Audio recenze: Better Man - 80 %

Jako životopis Robbieho Williamse nic moc. Jako obecný nadčasový příběh cesty hvězdy do pekla a zpět velmi dobré, s vynikající audiovizuální stránkou. (Ilča 70 %)

Recenze: Hans Zimmer & Friends: Diamond in the Desert - 80 %

Ať si o jeho skladatelských kvalitách myslíte cokoliv, Hans Zimmer je dnes pravděpodobně nejslavnějším a nejlépe placeným skladatelem filmové hudby. A je jedním z hybatelů změny filmové hudby jako takové, od symfonických kompozic minulých desetiletí k elektronické / rockové jednoduchosti současnosti. Více jsem o této změně vyplodil zde a jsem na to pyšný.

Ale zpět k Zimmerovi.

Tento film (který bude uveden 19.3. v našich kinech, ale ne v mnoha) je záznamem jeho nedávného koncertu v Dubaji, ale jde o mnohem víc, než jen o záznam koncertu.

Především, Zimmerovy koncerty vždycky byly velká podívaná a ani v tomto případě tomu není jinak.

Znamená to mimo jiné, že všichni hudebníci mají pečlivě sladěné oblečení a líčení, v sále je spousta reflektorů, laserů, video mappingu a všeho možného. Navíc jsou do filmu v postprodukci přidány různé bonusové vizuální efekty, které podle všeho diváci v Dubaji neviděli, například hejna neropýrů při hudbě z Temného rytíře. Kamery, které to všechno zaznamenávají, mají vskutku divoké pohyby a střihač byl občas tak epileptický, že je obtížné identifikovat, co se právě na plátně na půl sekundy objevilo. A při některých skladbách se dokonce přeneseme úplně jinam a hudebníci při nich hrají v poušti, v opulentním sále nebo na přistávací ploše u vrcholku luxusního hotelu (vždy bez diváků). Efektněji to natočit a sestříhat nešlo.

Prohlášení k nové verzi slovenské hymny

Následuje neupravovaný text zajímavého prohlášení, které vydal můj oblíbenec Varhan Orchestrovič Bauer k nové verzi slovenské hymny:

---

S úctou a upřímnou pokorou jsem přistoupil k aranžmá národní slovenské hymny "Nad Tatrou sa blýská" již v roce 2016. Hudebně vychází z původní lidové písně a již dávno zažité sestupné basové linky původně inspirované čardášem. V monumentální instrumentaci zaznívá důstojné a bohaté "hradní" Maestoso s výraznou smyčcovou figurací a dramatické Presto s vypjatým protihlasem tak kontrastně jako dunajské nížiny a Vysoké Tatry. Důvodem vzniku bylo hledání krásy a síly slovenské hudby s duchovním nadhledem mně tolik blízké mahlerovské angažovanosti. Velmi důležitá při tom pro mě byla noblesa a hudební kultivovanost při zachování původní písně. Nový rozměr je u mě hudební a nikoliv politický a pseudopatetický. 

Podle mého názoru je zrovna ted třeba víc naděje a lásky a s tímto vědomím, jsem se do toho pustil i veřejně. 

Opravdu mě vyděsila ta velice humpolácká verze této nádherné písně od Oskara Rózsy, který na několika místech bohužel nectil ani dobře vymyšlenou původní harmonii a vrátil se k bezobsažnému silovému primitivismu, jehož špatná instrumentace by bez intenzívní zvukové postprodukce byla zcela nefunkční. Skvělí hudebníci, kterých si velice vážím, dělali samozřejmě maximum, ale špatně napsané noty se porazit nedají. Zní to bohužel temněji než pravoslavný ruský chór, ale i ten je díky náboženskému obsahu mnohem optimističtější. Celkově to díky pomalému tempu působí těžce a beznadějně, jen smutek a žádná radost, pak to ještě v konci víc ztěžkne a to už je fakt moc. Velmi uboze zní basová linka v tubě o tři oktávy a tercii níže než melodie v místě: "...Slováci ožijú...". Jediná zajímavost je G dur místo G moll na konci s fujarou - ale jeden akord tu tíhu fakt nenapraví. Orchestrálně je to opravdu slabé, ikdyž to spoustu lidí nepozná a tu píseň si v tom i přes všecko najdou.

Bohužel je daleko víc důležitá ta politická stránka vydání a načasování nové hymny jako proklamaci, že "my to máme pevně v rukou" a " podívejte, co jsme pro vás nechali natočit " a " jedině my to s vámi myslíme dobře..." a vyznívá to i tak, že "kdo bude zlobit a klást nevhodné otázky - bude bez milosti znemožněn, odejit nebo dokonce i zabit jako Ján Kuciak.... (čest jeho památce)

---

K tomu bych ze svého méně hudebně profesionálního hlediska dodal jen to, že ta nová "oficiální" verze mi připadá jako sofistikovaná sabotáž originálu (jako kdyby ji někdo záměrně zprznil a zesměšnil, ale takovým způsobem, aby nebylo prokazatelné, že to byl záměr), zatímco ta Bauerova mi připadá výrazně nápaditější a jaksi "svěžejší".

Recenze: Daft Punk & Leiji Matsumoto's Interstella 5555 - 70 %

Za pár dní má v našich kinech (a po celém světě) premiéru "remasterovaná verze" kultovní animované podívané Interstella 5555. A je důležité říct si něco o tom, o jakou podívanou vlastně jde a v čem přesně spočívá ten "remaster".

U zrodu tohoto počinu stálo elektronické hudební duo Daft Punk, které v roce 2001 vydalo své album "Discovery". K písničkám z alba vyšly animované videoklipy, které produkoval Leidži Macumoto, což byl kultovní japonský výtvarník (zemřel loni), který měl na svém kontě mnoho animovaných seriálů, především ze 70. - 80. let (nejslavnější z nich byl asi "Space Battleship Yamato"). Daft Punk ho oslovili proto, že na jeho seriálech vyrůstali, takže výsledné dílo, včetně "jednodušší" retro animace a naivní zápletky zcela záměrně připomíná staré japonské televizní počiny (například slavnou anime "Včelka Mája").

Vskutku husarským kouskem byla ta skutečnost, že když se videoklipy tohoto alba správně seřadily za sebou, vznikl více než hodinový film se souvislým sci-fi příběhem (zcela bez dialogů!), nazvaný Interstella 5555. Ten vyšel v roce 2003 na DVD a později na BluRayi, což mu moc nijak moc nepomohlo, protože od počátku své existence vznikal v "pouhém" televizním rozlišení a jeho mírná vizuální "rozmatlanost" byla součástí jeho retro kouzla. Tuto "původní" verzi tedy můžete na digitálních nosičích získat už více než 20 let.

Tento týden se v kinech objeví 4K remasterovaná verze, která se od původního filmu v ledasčem liší.

Povídání o novém dokumentu "Music by John Williams" s Jakubem Červinkou

 Dopadlo to plus mínus podle očekávání a je to (celkem pochopitelně) určeno hlavně lidem, kterým jméno "John Williams" říká málo nebo nic.

Odkazy na zmiňované podcasty: 

• "The Baton" - https://open.spotify.com/show/3p3Gz7uALidExpdpinGpUD
• "John Williams a konec filmové hudby" - https://www.fffilm.cz/2024/05/john-williams-konec-filmove-hudby.html

Audio recenze: Space Station Earth - 40 %

Vypreparované elementy multimediálního živého představení moc nefungují jako samostatný film (naštěstí jen hodinový). Nechat celou stopáž dvě třetiny plátna prázdné je spíš zločin než odvážný umělecký zájem. Citelně chybí nějaký kontext, ať už vypravěč nebo vysvětlující titulky. (Ilča 20 %)

Inzerát: Prodám hudební workstation Roland Fantom 7

Inzerát už není aktuální. Nástroj je prodaný.

 (Tento post není o filmu)

Prodám profi hudební workstation Roland Fantom 7. Jedná se o nejlepší keyboard, jaký Roland dnes nabízí. Umí pravděpodobně úplně všechno, co vás napadne. Tzn. živě hrát (sólo nebo s doprovodem), samplovat, nahrávat, aranžovat, modulovat zvuk, vytvářet zvuk, mixovat libovolné zvukové stopy a má i vocoder a oldschoolové analogové filtry (ano, opravdu, analogové filtry). Můžete k němu sednout a víceméně v reálném čase "sestavit" skladbu s realistickými nástroji (a třeba se zpěvem). Nebo se naopak ponořit do definicí zvuku a vytvořit nějaký originální sound zcela od nuly. Je nepravděpodobné, že byste v příštích letech potřebovali nějaký jiný keyboard, pokud budete mít Roland Fantom. (Pokud vás zajímá, proč ho tedy vlastně prodávám, můžete si to přečíst níže pod inzerátem.)

Intimní pohled do mé pracovny

Více informací o nástroji najdete na oficiálních stránkách Rolandu. Tady je podrobná anglická videorecenze s úkazkami. A tady je nějaká textová recenze v češtině.

Pár dle mého názoru důležitých informací:

• Fantom 7 má 76 kláves, které nejsou "realistické klavírní", ale o trochu užší, "syntezátorové" a fungují na lehčí dotek (já je mám raději). Existuje také Fantom 8 (více větších kláves) a Fantom 6 (méně kláves). Softwarově a zvukově jsou všechny tři zcela shodné.
• Dobře se na něm pracuje i potmě, protože všechna hejblátka i displej hezky svítí.
• Fantom 7 je budovaný trochu jako tank, má kovové tělo, je široký 130 cm a váží přes 17 kilogramů, takže to není něco, co byste snadno "strčili do tašky a tramvají odvezli na večerní vystoupení".
• Dá se různými velmi sofistikovanými způsoby propojit s počítačem a vaším DAW softwarem, ale pouze na Macu a Windows! Komunikace s Linuxem je omezena na standardní USB MIDI, pokud se vám nechce emulovat Windows aplikace.
• Kromě napájecího kabelu neprodávám žádné příslušenství (např. pedál, pouzdro, mikrofon atd.). Manuály je možno stáhnout z roland.com jako PDF.
• Nástroj je průběžně updatován. Mám v něm nejnovější firmware a zvukové knihovny, další aktualizace jsou zdarma a víceméně triviální.
• Prodávám "Roland Fantom 7", nikoliv "Roland Fantom-07" nebo "Roland FA-07", což jsou lacinější modely, které toho umí výrazně méně. Ano, "Roland Fantom 7" je něco jiného než "Roland Fantom-07".

Dnes se nový Fantom 7 prodává nejlaciněji za 80 000 Kč, před dvěma lety mě stál o dost víc. Nástroj, který prodávám, je velmi málo používaný, pečlivě opatrovaný, v dokonalém stavu - opravdu jako nový. Dvouletá záruka vypršela před pár měsíci, ale mám schovaný doklad o koupi, kdyby ho někdo k něčemu potřeboval.

Jsem ochoten prodat ho s podstatnou slevou, za Koruny, Eura nebo Bitcoiny. Můžete si ho vyzkoušet a převzít v Praze Štěrboholech. Nabídky mi posílejte e-mailem na fuka@fuxoft.cz.

---

A teď bonusová story o tom, proč ho prodávám:

Když jsem před dvěma lety přišel k penězům a koupil dům, chtěl jsem si novou pracovnu vybavit nějakým špičkovým hudebním zařízením, které by mi vydrželo víceméně nadosmrti a nemusel bych s ním dělat kompromisy. Protože jsem měl výborné zkušenosti s Rolandem FA-06 (viz moje tehdejší recenze, obahující spoustu tvrzení, která tehdy platila a dnes už ne), zaujal mě Fantom 7, který je jeho "pokračovatelem" a je také několikanásobně dražší.

Samozřejmě jsem si Fantom předem vyzkoušel, protože takové peníze člověk neutrácí každý den, i když jde o doživotní investici. A byl jsem spokojen a provedl koupi.

Bohužel jsem se ale přepočítal v tom, jakým způsobem se Roland Fantom 7 propojuje s PC a jeho hudebním softwarem. Totiž, Roland FA-06 uměl posílat a digitální audio přes USB, což zcela bezproblémově fungovalo s mým linuxovým počítačem a linuxovým hudebním softwarem, bez nutnosti cokoliv konfigurovat. U Rolandu Fantom 7 bylo inzerováno, že má také USB audio, ale šestnáctistopé, tudíž se ve vašem počítači tváří jako několik zvukových karet. No, to sice není lež, ale ty články zamlčely, že (na rozdíl od FA-07) nový Fantom 7 nepoužívá standardní USB audio, ale nějaký proprietální datový protokol, který v PC funguje pouze pokud do něj nainstalujete driver od Rolandu - a ten samozřejmě neexistuje pro Linux. A já Windows nepoužívám a používat nebudu v žádné formě. Chvíli jsem dokonce zkoušel ten USB protokol hackovat a zdokumentovat, ale nepovedlo se, takže jsem byl ochuzen o značnou část toho luxusu, kterým je Fantom proslulý.

V tu chvíli jsem ještě Fantoma mohl vrátit (standardně "odstoupit od smlouvy do 14 dní"), ale byl jsem jeho schopnostmi tak unesen, že jsem se rozhodl to "risknout" s představou, že většinu hudební práce odvedu na samotném Fantomu a skoro hotovou skladbu pak vyexportuji na USB disk, zkopíruji do PC a tam dodělám nezbytné drobnosti (pokud to vůbec bude zapotřebí). Představoval jsem si, že pak Fantom budu moci třeba i používat na libovolném místě v domě a nebudu vázaný na počítač.

No a tato moje představa se ukázala býti mylnou. Po dvou letech jsem byl nucen konstatovat, že Fantom používám převážně jako MIDI controller a většinu zvuků stejně generuji v PC. Kopírování souborů pomocí USB disku mě štvalo a posílat z Fantoma do PC analogový zvuk mi přišlo skoro jako rouhání, vzhledem k tomu, jaká digitální krása z Fantoma leze. A to pomíjím další drobnosti, jako ovládání DAW softwaru přímo z touchscreenu Fantoma nebo stahování nástrojů z internetu přímo do něj (skrz počítač). Od začátku jsem byl smířený s tím, že Fantoma nevyužiji se svým linuxovým počítačem úplně naplno, ale to vícestopé USB audio by mi bohatě stačilo.

Takže pokud používáte pro tvorbu hudby výhradně Linux (bez emulace windowsového softwaru), tak vám koupi Fantoma nedoporučuji, protože značnou část jeho potenciálu nebudete moci využít.

Audio recenze: Tár - 70%

Velice zajímavý a výborně realizovaný film, jehož všechny drobnosti ocení pouze divák, který se dobře (lépe než já) vyzná ve vážné hudbě a ve fungování orchestru. A tím myslím "opravdu dobře". Pokud nevíte, co je to třeba "4:33 od Johna Cage" nebo "primy", unikne vám pointa asi čtvrtiny dialogů. Což je od tvůrců něco jako sebevražda, ale současně je to obdivuhodné.

Audio recenze: Il Boemo - 60%

Zjevná inspirace filmovým Amadeem bohužel naráží na nepříliš zajímavý scénář, nedostatečný rozpočet a příliš mnoho not.

Audio recenze: Moonage Daydream - 60%

Nikoliv biografie, ale záměrně chaotická mozaika náhodných střípků, kterou oceníte tím víc, čím víc obdivujete Bowieho a jeho hudbu.

Audio recenze: Elvis - 90%

Audiovizuálně nabušená stylizovaná pohádka, která se volně inspirovala životem skutečného Elvise. Návrat Baze Luhrmanna do top formy.

Jak na domácí hudební studio

Tento článek ze série "Jak na..." se bude podrobněji věnovat něčemu, na co se mě často ptáte, to jest "Jsem úplný začátečník, co si mám koupit / ukrást domů, abych mohl produkovat hudbu".

Předpokládám, že máte základní představu o tom, že hudba se skládá z tónů, ty tóny hrají různé nástroje, pak se to všechno smíchá dohromady, a tak dále... O tom tento článek nebude, ale psal jsem o tom už něco před lety. Tento článek bude o tom, jaké možnosti máte, pokud chcete ve svém bytě (tedy ne v profi studiu) vytvořit z hudebního nápadu finální audio stopu (dříve "CD"). Kromě toho také budu předpokládat, že hudbu chcete performovat na nějakém klávesovém nástroji (tzn. že vaší doménou není kytara, bubny nebo zpěv).

(Spousta věcí v tomto článku je samozřejmě subjektivní.)

Ilustrační foto něčeho, co jsem nikdy neměl a mít nechtěl

První rozhodnutí musíte učinit ohledně svého keyboardu (hudebního, nikoliv PC klávesnice). Nabízí se vám dva extrémy:

A) Koupit si opravdu nabušený keyboard, v něm všechno nahrát, namixovat a nakonec exportovat do WAV souboru nebo něčeho podobného.

B) Koupit si MIDI keyboard a všechno ostatní dělat ve svém PC. Přičemž termínem "MIDI keyboard" označuji v tomto článku MIDI klávesnici, která posílá do PC informace o tom, jaké klávesy mačkáte a kterými hejblátky pohybujete, ale sama neumí generovat žádný zvuk.

Zámerně se nevěnuji možnosti C), totiž "Propojit svůj MIDI keyboard s několika různými fyzickými syntezátory, všechno to prodrátovat a nahrávat to přes několik audio vstupů", protože mi taková možnost přijde v dnešní době zbytečná, ne-li kontraproduktivní. Pokud někdo tvrdí, že svým uchem "rozezná opravdový historický Roland Juno 60 od jeho virtuální emulace", tak je to pro mě snob, ne-li kokot.

Za sebe musím říct, že mi mnohem více vyhovuje možnost B), t.j. většinu věcí (včetně generování zvuku, aranžování a míchání) dělat ve svém počítači. Ale věnujme se nejdříve možnosti A):

Soundtrackování

O víkendu jsem se zúčastnil v Rádiu jedna pořadu "Soundtrackování", ve kterém Iveta Nebesařová prezentuje, jakou hudbu mají v oblibě různí divní lidé.

Bohužel jsem se až na místě dozvěděl, že nemusí jít jen o filmovou hudbu. Ale nic moc by se tím nezměnilo, protože filmovou hudbu stejně poslouchám daleko nejvíc.

Celý sedmdesátiminutový záznam je ke slyšení tady na Mixcloudu a snažil jsem se tam toho nacpat co nejvíc.

Recenze: Pavarotti - 70%

A máme tu nový celovečerní dokument Rona Howarda o životě a kariéře Luciana Pavarottiho. A já jsem pravděpodobně ideální divák pro tento film, neboť přibližně vím, kdo byl Pavarotti, má docela rád jeho zpěv, ale netuším vůbec nic o jeho životě, kariéře, manželkách a milenkách, a ani jsem si nebyl jistý, jestli ještě žije...

Když Ron Howard natočil dokument o Beatles, byl jsem z něj docela nadšen a u jeho Pavarottiho musím také pochválit, jak dobře řemeslně je film zvládnut. Některé televizní rozhovory jsou sestříhány tak, aby byly kratší a svižnější. Některé reakce jsou nastříhány do míst, kam původně nepatřily, aby vtip lépe fungoval. Některé staré fotografie jsou upraveny do mírně animované trojrozměrnosti, takže je někdo musel rozřezat v Photoshopu a udělat z jejich elementů plnohodnotné posunovatelné vrstvy. Klavírní doprovod při pěvecké zkoušce plynule přejde v plný orchestr při představení (za zachování tempa a tóniny). To všechno není samo sebou a není to snadné, ale většina diváků si toho pravděpodobně ani nevšimne.

Recenze: Beats - 70%

Skotsko, rok 1994. Dva kamarádi chtějí vyrazit na rave party. Jeden z nich je spíš intelektuál a má se brzy odstěhovat někam daleko (a jeho táta je policajt). Druhý je spíš ze zločinecké rodiny. FREEDOM, BEATS, DRUGS, RAVE, OSTRAVA PYČO!

V 90. letech byl "problém" s rave parties ve Velké Británii tak výrazný, že vláda přijala zákon, který zakazoval "veřejné produkce reprodukované hudby, vyznačující se hlasitými opakujícími se údery", nebo něco podobně roztomilého. Mládež si ale dělala svoje a fuckovala zákony. A o tom je tenhle film.

Recenze: Rocketman - 80%

Při recenzi nového životopisného muzikálu o Eltonu Johnovi (Taron Egerton) budu muset několikrát zmínit nedávný hit Bohemian Rhapsody. Budu muset, i když bych to radši nedělal.

Začněme tím, že Rocketmana režíroval Dexter Fletcher, což je tentýž člověk, který dokončil Bohemiam Rhapsody poté, co režiséra Bryana Singera přestalo bavit na filmu pracovat.

Další zjevná souvislost spočívá v tom, že v obou případech jde o životopisy slavných britských muzikantů, které nezabírají celé období jejich života. Rocketman končí pravděpodobně někdy v polovině 80. let. Píšu "pravděpodobně", protože to ve filmu není přesně řečeno a je to záměr. Což je věc, kterou se Rocketman od Bohemian Rhapsody zásadně liší a důvod, proč se mi Rocketman líbil podstatně víc.

Rocketman je totiž "zarámován" vyprávěním Eltona Johna v protialkoholní léčebně a 95 procent filmu tudíž jsou subjektivní útržky toho, jako si Elton vybavuje vlastní život a jaké náhodné věci se mu při tom honí hlavou. Nikoliv realistické zobrazení toho života.

Trocha oldschool hudby (mé hudby) na YouTube (a ke stažení)

Vzhledem k tomu, že pro Čechy je nyní čerstvě přístupná služba YouTube Music (a s ní YouTube Premium), udělal jsem věc, kterou jsem chtěl udělat už dávno. Nahrál jsem na YouTube svá dvě hudební alba.

První je výběr z mé tvorby od roku 1999 (16 skladeb), včetně remixů mé staré osmibitové hudby:

(Oproti původnímu albu je na konci této verze jako "bonus track" pohřební Turrican melodie.)

Druhé album jsou původní nahrávky mé staré osmibitové hudby pro ZX Spectrum. Je to původní, nijak neupravovaný sound, tudíž pro mladší diváky fyzicky nesnesitelný (32 skladeb).

Pokud tedy používáte YouTube Music, můžete si tam skladby z obou alb najít a přidat do playlistu / stáhnout (jsou tam vyhledatelné pod "videos", neboť nejsem "oficiálně schválený YouTube hudební umělec", nebo jak se to jmenuje).

Kromě toho jsou obě alba zdarma ke stažení na mém webu jako MP3 soubory (viz odkazy pod konkrétními videi výše).

Já v Blesku o hudbě a gayích

O filmu Bohemian Rhapsody, který i u nás láme rekordy návštěvnosti. Šel jsem do Blesku, protože mi bylo slíbeno, že to nebude sestříhané. Viz video zde.

Recenze: Louskáček a čtyři říše [The Nutcracker and the Four Realms] - 30%

Klára (Mackenzie Foyová) žije v Londýně někdy koncem 19. století. Jsou vánoce a její bohatý kmotr (Morgan Freeman) jí otevře dveře do magické říše, kde pak Klára 90 minut provádí magické digitální věci, které nemají žádný smysl.

Disneyův hraný film Louskáček a čtyři říše má cosi společného s 200 let starou knížou a 130 let starým baletem. Nepíšu co přesně, protože pořádně neznám ani jedno z toho, ale jsem si skoro jist, že v obou předlohách bylo mnohem více louskáčků a mnohem méně černochů, než v tomhle filmu. Ale jedno po druhém...

Recenze: Climax - 60%

Před nějakým tím desetiletím se kdesi v chatě v opuštěných francouzských horách sešly asi dva tucty mladých tanečníků, kteří zde měli soustředění. Úspěšně soustředění mělo být uzavřeno večírkem, který se poněkud (značně) vymkl z rukou, neboť do velké mísy s pitím někdo nenápadně přidal LSD, a přidal ho tam příliš mnoho.

Na motivy těchto historických událostí (o kterých jsem nenašel žádné historické informace, takže se možná vůbec nestaly) natočil Gaspar Noé celovečerní film, který je těmi událostmi velmi volně inspirován (podle jeho vlastních slov) a snaží se zachytit onu osudovou noc v celé její šílenosti.

A to se mu víceméně daří.

Noé se odjakživa intenzivně snaží být provokativní a tato jeho snaha je někdy až nudná. V případě Climaxu je výsledek více než snesitelný. Tedy, pokud víte, do čeho jdete.