Helenin bývalý manžel, úspěšný spisovatel Karel se sice konečně odstěhoval ze společné domácnosti, může žít naplno svůj život svůdníka, ale začíná zjišťovat, že mu cosi chybí. Na Františkovu exmanželku Bohunu, energickou dámu, zvyklou vše řídit, pak situace dopadá ještě tíživěji. Oba hledají cesty, jak partnery znovu získat pro sebe.
František s Helenou zvolí z nastalé situace jediné rozumné východisko – rozhodnou se být chvíli sami a daleko, a tak vyrážejí na romantickou exotickou dovolenou do Maroka. Ale i zde je dostihnou nejen potíže, ale i jejich bývalí partneři, kteří ve Františkových a Heleniných cestovních lapáliích, k nimž patří ztracená zavazadla, ukradené doklady a řada dalších problémů, vidí příležitost, jak se vrátit do jejich života. Pro náš pár teprve teď nastává opravdová zkouška jejich vztahu.
Oficiální presskity jsou velmi užitečné. Jednak si v nich přečtete veselé historky z natáčení a druhak se v nich dozvíte, co vlastně tvůrci chtěli natočit a můžete si v případě psychedeličtějších filmů udělat lepší obrázek o tom, nakolik se jim to povedlo nebo nepovedlo. V tomto presskitu se například píše, že Karel (Bartoška) by se chtěla vrátit ke své exmanželce (Kamila Magálová), protože "mu něco chybí", ale ve filmu není jediná scéna, ze které by něco takového vyplývalo! Bartoška nikdy Magálové neřekne "chci se k tobě vrátit", vesele si dál klátí mladé (relativně) kusy a s Magálovou se jen žertovně a naprosto nevinně pošťuchují, podobně jako se třeba já žertovně pošťuchuji s expřítelkyněmi, ke kterým se nechci vrátit.
I tentokrát platí většina toho, co jsem napsal v recenzi Líbáš jako Bůh. I tentokrát je film řemeslně kvalitní (kamera, hudba), a celkově je velmi dobře produkovaný. Jeho podstatná část se odehrává v Maroku a natáčelo se opravdu v Maroku, takže scény skutečně vypadají jako z Maroka, vystupují v nich Maročané, a je se v nich na co koukat (z čistě turisticko - přírodopisně - architektonického hlediska). Především Maroko může za to, že je Ďábel o trochu lepší, než Bůh (což ostatně není žádná novinka).
Toto foto z natáčení není fotomontáž!
I tentokrát platí, že scénář a režie jsou produktem někoho, kdo se pohybuje ve zcela jiném vesmíru a uvažuje zcela jinak, než já. A tento tvůrce (Marie Poledňáková) natočil film, který se pravděpodobně trefuje do vkusu lidí, se kterými se stýká a kamarádí, a naplňuje jejich tajná přání a sny.
Proto ve filmu vystupují postarší hrdinové, kteří jsou jakoby "z lidu" (učitelka, řidič záchranky) a mají charakterové vady "lidu", ale přitom se vyjadřují sofistikovaněji, bydlí v katalogově dokonalých domácnostech, létají si ze dne na den do Maroka, protože se jim zachce, a odtud mezi romantickými procházkami telefonují kamarádům do ČR a dlouze se s nimi vybavují o milostných trablech (Vodafone roaming zóna 2 - 30,26 Kč za minutu s DPH).
Jako předchozí film velmi připomínal Sex ve městě (celovečerní), tak tento film velmi připomíná Sex ve městě 2 a jeho nezápletku s výletem do Abú Zabí. V mých očích je ale Líbáš jako Ďábel lepší než Sex ve městě 2, neboť v něm místo nechutné americké precizní vykalkulovanosti spatřuji jakousi téměř roztomilou autenticky českou nemotornost, kterou jsem si pamatoval ze špatných německých komedií ze 70. a 80. let minulého století. (Takže na přebal připravovaného DVD teď můžou napsat "Lepší než Sex ve městě 2! --František Fuka".)
Film obsahuje pár scén ze zcela jiného universa. Kromě celé dějové linie s Langmajerem a Boudovou, která nemá naprosto žádnou souvislost se zbytkem filmu (a obávám se, že je v něm jen proto, aby se mohl na plátně vysvléknout někdo, u koho to ještě nepůsobí odpudivě), je to například scéna, ve které si Kaiser v baru v Casablance spontánně sedne ke klavíru a začne hrát a se strašným přízvukem zpívat "As Time Goes By". Představa, že by se množina cílových diváků této komedie Marie Poledňákové nějak protínala s množinou diváků, kteří pochopí pointu této scény, je pro mě buď velice veselá, nebo velice strašidelná.
Takových krystalických WTF scén je ale ve filmu málo. Většina se ho nese v nijak nevzrušených kolejích, které jsou víceméně předvídatelné, víceméně nesmyslné a především se v nich nikdo z hrdinů nechová jako člověk.
Tím nemám na mysli, že hrdinové filmu mají jiné priority a světové názory, než například já. Tím myslím skutečnost, že se žádná z postav nechová jako žádný skutečný člověk jakékoliv kultury a vyznání v jakékoliv části soudobého civilizovaného světa. Postavy se na sebe zlobí, udobřují, rozcházejí a scházejí, a nejen, že k tomu většinou nemají žádný důvod, ale zhusta jsem si ani nevšiml toho, že se postavy rozešly nebo zamilovaly! Proč je například po návratu z Maroka Kaiser na Magálovou najednou naštvaný a nekomunikuje s ní, když se tam staly věci, které by měly jejich krásný milostný vztah pouze utužit? Je to jako kdyby Poledňáková dostala nápad na zajímavou (dle ní) scénu, která by se mohla odehrát, kdyby se X a Y rozešli, tak jsou prostě najednou v příští scéně X a Y rozejití.
Ovšem už samotná skutečnost, že si kladu takovéto otázky, je znamením, že jsem se lapil do pasti. Líbáš jako Ďábel je film, u kterého si nesmíte klást otázky, protože na ně neexistují odpovědi, podobně jako se u Armageddonu nesmíte ptát, jestli by takto velká nálož skutečně roztrhla meteor velikosti Texasu přesně vejpůl a odmrštila obě půlky stranou od Zeměkoule... Bohužel, v Líbáš jako Ďábel nejsou žádné honičky, akční scény a výbuchy, které by nám daly zapomenout na zmíněné nesmysly.
Ale to by se mohlo a mělo změnit. V případě úspěchu tohoto filmu navrhuji natočit Líbáš jako Ďábel 2 jako crossover s globálním appealem, něco ve stylu Avengers:
Vlastně, měl jsem dojem, že ke konci Líbáš jako Ďábel se objevilo něco, co mělo vypadat jako akční scéna, ale doufám, že se mi to jen zdálo...
Marii Poledňákové je 71 let. Vysvětluje to něco? Omlouvá to něco? Ridley Scott je o čtyři roky starší a na jeho filmech se to tímto způsobem neprojevuje...
Marii Poledňákové je 71 let. Vysvětluje to něco? Omlouvá to něco? Ridley Scott je o čtyři roky starší a na jeho filmech se to tímto způsobem neprojevuje...
