9.5.12

Recenze: Líbáš jako Ďábel - 30%

[Z presskitu distributora] Příběh volného pokračování romantické komedie Líbáš jako Bůh začíná ve chvíli, kdy staré manželské svazky jsou definitivní minulostí a Helena s Františkem se pokoušejí začít nový život. Ovšem pouto s tím bývalým nelze zpřetrhat jen tak jednoduše. Stále je tu vaše rodina, vaše okolí a vaši dřívější partneři do společného soužití nutně patří.

Helenin bývalý manžel, úspěšný spisovatel Karel se sice konečně odstěhoval ze společné domácnosti, může žít naplno svůj život svůdníka, ale začíná zjišťovat, že mu cosi chybí. Na Františkovu exmanželku Bohunu, energickou dámu, zvyklou vše řídit, pak situace dopadá ještě tíživěji. Oba hledají cesty, jak partnery znovu získat pro sebe.

František s Helenou zvolí z nastalé situace jediné rozumné východisko – rozhodnou se být chvíli sami a daleko, a tak vyrážejí na romantickou exotickou dovolenou do Maroka. Ale i zde je dostihnou nejen potíže, ale i jejich bývalí partneři, kteří ve Františkových a Heleniných cestovních lapáliích, k nimž patří ztracená zavazadla, ukradené doklady a řada dalších problémů, vidí příležitost, jak se vrátit do jejich života. Pro náš pár teprve teď nastává opravdová zkouška jejich vztahu.



Oficiální presskity jsou velmi užitečné. Jednak si v nich přečtete veselé historky z natáčení a druhak se v nich dozvíte, co vlastně tvůrci chtěli natočit a můžete si v případě psychedeličtějších filmů udělat lepší obrázek o tom, nakolik se jim to povedlo nebo nepovedlo. V tomto presskitu se například píše, že Karel (Bartoška) by se chtěla vrátit ke své exmanželce (Kamila Magálová), protože "mu něco chybí", ale ve filmu není jediná scéna, ze které by něco takového vyplývalo! Bartoška nikdy Magálové neřekne "chci se k tobě vrátit", vesele si dál klátí mladé (relativně) kusy a s Magálovou se jen žertovně a naprosto nevinně pošťuchují, podobně jako se třeba já žertovně pošťuchuji s expřítelkyněmi, ke kterým se nechci vrátit.

I tentokrát platí většina toho, co jsem napsal v recenzi Líbáš jako Bůh. I tentokrát je film řemeslně kvalitní (kamera, hudba), a celkově je velmi dobře produkovaný. Jeho podstatná část se odehrává v Maroku a natáčelo se opravdu v Maroku, takže scény skutečně vypadají jako z Maroka, vystupují v nich Maročané, a je se v nich na co koukat (z čistě turisticko - přírodopisně - architektonického hlediska). Především Maroko může za to, že je Ďábel o trochu lepší, než Bůh (což ostatně není žádná novinka).

Toto foto z natáčení není fotomontáž!

I tentokrát platí, že scénář a režie jsou produktem někoho, kdo se pohybuje ve zcela jiném vesmíru a uvažuje zcela jinak, než já. A tento tvůrce (Marie Poledňáková) natočil film, který se pravděpodobně trefuje do vkusu lidí, se kterými se stýká a kamarádí, a naplňuje jejich tajná přání a sny.

Proto ve filmu vystupují postarší hrdinové, kteří jsou jakoby "z lidu" (učitelka, řidič záchranky) a mají charakterové vady "lidu", ale přitom se vyjadřují sofistikovaněji, bydlí  v katalogově dokonalých domácnostech, létají si ze dne na den do Maroka, protože se jim zachce, a odtud mezi romantickými procházkami telefonují kamarádům do ČR a dlouze se s nimi vybavují o milostných trablech (Vodafone roaming zóna 2 - 30,26 Kč za minutu s DPH).

Jako předchozí film velmi připomínal Sex ve městě (celovečerní), tak tento film velmi připomíná Sex ve městě 2 a jeho nezápletku s výletem do Abú Zabí. V mých očích je ale Líbáš jako Ďábel lepší než Sex ve městě 2, neboť v něm místo nechutné americké precizní vykalkulovanosti spatřuji jakousi téměř roztomilou autenticky českou nemotornost, kterou jsem si pamatoval ze špatných německých komedií ze 70. a 80. let minulého století. (Takže na přebal připravovaného DVD teď můžou napsat "Lepší než Sex ve městě 2! --František Fuka".)

Film obsahuje pár scén ze zcela jiného universa. Kromě celé dějové linie s Langmajerem a Boudovou, která nemá naprosto žádnou souvislost se zbytkem filmu (a obávám se, že je v něm jen proto, aby se mohl na plátně vysvléknout někdo, u koho to ještě nepůsobí odpudivě), je to například scéna, ve které si Kaiser v baru v Casablance spontánně sedne ke klavíru a začne hrát a se strašným přízvukem zpívat "As Time Goes By". Představa, že by se množina cílových diváků této komedie Marie Poledňákové nějak protínala s množinou diváků, kteří pochopí pointu této scény, je pro mě buď velice veselá, nebo velice strašidelná.

Línáš jako Ďábel - plakát


Takových krystalických WTF scén je ale ve filmu málo. Většina se ho nese v nijak nevzrušených kolejích, které jsou víceméně předvídatelné, víceméně nesmyslné a především se v nich nikdo z hrdinů nechová jako člověk.

Tím nemám na mysli, že hrdinové filmu mají jiné priority a světové názory, než například já. Tím myslím skutečnost, že se žádná z postav nechová jako žádný skutečný člověk jakékoliv kultury a vyznání v jakékoliv části soudobého civilizovaného světa. Postavy se na sebe zlobí, udobřují, rozcházejí a scházejí, a nejen, že k tomu většinou nemají žádný důvod, ale zhusta jsem si ani nevšiml toho, že se postavy rozešly nebo zamilovaly! Proč je například po návratu z Maroka Kaiser na Magálovou najednou naštvaný a nekomunikuje s ní, když se tam staly věci, které by měly jejich krásný milostný vztah pouze utužit? Je to jako kdyby Poledňáková dostala nápad na zajímavou (dle ní) scénu, která by se mohla odehrát, kdyby se X a Y rozešli, tak jsou prostě najednou v příští scéně X a Y rozejití.

Ovšem už samotná skutečnost, že si kladu takovéto otázky, je znamením, že jsem se lapil do pasti. Líbáš jako Ďábel je film, u kterého si nesmíte klást otázky, protože na ně neexistují odpovědi, podobně jako se u Armageddonu nesmíte ptát, jestli by takto velká nálož skutečně roztrhla meteor velikosti Texasu přesně vejpůl a odmrštila obě půlky stranou od Zeměkoule... Bohužel, v Líbáš jako Ďábel nejsou žádné honičky, akční scény a výbuchy, které by nám daly zapomenout na zmíněné nesmysly.

Ale to by se mohlo a mělo změnit. V případě úspěchu tohoto filmu navrhuji natočit Líbáš jako Ďábel 2 jako crossover s globálním appealem, něco ve stylu Avengers:

p_2012-05-09_15-36-31

Vlastně, měl jsem dojem, že ke konci Líbáš jako Ďábel se objevilo něco, co mělo vypadat jako akční scéna, ale doufám, že se mi to jen zdálo...

Marii Poledňákové je 71 let. Vysvětluje to něco? Omlouvá to něco? Ridley Scott je o čtyři roky starší a na jeho filmech se to tímto způsobem neprojevuje...

8.5.12

Recenze: Útěk z MS-1 [Lockout] - 50%

Na kosmické vězeňské stanici MS-1 (na oběžné dráze kolem Země) je pěkně živo. Vězňové se totiž vzbouřili a vzali si jako rukojmí prezidentovu blonďatou prsatou dceru (Maggie Graceová). Jedinou šanci na její záchranu představuje hardcore agent Snow (Guy Pearce), který byl právě obviněn z vraždy (samozřejmě neprávem) a je mu nabídnuta svoboda, pokud prezidentovu dceru zachrání.


Luc Besson v posledních letech natáčí blbosti. Natáčel blbosti už v době, kdy se snažil dělat, že to blbosti nejsou (Angel-A) a pokračuje v tom dnes, kdy už se nestydí za to, že natáčí (režíruje a produkuje) blbosti. A některé ty blbosti jsou docela fajn (například 96 hodin).

Problém filmu Útěk z MS-1 je v tom, že tvůrci (Besson a dva neznámí režiséři) neměli jasno v tom, jaký druh blbosti natáčejí.

Není pochyb o tom, že z hlediska scénáře jde o blbost nejhrubšího zrna, kdy celá implementace konceptu vesmírného vězení se zmraženými vězni nemá nejmenší smysl, nemluvě o bezostyšném potírání zákonů pravděpodobnosti, gravitace a zachování energie (někdo vyskočí na oběžné dráze z kosmické stanice a za necelou minutu v pohodě přistává uprostřed města, protože nezapomněl na padák). Obzvlášť vydařené jsou striktní bezpečnostní protokoly, pečlivě navržené přesně tak, aby je mohl překonat jeden chlapík s malou střelnou zbraní. Na tom ale není nic špatného, neboť leckterý Bruckheimer a/nebo Bay dokázal z podobných námětů udělat velmi kvalitní blbosti (Skála, Con Air, první Transformers), s cool hrdiny, cool hláškami a cool akčními sekvencemi.

Některé věci jsou vydařené jako v těch lepších kouscích od Bruckheimera a/nebo Baye. Hláškující Pearce je fajn. Většina psychedelických recidivistů je fajn. Triky jsou většinou fajn. Když ve filmu nějaké jsou.

Čímž se dostáváme k tomu, že polovina filmu je méně vydařená a připomíná filmy Stevena Seagala z doby těsně před tím, než skončila jeho kino kariéra (např. Na pokraji smrti) a po skončení jeho kino kariéry. Je to především tím, že film byl laciný. Takže triků v něm moc není a oscilují mezi slušnými (vnější záběry kosmické stanice) a "něco z PlayStationu 2" (úvodní motorková honička). Většinu snímku se po několika stejných chodbách stanice prohání asi 20 vězňů, kteří mají reprezentovat několik set tisíc svých kolegů, a o něčem si nudně povídají. Nebo jich bylo rozmraženo jen několik desítek? To je jedna z věcí, které mi nebyly jasné. Ale v tomto filmu se nesmíte snažit udělat si jasno v ději, protože to nejde.

Kromě toho je úplně strašná hlavní ženská hrdinka (prezidentova dcera) a několik dalších herců - především těch pár, kteří nemají být vraždící psychopati.

Prostě, polovina filmu není zábavná tím, jak je cool, ale nechtěně zábavná tím, jak je trapná, laciná, nudná a celkově nepodařená.


Drobná zajímavost pro mě spočívala v tom, že film má (náhodné?) paralely s videohrou "Resident Evil 4", ve které je hlavní hrdina velmi podobný týpek (dokonce s podobným oblečením) a také s sebou tahá blonďatou retardovanou prezidentovu dceru. Bohužel, v Útěku z MS-1 nejsou žádní zombies (ani Los Ganados).

7.5.12

Recenze: Temné stíny [Dark Shadows] - 30%

Johnny Depp v novém filmu Tima Burtona jako upír , který byl 200 let pohřbený a probouzí se v roce 1972, aby se znovu ujal svého panství a vyřídil si účty s nesmrtelnou čarodějnicí, která ho zaklela (Eva Greenová).


Deppův Barnabas Collins je hlavním hrdinou příběhu, ale rozhodně ne jediným. Kromě něj v rozlehlém sídle žijí ještě tito lidé, kteří všichni mají něco, co by se dalo označit za "hlavní role". Přitom ale téměř všichni z nich jsou ve filmu zbyteční.


OK, máme tu Barnabase a máme tu čarodějku (ta v červeném), která se za 200 let vypracovala na de facto vládkyni města. Mezi nimi je jasně definovaný konflikt, zkomplikovaný tím, že čarodějka Barnabase miluje (jím neopětovaná láska je důvodem, proč ho zaklela). Z toho by se dal udělat slušný celovečerní film, ať už drama nebo komedie. Čarodějka je ale dobré tři čtvrtiny filmu zcela mimo děj a místo ní se koukáme na obyvatele panství Collinwood:

  • Ten chlapeček má nějaké mentální problémy a občas se převléká za strašidlo. Nic jiného celý film neudělá.
  • Chloe Moretzová hraje velmi sexy a velmi pedofilně vyhlížející ratolest, která ignoruje rodiče. To je veškerá její role v tomto filmu. Ignoruje rodiče a poslouchá hudbu.
  • Helena Bohnam Carterová hraje doktorku, která se má starat o Chloe a toho chlapečka. Nikdy ve filmu neuvidíme, že by to dělala. Místo toho nabídne Deppovi, že z něj udělá člověka tím, že mu bude transplantovat krev.
  • Michelle Pfeifferová hraje paní domu, která... je paní domu.
  • To děvče s velkýma očima (čtvrtá fotka zleva) přijede na začátku filmu do sídla Collinsových, protože má dělat chůvu tomu chlapečkovi. Kromě toho vypadá přesně stejně jako Barnabasova láska, kterou před 200 lety zabila čarodějka. Z úvodních scén to vypadá, že ona bude hrát tu nejhlavnější roli v příběhu. Omyl Po seznámení s Deppem (který je z ní u vytržení) na polovinu filmu zcela zmizí (tedy, je celou dobu na zámku s ostatními, ale neobjeví se v žádné podstatné scéně).
  • Ten předposlední je sluha, který občas uklízí a jinak nic nedělá.
  • A ten poslední chlapík je zřejmě hlava celé rodiny, ale možná taky ne. Už si to nepamatuji, protože celý film neudělal vůbec nic, co by nějak souviselo s dějem.
No a ke konci filmu se najednou ukáže, že některé z těchto postav mají strašlivá tajemství, která jsme se měli ale spíš dozvědět hned na začátku a pak sledovat nějakou zápletku, která je kolem nich vystavěna. Takhle to vypadá jako televizní pilot, který je vlastně o ničem, jen nám představí postavy a má nás natěšit na další díl seriálu. (Což možná celé byl záměr, viz dále.)

Svou spoustou postav (většinou nezajímavých) Temné stíny dost připomínají Burtonův film Mars útočí! Ten se ale dal přežít podstatně lépe díky spoustě triků, spoustě úplně šílených nápadů a díky spoustě humoru (byť ten humor byl naprosto infantilní a ne vždy vtipný).

I v Temných stínech je občas humor. Rozhodně ho ale není taková kadence a kvalita, jak by se mohlo zdát z traileru (řekněme, že v traileru je přibližně polovina všech slušných vtipů z filmu). Překvapivě dlouhé konverzační scény plynou bez jediného slušného vtipu a dlouho, dlouho se zcela vážně mluví o pomstě, lásce a rybolovu. A když k humoru dojde, je povětšinou velmi infantilní a groteskový. Nikoliv temný humor s vážnou tváří jako ve Sweeney Toddovi. Ani skutečnost, že se film odehrává v 70. letech, není využita vůbec k ničemu, s výjimkou několika vtipů s hipíky a oldies na soundtracku.

A ty další věci? Triky a šílené nápady? Nějaké trikové scény ve filmu jsou a je hezké dívat se na kulisy zámku. (Hodně mi připomínal kulisy atrakce "Haunted Mansion" v Disneylandu. Vlastně mi je připomínal víc, než Disneyův film Haunted Mansion.) Šílené nápady se pak odehrávají na konci filmu, kdy se (zcela nelogicky a bez souvislosti s čímkoliv) ukáže, že někdo je vlkodlak, někdo byl v blázinci, někdo má kůži z porcelánu a dům žije. To už je ale pozdě na to, aby se tím něco zachránilo. Na dvouhodinový film je toho všeho strašně málo a většina filmu pozůstává z toho, že se v různých částech zámku setkávají postavy, které nás nezajímají a povídají si o věcech, které nás nezajímají.

V osmdesátiminutovém filmu by se to dalo překousnout, ale při téměř dvouhodinové stopáži jsem se musel několikrát ze všech sil snažit, abych neusnul. To se mi na filmu Tima Burtona opravdu ještě nestalo.

To všechno může nějak souviset se skutečností, že film je natočen na motivy více než tisícidílného televizního seriálu ze 60. a 70. let (zde je pilotní díl, včetně autentických dobových reklam), což byl zajímavý pokus o gotický horor ze současnosti (tehdejší) a neobsahoval žádný humor (záměrný). Zde je shrnutí jeho prvních 209 dílů (v těch ještě není Barnabas Collins), které dává přibližně stejný smysl jako nový film Tima Burtona. U soap opery bylo možná pochopitelné, že má tucet hlavních postav a půl tuctu prolínajících se dějových linií. Je také možné, že diváci, kteří seriál znají, se budou bavit různými odkazy na něj, které ve filmu najdou. To je ale chudákovi Čechovi prd platné...

Temné stíny bych se nezdráhal označit za katastrofu. Možná první skutečnou vysokorozpočtovou megalomanskou katastrofu ve filmografii Tima Burtona (i u Planety opic jsem se bavil víc). Doporučuji dělat, jako by tento film neexistoval, a čekat na další opravdový Burtonův film.

6.5.12

iDnes = iPřed13Lety?

Vím, že se některým z vás nelíbí mé posty z kategorie "medialni_mrdky", ale prostě cítím nějaký vyšší mravní princip, který mě nutí na tohle poukazovat a doufat, že se z toho časem někde nějak vyvodí nějaké důsledky a naše novinařina začne fungovat trochu jako novinařina. Já vím, jsem naivní...

Superhit pro dnešní den pochází ze stránek iDnes.cz, což by mělo teoreticky být seriózní, nebulvární zpravodajství.

Včera (5. května 2012) tam vyšla tato aktuální zpráva o sebevraždě nadaného britského studenta. Jako její autor je uveden Tomáš Šťástka (UPDATE: V tuto chvíli už je změněna, její originál najdete níže v tomto blogpostu).

Mám trochu problém už s tím, že všechny informace a citáty v článku na iDnes jsou převzaty z tohoto článku na Independent.co.uk, a že je tudíž diskutabilní, zda Tomáš Šťástka je skutečně autor článku, nebo jen překladatel.

Hlavní "terno" ale spočívá v tom, že původní "inspirativní" britský článek vyšel v prosinci 1998! Před více než 13 lety. A na iDnes se včera objevil jeho zkrácený překlad jako aktuální zahraniční zpravodajství.

A co myslíte, že na iDnes udělali, když se to dozvěděli? Větu "Pak si vzal otcovu brokovnici" změnili na "V roce 1998 si pak vzal otcovu brokovnici" a vše je opět v pohodě... Původní verze článku je zde:

(Díky panu Asskymovi z Okoun.cz za archivaci)

Čekám, kdy v zahraničním zpravodajství napíšou o obrovské nepotopitelné lodi, která se potopila při plavbě z Londýna Southamptonu do USA po nárazu do ledovce...

5.5.12

Recenze: Tomorrow Will Be Better - 60%

Dokument o Liboru Podmolovi, mladém Čechovi, který slaví úspěchy na mezinárodních soutěžích Freestyle Motocrossu (FMX).


Přiznávám, že jsem v životě neslyšel o sportu jménem "FMX", natož o Liboru Podmolovi. Podle filmu to vypadá, že každý soutěžící musí projet stejnou trasu s několika skoky (sám), načež je nějak ohodnocen jeho kaskadérský výkon (možná i čas?). Každopádně, ve filmu nejsou pravidla sportu a princip hodnocení sportovců vůbec vysvětlována.

Tomorrow Will Be Better totiž není dokumentem o FMX, nýbrž o Liboru Podmolovi, který zřejmě (aspoň podle tvůrců) je mezinárodní superhvězdou tohoto sportu. Není ovšem snadné vyvodit si to z filmu, neboť ten se soustředí především na jeho osobní život, na jeho trénink, na jeho filosofování, na jeho pokecy s kámoši o motorkách a na jeho pokecy s matkou a snoubenkou o nemotorkách.

Samozřejmě, že ve filmu (kterých zachycuje několik měsíců jeho života, včetně cesty do USA) uvidíme i motocyklové soutěže. Jsou ale vždy zachyceny nezvykle stručně, jen pár vteřinami sestřihu nejlepších skoků, jmen soutěžících (která mi samozřejmě nic neříkala) a novinových titulků, zmiňujících výsledky klání.

Zprvu mě překvapilo, že se o tomto pro mě obskurním sportu a o vítězstvích Libora Podmola píše na titulních stránkách věhlasných novin, ale v polovině filmu jsem si všiml, že text většiny "screenshotovaných" článků začíná slovy "Lorem ipsum dolor sit amet...". Takže zřejmě šlo hlavně o latinské noviny...

Tím nechci tvrdit, že tvůrci filmu záměrně lžou. Zřejmě si mysleli, že každému bude jasné, že ve skutečnosti se o FMX v novinkách nepíše, a že každý pochopí, že jde o humor. Takže já opět nepochopil...


Podle očekávání Libor občas vyhrává, občas prohrává, občas se více nebo méně zraní, a občas dostane pohár. To vše je ale oznamováno jaksi "mimochodem" a film se více orientuje na pohledy do jeho soukromého života, který - nemůžu si pomoct - mi nepřišel ničím výjimečný. Původně jsem chtěl napsat, že je obdívuhodné přinejmenším to, jak se o sebe tenhle mladičký kluk dokáže postarat a víceméně sám se protlouká světem a životem, ale podle Facebooku to vypadá, že je starší, než vypadá... Nevím.


Film je (v rámci svého minirozpočtu) velmi zručně natočen,a střih s hudbou mu dodávají zdání slušné atmosféry. Nemohu se ale zbavit dojmu, že jde především o dokument cílený na lidi, kteří se v prostředí FMX běžně pohybují a Libora Podmola už znají. Protože já do této skupiny nepatřím, cítil jsem se při sledování filmu jako medvěd mimo svůj rybník, nebyly mi jasné souvislosti (proč je právě tam, kde je, co tam dělá, co jsou zač ti lidi) a především jsem se nedozvěděl, proč bych se o tohoto člověka měl zajímat.

3.5.12

Recenze: Crulic - Cesta na onen svět [Crulic - drumul spre dincolo] - 60%

Animovaný dokument o osudu Rumuna, který zemřel v polském vězení následkem hladovky, prostřednictvím které protestoval za svou údajnou nevinu.



Tento film je nutno nazírat ze dvou různých pohledů, které výrazně ovlivňují jeho hodnocení.

Pokud se na něj díváme jako na poloexperimentální audiovizuální počin, pak jde o velmi zajímavé dílo. Jsou v něm kombinované nejrůznější digitální techniky (dvourozměrné i trojrozměrné) a nejrůznější výtvarné a animační styly - od naivních dětských kresbiček po rozpohybované staré fotografie. Je to skoro stejně nápadité jako Waking Life a rozhodně nápaditější než Alois Nebel (i když to asi bylo podstatně lacinější). Téměř každá scéna přináší něco vizuálně nového a zajímavého.

Pokud ale film chceme brát jako něco víc než poloexperimentální audiovizuální počin a začneme se zabývat jeho dějem, je to značně problematičtější.

Především je mi záhadou, proč je film označován za "dokument". Je sice inspirován skutečnými událostmi, ale to jsou třeba Schindlerův seznam nebo Abraham Lincoln: Lovec upírů také, a nikoho by nenapadlo označovat je za dokumenty. V Crulicovi nejsou (až na posledních několik minut filmu) žádné dokumentární záběry, žádné výpovědi svědků (video ani audio), jen občas slyšíme herce předčítat z Crulicových dopisů (stejně jako v Nebezpečné metodě, kterou by také nikoho nenapadlo označovat za dokument).


Navíc je na konci upozornění, že některé situace nebo postavy byly pozměněny nebo vymyšleny, což tento film zcela degraduje jako potenciální zdroj informací, souvisejících s tímto případem.

Velký problém je ale v tom, že i když film bereme jako fiktivní příběh, spousta věcí je v něm jen naznačena nebo vyřčena tak neobratně, že divák neobeznámený s Crulicovým případem nemá šanci pochopit, co se filmaři vlastně snaží říct:

  • Mluví se o tom, že Crulic byl nejdříve obviněn z vyloupení nějakého obchodu a byl kvůli tomu u soudu (aniž by bylo řečeno, jak ten soud dopadl). Pak se začne mluvit o tom, že někomu na ulici údajně ukradl peněženku. Není jasné, za co tedy vlastně šel sedět a jak spolu tyto dva případy souvisí.
  • Na počátku je řečeno, že Crulic měl přítelkyni, která po jeho smrti zmizela neznámo kam. Pak je řečeno, že byla za loupež obviněna společně s Crulicem a společně s ním uvězněna (tzn. před jeho smrtí), ale dál se o ní vůbec nemluví. A na konci filmu je s ní autentický krátký rozhovor (natočený po Crulicově smrti).
  • Když vidíme první Crulicovu scénu ve vězení, Crulic řekne něco v tom smyslu, že "už to tam znal". To je docela zásadní informace, protože celou předcházející půlhodinu, kdy jsme slyšeli vyprávění o celém Crulicově životě od raného dětství, nepadlo ani slovo o tom, že by někdy za něco byl předtím uvězněn.
  • Vězeňští poskoci jsou jednou prezentováni jako zlí proto, že nechtějí dovolit Crulicovi zemřít hlady, jindy proto, že ho nechtějí udržet při životě i proti jeho vůli. Každopádně, zlí jsou všichni.
  • Na konci filmu se dozvíme, že kvůli tomuto případu rezignoval rumunský ministr spravedlnosti zahraničí. Není jakkoliv naznačeno, co vedlo rumunského ministra k tomu, že rezignoval kvůli případu člověka, uvězněného v Polsku polskou justicí za to, čeho se dopustil v Polsku. Kdyby měl rezignovat ministr země X pokaždé, když někdo v zemi Y tvrdí, že je neprávem odsouzený, tak by se žádný ministr ve funkci moc neohřál...
  • Jeden svědek tvrdí, že Crulica viděl při loupeži. Jiný svědek tvrdí, že ho viděl před loupeží odjíždět do Itálie. Okamžitě je bráno jako samozřejmý fakt, že první svědek lže a druhý mluví pravdu, aniž by to bylo jakkoliv rozebíráno nebo analyzováno.
Celkově se dozvíme velmi málo jasných informací o samotném kriminálním případu (tedy o tom, proč Crulic sedí a proč si myslí, že je to neoprávněné). Teď nemluvím o tom, že tvůrci filmu evidentně skálopevně věří, že Crulic byl nevinen. Nechci, aby film byl za každou cenu objektivní. Chci ale, abych z něj pochopil, čemu vlastně jeho tvůrci věří. A to se jim skutečně nepovedlo. Film funguje jako střípky ze života člověka, který neměl příliš šťastné dospívání a pak se rozhodl umřít, aby upozornil na domnělou křivdu. A to umírání nebylo příjemné. O té domnělé křivdě se nedozvíme nic, co by nám umožnilo jakkoliv uvažovat o míře její křivosti, neboť nám ani není pochopitelně vysvětleno, co se tedy vlastně údajně stalo. Film funguje z 95% na čistě emocionální, empatické úrovni, což je u dokumentu o kriminálním případu docela podstatný nedostatek.

Takže se nic nezměnilo na mém názoru, že když chce někdo vyhladovět k smrti, měl by se nechat vyhladovět k smrti. Na to má své svaté polské právo.

M. Night Shymalan to znovu dokázal!

2.5.12

Recenze: Lov lososů v Jemenu [Salmon Fishing in the Yemen] - 70%

Komedie (mírně romantická) o zaměstnankyni investiční společnosti (Emily Bluntová) a expertovi na rybolov (Ewan McGregor), kteří na popud britské vlády (protože se z toho dá vytěžit politický kapitál) musejí pomáhat superbohatému šejkovi s jeho zdánlivě šíleným projektem: Postavit v Jemenu přehradu, sehnat někde 10 000 lososů a nechat je zde množit.


Lasse Hallström je fakt dobrý režisér a řekl bych, že mu obzvlášť dobře jdou klasické žánrové filmečky, které by v jiných rukou působily neoriginálně a trapně. Například Hachiko. I v Lososech v Jemenu je spousta scén, které by vlastně měly být strašně trapné (Vyrazí líní lososi proti proudu? Zničí zlí fundamentalisté přehradu? Skončí Bluntová v náručí McGregora?), ale překvapivě dobře fungují, aniž by je režisér jakkoliv ironizoval. Přitom ale film rozhodně nepůsobí jako nějaké retro, natáčené ve stylu komedií minulých desetiletí.

Z herců jsem nezmínil ještě Kristin Scott Thomasovou jako šéfku tiskového oddělení pana ministerského předsedy, která trousí nejsušší britský humor (je jako z nějaké klasické komedie s Hughem Grantem). Kromě tří jmenovaných ve filmu nikdo známý nehraje, ale vztahy hrdinů jsou načrtnuty zajímavě (sucharský roztržitý McGregor, dravá ale přitom zranitelná Bluntová), takže rozhodně nečekáme "kdy už konečně odletí do toho Jemenu", ale dobře se bavíme od začátku filmu.

Jediný podstatnější problém filmu pro mě představuje jeho stopáž. Film má skoro dvě hodiny a některé jeho podzápletky nejsou dostatečně zajímavé na to, aby při takové stopáži udržely pozornost diváka. Konkrétně celá romantická linie (hlavní hrdinové se nejdříve musí nějak rozkmotřit se svými původními partnery) je nejen předvídatelná (předvídatelný je kompletně celý film), ale zbytečně natahovaná a s minimem humoru.

P.S: Tento film brutálně propadl (celosvětově utržil jen okolo 10 milionů dolarů, přestože měl premiéru už v březnu) a může za to především jeho název a nenápaditá reklamní kampaň. Chápu, že název museli nechat (je to natočeno podle stejnojmenné knihy), ale plakáty mohly být zajímavější, například takto:


A to je jenom takový můj zběžný nástřel. Vsadím se, že profesionál s dražším GIMPem by to dokázal nakreslit ještě lépe.

Zatím nejlepší film o vraždícím suši

1.5.12

Dejte si FFFILM do rozkroku

Dnes je jaro, den lásky a podobných věcí (což mi připomíná, že včera se mi podařilo vyfotit tři souložící zvířata současně).

V tomto krásném dni vám nabízím úplnou novinku: Možnost, jak si snadno pořídit kus FFFILMu na své tělo nebo jinam. Následujte tento link.


A protože jsem 1. dubna měl plné ruce práce v Japonsku (k čemuž se ještě vrátím), dnes se krátce zastavím u vašich příspěvků za březen i duben.

Jak vidíte v grafech, celkové sumy pozvolna klesají, což samozřejmě může být způsobeno i tím, že jsem si v dubnu užíval Japonska a v březnu smrti, tudíž jsem o něco méně psal.

Z doprovodných vzkazů vybírám:

  • MARIE POLEDNAKOVA LIBAS JAKO DABEL, FRANTO!
  • PŘÍSPĚVEK NA ROZHOVOR S RADKEM HULÁNEM MODEROVANÝ LEGENDÁRNÍM ČESKÝM VESLAŘEM.
  • TRVALY PRIKAZ 30 KC/ CTVRTLETNE DO ROKU 2022
  • Zavolej mi. Reziser.
  • Tora! Tora! Tora!
  • Mám ráda Tvé recenze a konečně mám i možnost to nejen říkat...
  • PŘÍSPĚVEK PRO DALŠÍ SEZNÁMENÍ S JAPONSKOU KULTUROU
  • každý filmař by si měl platit svéhokritika-kšefty nejdou a tak jen 30
  • Tenhle měsíc byl zatím na recenze trochu slabší...:)
  • Svatebni dar

Ohledně sociálních aspektů připomínám Webchat FFFILMu (kde jsem každý čtvrtek od 19:00) a možnost zaslat mi veselé, hezké nebo jiné obrázky přímo do fotorámečku na mém stole (zatím přišlo 150 obrázků a fotek, z toho jen asi 5 penisů a anusů).