Bollywood -> Hollywood -> Peklo

Přísahám, že celá tato story je skutečná, přestože vypadá jako sofistikovaný filmový humor. Výsledný film jsem neviděl, ale na úžasnosti této story to nic nemění.

Existuje indická superhvězda (mužského pohlaví) jménem Hrithik Roshan. Jeho specialitou jsou muzikály:



...a akční velkofilmy / muzikály:



Obzvláśť doporučuji druhý citovaný film Krrish, který je něco jako Superman, ale "mnohem víc Superman" (asi jako když vietnamský Adidas je "mnohem víc Adidas", protože má víc proužků). A kromě indických songů obsahuje výbornou (bez legrace!) instrumentální hudbu pražského symfonického orchestru!

Hrithik Roshan se stejným týmem (jeho otec producent, jeho strýc skladatel plus několik dalších příbuzných) natočil nedávno nový megahit, film Kites:



Tento film se tolik líbil Brettu Ratnerovi, že z něj vyrobil americkou verzi: Vystříhal všechny songy (takže film má 90 minut místo 130), změnil instrumentální hudbu, přestříhal akční scény, dodal švih! Výsledek půjde do amerických kin pod názvem Brett Ratner's Kites: The Remix (všímejte si rozdílů v trailerech):



Bonus na závěr: Hlavního megapadoucha hraje Kabir Bedi (Sandokan) - v posledním traileru v 1:11.

Tímto se osud Hollywoodu naplnil a vesmír může implodovat.

Vox Populi: Blbý dotaz

Čtenářský dotaz k recenzi Paranormal Activity:

promionte mam blbý dotaz je to podle skutečnosti mislim pochopitleně to na tý kamaře jestli tomu věříte ...já ne ....! :)mnoje možné ž někdo něco natočí na kameru trochu si stm pohraje v kompu počká rok dva dá to réžovi > stoho udělá pobnej film ? může to tak fungovat ? díkkk :D;)

Co byste na to odpověděli vy? Já si myslím, že rozhodně ano.

The Matrix, verze 0.1

V roce 1988 vznikl československý film "Človeče, nehnevaj sa" (režie Marian Urban), který kombinoval dokument se sci-fi. V "daleké budoucnosti" (t.j. v roce 2008) si v něm "staré počítače" (t.j. z 80. let) pomocí stroje času zavolají své bývalé majitele (tzn. skutečné československé počítačové geeky z 80. let, včetně mé maličkosti) a nechají je ve virtuální realitě (tj. na bratislavském smetišti) diskutovat o smyslu života a možnostech výpočetní techniky. Nakonec se vzbouří proti svému majiteli (počítače, ne ti geekové) a zavřou ho v bytě.



Celý dvacetiminutový film je možno si objednat na DVD k nekomerčnímu použití ze Slovenského filmového ústavu za 8 Euro.

UPDATE: Video odstraněno, dokud se SFÚ nevyřeším právo zveřejnit ukázku...

Recenze: Sex ve městě 2 [Sex and the City 2] - 20%

Sex ve městě 2 je film zaměřený především na ženy. Já nejsem žena. Proto si nejdříve přečtěte recenzi Aleny Prokopové.

Recenze Aleny Prokopové je ale neférově pozitivní, protože jde o ženu!

Moje recenze je férová a objektivní, proto obsahuje věci nevhodné pro mládež a můžete si ji přečíst po kliknutí na tento odkaz.

Recenze: Precious [Precious: Based on the Novel Push by Sapphire] - 70%

Precious (Gabourey Sidibeová) nemá úplně šťastný život... Vlastně, to není úplně přesné. Ale jaké slovo byste použili pro situaci šestnáctileté černé holky, která váží asi 150 kilo, je skoro negramotná, žije v chudinské čtvrti s nezaměstnanou matkou, která ji tluče a sexuálně zneužívá? Kromě toho Precious čeká druhé dítě se svým otcem, který ji sexuálně zneužíval od jejích tří let. A ještě jedna drobnost: Celá rodina je HIV pozitivní.



Film Precious vznikl podle autobiografické knihy. Pointa příběhu spočívá v tom, že hrdinka dostane nabídku: Začít navštěvovat zvláštní školu, která ji umožní dohnat své vrstevníky. A hrdinka do toho jde, i když jí hází klacky pod nohy matka i zbytek světa.

Ústřední story tudíž nijak příliš zajímavá není (jde opravdu jen o to, zda se hrdinka dokáže rozhodnout a zpřetrhat vazby s monstrmatkou). Zajímavé jsou především jednotlivé výjevy z jejího života, protože podobn výjevy jsem nikdy nezažil a pevně doufám, že nikdy nezažiju. Některé jsou tak neuvěřitelně depresivní, že už jsou skoro legrační. Například toto je téměř kompletní rozhovor, který Precious vede se svou matkou, kterou několik měsíců neviděla:

• Matka: Táta umřel. Měl AIDS.
• Dcera: Ty ho máš taky?
• Matka: Nemám.
• Dcera: Určitě ne?
• Matka: Určitě ne, protože mi to nikdy nedělal do prdele.
• Dcera: Zajdi k doktorovi

Všichni předvádějí slušné herecké výkony (i Mariah Carey v roli úřednice sociálky) a dialogy v gramaticky velmi pochroumané (a sprosté) angličtině jsou tak kvalitní, že mě z nich skoro bolely uši.

Trochu zvláštní jsou občasné výlety do představivosti hlavní hrdinky (která si například představuje, že je superhvězda nebo postava ve Felliniho filmu) - nepřišlo mi, že by se to příliš hodilo do drsné reality zbytku filmu ani že by to s ní bylo v nějakém působivém kontrtastu.

Knižní předloha možná bude zajímavější. Film pouze "není špatný".

Recenze: Rozchod [Partir] - 70%

Suzanne (Kristin Scott Thomasová) je žena bohatého podnikatele. Mají spolu dvě skoro dospělé děti a nejsou zrovna šťastní. Ale také ne nešťastní. A pak se najednou padesátiletá Suzanne naprosto bláznivě zamiluje do Ivana, nekvalifikovaného dělňase, který jim vyklízí kůlnu. Opustí manžela i děti a začne žít s Ivanem, ale manžel chce, aby se k němu vrátila a začne vyvíjet nejrůznější tlaky, aby ji k tomu donutil (pro začátek jí zablokuje kreditní karty a pak se to už jen stupňuje).



Zdalka nejlepší na filmu je výkon Kristin Scott Thomasové, která nám předvádí, jaké šílené věci dokáží ženy provádět, když na ně po letech přijde láska. Můj úvodní odstavec zdaleka nepopisuje všechno, co hrdinka provede. Provede takové šílenosti, že proti tomu její násilnický a vydírající manžel působí téměř jako klaďas. Manžel i milenec (kterého hraje Sergi López, zlý kapitán z Faunova labyrintu) jsou ve srovnání se Suzanne vlastně jen jednoduché figurky, chtělo by se dokonce říci "rekvizity", které mají téměř telenovelový jasně definovaný model chování a toho se od počátku do konce drží. 90 procent veškerého zajímavého vývoje a chování předvádí Suzanne a kdybych nevěděl, že film režírovala žena, došlo by mi to velmi záhy samo od sebe.

Suzanne, která je ochotna kvůli vidině lásky opustit pohodlný život a nakonec i překročit zákon a zničit život sobě i jiným lidem (včetně svých dětí), je vrcholně tragickou postavou a stojí kvůli ní za to tento anti-Sex-ve-městě vidět. A pak si říct, že vás snad nikdy v životě nic podobného nepotká, ať budete vy nebo někdo ve vašem okolí jakkoliv zamilovaní.

Je škoda, že podobně zajímavě nebyly vykresleni dva mužští hrdinové a že film končí ve chvíli, kdy mě začalo enormě zajímat, co bude dál. Ale možná je to tak lepší, protože ať bylo dál cokoliv, byl to už úplně jiný žánr a dobře to dopadnout nemohlo...

Volit budete sami. Doc Alliance vás chce jen inspirovat.

Dokumentární portál (nebo co to je) Doc Alliace vám nabízí online zdarma legálně ke zhlédnutí několik více či méně zajímavých dokumentů z nedávné české historie. Pouze do 30. května!

Napadlo vás někdy, že "tenis" se rýmuje s "penis" i s "klitoris"?

A "robiť" se rýmuje se "zabiť"!

Každopádně, je čas na zahraniční kulturu (NSFW pokud váš šéf zná cizí jazyky).

Recenze: Hachiko: A Dog's Story - 70%

Richard Gere najde psa, ujme se ho, vychová ho, pak umře (Gere), a pes na něj 10 let čeká na nádraží, až taky umře. Konec.

Americký trailer je naprosto kreténský, takže zde máte japonský, který je kreténský o něco méně, ale zase obsahuje Japan pop...



Tento film z loňského roku, známý také jako Hachi nebo Hachi: A Dog's Tale, šel v USA přímo na DVD a ani u nás ho neuvidíme v kinech, takže si ho musíte opatřit jinak.

Jeho námět je neuvěřitelně triviální a vychází (vzdáleně) ze skutečného příběhu, který se odehrál v japonsku ve 30. letech minulého století (a byl v Japonsku už několikrát zfilmován).

Richard Gere, milovník všeho japonského, produkoval tuto "zamerikanizovanou" verzi, kterou režíroval Lasse Hallström. To se ukázalo být jako velmi šťastný tah, protože Hachiko překonal většinu mých očekávání a je tak dobrý, jak jenom nízkorozpočtový komorní příběh o psovi a pánovi může být. A to prosím nesnáším Richarda Gerea a nejsem nijak výrazným fanouškem obecných psů (jenom těch malých a legračních) - a akita inu je dost velký pes.

Film je samozřejmě slzopudný téměř od začátku do konce a je jasné, že "takhle to doopravdy být nemohlo a pokud ano, musela to být náhoda, protože psi tyhlety věci nechápou". Samozřejmě. Ale Gere (producent) a Hallström si naštěstí nekladli žádné vyšší cíle a natočili přesně to, co natočit měli a přesně tak, jak to natočit měli.

Skoro tak dobré jako Marley a já (který si přecejen dovolil klást i nějaké ty trochu vyšší cíle).

P.S: Znovu upozorňuji: Tento film nepůjde v našich kinech.

Ultimativní český film o dobru a zlu!

Další úžasná videa, písničky a obrázky jsou zde na autorově blogu.