Paříž, někdy v době Belle Epoque (tzn. někdy koncem 19. nebo začátkem 20. století). Malá chytrá civilizovaná mulatka Dilili se skamarádí s o něco starším poslíčkem Orelem (který vypadá jako mladá verze Davida Bowieho a neumí vyslovit "Mucha") a společně se vydávají odhalit gang, který unáší děti a dělá jiné ošklivé věci. A pochopitelně chce unést i Dilili. A rozvážet různé balíčky.
Tento francouzský animovaný film je především o tom, aby se divák seznámil s Paříží a se slavnými osobnostmi, které v ní tehdy žily. Tedy, "seznámil". Většina filmu pozůstává z toho, že hlavní hrdinové někoho potkají, jsou mu představeni, dvěma větami se dozvíme, čím se dotyčný proslavil, pak se náhodně objeví další stopa, a jede se dál, za další osobností. Je to celkem roztomilé, ale neodvážil bych se tvrdit, že se tím dětský divák něco podstatného naučí, neboť si to nezapamatuje. Občas se objeví náznak něčeho fantaskního, jako třeba verneovská ponorka nebo mechanická labuť, ale jinak se většina filmu nese v překvapivě nenápaditém stylu, aniž by byly využity neomezené možnosti, které nabízí animovaný film.
Před nějakým tím desetiletím se kdesi v chatě v opuštěných francouzských horách sešly asi dva tucty mladých tanečníků, kteří zde měli soustředění. Úspěšně soustředění mělo být uzavřeno večírkem, který se poněkud (značně) vymkl z rukou, neboť do velké mísy s pitím někdo nenápadně přidal LSD, a přidal ho tam příliš mnoho.
Na motivy těchto historických událostí (o kterých jsem nenašel žádné historické informace, takže se možná vůbec nestaly) natočil Gaspar Noé celovečerní film, který je těmi událostmi velmi volně inspirován (podle jeho vlastních slov) a snaží se zachytit onu osudovou noc v celé její šílenosti.
A to se mu víceméně daří.
Noé se odjakživa intenzivně snaží být provokativní a tato jeho snaha je někdy až nudná. V případě Climaxu je výsledek více než snesitelný. Tedy, pokud víte, do čeho jdete.
V roce 1970 se čtyřiadvacetiletý zpěvák / letištní zřízenec Farrokh Bulsara dal dohromady s pár muzikanty a začali muzicírovat. Během následujících let se přejmenovali ze Smile na Queen, z Farrokha Bulsary se stal Freddie Mercury, and the rest is history.
Není tajemstvím, že tento film vznikal za velkých bolestí, po několika změnách scénáře, obsazení i režiséra (Bryan Singer několik týdnů před koncem natáčení přestal chodit na plac a byl vyměněn). Vzhledem k těmto skutečnostem můžeme být rádi, že Bohemian Rhapsody dopadla tak, jak dopadla. Což znamená "přijatelně, pokud nečekáte něco výjimečného".
Pozor: Recenze obsahuje spoilery, pokud nevíte, kdo to byl Freddie Mercury a jak umřel. Ano, jsou i takoví lidé.
I když se dlouho mluvilo o tom, že půjde o příběh kapely Queen, výsledný snímek je nade vši pochybnost příběhem Freddieho Mercuryho. Scén, ve kterých se Freddie nevyskytuje, je méně než deset minut. Tvůrci se také velice moudře rozhodli, že z diváka nebudou lacině ždímat slzy umíráním na AIDS, a film zakončili na vrcholu Freddieho slávy, to jest triumfálním návratem Queenů na koncertě Live Aids Aid v roce 1985, který uvidíme rekonstruovaný skoro v kompletní podobě.
Na předměstí Říma, ve čtvrti Magliana, má salon pro psy malý, hubený, velmi nesmělý Marcello (Marcello Fonte). Je to v podstatě hodný člověk, má rád sousedy, sousedi mají rádi jeho, se svou exmanželkou si rozumí a jeho dcera ho zbožňuje (když ji dostane půjčenou). Kromě toho Marcello občas prodává kokain a jedním z jeho zákazníků je Simoncino (Edoardo Pesce), kterého nenávidí úplně všichni v okolí a který odmítá za zboží platit. A rád by Marcella využil při plánované loupeži. A Marcello nedokáže nikomu nic odmítnout...
Čtvrť Magliana je zjevně hodně fajnová čtvrť, protože když jsem do Googlu napsal "Magliana", automaticky mi to jako první možnost nabídlo "Magliana gang". Všechno je zde rozpadlé, rezivějící a hnijící. Včetně lidí.
Někdo prozradí všechny aktivní britské tajné agenty, takže je nutno povolat ty v důchodu, a Johnny English (Rowan Atkinson) omylem zneškodní všechny ostatní, takže se s mezinárodní kyber-zlem musí utkat pouze on sám.
Toto je třetí film s Johnny Englishem a nejméně jeden z předchozích filmů jsem viděl. Ale už si nepamatuju, o čem byl. Shodou okolností už si také nepamatuju, o čem byl tento třetí díl, i když jsem ho viděl předevčírem. Je to úplně jedno.
Je tam nějaký zlý super-hacker / nadnárodní podnikatel (jako Steve Jobs) a ruská agentka (Olga Kurylenková). Ministerskou předsedkyni hraje Emma Thompsonová, ale je bohužel ve filmu dost málo. Také camea slavných starých herců v úvodu jsou příliš krátká.
Celý film je o tom, že se pořád dokola nějakými bizarními náhodami English dostává do situací, které jsou nezbytné k tomu, aby Atkinson mohl rozehrát vtipnou scénku. Kdyby ty scénky byly v jiném pořadí nebo by byly rozsekané na desetiminutové televizní epizody, výsledný dojem by byl stejný (možná lepší, protože byste jich měli jen tolik, kolik zrovna snesete).
Když jde o vtipnou scénku bez dialogů, není rozdílu mezi tímto filmem a Mr. Beanem. Ale to je vlastně docela pozitivní doporučení, že?
Takhle: Třetí Johnny English má jistou profesionální úroveň. Je poměrně výpravný (i když to často vypadá jako explicitní product placement), kamera, střih a hudba jsou celkem OK... Ale to všechno neznamená, že byl dobrý nápad v téhle filmové sérii pokračovat.
Obávám se, že tohle je britský / hollywoodský ekvivalent komedií Zdeňka Trošky. Starší diváci budou v kině spokojeni, příjemně zavzpomínají, jak stejné vtipy viděli se stejným hercem před 30 lety v televizi, a nebudou chápat, proč nad tím Fuka ohrnuje nos, když je to přece taková bžunda!
Švédsko, současnost. Tina (Eva Melanderová) pracuje jako celník a má neobvyklý talent vyčuchat pašované nebezpečné materiály (včetně SD karty s dětskou pornografií). Občas si ji na závažné případy půjčuje policie. Kromě toho je Tina strašlivě hnusná a nešťastná ve vztahu s nevěrným úchylem. Naštěstí aspoň žijí v chatce v lese, takže si může chodit povídat se zvířátky.
Ještě podivnější to začne být, když Tina náhodou potká Voreho (Eero Milonoff), který jednak vypadá dost podobně jako ona, druhak zjevně rozumí jejímu trápení, a třeťák má místo penisu otvor. A nabídne Tině k jídlu červy, takže ona mu pronajme místnost u svého domu. Konečně našla nějakou spřízněnou duši. Nemluvě o tom, že její genitálie taky nejsou úplně standardní, a oba dva mají jizvu od blesku, který do nich kdysi dávno praštil...
Jistě jste už pochopili, že Tina a Vore (původní název znamená "Hranice") není úplně standardní film. Tedy, je to standardní severský film o mírně retardovaných nehezkých lidech, kteří se snaží protloukat životem, ale obsahuje zajímavý bonus v podobě čehosi nevysvětlitelného / nadpřirozeného, co bude posléze odhaleno. Zajímalo by mě, ve kterou chvíli by to podle tvůrců divákovi mělo samo od sebe dojít, protože okolo poloviny filmu je to sice explicitně řečeno, ale většině diváků to IMHO musí dojít podstatně dříve, i pokud extra dobře neznají severský folklór. Například po přečtení předcházejících odstavců...
Nový český film (inspirovaný skutečnými událostmi) vypráví o tom, jak parta českých kluků kdysi ráda košíkovou, podařilo se jim úspěšně přežít nacistickou okupaci a dále sklízeli úspěchy i na mezinárodním poli. Což bylo po komunistickém převratu ještě těžší než za okupace.
Režisér Radim Špaček toho moc nenatočil (pro kina) a zajímavým způsobem osciluje mezi skvělými filmy (Pouta) a blbými filmy (Místa). Zlatý podraz je někde mezi, ale pozitiva v mém případě nakonec převážila (i když ve vašem případě to může být naopak).
Jednoho dne v roce 1928, těsně před 10. výročím Československé republiky, se v altánku u prezidentského letního sídla (na Slovensku) sešel T. G. Masaryk (Martin Huba) s Karlem Čapkem (Jan Budař), aby si povídali především o knize prezidentských rozhovorů, kterou Čapek dokončuje, ale také o smyslu života, vesmíru a všeho...
Celý tento film (méně než devadesátiminutový) skutečně pozůstává z toho, že si Čapek a Masaryk povídají. Občas je pozdraví náhodný zahradník, v jednu chvíli je v dálce vidět Masarykův syn, který se vrací ze souložení v sousední vesnici, ale kromě Huby a Budaře se ve filmu nevyskytuje žádná další postava, která by stála za zmínku nebo měla dialogy.
Brutální šílený vrah Michael Myers po 40 letech uprchne z vězení / blázince a vydá se zabít Laurii Strodeovou (Jamie Lee Curtisová), kterou skoro zabil před 40 lety. A opět se to stane v předvečer svátku Všech svatých.
Nejsem si úplně jist, jestli jsem ten pravý, kdo by měl hodnotit nový Halloween, neboť mě nijak neoslovil žádný z předchozích, a nejsem si úplně jistý, které z nich jsem vlastně viděl. Samozřejmě chápu, jak důležitý je první Halloween (tedy oficiálně česky "Předvečer svátku Všech svatých", LOL) z roku 1978, ale já ho viděl až někdy kolem roku 1990, tedy dlouho po mnoha jiných (novějších) hororech té doby, a nepřišel mi zajímavý vůbec ničím. A už vůbec ne strašidelný.
Navíc, obávám se, první Halloween velmi zestárl, a (na rozdíl třeba od Vetřelce) není možné se na něj dnes dívat s vážnou tváří (zkusil jsem to).
Rok 2118, malá základna na Marsu. Přilétá (tedy "přichází") sem 6 česko-slovenských astronautů, kteří mají za úkol možná "osídlit Mars", ale možná ne. Jedním z nich je bohatý tlusťoch, který celou misi platí a chce se zde oženit se svou milou (která se chtěla vdávat v Marseille, ale on jí špatně rozuměl). Pak je s nimi také slovenská psycholožka a žena, která se domnívá, že je v reality show na Zemi a pořád si chce sundavat skafandr (???). Na základně na ně také čeká android, který zde byl přes čtvrt století a mezitím se trochu zbláznil, protože četl pouze kovbojský comics. Jeho operační systém je Windows 95 (????). Podaří se Mars zalidnit????? Kdo se s kým vyspí?????? Může android oplodnit Češku??????? A to není konec otazníků...??????? ??????? ?????? ??? ????? ????????
Nový český film Mars, přestože ho hodnotím 50 procenty, rozhodně není průměrný film. Naopak. Vzbuzoval ve mně extrémně rozporuplné pocity, a je důležité, abyste co možná nejlépe pochopili, co je vlastně tohle dílo zač, protože jinak nemáte šanci udělat si na něj jakýkoliv názor.
