Pokud se těšíte na film Scott Pilgrim vs. The World (a věřte mi, že je o co stát), můžete se dočkat už příští týden.
V rámci zahájení letošního Fresh Film Festu totiž bude ve středu 25. srpna večer po slavnostním zahájení Scott Pilgrim promítán v kině Aero (na stránkách festivalu o tom zatím nevidím informace, ale je to 100% jisté).
Protože v tu dobu ještě nebudou hotové české titulky, budu film simultánně tlumočit do sluchátek - tj. pokud umíte opravdu dobře anglicky, nemusíte si nechat původní zážitek ničím rušit.
Druhá projekce pak bude v neděli 29. srpna odpoledne - ta bude pravděpodobně pouze v angličtině.
František Fuka versus kinematografie. Recenze a různé jiné záležitosti, občas i nefilmové.
18.8.10
Recenze: Machři [Grown Ups] - 20%
Pět bývalých spolužáků se po mnoha letech znovu sejde (i se svými aktuálními [různě velkými] rodinami), aby si užili dovolenou u vody. Hrají je Adam Sandler, Chris Rock, Davis Spade, Kevin James a Rob Schneider...
Jeden z nich si dává vášnivé francouzáky se svou o 30 let starší ženou.
Jeden z nich má dvě dcery, které jsou hrozně sexy.
Jeden z nich má tchyni (nebo to byla matka?), která pořád prdí.
Jeden z nich padá obličejem do hovna.
Ostatní padají někam jinam.
Steve Buscemi má minutové cameo a vypadá unaveně.
Nakonec si všichni vylejí srdce a odhalí smysl opravdového přátelství.
Omlouvám se, ale viděl jsem tento film před několika měsíci (když jsem o něm ještě nesměl psát) a zapomněl jsem na něj asi 30 sekund po jeho skončení. Zůstala mi jen jakási nejasná vzpomínka, že jsem si po jeho skončení připadal nečistý.
Pokud se podíváte na trailer, tak máte celkem slušný průřez nejlepšími vtipy filmu...
Jeden z nich si dává vášnivé francouzáky se svou o 30 let starší ženou.
Jeden z nich má dvě dcery, které jsou hrozně sexy.
Jeden z nich má tchyni (nebo to byla matka?), která pořád prdí.
Jeden z nich padá obličejem do hovna.
Ostatní padají někam jinam.
Steve Buscemi má minutové cameo a vypadá unaveně.
Nakonec si všichni vylejí srdce a odhalí smysl opravdového přátelství.
Omlouvám se, ale viděl jsem tento film před několika měsíci (když jsem o něm ještě nesměl psát) a zapomněl jsem na něj asi 30 sekund po jeho skončení. Zůstala mi jen jakási nejasná vzpomínka, že jsem si po jeho skončení připadal nečistý.
Pokud se podíváte na trailer, tak máte celkem slušný průřez nejlepšími vtipy filmu...
15.8.10
Recenze: Čarodějův učeň [The Sorcerer's Apprentice] - 40%
Mladý Dave (Jay Baruchel) netuší, že je mu souzeno, aby se stal velkým čarodějem a ochránil svět před... primárně před zlými čaroději a možná ještě před něčím (podrobnosti se dozvíme v dalších pokračováních). Jeho čarodějným instruktorem je podivín Balthazar Blake (Nicolas Cage), kterému je ve skutečnosti několik set let.
Obávám se, že Jon Turteltaub je jeden z těch režisérů, které nemám rád a na jejich nové filmy se netěším. Bohužel. Přišly mi docela roztomilé jeho starší komedie Kokosy na sněhu a Zatímco jsi spal, ale pak... Fenomén, Kid (s Willisem), Instinkt (s Hopkinsem) a oba díly Lovců pokladů. Na žádný z těch filmů bych se nechtěl dívat znovu, a to ani za peníze.
Obávám se také, že Nicolas Cage je jeden z těch herců, kteří neumějí moc hrát a pokud v nějakém filmu dobře funguje (Kick-Ass, Špatnej polda), je to tím, že se režisérovi podařilo donutit ho k žádanému hereckému výkonu nějakým úskočným manévrem.
No a když se ti to dva potřetí setkali na jednom projektu, dopadlo to přesně tak, jak sem se obával...
Čarodějův učeň je podobný trikovým "skorovelkofilmům" z 80. let, jako bylo třeba Zlaté dítě s Murphym nebo něco podobného s někým jiným... Prostě ty filmy, ve kterých nebylo dost humoru ani akce, jen pár na svou dobu slušných triků, pří kterých jste si občas řekli "tak to jsem teda ve filmu ještě neviděl".
Bohužel (pro Turteltauba), dneska už ve filmu můžete vidět cokoliv, takže přítomnost oživlého ocelového ptáka, draka nebo vypouštění blesků z rukou nemůže být sama o sobě brána jako dostatečný důvod k návštěvě kina, obzvlášť když to všechno vypadá velmi digitálně.
Všichni ve filmu jsou tak nějak utahaní a znudění, včetně zlého kouzelníka Alfreda Moliny (který jako jediný má pár zábavných scén) a Jaye Baruchela (který byl tak legrační v Tropické bouři). Všichni ostatní (včetně dvou pohledných dam) jsou pouze nedůležité křoví.
Mohl bych také strávit značný čas rozebíráním scénáře, který je sice dementní, ale ne tak zábavně dementní jako třeba u Percyho Jacksona, jenom dementní a nezajímavý jakýmkoliv způsobem.
Celý film je samozřejmě pokusem Disneyho vytvořit si franchise a přetáhnout fanoušky Harryho Pottera, kteří budou od příštího roku nenasyceni. Good luck with that...
P.S: To, že je celý film oficiálně prezentován jako jakási zvrácená re-imaginace této desetiminutové animované klasiky (včetně chodících košťat a té hudby!), to je jen další testament doby vymknuté z kloubů, která šílí. A toho, že v Hollywoodu už fakt nevědí co by...
Obávám se, že Jon Turteltaub je jeden z těch režisérů, které nemám rád a na jejich nové filmy se netěším. Bohužel. Přišly mi docela roztomilé jeho starší komedie Kokosy na sněhu a Zatímco jsi spal, ale pak... Fenomén, Kid (s Willisem), Instinkt (s Hopkinsem) a oba díly Lovců pokladů. Na žádný z těch filmů bych se nechtěl dívat znovu, a to ani za peníze.
Obávám se také, že Nicolas Cage je jeden z těch herců, kteří neumějí moc hrát a pokud v nějakém filmu dobře funguje (Kick-Ass, Špatnej polda), je to tím, že se režisérovi podařilo donutit ho k žádanému hereckému výkonu nějakým úskočným manévrem.
No a když se ti to dva potřetí setkali na jednom projektu, dopadlo to přesně tak, jak sem se obával...
Čarodějův učeň je podobný trikovým "skorovelkofilmům" z 80. let, jako bylo třeba Zlaté dítě s Murphym nebo něco podobného s někým jiným... Prostě ty filmy, ve kterých nebylo dost humoru ani akce, jen pár na svou dobu slušných triků, pří kterých jste si občas řekli "tak to jsem teda ve filmu ještě neviděl".
Bohužel (pro Turteltauba), dneska už ve filmu můžete vidět cokoliv, takže přítomnost oživlého ocelového ptáka, draka nebo vypouštění blesků z rukou nemůže být sama o sobě brána jako dostatečný důvod k návštěvě kina, obzvlášť když to všechno vypadá velmi digitálně.
Všichni ve filmu jsou tak nějak utahaní a znudění, včetně zlého kouzelníka Alfreda Moliny (který jako jediný má pár zábavných scén) a Jaye Baruchela (který byl tak legrační v Tropické bouři). Všichni ostatní (včetně dvou pohledných dam) jsou pouze nedůležité křoví.
Mohl bych také strávit značný čas rozebíráním scénáře, který je sice dementní, ale ne tak zábavně dementní jako třeba u Percyho Jacksona, jenom dementní a nezajímavý jakýmkoliv způsobem.
Celý film je samozřejmě pokusem Disneyho vytvořit si franchise a přetáhnout fanoušky Harryho Pottera, kteří budou od příštího roku nenasyceni. Good luck with that...
P.S: To, že je celý film oficiálně prezentován jako jakási zvrácená re-imaginace této desetiminutové animované klasiky (včetně chodících košťat a té hudby!), to je jen další testament doby vymknuté z kloubů, která šílí. A toho, že v Hollywoodu už fakt nevědí co by...
11.8.10
Recenze: Expendables - Postradatelní [The Expendables] - 70%
Nejprve něco o ději:
"Rated R for strong action and bloody violence throughout, and for some language."
Tolik o ději.
Režisér Sylvester Stallone do svého nejnovějšího filmu obsadil slavné hvězdy akčních filmů z 80. let (v čele se sebou samým) plus pár slavných současných řízků (wrestlerů apod.).
Děj je velmi stupidní a sloužící pouze k tomu, aby mohlo být nastoleno jakési velmi základní morální dilema a pak aby mohlo půl hodiny všechno létat do vzduchu a mohla stříkat krev. (Což samozřejmě není o nic horší děj než v podobnýh filmech v 80. letech.)
Hlavními hrdiny jsou Stallone a Statham, k tomu jim přicmrndává Rourke a Li a všichni ostatní jsou jen camea nebo rekvizity. Ono to ale moc nevadí, protože to, kvůli čemu tento film existuje, jsou akční scény a cool hlášky. A při těch je opravdu celkem jedno, kdo je říká a jestli je jeho postava dostatečně prokreslená nebo si aspoň pamatujeme její jméno.
Akce je (přes evidentně nijak značný rozpočet) natočena velmi slušně a (nepřekvapivě) hodně připomíná posledního Ramba. Těla se rozprskávají, střihy jsou divoké, zvukové efekty brutální, občas hezký digitální detail něčeho useknutého nebo něčeho někam zaraženého. Líbily se mi souboje ve wrestlingovém stylu, kterým kamera a střih dodaly správnou razanci.
Akční scény ovšem zabírají slabou třetinku filmu a ten zbytek není nijak slavný. Nostalgie z toho, že na plátně vidíme všechny ty legendární chlapíky / staříky nestačí (ale místy SKORO stačí, jako při scéně v kostele, kdy je vlastně úplně jedno, kdo co říká).
Pokusy o hlubší filosofii a nějaká ta morální dilemata sice nejsou zrovna směšné, ale rozhodně nejsou ničím zajímavé a psychologickou hloubku tomuto filmu nedávají ani zdaleka...
Výsledek je něco podobného jako Predátoři. Vzato kolem a kolem, Stallone natočil film, který dnes působí podobně zábavným dojmem, jakým působily akční filmy na své diváky před čtvrt stoletím, ale přitom nepůsobí tak dementně a nechtěně vtipně, jako dnes působí filmy z oné doby na dnešního diváka (ano, tato věta dává smysl). Takže vlastně odvedl překvapivě dobrou práci. Jenom bych byl rád, kdyby si nešlapal po štěstí nějakým dalším pokračováním nebo více pokračováními. Na toto téma už opravdu není co dál říct - pokud ovšem nepřemluví Van Dammea i Seagala současně!
"Rated R for strong action and bloody violence throughout, and for some language."
Tolik o ději.
Režisér Sylvester Stallone do svého nejnovějšího filmu obsadil slavné hvězdy akčních filmů z 80. let (v čele se sebou samým) plus pár slavných současných řízků (wrestlerů apod.).
Děj je velmi stupidní a sloužící pouze k tomu, aby mohlo být nastoleno jakési velmi základní morální dilema a pak aby mohlo půl hodiny všechno létat do vzduchu a mohla stříkat krev. (Což samozřejmě není o nic horší děj než v podobnýh filmech v 80. letech.)
Hlavními hrdiny jsou Stallone a Statham, k tomu jim přicmrndává Rourke a Li a všichni ostatní jsou jen camea nebo rekvizity. Ono to ale moc nevadí, protože to, kvůli čemu tento film existuje, jsou akční scény a cool hlášky. A při těch je opravdu celkem jedno, kdo je říká a jestli je jeho postava dostatečně prokreslená nebo si aspoň pamatujeme její jméno.
Akce je (přes evidentně nijak značný rozpočet) natočena velmi slušně a (nepřekvapivě) hodně připomíná posledního Ramba. Těla se rozprskávají, střihy jsou divoké, zvukové efekty brutální, občas hezký digitální detail něčeho useknutého nebo něčeho někam zaraženého. Líbily se mi souboje ve wrestlingovém stylu, kterým kamera a střih dodaly správnou razanci.
Akční scény ovšem zabírají slabou třetinku filmu a ten zbytek není nijak slavný. Nostalgie z toho, že na plátně vidíme všechny ty legendární chlapíky / staříky nestačí (ale místy SKORO stačí, jako při scéně v kostele, kdy je vlastně úplně jedno, kdo co říká).
Pokusy o hlubší filosofii a nějaká ta morální dilemata sice nejsou zrovna směšné, ale rozhodně nejsou ničím zajímavé a psychologickou hloubku tomuto filmu nedávají ani zdaleka...
Výsledek je něco podobného jako Predátoři. Vzato kolem a kolem, Stallone natočil film, který dnes působí podobně zábavným dojmem, jakým působily akční filmy na své diváky před čtvrt stoletím, ale přitom nepůsobí tak dementně a nechtěně vtipně, jako dnes působí filmy z oné doby na dnešního diváka (ano, tato věta dává smysl). Takže vlastně odvedl překvapivě dobrou práci. Jenom bych byl rád, kdyby si nešlapal po štěstí nějakým dalším pokračováním nebo více pokračováními. Na toto téma už opravdu není co dál říct - pokud ovšem nepřemluví Van Dammea i Seagala současně!
10.8.10
Recenze: Trik [Trick] - 70%
V Afghánistánu je unesen polský poslanec a je za něj požadováno vysoké výkupné. Vychcaní polští politici toho chtějí využít ke svému obohacení a rozhodnou se angažovat špičkového padělatele, toho času sedícího v polském chládku: Ten musí během dvou týdnů vyrobit šest milionů dokonale padělaných amerických dolarů (ve stodolarovkách) a za to mu bude zkrácen trest.
Pochopitelně se všechno zkomplikuje, všichni proti všem kují tajné plány a ty nevyjdou jak mají...
Trik je polský film, ale kdybychom pominuli polštinu (a občas poněkud legrační snahu o angličtinu), mohl by se po pár drobných změnách klidně vydávat za nějakou nízkorozpočtovou americkou polonezávislou záležitost. To znamená: Žádné přestřelky, žádné výbuchy, jenom dialogy a podrazáci proti podrazákům.
Triku by velice pomohlo, kdyby ho natočili lidé, kteří natáčeli a postprodukovali Kajínka (který je mu v ledasčems podobný a má shodou okolností premiéru současně). Trik je totiž zbytečně moc rozvláčný (rozhodně nečekejte hustotu překvapení a podrazů srovnatelnou s Dannyho parťáky) a velice by potřeboval agresivnější hollywoodskou hudbu a agresivnější hollywoodské kamerocviky, které by dokonale sedly k jeho skorohollywoodským kličkám a kvalitně skorohollywoodsky vykresleným postavám.
Škoda toho malého rozpočtu a/nebo příliš komorního stylu vyprávění, protože Trik má výrazě lepší scénář a režii než Kajínek a jeho hrdinové nás zajímají, protože mají pochopitelné motivace a cíle. Kdyby tvůrci tvrdili, že vznikl "na motivy skutečných událostí", věřil bych jim to mnohem spíše, než u Kajínka.
Pochopitelně se všechno zkomplikuje, všichni proti všem kují tajné plány a ty nevyjdou jak mají...
Trik je polský film, ale kdybychom pominuli polštinu (a občas poněkud legrační snahu o angličtinu), mohl by se po pár drobných změnách klidně vydávat za nějakou nízkorozpočtovou americkou polonezávislou záležitost. To znamená: Žádné přestřelky, žádné výbuchy, jenom dialogy a podrazáci proti podrazákům.
Triku by velice pomohlo, kdyby ho natočili lidé, kteří natáčeli a postprodukovali Kajínka (který je mu v ledasčems podobný a má shodou okolností premiéru současně). Trik je totiž zbytečně moc rozvláčný (rozhodně nečekejte hustotu překvapení a podrazů srovnatelnou s Dannyho parťáky) a velice by potřeboval agresivnější hollywoodskou hudbu a agresivnější hollywoodské kamerocviky, které by dokonale sedly k jeho skorohollywoodským kličkám a kvalitně skorohollywoodsky vykresleným postavám.
Škoda toho malého rozpočtu a/nebo příliš komorního stylu vyprávění, protože Trik má výrazě lepší scénář a režii než Kajínek a jeho hrdinové nás zajímají, protože mají pochopitelné motivace a cíle. Kdyby tvůrci tvrdili, že vznikl "na motivy skutečných událostí", věřil bych jim to mnohem spíše, než u Kajínka.
8.8.10
Ivan Fíla o scénáři ke Kajínkovi
Film Kajínek provází menší aférka, týkající se toho, že filmař Ivan Fíla tvrdí, že části scénáře byly nezákonně ukradeny z jeho sénáře, který před lety napsal. Překvapilo mě, že i ten nejbulvárnější tisk, jinak vděčný za každé vyklouznuté ňadro, nechal tuto aférku bez povšimnutí a byla pouze okrajově zmíněna v několika rozhovorech s tvůrci filmu, kteří všechno vehementně popírají (a mají pro to jisté argumenty) - viz např. zde.
Protože jsem na Ivana Fílu zcela náhodou narazil v jedné online diskusi a připadalo mi, že dostal v seriózníh médiích podstatně méně prostoru, než druhá strana, rozhodl jsem se udělat s ním malý rozhovor prostřednictvím e-mailu.
Následující odstavce tedy rozhodně nejsou nějakou vyváženou analýzou situace a nereprezentují žádné mé názory, nýbrž výhradně názory Ivana Fíly, a to bez jakýchkoliv úprav, redakčních nebo gramatických. Vše do posledního písmene zůstalo v původní podobě:
František Fuka: Mohl byste stručně popsat, jak probíhala vaše spolupráce s tvůrci filmu Kajínek a kdy a jakým způsobem skončila?
Ivan Fíla: Byl jsem osloven Petrem Jáklem ml. na Berlinale 2007 poté, co se jejich produkce rozešla s Filipem Renčem. Oslovil mne jako režiséra a scénáristu a přiznal, že mají problémy se scénářem. Poslal mi scénář, který se mi zásadně nelíbil. Zdůvodnil jsem jim proč. Je zajímavé, že ze stejných důvodů nefunguje jejich hotový film, alespoň z mého pohledu. Látkou jsem se zabýval už před tím, jelikož mne zajímalo pozadí celé kauzy. Navrhl jsem producentům Jáklům, že celý scénář napíši znovu a zcela jinak, podle mé představy. Vysvětlil jsem jim, že bych nešel cestou laciné senzace, která sází pouze na jméno Kajínek, nebo cestou čistě dokumentární, jelikož ta nefunguje dramaturgicky. Ta kauza je tak komplikovaná, že divák by se v ní nemohl orientovat. Šlo mi o film, který odhalí pozadí celé kauzy a ukáže na pravé viníky. Film v tradici Costy Gavrase nebo Jean-Pierre Melvilla, samozřejmě ale s mým rukopisem. Chtěl jsem diváka vyburcovat, pobouřit a ukázat mu, jak takový mechanismus politické moci funguje. Jáklové souhlasili. Uzavřeli jsme smlouvu a já začal rešeršovat a psát. Během psaní se stalo něco, co zásadně ovlivnilo celý další vývoj práce na scénáři. V místě, kde jsem psal, jsem byl zcela překvapivě kontaktován bývalými plzeňskými policisty vysokých hodností. Předložili mi fakta a záznamy, které do sebe zapadali a měli svoji vnitřní logiku. Nejen že odhalovali pravého vraha, ale i jeho pomocníky, ale celé pozadí kauzy, které se táhlo až do předrevoluční doby. Ten materiál byl tak explozivní, že jsem zahodil to, co jsem měl do té doby napsané a začal psát vše znovu. Nový scénář jsem pojmenoval Princip K., protože zde nešlo ani tak už o Kajínka, jako o celé pozadí zkorumpovanosti celého systému. Politiku, soudnictví, policii. Vše propojené jedno s druhým. Kajínek pouze jako nastrčená figurka, která měla ideální minulost, aby byla prezentována jako viník. Touto cestou jsem šel dál, samozřejmě, že i já pracoval s jistou dávkou umělecké licence, aby příběh do sebe zapadal a diváka upoutal. Scénář jsem nakonec ve 3. verzi předložil producentům Jáklům ke schválení. Ti byli nejdříve nadšeni a já s částí svého štábu začal pracovat na přípravách filmu, hlavně castingu, kde mi skvělým způsobem pomáhal divadelní režisér Jirka Havelka. Oslovil jsem několik herců, kteří si přečetli scénář a byli nadšeni. S architektem Pavlem Ramplé jsme začali dělat obhlídky lokalit. Vše se svolením producentů Jáklů a zadarmo (tím myslím režijní čast práce). Polovinu honoráře za scénář jsem dostal zaplacenou. Zbytek ne. Pak se ukázalo, že producenti nás obelhali a neměli žádné peníze. Nicméně 15.11.2007 se konala velkolepá oslava startu projektu Princip K. v pražském Palladiu, kde jsem byl prezentován médiím. Pouze 4 dny poté jsem dostal překvapivou výpověď s odůvodněním, že se zdráhám upravit scénář podle představ producentů. S tím naše spolupráce skončila. Okolnosti byly naprosto podivné a nelogické. Skoro jsem si až myslel, že v tom má prsty někdo jiný, kdo se bojí odhalení pozadí celé kauzy. Jáklův film mě v tomto podezření utvrzuje. Bylo mně sice nabídnuto, že si scénář ponechají, ale to jsem samozřejmě odmítl. Já i můj štáb (mnou vybraní lidé, ne lidé od Jáklů) jsme se cítili zneužiti a podvedeni, protože jsme do projektu investovali čas, energii a peníze. Došlo k mediální přestřelce a já se pak rozhodl, že si svůj scénář natočím sám. Produkci převzal Viktor Schwarcz. Roli Kajínka vzal Richard Krajčo, státní zastupitelku měla hrát Vilma Cibulková. V dalších rolích Vašek Neužil, Jarda Plesk, Marek Taclík, Mirek Donutil a další. Měli jsme i investory, kteří měli zájem o můj scénář, ne o scénář Jáklů. Získal jsem i německé koproducenty. Jáklové pak veřejně oznámili, že na mne podávají žalobu s tím, že svůj scénář nesmím natočit, protože práva na zfilmování Kajínkova příběhu vlastní oni. To byl samozřejmě nesmysl, jelikož v mém scénáři se jméno Kajínek nevyskytovalo a kauza byla veřejná, na tu se žádná práva udělovat nemohou. Naši investoři ale dostali strach z případných soudních sporů a doporučili, abychom se s Jákly dohodli. Chtěli také jen jeden film na toto téma, ne dva. Dohoda nebyla možná, naši investoři trvali ale na této dohodě, takže jsme posléze projekt vzdali. Jáklové pak žalobu stáhli a zaplatili mému právnímu zástupci veškeré výlohy, čímž dokázali, že žaloba měla hlavně fungovat jako strašák na naše investory a neměla žádné právní opodstatnění.
František Fuka: Chápu, že vaše smlouva s Jáklovými pravděpoodbně byla obsáhlá a nelze ji zde citovat. Ale pokud tvrdíte, že jste dostal zaplacenu polovinu honoráře, nemyslíte si, že to druhé straně dává přinejmenším morální právo jisté elementy vašeho scénáře použít?
Ivan Fíla: Zcela určitě nedává. Jáklové nebyli dle smlouvy oprávněni cokoli z mého scénáře použít. V případě, že by zaplatili celou částku za scénář a mou režijní práci na projektu (do doby vypovězení smlouvy), bylo by to o něčem jiném. To ale odmítli. Chtěli si scénář ponechat, aniž by ho celý zaplatili. Zbytek mi chtěli dát až k natáčení. Na to jsem nepřistoupil. Myslím, že právě v tomto období přišel Petr Jákl ml. na myšlenku film sám režírovat. Vím, že můj scénář se mu velmi líbil, což je i částečně písemně dokumentováno. Zřejmě šlo o to, jak mne z projektu vyšachovat. Proto ta celá jejich akce mého vyhození postrádá jakoukoli logiku. Přijít teď na veřejnost s tím, že jsem se během příprav několikrát "psychicky zhroutil" je naprosto nehorázná lež, která jen dokazuje, jaké praktiky jsou Jáklové schopni použít, aby dosáhli svých cílů. Koneckonců je tu 9 členů mého štábu, kteří mohou moje výroky dosvědčit.
František Fuka: Na Facebooku jste uvedl "Dokončil jsem porovnání distribuční kopie se svým scénářem a mohu jednoznačně dokázat, že tvůrci vykradli části mého scénáře". Jak si myslíte, že to můžete dokázat? Pokud najdete scenáristické elementy, které se shodují s vaším scénářem (a nejde o věci převzaté ze skutečných událostí), jak chcete dokázat, že jde o plagiát a nikoliv o náhodu? Je to opravdu natolik neoddiskutovatelná přesná shoda?
Ivan Fíla: Vycházím ze stavu, kdy jsem do projektu vstoupil. Ve scénáři, který mi byl předložen nebylo nic o mafiánských postavách v pozadí celé kauzy Kajínek. Tím mám na mysli hlavně právníka Doležala (Vladimír Dlouhý). Tuto postavu, která se u mne jmenovala Tomáš Arbes alias Mek jsem jednoznačně vymyslel já. Jáklové ji převzali a upravili si ji tak, aby to zdánlivě nevypadalo jako plagiát. I postava právníka, kterého hraje Boguslav Linda, šéfa advokátky Pokorové, je s celým svým temným pozadím převzata ode mne. Jáklové tento vztah pouze modifikovali (udělali z obou milence), ale nápad a vykreslení celého pozadí je ode mne. U mne se jmenuje vrah Frencl, u nich Bukowski. Ale ta souvislost a logika celého zákulisního vývoje je převzata ode mne a upravena. Další scéna, která je převzata z mého scénáře a upravena je mučení ženy. V mém scénáři je stejnými muži mučena žena podnikatele Balaka (ve skutečnosti podnikatel Vlasák). V Jáklově filmu je to zcela nesmyslně sestra Kajínkovy advokátky Pokorové (asi největší pitomost v celém filmu, naprosto přitažené za vlasy). Když to vezmu obrazně, tak Jáklové převzali moji linku mafiánského a policejního pozadí s celou svoji logistikou, okleštili ji o kresbu jednotlivých charakterů, vyloučili z ní politickou motivaci a s ní spojené postavy a zasadili do svého příběhu. To se dá jednodušše dokázat tím, že se porovná scénář, který měli k dispozici při mém vstupu do projektu, mým scénářem a konečnou distribuční kopií. Těch obšlehů je tam mnohem víc. Jsou to právě obšlehy, které nevycházejí z reality, nýbrž z mé fabulace nebo z mých dokumentů, které Jáklové neměli k dispozici a mých rešerší.
František Fuka: Těsně před první novinářskou projekcí (tj. koncem července) jste prohlásil, že jste získal film z internetu a tak zjistil, že tvůrci použili kusy vašeho scénáře. Můžete to s tím internetem nějak rozvést? Řekl bych, že se v celosvětových tajných internetech docela dobře vyznám, ale ani dnes (8. srpna) Jáklova Kajínka nikde online nenacházím.
Ivan Fíla: Nebylo to úplně tak těsně před novinářskou projekcí, nýbrž přibližně 10 dnů před tím. Nechci rozvádět, za jakých okolností jsem se k filmu dostal nebo byl na něj upozorněn. Ale i na to, že jsem ho viděl (bez posledního dílu) existují 4 svědci, kteří znali dopodrobna můj scénář a kteří film viděli se mnou. Byl to sice nekvalitní obrazový záznam, ale zcela dostačující na to, abychom poznali, že určité a zásadní obsahové elementy byly použity z mého scénáře. Proto jsem vyzval distributora filmu, aby tyto scény z distribuční kopie odstranil. Toto jsem si chtěl ověřit na novinářské projekci, na kterou jsem zcela určitě nepřišel, abych vyvolal nějaký skandál. Mimo jiné, je to paradoxní a úsměvné, ale na novinářskou projekci jsem byl oficiálně pozván. Pozvánku jsem dostal emailem od tiskového servisu společnosti JBJ Film. V mém příchodu jsem neviděl nic neobvyklého. Chtěl jsem pouze porovnat distribuční kopii se svým scénářem. To, že Jáklové mě nechali vyvést, nesvědčí zrovna o jejich suverenitě. Kdyby měli čisté svědomí, tak se zachovali určitě jinak.
František Fuka: Co hodláte dělat nyní, když tvůrci a producenti filmu evidentně neuvažují o nějakém vyjednávání s vámi?
Ivan Fíla: Vypsal jsem všechny detaily, kde poukazuji na plagiát a předávám svému právnímu zástupci. Nemohu posoudit, zda se dá distribuce filmu zastavit pomocí předběžného opatření. K tomu potřebuji právní stanovisko. Chci ale zdůraznit, že mým hlavním zájmem nejsou žádné vleklé soudní spory nebo uražená ješitnost. Chtěl jsem svou akcí hlavně upozornit na to, jak se Jáklové zachovali - myslím, že vykrádání scénářů by se nemělo trpět ani u nás jako nějaký kavalírský delikt - a co nám vlastně svým filmem zamlčují. Bojí se odhalit to, o čem ta celá kauza vlastně je. Tím chci samozřejmě veřejnost motivovat k tomu, aby si přečetla můj scénář, který je zveřejněn na www.jirikajinek.cz. Sám Kajínek ho svého času četl a napsal mi k tomu tři dopisy. Scénář se mu velmi líbil. Myslím, že po přečtení mého scénáře budou mnozí litovat, že nevznikl právě tento film. Určitě k těmto lidem nebudou patřit jisté osoby v Plzni a na policejním ředitelství v Praze, které se naivitě Jáklova filmu zřejmě v tichosti smějou.
František Fuka: Děkuji za rozhovor.
P.S: Odkaz na tento rozhovor zasílám i tvůrcům Kajínka, ale nerad bych, aby se to zde zvrhlo v sérii reakcí a kontra-reakcí. Rozumnému čtenáři jsou nyní jasná stanoviska obou stran a pokud obě strany tvrdí "Bylo to tak jak říkám a mám na to svědky", nějaká objektivní pravda může vyjít najevo až v průběhu případného soudu...
Protože jsem na Ivana Fílu zcela náhodou narazil v jedné online diskusi a připadalo mi, že dostal v seriózníh médiích podstatně méně prostoru, než druhá strana, rozhodl jsem se udělat s ním malý rozhovor prostřednictvím e-mailu.
Následující odstavce tedy rozhodně nejsou nějakou vyváženou analýzou situace a nereprezentují žádné mé názory, nýbrž výhradně názory Ivana Fíly, a to bez jakýchkoliv úprav, redakčních nebo gramatických. Vše do posledního písmene zůstalo v původní podobě:
František Fuka: Mohl byste stručně popsat, jak probíhala vaše spolupráce s tvůrci filmu Kajínek a kdy a jakým způsobem skončila?
Ivan Fíla: Byl jsem osloven Petrem Jáklem ml. na Berlinale 2007 poté, co se jejich produkce rozešla s Filipem Renčem. Oslovil mne jako režiséra a scénáristu a přiznal, že mají problémy se scénářem. Poslal mi scénář, který se mi zásadně nelíbil. Zdůvodnil jsem jim proč. Je zajímavé, že ze stejných důvodů nefunguje jejich hotový film, alespoň z mého pohledu. Látkou jsem se zabýval už před tím, jelikož mne zajímalo pozadí celé kauzy. Navrhl jsem producentům Jáklům, že celý scénář napíši znovu a zcela jinak, podle mé představy. Vysvětlil jsem jim, že bych nešel cestou laciné senzace, která sází pouze na jméno Kajínek, nebo cestou čistě dokumentární, jelikož ta nefunguje dramaturgicky. Ta kauza je tak komplikovaná, že divák by se v ní nemohl orientovat. Šlo mi o film, který odhalí pozadí celé kauzy a ukáže na pravé viníky. Film v tradici Costy Gavrase nebo Jean-Pierre Melvilla, samozřejmě ale s mým rukopisem. Chtěl jsem diváka vyburcovat, pobouřit a ukázat mu, jak takový mechanismus politické moci funguje. Jáklové souhlasili. Uzavřeli jsme smlouvu a já začal rešeršovat a psát. Během psaní se stalo něco, co zásadně ovlivnilo celý další vývoj práce na scénáři. V místě, kde jsem psal, jsem byl zcela překvapivě kontaktován bývalými plzeňskými policisty vysokých hodností. Předložili mi fakta a záznamy, které do sebe zapadali a měli svoji vnitřní logiku. Nejen že odhalovali pravého vraha, ale i jeho pomocníky, ale celé pozadí kauzy, které se táhlo až do předrevoluční doby. Ten materiál byl tak explozivní, že jsem zahodil to, co jsem měl do té doby napsané a začal psát vše znovu. Nový scénář jsem pojmenoval Princip K., protože zde nešlo ani tak už o Kajínka, jako o celé pozadí zkorumpovanosti celého systému. Politiku, soudnictví, policii. Vše propojené jedno s druhým. Kajínek pouze jako nastrčená figurka, která měla ideální minulost, aby byla prezentována jako viník. Touto cestou jsem šel dál, samozřejmě, že i já pracoval s jistou dávkou umělecké licence, aby příběh do sebe zapadal a diváka upoutal. Scénář jsem nakonec ve 3. verzi předložil producentům Jáklům ke schválení. Ti byli nejdříve nadšeni a já s částí svého štábu začal pracovat na přípravách filmu, hlavně castingu, kde mi skvělým způsobem pomáhal divadelní režisér Jirka Havelka. Oslovil jsem několik herců, kteří si přečetli scénář a byli nadšeni. S architektem Pavlem Ramplé jsme začali dělat obhlídky lokalit. Vše se svolením producentů Jáklů a zadarmo (tím myslím režijní čast práce). Polovinu honoráře za scénář jsem dostal zaplacenou. Zbytek ne. Pak se ukázalo, že producenti nás obelhali a neměli žádné peníze. Nicméně 15.11.2007 se konala velkolepá oslava startu projektu Princip K. v pražském Palladiu, kde jsem byl prezentován médiím. Pouze 4 dny poté jsem dostal překvapivou výpověď s odůvodněním, že se zdráhám upravit scénář podle představ producentů. S tím naše spolupráce skončila. Okolnosti byly naprosto podivné a nelogické. Skoro jsem si až myslel, že v tom má prsty někdo jiný, kdo se bojí odhalení pozadí celé kauzy. Jáklův film mě v tomto podezření utvrzuje. Bylo mně sice nabídnuto, že si scénář ponechají, ale to jsem samozřejmě odmítl. Já i můj štáb (mnou vybraní lidé, ne lidé od Jáklů) jsme se cítili zneužiti a podvedeni, protože jsme do projektu investovali čas, energii a peníze. Došlo k mediální přestřelce a já se pak rozhodl, že si svůj scénář natočím sám. Produkci převzal Viktor Schwarcz. Roli Kajínka vzal Richard Krajčo, státní zastupitelku měla hrát Vilma Cibulková. V dalších rolích Vašek Neužil, Jarda Plesk, Marek Taclík, Mirek Donutil a další. Měli jsme i investory, kteří měli zájem o můj scénář, ne o scénář Jáklů. Získal jsem i německé koproducenty. Jáklové pak veřejně oznámili, že na mne podávají žalobu s tím, že svůj scénář nesmím natočit, protože práva na zfilmování Kajínkova příběhu vlastní oni. To byl samozřejmě nesmysl, jelikož v mém scénáři se jméno Kajínek nevyskytovalo a kauza byla veřejná, na tu se žádná práva udělovat nemohou. Naši investoři ale dostali strach z případných soudních sporů a doporučili, abychom se s Jákly dohodli. Chtěli také jen jeden film na toto téma, ne dva. Dohoda nebyla možná, naši investoři trvali ale na této dohodě, takže jsme posléze projekt vzdali. Jáklové pak žalobu stáhli a zaplatili mému právnímu zástupci veškeré výlohy, čímž dokázali, že žaloba měla hlavně fungovat jako strašák na naše investory a neměla žádné právní opodstatnění.
František Fuka: Chápu, že vaše smlouva s Jáklovými pravděpoodbně byla obsáhlá a nelze ji zde citovat. Ale pokud tvrdíte, že jste dostal zaplacenu polovinu honoráře, nemyslíte si, že to druhé straně dává přinejmenším morální právo jisté elementy vašeho scénáře použít?
Ivan Fíla: Zcela určitě nedává. Jáklové nebyli dle smlouvy oprávněni cokoli z mého scénáře použít. V případě, že by zaplatili celou částku za scénář a mou režijní práci na projektu (do doby vypovězení smlouvy), bylo by to o něčem jiném. To ale odmítli. Chtěli si scénář ponechat, aniž by ho celý zaplatili. Zbytek mi chtěli dát až k natáčení. Na to jsem nepřistoupil. Myslím, že právě v tomto období přišel Petr Jákl ml. na myšlenku film sám režírovat. Vím, že můj scénář se mu velmi líbil, což je i částečně písemně dokumentováno. Zřejmě šlo o to, jak mne z projektu vyšachovat. Proto ta celá jejich akce mého vyhození postrádá jakoukoli logiku. Přijít teď na veřejnost s tím, že jsem se během příprav několikrát "psychicky zhroutil" je naprosto nehorázná lež, která jen dokazuje, jaké praktiky jsou Jáklové schopni použít, aby dosáhli svých cílů. Koneckonců je tu 9 členů mého štábu, kteří mohou moje výroky dosvědčit.
František Fuka: Na Facebooku jste uvedl "Dokončil jsem porovnání distribuční kopie se svým scénářem a mohu jednoznačně dokázat, že tvůrci vykradli části mého scénáře". Jak si myslíte, že to můžete dokázat? Pokud najdete scenáristické elementy, které se shodují s vaším scénářem (a nejde o věci převzaté ze skutečných událostí), jak chcete dokázat, že jde o plagiát a nikoliv o náhodu? Je to opravdu natolik neoddiskutovatelná přesná shoda?
Ivan Fíla: Vycházím ze stavu, kdy jsem do projektu vstoupil. Ve scénáři, který mi byl předložen nebylo nic o mafiánských postavách v pozadí celé kauzy Kajínek. Tím mám na mysli hlavně právníka Doležala (Vladimír Dlouhý). Tuto postavu, která se u mne jmenovala Tomáš Arbes alias Mek jsem jednoznačně vymyslel já. Jáklové ji převzali a upravili si ji tak, aby to zdánlivě nevypadalo jako plagiát. I postava právníka, kterého hraje Boguslav Linda, šéfa advokátky Pokorové, je s celým svým temným pozadím převzata ode mne. Jáklové tento vztah pouze modifikovali (udělali z obou milence), ale nápad a vykreslení celého pozadí je ode mne. U mne se jmenuje vrah Frencl, u nich Bukowski. Ale ta souvislost a logika celého zákulisního vývoje je převzata ode mne a upravena. Další scéna, která je převzata z mého scénáře a upravena je mučení ženy. V mém scénáři je stejnými muži mučena žena podnikatele Balaka (ve skutečnosti podnikatel Vlasák). V Jáklově filmu je to zcela nesmyslně sestra Kajínkovy advokátky Pokorové (asi největší pitomost v celém filmu, naprosto přitažené za vlasy). Když to vezmu obrazně, tak Jáklové převzali moji linku mafiánského a policejního pozadí s celou svoji logistikou, okleštili ji o kresbu jednotlivých charakterů, vyloučili z ní politickou motivaci a s ní spojené postavy a zasadili do svého příběhu. To se dá jednodušše dokázat tím, že se porovná scénář, který měli k dispozici při mém vstupu do projektu, mým scénářem a konečnou distribuční kopií. Těch obšlehů je tam mnohem víc. Jsou to právě obšlehy, které nevycházejí z reality, nýbrž z mé fabulace nebo z mých dokumentů, které Jáklové neměli k dispozici a mých rešerší.František Fuka: Těsně před první novinářskou projekcí (tj. koncem července) jste prohlásil, že jste získal film z internetu a tak zjistil, že tvůrci použili kusy vašeho scénáře. Můžete to s tím internetem nějak rozvést? Řekl bych, že se v celosvětových tajných internetech docela dobře vyznám, ale ani dnes (8. srpna) Jáklova Kajínka nikde online nenacházím.
Ivan Fíla: Nebylo to úplně tak těsně před novinářskou projekcí, nýbrž přibližně 10 dnů před tím. Nechci rozvádět, za jakých okolností jsem se k filmu dostal nebo byl na něj upozorněn. Ale i na to, že jsem ho viděl (bez posledního dílu) existují 4 svědci, kteří znali dopodrobna můj scénář a kteří film viděli se mnou. Byl to sice nekvalitní obrazový záznam, ale zcela dostačující na to, abychom poznali, že určité a zásadní obsahové elementy byly použity z mého scénáře. Proto jsem vyzval distributora filmu, aby tyto scény z distribuční kopie odstranil. Toto jsem si chtěl ověřit na novinářské projekci, na kterou jsem zcela určitě nepřišel, abych vyvolal nějaký skandál. Mimo jiné, je to paradoxní a úsměvné, ale na novinářskou projekci jsem byl oficiálně pozván. Pozvánku jsem dostal emailem od tiskového servisu společnosti JBJ Film. V mém příchodu jsem neviděl nic neobvyklého. Chtěl jsem pouze porovnat distribuční kopii se svým scénářem. To, že Jáklové mě nechali vyvést, nesvědčí zrovna o jejich suverenitě. Kdyby měli čisté svědomí, tak se zachovali určitě jinak.
František Fuka: Co hodláte dělat nyní, když tvůrci a producenti filmu evidentně neuvažují o nějakém vyjednávání s vámi?
Ivan Fíla: Vypsal jsem všechny detaily, kde poukazuji na plagiát a předávám svému právnímu zástupci. Nemohu posoudit, zda se dá distribuce filmu zastavit pomocí předběžného opatření. K tomu potřebuji právní stanovisko. Chci ale zdůraznit, že mým hlavním zájmem nejsou žádné vleklé soudní spory nebo uražená ješitnost. Chtěl jsem svou akcí hlavně upozornit na to, jak se Jáklové zachovali - myslím, že vykrádání scénářů by se nemělo trpět ani u nás jako nějaký kavalírský delikt - a co nám vlastně svým filmem zamlčují. Bojí se odhalit to, o čem ta celá kauza vlastně je. Tím chci samozřejmě veřejnost motivovat k tomu, aby si přečetla můj scénář, který je zveřejněn na www.jirikajinek.cz. Sám Kajínek ho svého času četl a napsal mi k tomu tři dopisy. Scénář se mu velmi líbil. Myslím, že po přečtení mého scénáře budou mnozí litovat, že nevznikl právě tento film. Určitě k těmto lidem nebudou patřit jisté osoby v Plzni a na policejním ředitelství v Praze, které se naivitě Jáklova filmu zřejmě v tichosti smějou.
František Fuka: Děkuji za rozhovor.
P.S: Odkaz na tento rozhovor zasílám i tvůrcům Kajínka, ale nerad bych, aby se to zde zvrhlo v sérii reakcí a kontra-reakcí. Rozumnému čtenáři jsou nyní jasná stanoviska obou stran a pokud obě strany tvrdí "Bylo to tak jak říkám a mám na to svědky", nějaká objektivní pravda může vyjít najevo až v průběhu případného soudu...
4.8.10
Recenze: Salt - 60%
Evelyn Saltová (Angelina Jolieová) je agentka CIA, které se jednoho dne přihodí nemilá událost: Přeběhlý ruský agent jí při výslechu prozradí, že v CIA je ukryt ruský agent, který má v New Yorku zabít prezidenta. A tento ruský špion se jmenuje "Evelyn Saltová".
-"Já se jmenuju Evely Saltová."
-"V tom prípadě jste ruský špion."
Oops...
Saltová se tedy vydává na cestu, přičemž po ní jdou úplně všichni a většina jich je zmatená, o co jí vlastně jde - jestli toho prezidenta chce opravdu zabít, nebo nedejbože ochránit svět před něčím ještě strašnějším než je zabití nějakého prezidenta.
(Všimněte si, že v traileru je šikovně useknuto "to kill the president of...", aby to vypadalo, že jde o amerického prezidenta a působilo to napínavěji, hohoho.)
Angelina Jolieová pozvolna přestává být prvoplánovitě sexy, ale je to pořád dobrá herečka a má na plátně slušnou autoritu. Prostě je vidět, že se Saltovou není radno vyjebávat.
Phillip Noyce pozvolna přestává být slavným akčním režisérem, ale tady dokazuje, že na to ještě má a nějakou tu napínavou honičku dokáže dát dohromady, aniž by působila přespříliš digitálně.
Pouze díky schopnostem Angeliny a Phillipa je tento film mírně nadprůměrný a není většinu času k smíchu. Jeho scénář je totiž dost špatný. Nebudu zde spoilerovat, ale když se dočkáte závěru filmu a vzpomenete si, co všechno jste předtím na plátně viděli, budete mít neodbytný pocit, že těch šťastných náhod bylo opravdu nějak moc, i kdyby Angelina měla LUCK 18 + bonus 2 za rty. V jednu chvíli se například Saltová převlékne za českého majora (opravdu majora, ne majorku!) a všichni jí (mu) to baští!
Takovéhle ptákoviny nevadí třeba u Skály, ale jsou na závadu u filmu, který by chtěl být thrillerem, možná dokonce politickým thrillerem. Film Salt totiž není nepřetržitá akce (ani zdaleka) a jeho značná část je vyplněna pátráním, dedukováním a piklemi, které dávají v průběhu filmu pramálo smyslu a po jeho skončení - obávám se - ještě méně.
Něco mi říká, že například tento akční thriller z Ugandy bude zábavnější:
-"Já se jmenuju Evely Saltová."
-"V tom prípadě jste ruský špion."
Oops...
Saltová se tedy vydává na cestu, přičemž po ní jdou úplně všichni a většina jich je zmatená, o co jí vlastně jde - jestli toho prezidenta chce opravdu zabít, nebo nedejbože ochránit svět před něčím ještě strašnějším než je zabití nějakého prezidenta.
(Všimněte si, že v traileru je šikovně useknuto "to kill the president of...", aby to vypadalo, že jde o amerického prezidenta a působilo to napínavěji, hohoho.)
Angelina Jolieová pozvolna přestává být prvoplánovitě sexy, ale je to pořád dobrá herečka a má na plátně slušnou autoritu. Prostě je vidět, že se Saltovou není radno vyjebávat.
Phillip Noyce pozvolna přestává být slavným akčním režisérem, ale tady dokazuje, že na to ještě má a nějakou tu napínavou honičku dokáže dát dohromady, aniž by působila přespříliš digitálně.
Pouze díky schopnostem Angeliny a Phillipa je tento film mírně nadprůměrný a není většinu času k smíchu. Jeho scénář je totiž dost špatný. Nebudu zde spoilerovat, ale když se dočkáte závěru filmu a vzpomenete si, co všechno jste předtím na plátně viděli, budete mít neodbytný pocit, že těch šťastných náhod bylo opravdu nějak moc, i kdyby Angelina měla LUCK 18 + bonus 2 za rty. V jednu chvíli se například Saltová převlékne za českého majora (opravdu majora, ne majorku!) a všichni jí (mu) to baští!
Takovéhle ptákoviny nevadí třeba u Skály, ale jsou na závadu u filmu, který by chtěl být thrillerem, možná dokonce politickým thrillerem. Film Salt totiž není nepřetržitá akce (ani zdaleka) a jeho značná část je vyplněna pátráním, dedukováním a piklemi, které dávají v průběhu filmu pramálo smyslu a po jeho skončení - obávám se - ještě méně.
Něco mi říká, že například tento akční thriller z Ugandy bude zábavnější:
3.8.10
Robert, Žanet a Klára vás naučí základům filmového řemesla
Toto shrnutí není k dispozici. Příspěvek zobrazíte kliknutím
sem.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)