich cílem je navozovat atmosféru, nikoliv dokumentovat.
Pokud Muž na laně něco dokumentuje, pak dokumentuje výstřednost Philippe Petita, jeho charisma, jeho vypravěčské schopnosti a jeho šílenství. Což rozhodně není na závadu, ale je to něco trochu jiného, než pravděpodobně divák očekává. Je zábavné sledovat ho, s jakým šíleným zápalem velmi košatě popisuje něco úplně triviálního. Ale přiznávám, že na mnoho otázek, které mě zajímaly (např. "Jak tam tedy nakonec stihli natáhnout ta stabilizující lana?" nebo "Proč neměli nějaký spolehlivější způsob komunikace?") jsem se vůbec nedozvěděl odpověď.
Což - znovu opakuji - není na závadu. Muž na laně není film o odpovědích. Je to pohled na jednu velmi bizarní osůbku, která má nepopiratelný cirkusový talent a umí okouzlovat jiné lidi, ale kdybych s ní osobně mluvil, byl bych asi nervózní a bál se, jakou šílenost mi provede, protože "to zrovna bude chtít udělat". - Např. znásilní mě nebo mi sní psa.
Ve filmu je mnoho "starých záběrů". Uvozovky jsem použil proto, že většina z nich je ve skutečnosti nová, nedokumentární a hrají v nich mladí dvojníci protagonistů. Technicky je to ale zvládnuto tak dobře, že nepoznáte, co je doopravdy a co je nahrané. Stejně tak hudba Michaela Nymana podmalovává atmosféru dokonale, jak už to ostatně hudba Michaela Nymana dělává - byť nebyla složena specificky pro tento film.
Možná by se hodilo zavést nějakou speciální kategorii filmů, které sice nejsou stoprocentně hrané herci, ale na druhou stanu nemají podstatnou dokumentační funkci. Například filmy Michaela Moorea. Nebo Muž na laně. Jak k tomu pak přijdou ti chudáci, kteří natáčejí opravdové dokumenty o provazochodcích?
2.9.09
Hodinu nevíš, jak je to anglicky
Je chvályhodné, že některé české filmy mají anglické verze stránek. Jedním z takových je i film Hodinu nevíš.
Jeho anglické stránky jsou velmi zábavné v tom, že obsahují mnoho anglických slov, která vytvářejí víceméně gramaticky správné věty, které ale postrádají logický smysl. Asi jako když napíšu "Tento film nutí zadní motor druhou kamerou pro dobrou rozhlednu nůžek". Tato věta je gramaticky v pořádku, ale není z ní jasné, co tím chtěl autor vlastně říct.
U stráněk Hodinu nevíš to občas jasné je, pokud se vžijete do kůže "překladatele" (s velkými uvozovkami) a odhalíte, jak věta zněla původně, v češtině. Přesto je velká legrace si tento web číst.
Začít můžete třeba na stránce "About the Movie", ale i na dalších je mnoho výživného (např. "námět" překládán jako "theme").
Špatné překlady nejsou nic výjimečného, ale o těchto stránkách jsem se rozhodl napsat poté, co jsem na ně upozornil v klubu o překladatelství, někdo zde ocitoval démonickou větu "A not quite imaginative story of a man, known in fact as „the heparin murderer“", správce stránek si zřejmě všiml odkazu a následně tuto větu opravil na neméně démonickou "A not quite FICTIVE story of a man, known in fact as „the heparin murderer“", kterou zřejmě považuje za správnější.
Čímž dokázal, že je Bůh.
P.S: Tento post nijak nesouvisí s kvalitami filmu Hodinu nevíš, který jsem bohužel neměl možnost vidět, protože jsem v době projekce byl v zahraničí.
Jeho anglické stránky jsou velmi zábavné v tom, že obsahují mnoho anglických slov, která vytvářejí víceméně gramaticky správné věty, které ale postrádají logický smysl. Asi jako když napíšu "Tento film nutí zadní motor druhou kamerou pro dobrou rozhlednu nůžek". Tato věta je gramaticky v pořádku, ale není z ní jasné, co tím chtěl autor vlastně říct.
U stráněk Hodinu nevíš to občas jasné je, pokud se vžijete do kůže "překladatele" (s velkými uvozovkami) a odhalíte, jak věta zněla původně, v češtině. Přesto je velká legrace si tento web číst.
Začít můžete třeba na stránce "About the Movie", ale i na dalších je mnoho výživného (např. "námět" překládán jako "theme").
Špatné překlady nejsou nic výjimečného, ale o těchto stránkách jsem se rozhodl napsat poté, co jsem na ně upozornil v klubu o překladatelství, někdo zde ocitoval démonickou větu "A not quite imaginative story of a man, known in fact as „the heparin murderer“", správce stránek si zřejmě všiml odkazu a následně tuto větu opravil na neméně démonickou "A not quite FICTIVE story of a man, known in fact as „the heparin murderer“", kterou zřejmě považuje za správnější.
Čímž dokázal, že je Bůh.
P.S: Tento post nijak nesouvisí s kvalitami filmu Hodinu nevíš, který jsem bohužel neměl možnost vidět, protože jsem v době projekce byl v zahraničí.
1.9.09
G-Force - 60%
Tři morčata (plus krtek plus moucha) jsou inteligentní, umí mluvit (kromě mouchy), používají špičkovou techniku a jsou tajní agenti. Jejich tým G-Force ("G" jako "guinea pig", což není guinejské prase ale normální morče) má být rozpuštěn právě ve chvíli, kdy se dostal na stopu multimilionáře Leonarda Sabera (Bill Nighy), který chce pomocí svých satelitně propojených kuchyňských spotřebičů ovládnout svět.
Film G-Force je něco velice, velice podobného jako G.I. Joe. Jeho scénář je místy tak kreténský, že snad muselo jít o záměrnou parodii. Morčata jsou (aspoň v originále, nevím co s tím udělá dabing) brutální rasistické stereotypy. Akce je divoká a hlasitá, někdo pořád hláškuje a ne vždycky vtipně. Prostě stupidní akční podívaná od Bruckheimera. Fascinující na tom je, že jde o podívanou pro děcka, takže hlavní hrdinové neříkají "fuck" a nemluví o kundách, ale jinak jsou všechny ingredience přítomny.
Na druhou stranu musím přiznat, že jsem se poměrně dobře bavil tím, že morče Juarezová píše na Facebook o problémech s chlapy (resp. s morčáky), tancuje miniaturní Dance Dance Revolution, všichni používají pidi-PDA, krtek hackuje o sto šest atd. atd... Také jsem ocenil závěrečný zvrat filmu, který je - řekl bych - opravdu netradiční ("A kdybys měl někdy v životě šanci, vyhlaď lidstvo!").
Z řemeslného hlediska je film velmi vydařený (také byl pěkně mastný) a některé akční scény jsou lepší než ve vážně míněných špionážních filmech bez morčat (správně akční střih, hudba atd.). Zvířata jsou kompletně CGI, jsou na plátně takřka nepřetržitě a nabízí se zajímavá otázka, zda jde vlastně ještě o hraný film, protože herců je v něm skutečně málo, nejsou důležití a i ten Bill Nighy je vpodstatě jen cameo. Navíc značná část "reálných záběrů" je ve skutečnosti kompletně CGI, protože to prostě bylo jednodušší než nějak pracně štelovat reálnou kameru.
Jinými slovy: G-Force vypadá přesně jako kdyby Jerry Bruckeimer natočil vlastní verzi Alvina a chipmunků. Možná bych se zdráhal pustit to malým dětem, ale sám jsem se bavil na více než jedné úrovni.
P.S: Film jsem viděl pouze ve 2D.
Film G-Force je něco velice, velice podobného jako G.I. Joe. Jeho scénář je místy tak kreténský, že snad muselo jít o záměrnou parodii. Morčata jsou (aspoň v originále, nevím co s tím udělá dabing) brutální rasistické stereotypy. Akce je divoká a hlasitá, někdo pořád hláškuje a ne vždycky vtipně. Prostě stupidní akční podívaná od Bruckheimera. Fascinující na tom je, že jde o podívanou pro děcka, takže hlavní hrdinové neříkají "fuck" a nemluví o kundách, ale jinak jsou všechny ingredience přítomny.
Na druhou stranu musím přiznat, že jsem se poměrně dobře bavil tím, že morče Juarezová píše na Facebook o problémech s chlapy (resp. s morčáky), tancuje miniaturní Dance Dance Revolution, všichni používají pidi-PDA, krtek hackuje o sto šest atd. atd... Také jsem ocenil závěrečný zvrat filmu, který je - řekl bych - opravdu netradiční ("A kdybys měl někdy v životě šanci, vyhlaď lidstvo!").
Z řemeslného hlediska je film velmi vydařený (také byl pěkně mastný) a některé akční scény jsou lepší než ve vážně míněných špionážních filmech bez morčat (správně akční střih, hudba atd.). Zvířata jsou kompletně CGI, jsou na plátně takřka nepřetržitě a nabízí se zajímavá otázka, zda jde vlastně ještě o hraný film, protože herců je v něm skutečně málo, nejsou důležití a i ten Bill Nighy je vpodstatě jen cameo. Navíc značná část "reálných záběrů" je ve skutečnosti kompletně CGI, protože to prostě bylo jednodušší než nějak pracně štelovat reálnou kameru.
Jinými slovy: G-Force vypadá přesně jako kdyby Jerry Bruckeimer natočil vlastní verzi Alvina a chipmunků. Možná bych se zdráhal pustit to malým dětem, ale sám jsem se bavil na více než jedné úrovni.
P.S: Film jsem viděl pouze ve 2D.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)