Audio recenze: Encanto - 30% / Klan Gucci [House of Gucci] - 60%

Další úplně nezajímavá disneyovka a životopisná polofraška, která není tak zajímavá, jak mohla být.

Audio recenze: Benedetta - 70%

Dostanete vše, co očekáváte od filmu o lesbických jeptiškách, a možná i trochu víc.

Pan Čeněk Cibien lže

(Na konci postu je pár updatů)

(Tento post nesouvisí s filmem a skoro určitě vás nebude zajímat pokud vám nic neříká jméno "Cibien" nebo staré videohry.)

12. listopadu 2021 jsem byl pozván na soukromou oslavu narozenin, která se konala v muzeu retro videoher "Cibien's Corner". Byl jsem tímto muzeem nepříjemně překvapen, ale žádnou finanční újmu jsem neutrpěl, takže jsem ho vytěsnil z hlavy. Google mě ale opakovaně vyzýval, abych se podělil o svůj názor, takže jsem to nakonec (o pět dní později) udělal a napsal do Google Maps krátkou recenzi. Ta recenze (dvě hvězdičky z pěti) je tady a zní takto:

Téhož dne mi přišel info email od Googlu, že provozovatel herny zveřejnil reakci na mou recenzi. Ta reakce zněla takto:

Tato reakce mě velmi překvapila svou první větou, takže jsem nelenil a napsal e-mail na oficiální kontaktní adresu muzea:

Audio recenze: Francouzská depeše Liberty, Kansas Evening Sun [The French Dispatch of the Liberty, Kansas Evening Sun] - 60%

Nejvíc wesandersonovský film Wese Andersona.

Audio recenze: Kurz manželské touhy - 30% / Poslední noc v Soho [Last Night in Soho] - 80 / Eternals - 40%

Kurz manželské touhy - 30%. Poslední noc v Soho [Last Night in Soho] - 80%. Eternals - 40%.

Další audio posty (nejen filmové) najdete zde.

Audio recenze: Paroží [Antlers] - 50%

Průměrný horor, který si myslí, že je sofistikovanější, než je. Zajímalo by mě, jestli za to může scenárista, režisér nebo střihač.

Další audio posty (nejen filmové) najdete zde.

Audio recenze: Duna [Dune] - 60%

"Je dobré to vidět, je to triumf filmařského řemesla, ale pro mě je to zatím nejméně zajímavý film Denise Villeneuva."

Další audio posty (nejen filmové) najdete zde.

Recenze: Poslední souboj [The Last Duel] - 80%

Nejnovější film Ridleyho Scotta (volně na motivy skutečných událostí) vypráví o tom, jak spolu dva francouzští rytíři na konci 14. století měli "soudní" souboj na život a na smrt (poslední v dějinách Francie), aby se tím zjistilo, jestli jeden z nich (Adam Driver) opravdu znásilnil manželku toho druhého (Matt Damon). Tedy, ten souboj je vyvrcholení dvouapůlhodinového filmu, který je o mnoha jiných politických i emocionálních věcech.

Na Poslední souboj jsem se nijak moc netěšil, především vinou podivně nezajímavé reklamní kampaně. V kině jsem ale byl příjemně překvapen a užíval jsem si film víc a víc až k jeho vyvrcholení, kdy jsem si ho zase užíval trochu méně. A pochopil jsem, proč se na tenhle film nedá udělat zajímavá reklamní kampaň a proč finančně brutálně propadl (jde o největší propadák Scottovy kariéry).

Jak asi u Ridleyho Scotta nepřekvapí, Poslední souboj je řádně epický film. Ovšem epický ve scénách, které mají být epické a kterých je jen okolo 10 procent délky filmu. Zbytek filmu pak pozůstávbá z toho, že spolu různí lidé mluví, hádají se a kují pikle, většinou v neepických šedých hradech nebo v bahně. A to v některých případech až třikrát.

Audio recenze: Venom 2: Carnage přichází [Venom 2: Let There Be Carnage] - 50%

Průměrný comicsový film, jehož autoři se ani nesnaží dát jeho hlavním hrdinům nějaký náznak hloubky.

Další audio posty (nejen filmové) najdete zde.

Pohled na Dračí doupě v roce 1995 očima Jiřího X Doležala

(Tento post není o filmu)

Objevil jsem v archivu článek z roku 1995, ve kterém se tehdy třicetiletý Jiří X. Doležal snaží čtenářům Reflexu vysvětlit, co je to Dračí doupě (respektive Dungeons & Dragons). Zveřejňuji zde jeho scan, protože hodně vypovídá o tehdejší době i o J.X. Doležalovi (jsou v něm samozřejmě drogy i filosofie):

Perličkou je, že na doprovodných fotkách jsem i já (tehdy 27letý) s několika dalšími lidmi a Jiří X. Doležal tam o nás píše, aniž by se s námi kdykoliv setkal (poslal pouze fotografa). Naši hru nikdy neviděl a kdyby ji viděl, nevím, zda by mu došlo, že nikdo z nás Dračí doupě neuměl a jenom jsme celou partii náhodně improvizovali a fejkovali pro toho fotografa.

Tehdy jsem pochopil, jak funguje žurnalistika.