Zobrazují se příspěvky se štítkemdvd. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemdvd. Zobrazit všechny příspěvky

11.12.11

Recenze: Gorila - 50%

Nemohu jinak, než začít ocitováním originálního textu distributora:

V zahrádkářské kolinii v Libni, přesněji v tamější restauraci "U Buddyho" jsme prostřednictvím vyprávění hostinského Patrika Davida vtaženi do úchvatně napínavého příběhu jedné ženy, tří mužů a jednoho psa, jejichž imperativem byla a je svoboda. Už nehledají vlast pro sebe a své myšlenky, naopak, v postideovém prozření v svých hrudích objevují ta stará, ještě předcivilizačně čistá srdce primátů. Nechávají se vést jejich pulsem, tlukotem tamtamů, zapomenutým lidoopím citem, vydávají se na cestu nástrah a možné spásy.

Ve filmu GORILA předkládá režisér Pavel Sličný nesmlouvavou, antiiluzivní studii světa, konkrétní film, další bludičku - ledoborec avantgardy dle Ejznštejna a Nejhodnějších medvídků. Vypjatě detektivní zápletka tu je jazykově lyrizována nižší sociolektickou složkou, v míře, která překonává všechny myslitelné dimeneze.

Také doporučují k nahlédnutí oficiální stránky na adrese http://www.fuckthegorilla.com/ nebo www.mrdejgorilu.cz a trailer:



Samozřejmě, že mi to svou snahou o humor připomínalo podobně "rozverně mystifikačně punkové nezávislé" filmy jako Babička nebo Jarmareční bouda. Film Gorila je proti nim ve výhodě v tom, že má 1) ještě nižší rozpočet, 2) schopnější tvůrce, kteří mají nějakou konzistentní vizi (nebo jsou stále stejně konzistentně sjetí, viz dále). Ta se ostatně odráží i v ději filmu:

Čtyři staří zhulení punkeři (tři muži a jedna tlustá žena s visacím zámkem v nose a odpornými prsy, která občas ukáže) se rozhodnou, že musejí unést z pražské zoo gorilu. Ta totiž ještě nemenstruovala a podle hrdinů je zapotřebí, aby poprvé menstruovala zakopaná do půl těla v teplém africkém písku, jak se na gorilu sluší. Takže gorilu (kterou hraje člověk v hodně laciné opičí masce) opijí, unesou, naloží k sobě do auta a vyrazí pryč ze zasněžené Prahy. Ráno se probudí u neznámého teplého letního rybníka a udělají jedinou rozumnou věc: Začnou s gorilou natáčet porno. Pak jim zavolá německý podnikatel, že by gorilu koupil. Pak gorila prodělá první menstruaci, přijede podnikatel na kajaku a všechny sežere žralok (kterého nevidíme). Tím film skončí. Ještě jsem zapomněl, že celá tato hlavní story je rámována scénou, kdy několik zahrádkářů (včetně Zdeňka Srstky) sedí před chatkou u piva a vyprávějí si ji.

Ještě stojí za zmínku, že všichni mluví celou dobu neuvěřitelně sprostě, což je občas mícháno s nevhodně spisovnými slovy a skoro to místy vypadá, že jde o citace nějakých avantgardních básní (UPDATE: Ověřeno, že je to podle divadelní hry!). I kdyby ale mluvili jakkoliv jinak, většina dialogů stejně nemá jakkoliv uchopitelný smysl. Celý film má okolo 50 minut a je to asi tak maximum, kolik se dá fyzicky vydržet.

Ve své totální punkovitosti a sraní na všechny a všechno (včetně diváků) je film tak vzácně konzistentní, že se nabízí otázka, zda byli všichni zúčastnění opravdu celou dobu tak strašlivě sjetí a mimo, nebo zda jde o dílo nějakého dobrého režiséra s dobrými herci, kteří jen dobře hrají, že jsou režisérovi zhulení kamarádi. (Jména na oficiálních stránkách mi nic neříkala a nemám chuť pátrat, která z nich jsou pseudonymy.)

Každopádně, tohle je první (a zatím jediný) opravdu punkový český film, a navíc je na něm sympatické, že se nesnaží naznačovat "hele, já jsem sofistikovaný meta-art, který jen dělá jako že je špatný" (jako Nic proti ničemu). Je to prostě jenom "Fuck you all motherfuckers, my máme gorilu".

P.S: Pro jistotu zdůrazňuji, že tento film skutečně existuje, skutečně jsem ho viděl a tato recenze není žádný vtip. Možná je to vtip ze strany tvůrců, protože podle unie filmových distributorů běží tento snímek od 2. prosince v našich kinech a přitom promítání pro novináře bylo 10.12. a film je promítán v jedné kopii (z DVD) na různých místech republiky (většinou ne v kinech) cca 1x - 2x týdně (viz seznam na oficiálních stránkách).

P.P.S: Doporučuji vaší pozornosti cca 15. příspěvek v diskusi, kde mi někdo z tvůrců vyhrožuje inzultací za to, že ve filmu byla ošklivá prsa.

4.12.11

Recenze: (Švédští) Muži, kteří nenávidí ženy [Män som hatar kvinnor] - 80%

Abyste v tom neměli zmatek: Toto je recenze švédského filmu z roku 2009 (nyní na DVD, takže je to vlastně už retro recenze?), na který jsem se teprve nyní podíval, protože mi při kinopremiéře nešťastnou náhodou utekl a chtěl jsem mít srovnání, než budu recenzovat americkou filmovou verzi téže knihy. Recenzi Fincherových Mužů, kteří nenávidí ženy (na kterou je zatím embargo) najdete zde na FFFILMu za pár dní. V tomto článku tedy nic srovnávat nebudu, ale nemám to jednoduché, protože jsem dřív viděl americkou verzi než švédskou...



A navíc jsem samozřejmě nečetl knižní předlohu, čímž se připravuji o další možnosti srovnání. Nicméně:

Mikael Blomkvist je švédský novinář v pozdně středních letech, který je najat starým milionářem, aby se nastěhoval na několik měsíců do chatky na jeho zasněženém ostrově a zde se pokusil přijít na kloub tomu, kdo zabil před 40 lety jeho dceru příbuznou (která oficiálně "zmizela" a země se po ní slehla). Podezřelí jsou prakticky všichni žijící členové milionářovy rozvětvené rodiny (z nichž většina žije také na tom ostrově). Ve Stockholmu mezitím 24letá punkerka a hackerka Lisbeth Salanderová (která vypadá jako něco mezi spisovatelkou Petrou Soukupovou a bloggerkou White Kate) šmejdí na dálku v Mikaelově počítači (protože právě ona dostala za úkol ho prověřit před jeho "úkolem"), nachází stopy kterých si Mikael nevšiml a začíná s ním spolupracovat.


Detektivní dvojice "stárnoucí mírně obtloustlý novinář plus nepřizpůsobivá anarcho-punkerka" je poměrně originální (i když se dají dohromady až v polovině velmi dlouhého filmu). Zatímco Mikael se permanentně tváří jako kdyby mu poněkud uletěly včely (aniž by byl hloupý nebo málo důvtipný), Lisbeth nejdřív jedná a pak přemýšlí (přesněji řečeno, přemýšlí tak rychle, že to vypadá jako kdyby nejdřív jednala a až pak přemýšlela). Celá zápletka a struktura filmu přitom není ani zdaleka tak praštěná a absurdní jako jiná nedávná severská kriminálka, Lovci hlav (dokonce i ty hackerské elementy v něm mají celkem hlavu a patu). Muži mají mnohem blíže k tradičním detektivkám, jaké psávali Arthur Conan Doyle nebo Edgar Allan Poe. Ale protože máme 21. století, musí tam být také temný odkaz minulosti a posmrtné zohavování (vlastně, zpět, to je už ve "Vraždách v ulici Morgue").

Adaptace je provedena zdařile (pokud mohu soudit bez znalosti knihy), protože děj filmu dává slušný logický smysl, v postavách se neztrácíme a i při délce přes dvě hodiny to není nudné. Plusem je také to, že pro Čecha jsou téměř všichni herci naprosto neznámí, takže netušíme, která postava se bude vyvíjet a která záhy umře.

Co se týče filmařského řemesla (kamera, hudba, střih), jde o slušnou imitaci polonezávislých méněrozpočtových hollywoodských kriminálek. Opět zde hraje svou roli relativita hodnocení. Kdyby tento film vznikl v České republice (čemuž teoreticky nic nebrání), budou ho všichni (včetně mě) vyzdvihovat jako naprostý zázrak a vrcholné porevoluční dílo. Pokud by vznikl v USA, budou všichni upozorňovat, že "to sice ujde, ale na Obvyklé podezřelé nebo Gone Baby Gone to nemá".

P.S: Pokud jste stejně jako já byli poněkud zmateni tím, že kniha (a film), který se v USA jmenuje "The Girl With The Dragon Tattoo", se u nás jmenuje "Muži, kteří nenávidí ženy", pak vězte, že "ti blbí" jsou Američani, kteří se neodvážili vydat původní knihu pod doslovným překladem původního svédského názvu a vymysleli si jiný, zřejmě aby se jim nebouřily feministky nebo Justin Bieber...

3.11.09

Recenze: Restaurované filmy Jana Špáty - 80%

Jan Špáta (1932 - 2006) byl legendární dokumentární filmař a do kin je nyní uváděno pět jeho dokumentů ve zrestaurované podobě, slepených do jednoho stominutového útvaru.



Špátovy filmy jsou vesměs geniální a krásně ukazují, jak může dokument o něčem vyprávět, aniž by měl vypravěče a aniž by přestal být dokumentem.

Maximální hodnocení této stominutové kolekci nedávám především kvůli způsobu uvedení a kvůli lepší existující alternativě (viz dále).

Dívat se sto minut nepřerušeně v kině na krátké dokumenty prostě nepovažuji za vhodný způsob jejich zhlédnutí. K těmhle dokumentům mi sedí spíše to, že si jeden, dva z nich pustím po večeři doma na slušné televizi z DVD. Navíc se trochu drbu za uchem, proč bylo ze Špátovy tvrorby vybráno zrovna těchto pět filmů a proč zrovna v tomto pořadí. Čímž se dostáváme k té lepší alternativě!

Současně s uvedením tohoto filmu do kin totiž vychází kolekce čtyř DVD se Špátovými dokumenty, na které kromě těchto pěti najdete i mnohé další (celkem osmnáct jeho filmů plus jeden dokument o něm plus bonusy), všechny v dokonale restaurované podobě!

Tuto luxusní kolekci (k zakoupení např. zde za 552 Kč) považuji za mnohem lepší způsob, jak si dokumenty Jana Špáty užít - po takových dávkách a v takovém pořadí, jak uznáte za vhodné.

9.9.09

Aha! = Vrazi filmu

Chtěl bych všechny důrazně varovat před "lacinými DVD", která vycházejí jako přílohy časopisů.

Pravděpodobně to pro mnohé z vás bude mlácení prázdné slámy, protože už víte, jaká je skutečnost, ale já si DVD moc nekupoval a nikdy v těchto "superlevných edicích".

Když jsem uviděl u novinového stánku DVDčko Dům duchů za pár desítek Kč, koupil jsem si ho, protože jsem si pamatoval, že se mi tento film kdysi dávno celkem líbil, takovým tím červenoknihovnovým způsobem á la Legenda o vášni (a soundtrack je velmi libový).

A doma přišla hrůza.

Za prvé: Obraz je strašný, rozmazaný jako deset let stará videokazeta. Při závěrečných titulcích nejde ani přečíst co se v nich píše.

Za druhé: Přesto, že se na přebalu píše, že DVD obsahuje české i anglické znění, není to pravda! Film obsahuje pouze české znění (tzn. na začátku nějaký telecí hlas říká "Intersonic uvádí: Dům duchů") a můžete si ho pustit buď v českém znění bez titulků nebo v českém znění s českými titulky (!), nijak jinak.

Těch pár desítek korun mi nestojí za to, abych se hádal s trafikantem, ale je to pro mě poučení do budoucna a argument proti těm, co tvrdí, že kopírování zabijí kulturu. Ne. Kulturu zabíjí Aha!