Anna (Noomi Rapaceová - Muži kteří nenávidí ženy, Prometheus) se s malým synkem Andersem stěhuje do nového paneláku, poté co byl Anders téměř zabit svým otcem (Anniným manželem). Anna se o Anderse téměř hystericky bojí. Nechce ho ani pouštět do školy a do ložnice mu koupila "chůvičku" neboli "babycall" - jednosměrnou minivysílačku, pomocí které může syna kontrolovat. Jedné noci je probuzena strašlivými zvuky, které se začnou z babycallu ozývat, a které nevyluzuje Anders.
Zajde za prodavačem, který jí v elektru babycall prodal (Kristoffer Joner) a nechá si od něj vysvětlit, že babycall musí přenášet něco, co se děje u jiného babycallu, který je méně než 50 metrů od Annina, tzn. někde ve stejném paneláku.
Následuje psychoteror.
Tato norsko-švédská koprodukce (v některých zemích uváděná pod názvem The Monitor) je směsí severských existenciálního dramatu (ve stylu např. Larse Von Triera) s japonským hororem.
Hlavní protagonisté jsou Anna, její syn a prodavač, který by chtěl Annu sbalit. Vedlejší protagonisté jsou pracovníci sociální služby, kteří Annu chodí kontrolovat, a divný chlapeček, se kterým se Anders skamarádí ve škole.
Nikdo jiný důležitý se ve filmu nevyskytuje, a přesto film není nudný, především proto, že všichni výborně hrají.
Strašlivý řev a nářek, ozývající se z babycallu, by nebyl tak působivý, kdybychom neměli jasno v tom, jak labilní je Anna ještě předtím, než se první záhadné zvuky ozvou.
Velmi záhy se dozvíme, že Anna má trochu problémy s tím, že si občas nepamatuje, kde byla a co tam dělala. Stejně tak záhy začneme vidět jisté věci, které se objektivně nemohly stát přesně tak, jak jsme je viděli. Znamená to, že buď má Anna vidiny, nebo se děje cosi z jiného světa, nebo si s námi filmaři hrají jiným podobným způsobem.
Znovu opakuji, že toto je jasné velmi brzy po začátku filmu. Zbytek filmu tudíž můžeme trávit dešifrováním toho, co vidíme, a odhadováním, co se komu zdá, co ten sen symbolizuje, a co je objektivní realita. Což není jednoduché, protože všechno je natočeno stejným evropsko-artovým suchým stylem (žádné oslňující světlo, žádné strašidelné zvukové efekty, žádné lekačky s hlasitou hudbou). To, že jsou potenciálně velmi strašidelné a vypjaté scény natáčeny jakoby odtažitě a nezúčastněně, dává filmu docela zajímavou atmosféru.
Také se mi líbilo, že nikdo ve filmu (ani malý Anders) není typickým kladným hrdinou, o kterého se máme bát, a všichni z nich by dost dobře mohli být vraždící maniaci posedlí ďáblem, nebo něco podobného. Napětí je budováno tím, že se všichni chovají plus mínus normálně, jak by se v podobné vypjaté situaci chovali, ale občas někdo udělá něco opravdu bizarního - například malý Anders si nad postel pověsí fotku toho tatínka, který ho skoro zabil - a ostatní jsou z toho poprávu vyjeveni (stejně jako my) a snaží se to pochopit (stejně jako my).
Vytvořil jsem si několik odvážných teorií, jaká bude závěrečná pointa (včetně mimozemšťanů a virtuální reality), ale na konci se rozhodně nevysvětlí vše jednoznačně. Zůstal ve mně jen jakýsi mírně nervózní pocit a potěšení, že jsem viděl něco docela působivého a dobře natočeného. I když to musel být velmi laciné. Kdy u nás někdo naposled natočil nějakou slušnou psychozáležitost?
Nastal čas podívat se na výsledky soutěže o tričko Frankenweenie, ve které jsem nedočkavě čekal na obrázky vašich či cizích nemrtvých psů.
I když někteří z vás pochopili zadání až příliš doslovně a došli k závěru, že "nemrtvý pes" znamená "jakýkoliv pes, který není mrtvý", došlo tentokrát mnoho odpovědí, které mi udělaly opravdu radost a dali jste si na nich záležet (nebo se mi aspoň nepodařilo zjistit, odkud jste je ukradli).
Začněme touto fotografií, která získává symbolickou cenu "za málo peněz hodně muziky". Toto je pes Jakuba Albrechta, a nechtěl bych se mu dostat do zubů:
Podobně symbolická je i cena "Tak děsivý, jak jen může být bez použití Photoshopu". S tímto zlým psem se setkal Martin Kubeček a pokud opravdu vypadal takhle, nechtěl bych být na Martinově místě.
Naopak Michaela Štajgerová si dala asi nejvíce práce ze všech (pokud to zvíře není obkresleno z nějakého dílu seriálu "My Little Pony"):
Pesan Lindy Šeborové chudák vypadá, jako kdyby mu někdo vymlátil mozek z hlavy. Jen popisek "Relax po svačině" na poslední chvíli vysvětluje, že ta krev není jeho. Naštěstí.
Vladimír Kolařík nezapomněl na pohodu Vánoc. Ať jeho Chica odpočívá v pokoji:
Originální vizuální poetice Tima Burtona se asi nejvíce přiblížily Kateřina Novotná...
...a neplnoletá (!) dcera Vandy Kunzové. Co asi bude plodit, až dospěje v ženu?
Nejlepší PeterJacksonovský gorefest představuje dle mého názoru Betyna Michala Poláka. Doufejme, že brzy zregeneruje a bude zase jako rybička.
Jako koncept se mi také dost líbila "Dášenka" Josefa Dudy (používaná především jako bojový pes při válce s mloky):
Ovšem vítěz může být jen jeden, a stává se jím, po dlouhé a zralé úvaze, Adam Guttenberg s tímto obrázkem, který je tak nějak nejvydařenější po všech stránkách.
Adamovi blahopřeji k tričku a jeho ruce přeji co nejrychlejší zotavení.
Čerství snoubenci, mladí, krásní a inteligentní (Barry Bostwick a Susan Sarandonová, tehdy ještě mladá a krásná) se vydávají na návštěvu za svým bývalým profesorem Scottem, ale cestou zabloudí a skončí omylem v zámku, kde se právě koná "Annual Transylvanian Convention". Té předsedá Dr. Frank N. Furter (Tim Curry), "sweet transvestite from Transsexual, Transylvania" (ta čárka a velké T je v pořádku, protože jde o planetu Transsexual v galaxii Transylvania), který se zde právě chystá stvořit umělého člověka Rockyho (Peter Hinwood). Poté, co to udělá, zprzní oba snoubence a zabije Eddieho (Meat Loaf) s polovinou mozku, nečekaně přijíždí (na invalidním křesle) doktor Scott. Jak proběhne poslední večeře? Proč je ve sklepě bazén? Dá se na invalidním vozíku tančit...? Jo, a ještě jsem zapomněl, že celý film je prokládán komentáři kriminalisty, takže je zjevné, že se schyluje k něčemu dramatickému, včetně několika vyvrcholení a objevení nových sexuálních horizontů.
Původně jsem chtěl napsat normální retro recenzi, ale po důkladném přemýšlení jsem dospěl k názoru, že tento film z roku 1975 nemohu nijak číselně ohodnotit, protože to vždy bude zavádějící a vlastně ani nedokážu říct, jak moc se mi líbí. Faktem zůstavává, že jsem ho viděl mnohokrát, ale z prvotního nadšení na konci 80. let (kdy jsem ho poprvé viděl na satelitu) zůstal dnes spíš údiv - jednak nad filmem samotným a jednak nad tím, jak moc se mi tehdy před lety líbil, a jak moc kultovní věc se z něj celosvětově stala.
Tento film není jen gay, je to mnohem složitější
Film Rocky Horror Picture Show je adaptace divadelního muzikálu "Rocky Horrow Show" a stal se kultovním do té míry, že na něj fanoušci chodí převlečeni za jeho postavy, současně s nimi tancují před plátnem, a mají "skript", podle kterého vedou dialogy (většinou sprosté) s postavami na plátně. Například když postava na plátně mluví o mracích a řekně "they were thick, black and pendulous", celé kino těsně předtím zařve "Describe your balls!". V kině to pak vypadá takhle, což jistě není pro každého šálek jeho kávy:
Naštěstí je na RHPS ledacos zajímavého i bez živého obecenstva, a většina písniček je opravdu chytlavá.
Nejjednodušší asi bude, pokud se na RHPS nejdříve podíváte (protože to tak nějak patří k "základnímu filmovému vzdělání") a až pak budete číst dál.
V této souvislosti bych rád upozornil, že oficiální dvoudiskové DVD které u nás vydal Bontonfilm před více než 10 lety, je naprosto ostudná záležitost z hlediska české lokalizace.
Kapitoly na DVD jsou do češtiny přeloženy takto:
"Proklatá / zpropadená Janet" = Dammit Janet
"Přes Frankensteinovo místo" = Over at the Frankenstein Place
"Hledání úkrytu pro Riche Weirobse" = A Hunting Lodge for Rich Weirdos
"Proměna" = The Time Warp
"Jenom tak..." = If Only...
"Dotek, dotek, dotkni se mě" = Touch-a, Touch-a, Touch me
"Domácí lékař" = A Doctor in the House
"Malinký Bonhomie" = Very Little Bonhomie
"Znamení Meduzy" = The Medusa Device
"Divoké a nezkrotné nápady" = Wild and Untamed Thing
"Ahoj, Oblivione" = Hello, Oblivion
A především, v českých titulcích ÚPLNĚ CHYBÍ překlad všech písní a všeho veršovaného mluvení! To znamená, že větší část filmu není vůbec nijak přeložena, a například za celou anglickou písničku se objeví jen jeden nebo dva české titulky, pouze ve chvílích, kdy někdo mezi zpěvem promluví neveršovaně.
Protože bych se na české titulky stejně nedíval, film jsem nereklamoval. Nicméně takováto "Collectors' Edition" je dle mého názoru podvodem na diváka. A je úplně jedno, jestli to je bizarní záměr, nebo ještě bizarnější technická chyba, na kterou nikdo včas nepřišel.
Bohužel, film je extrémně komplikovaný jak z hlediska jazyka, tak z hlediska popkulturních referencí, které málokdo zná, obzvlášť v dnešní době a v našich končinách.
Pár příkladů:
Ve filmu je hrozná spousta odkazů na staré filmy, stará filmová studia (jejich loga) a herce z minulých desetiletí (myšleno "z první poloviny 20. století"). Viz například text úvodní písně, která se skládá převážně ze jmen starých hvězd a názvů filmů, ve kterých vystupovaly.
Celá kulturistická scéna "Charles Atlas seal of approval" / "In just seven days I can make you a man" je odkaz na toto.
Když kriminalista říká jednu větu o Eddieho matce, v policejních záznamech přitom má Whistlerovu matku (tu, kterou zničil Mr. Bean):
Dalo by se dokonce říct, že většina filmu jsou vlastně jen popkulturní reference, navěšené na dadaistickou zápletku takovým brutálním způsobem, že se stávají signifikantnějšími, než samotná zápletka.
Tudíž skutečnou zápletku (tedy "kdo je vlastně s kým v jakém vzahu, čeho chce kdo dosáhnout a proč je nešťastný z naporcování a snězení Eddieho") můžete dekódovat až po podrobnější analýze. A pak vám docvakne pointa některých těch smutnějších a pomalejších momentů, čímž se film od pouhého absurdního humoru mění v něco trochu zajímavějšího. Možná.
Vzhledem k tomu, že film vypadá strašlivě amatérsky, ale přitom zjevně paroduje staré laciné horory, je dost těžké zodpovídat jisté palčivé produkční otázky, například zda řadoví hosté na úvodní svatbě skutečně mají být tytéž postavy, jako později v zámku, nebo prostě jen bylo málo peněz na statisty, tak je tvůrci použili dvakrát. Nebo rozebírat, které výtvarné elementy jsou sofistikovaným odkazem na něco, a které jsou ve filmu náhodou, protože nic jiného nebylo po ruce...
Kromě mladé Susan Sarandonové ve filmu září především Tim Curry v roli Franka N. Furtera. Tímto filmem debutoval, nicméně v následujících desetiletích se objevil v rolích různých monster s velkou hubou:
Kromě toho hrál také Long Johna Silvera v muzikálu s Muppety, ruského premiéra ve videohrách "Command & Conquer", nebo krále Artuše ve "Spamalotu", muzikálové verzi Monty Python a svatý grál:
Jinými slovy, je to god.
Za zmínku stojí také rolička motocyklového rebela (s polovinou mozku) Eddieho, ve které se objeví tehdy zcela neznámý Meat Loaf, později rocková hvězda a "Bob s velkýma kozama" z Klubu rváčů.
Vlastně pardon, "his name was Robert Paulson".
A ještě jsem zapomněl, že autorem celého muzikálu je ten pán, který hraje Riff Raffa, Richard O'Brien. Na Novém Zélandě má sochu v životní velikosti, kterou můžete v reálném čase sledovat zde.
Pan autor
V zámečku nedaleko Londýna, kde se natáčely exteriéry, je dnes hotel s lidovými cenami!
Po kultovním úspěchu filmu vzniklo jeho pokračování, které se snaží dělat satiru na média, ale - na rozdíl od originálu - se nelibílo nikdy nikomu a má vzácně nezajímavé písničky, děj i humor.
Film Rocky Horror Picture Show se za těch téměř 40 let stal z undergroundové záležitosti takovým kultem, že je na něj dnes běžně odkazováno v mainstream médiích. Bohužel to nedávno vyvrcholilo epizodou seriálu "Glee", která je celá pojata ve stylu RHPS. No ale je to dětský seriál na stanici Fox, takže uděláme co? Takže to upravíme. Vůbec by mi nevadilo, že Frank N. Furter je tlustá černoška. Ale vadí mi, že jsou zcenzurovány texty tak, aby z nich zmizely jakékoliv narážky na erotiku a úchylky: "heavy petting" => "heavy sweating", "transsexual" => "sensational" a další.
Chápete tu logiku? "Je to cool kultovní film, ale ne úplně vhodný pro mládež, takže z něj odstraníme to základní, o čem ten film je..." A o tomhle by mělo být pokračování Rocky Horror Picture Show. Tenhle přístup masmédií ke kultovním undergroundovým záležitostem, to je ta pravá horror show (viz také každý druhý aktuální hollywoodský remake čehokoliv).
Zbývá posledních pár hodin tohoto roku. Posledních pár MAGICKÝCH HODIN, protože jsem pro vás připravil další ze svých magických triků, který je snad ještě neuvěřitelnější, než magická proměna mého psa.
V posledních dnech se vůbec trochu více věnuji programování. Jednak pracuji na své nové hře (ano, skutečně, ale víc vám nemohu říct), a také jsem vytvořil nové krásné FFFFriends grafy. Klikněte na některý ze sloupků v dolním grafu a budete u vytržení!
Ty grafy jsou krásné nejen svým technickým provedením, ale také svými hodnotami.
Tento prosinec jste mi totiž poslali zatím nejvíce peněz za celou existenci FFFILMu (s výjimkou úplně prvního měsíce)! Velkou zásluhu na této vánoční radosti má dobrodinec, který vytvořil nový rekord ve výši jednorázového příspěvku tím, že poslal hezky zaokrouhlených 2^12 Korun českých!
To mimo jiné znamená, že návrat k předchozí verzi anonymních diskusí se nechystá. Nicméně jsem stále otevřený nějakému fungujícímu nápadu, jak umožnit okamžité anonymní off-topic real-time tlachání u jednotlivých postů, protože aktuálně implementovaný webchat se neuchytil tak, jak jsem doufal. Mělo by to být něco, co bude nevtíravé, snadno použitelné, snadno implementovatelné, a bude se to někde archivovat.
Takže děkuji znovu za vaši přízeň, díky které jsem před pár dny mohl odmítnout nabídku zaměstnání (OK, ve skutečnosti to nebylo jen kvůli FFFILMu, ale také kvůli tomu, že bych si tam nemohl vodit psy).
Z doprovodných hlášek u vašich finančních příspěvků tentokrát vybírám:
diky za kazdy novy clanek, pridavam se k pravidelnym chlebodarcum. suma by vam mela stacit na cca 3 bochniky (ano, poslal nebezpečně symbolických 88 Kč)
Pěkné Vánoce manželům Fukovým přeje J-dro
KDYZ JSOU TY VANOCE, MUSIM TAKY PRISOLIT. DIKY ZA RECENZE I OT CONTENT.
Pokud ruský Hobit byl WTF, co je potom dvanáctiminutový Hobit od Adolfa Borna z roku 1966, ve kterém je nějaká princezna, drak Slag a Thorin není trpaslík?
Tuto věc vyprodukoval Gene Deitch (poté co zprznil Toma a Jerryho), protože měl zakoupená práva na zfilmování Hobita, a podle smlouvy musel natočit film do určitého data, jinak by o práva přišel. Takže spíchnul tohleto...
Máte šanci vyhrát toto stylové tričko, pokud do 2. ledna pořídíte a zašlete libovolným způsobem pořízený obrázek (foto, kresbu, montáž) nemrtvého pejska!
Tentokrát jsem zkusil soutěž udělat v rámci Události na Google Plus, aby všechny příspěvky automaticky viděli všichni, koho to zajímá. Pokud Google Plus nemáte a máte nemrtvého psa, pošlete ho e-mailem na fffilm.soutez@fuxoft.cz.
Mega City One. Téměř miliarda lidí v jednom městě, pozůstávajícím z dvousetpatrových mrakodrapů pro desítky tisíc obyvatel. Zločin, chudoba, drogy.
O pořádek se starají "Soudci", kteří na svých motorkách vyjíždějí k trestným činům (ale zvládnou jich jen okolo pěti procent) a fungují současně jako policie, soudní dvůr a kat.
Nejslavnějším z nich je Soudce Dredd (Karl Urban), který se vydává na zkušební akci s rekrutem Andersenovou (Olivia Thrilbyová), která má schopnost čtení a ovlivňování myšlenek.
Rutinní vyšetřování trojnásobné vraždy se změní v boj o přežití, když je celý jeden dvousetpatrový mrakodrap jeho de facto šéfkou "Ma-Ma" (Lena Headeyová) hermeticky uzavřen a většina jeho obyvatel je instruována, aby oba Soudce dostala - živé nebo mrtvé. (Námět hodně připomíná děj filmu The Raid, ale scénář Dredda vznikl dříve.)
"Judge Dredd" je úžasný comics, vycházející non-stop už od 70. let. Je to britský comics, což mimo jiné znamená, že je v něm hodně satiry a brutálně suchého humoru, a že je nádherně kreslený (v příštích desetiletích se jeho výtvarná podoba hodně měnila, ale mně se pořád nejvíc líbí ta nejstarší verze).
Vystupoval v něm v nezanedbatelné roli Rob Schneider a dělal humor
Letošní nová adaptace (nazvaná pouze Dredd) se těchto prohřešků vyvarovala. Režíroval ji Pete Travis (Úhel pohledu). Napsal ji Alex Garland (28 dní poté, Sunshine) a je vidět, že měl comicsy opravdu hodně načtené a dokázal správně zachytit ten humor, který fanoušek comicsu očekává. Například když Dredd a Andersonová (která čte myšlenky) jedou výtahem s čerstvě zatčeným podezřelým:
Andersonová: "Teď přemýšlí o tom, že vám sáhne po zbrani." Dredd (bez emocí): "Jasně." (chvíli pauza) Andersonová: "Už o tom nepřemýšlí." Dredd (bez emocí): "Jasně."
Nebo v jiné scéně:
Podezřelý: "Na co teď myslím?" Andersonová: "Na brutální sexuální styk nás dvou s opicí. Zbytečně se mě snažíte šokovat." (Opice tam možná nebyla, viz diskuse dole pod článkem.)
Takhle na monitoru to pravděpodobně nezní extra cool, ale je to sehráno bezchybně, s přesně správnou směsí humoru a brutality.
Co se týče vizuální stránky, celý film se odehrává spíš v alternativní současnosti, než ve sci-fi budoucnosti, a většina scén (odehrávajících se převážně na chodbách paneláku) vypadá jako nějaký dokument z chudinské čtvrti, ne jako hollywoodský film.
A vzhledem k tomu, že padouši užívají drogu "Slo-Mo", která stokrát zpomaluje (resp. zrychluje) vaše smysly, mohou být akční scény natočeny takto:
Tohle je poněkud jiná "R" přístupnost, než ten starší Soudce Dredd...
Hezké je, že brutalita není samoúčelná. Zatímco Dredd je víceméně záhadný psychopat, ze kterého jde strach (jeho psychologické slabiny jsou pouze decentně naznačeny chytrou zkratkou), Andersonová je "normálnější", a než bezmocnému zblízka prostřelí hlavu, chvíli se rozmýšlí (za což od Dredda dostává mínusové body). Karl Urban (respektive jeho čelist, protože zbytek obličeje nikdy neuvidíme) hraje adekvátně, včetně toho, že jeho brutální grimasa vypadá občas skoro směšně (což platí i v comicsu).
Ve filmu je velká spousta drobností, které se mi hrozně líbily, ale uznávám, že to je do značné míry subjektivní, a někomu, kdo nezná comics, to bude připadat místy přitažené za vlasy a nefungující.
Dredd je úžasné pošušňání pro fanoušky comicsu. Je pro mě skoro záhadou, jak mohlo něco takhle ne-mainstream vzniknout, navíc za nezanedbatelných 50 milionů $! Přitom film nevypadá nijak zvlášť výpravně a peníze byly použity k tomu, aby všechno bylo nekřiklavé, špinavé, zapáchající, se zaschlou krví. Místy jsem si při sledování vzpomněl dokonce na Blade Runnera, a to je co říct.
Na druhou stranu mi není záhadou, že tento film není a nikdy nebude v našich kinech (můžete na tuto skutečnost nadávat jak chcete, ale je to velmi logické). Píšu o něm proto, že právě vyšel na různých digitálních nosičích a proto, že to je film, který vám může pomoci projasnit depresi mezi svátky.
Následuje stručné shrnutí děje filmu, protože netuším, nakolik se liší od muzikálu a od Hugova románu (který jsem viděl v jiných filmových adaptacích, ale v mé paměti nepříjemně splývá s "Hrabětem Monte Cristo"). Celá recenze obsahuje nejrůznější spoilery!
Jean Valjean (Hugh Jackman) si odpykal mnohaletý trest (za krádež chleba, proto je reklamním partnerem filmu v ČR pekárna Paul) a je propuštěn, ovšem zůstává "pod dozorem", tzn, musí se pravidelně hlásit na policii. Bedlivým okem ho sleduje inspektor Javert (Russell Crowe), drsný ale víceméně férový chlap.
Valjean v kostele ukradne drahé nádobí, je dopaden, ale mnich ho nechá jít a dokonce mu nechá to nádobí - pod podmínkou, že jej použije ke konání dobra.
O mnoho let později:
Valjean pod falesným jménem dělá starostu v malém francouzském městě. Je dobrodinec, všichni ho mají rádi. S výjimkou inspektora Javerta, který do města čerstvě přijel a připadá mu, že je starosta nějak podezřele podobný tomu vagabundovi Valjeanovi, který se před lety přestal hlásit pravidelně na policii a od té doby je hledán.
Po pár peripetiích Valjean dobrovolně prozradí svou pravou identitu, a souhlasí s tím, že půjde bručet. Předtím se ale chce postarat o malou Cosette, dceru své čerstvě zesnulé bývalé zaměstnankyně Fantine (Anne Hathawayová). Javert mu to nechce dovolit, takže Valjean opět uteče, vyplatí Cosette od jejích pěstounů-podvodníků (Sacha Baron Cohen a Helena Bonham Carterová) a uteče s ní do Paříže.
O dalších mnoho let později:
Valjean žije s už dospívající Cosette (Amanda Seyfriedová) v Paříži. Právě začíná revoluce a Cosette se právě na první pohled zamiluje do mladého pohledného revolučního studenta Mariuse (Eddie Redmayne). Valjean chce Cosette ochránit před nebezpečím, nicméně mu jde stále po krku Javert i Baron Cohen s Bonham Carterovou (který vyhrožují, že ho prozradí). A všechno vyvrcholí na barikádě a v kanálech.
Mám rád muzikály. Filmové i divadelní. Ale ne všechny. K muzikálům, které nemám rád (přesněji řečeno, "jsou mi volné") patří (kromě všech českých) také vše od Andrewa Lloyda Webbera a také "Les Misérables". Slyšel jsem kdysi jejich audionahrávku a prostě mi nikdy nepřirostly k srdci a rozhodně bych na ně nechtěl jít do divadla (narozdíl od mnoha jiných muzikálů).
Pokud divadelní "Bídniky" znáte a milujete, tato recenze vám bude pravděpodobně k ničemu, a na film půjdete tak jako tak (stejně jako já jsem šel například na film Super Mario Bros., bez ohledu na to, jestli byl dobrý nebo ne).
Takže: Film má přes dvě a půl hodiny a obsahuje několik desítek písniček. Určitě nejméně třicet. Zpívá se téměř nonstop a mluveného textu je v celém filmu doslova jen pár vět.
Mezi filmovými muzikály jsou Bídníci výjimeční tím, že se nezpívalo na předem nahraný playback, jak je u filmových muzikálů běžné. Nikoliv. Všichni zpívali v reálném čase, přímo před kamerami, a do skrytých minisluchátek jim klavírista za kamerou hrál doprovod, aby nezpívali falešně. Až dodatečně byla nahrána symfonická doprovodná hudba, která se musela přizpůsobit tomu, jak herci zpívali.
Následkem toho je jasně slyšet, jak se herci při zpěvu zadýchávají, pláčou, posmrkávají, oddychují a tak dále. V někkterých případech to je působivé (sólo Anne Hathawayové o tom, jak je v hajzlu, natočené v jednom záběru). Ale ve většině písní to považuji (v případě tohoto konkrétního muzikálu) za nešťastnou volbu.
Tato verze Bídníků totiž není něco, co by mělo být zazpíváno a zahráno realisticky. Jde o naprosto destilované emoce, kdy je vše řečeno zkratkou, osudová láska vzniká jedním pohledem a pět let uplyne během jedné písničky. Není to skutečný život a má to pramálo společného se skutečnými duševními rozpoloženími skutečných lidí. Mělo to být načančané, dokonale nahrané, efektně nasnímané, stylizované. Místo toho je většina zpěvu volně expresivní, syrová, herci se snaží co nejvíce hrát, noty a rytmus jsou pro ně méně důležité a orchestr se musí dost namáhavě snažit, aby jakž takž seděl ke zpěvu. Většinou to vypadá a zní takto:
Vsadil bych se, že je výrazně stylizované i divadelní představení (koneckonců, celá Paříž se musí vejít na jedno jeviště), a proto v něm může fungovat tento stylizovaný, zkratkovitý příběh.
Režisér Tom Hooper (Králova řeč) se ale snažil zinscenovat celý příběh v realistických kulisách a kostýmech, jako "syrové lidské drama", což je místy vyloženě kontraproduktivní a ničí to kouzlo původního materiálu.
V naprosté většině filmových výstupů neexistuje nic, co by se podobalo choreografii. Prostě jeden nebo více lidí zpívají, stojí přitom na místě nebo dřepí v koutě (občas výjimečně rozrušeně jdou) a ruční kamera je zabírá v polodetailu až detailu. Tak proběhne celý song, načež je 30 sekund předěl a začne další song, snímaný stejně. Byl jsem vděčný za každičký krátký epický CGI záběr Paříže, za každičkou masovější scénu, prostě za cokoliv, co se vymykalo šabloně "jeden až tři lidé zpívají v místnosti".
Jak už jsem psal, snaha o realističnost je v tomto filmu kontraproduktivní, protože děj je pravým opakem realistična. V Hugově knize nebo na stylizovaném divadelním jevišti bych možná akceptoval, že Valjean na konci osudově umírá, prostě proto, že "jeho životní cesta se dovršila". Ale ve filmu mi přišlo divé, proč mladý a zdravý Hugh Jackman najednou sedí v křesle a zpívá o tom, že opouští tento svět.
Na divadelním jevišti pravděpodobně funguje zamilování během jednoho pohledu, bez pronesení jediného slova. V takto natočeném filmu ti mladí zamilovaní vypadají trochu jako idioti.
Musím v této souvislosti upozornit na filmového Sweeneyho Todda, který je podobným emocionálním destilátem, a na filmovém plátně skvěle funguje proto, že je natočen po všech stránkách stylizovaně! Od kulis, přes masky, až po herecké projevy a nápaditou práci kamery. Na rozdíl od Bídníků.
Když už jsme u Sweeneyho Todda, stojí za zmínku, že Bonham Carterová a Baron Cohen hrají své role v tomto filmu podobně střeleně jako ve Sweeneym Toddovi, tj. úplně jinak než všichni ostatní herci. Když se jejich komické figurky na chvíli objeví na plátně uprostřed nějaké tklivější písně, a dělají svoje humory, působí to strašlivě nepatřičně.
Těch 160 minut v kině jsem nelitoval, protože něco jako Bídníci jsem na plátně dlouho neviděl. Přes viditelné množství talentu na plátně vzniklo cosi, co bylo dle mého názoru od samého počátku projektu uchopeno za zcela špatný konec. Stačí mi k dojetí opravdu málo (nemám problém brečet u Disneyovek!), ale při Bídnících jsem si většinu času říkal jen "No to jsou mi teda věci, opravdu to zamýšleli takhle?"
Samozřejmě, muzikáloví "Bídníci" jsou ve většině civilizovaného světa obrovský fenomén a mají desítky milionů fanoušků, kteří si tenhle film jistě nenechají ujít. Film není divadelní jeviště a některé věci se adaptují hodně těžko. Ale jak ukázal Tim Burton, když jsou tvůrci odvážní, může vzniknout i filmová adaptace, která se příliš nevzpírá své muzikálové předloze a současně je dobrým samostatným filmem.
Bídníci jsou jen glorifikované divadelní představení.
P.S: České titulky jsou pravděpodobně přejaty z českého divadelního překladu. Je to velmi nápaditý překlad, ale když k němu slyšíme původní zpěv, ve kterém funguje rým a rytmus podstatně jinak, je to místy dost rušivé. Ovšem nevím, jak by se tento problém dal řešit jinak, než "nauč se anglicky, vole".
