František Fuka versus kinematografie. Recenze a různé jiné záležitosti, občas i nefilmové.
30.5.13
..and introducing Carlos Estevez as The President!
(Ano, on se pravým jménem skutečně jmenuje Carlos Estevez!)
Recenze: Vězení umění - 40%
Tento český dokument vypráví o zajímavém experimentu, kdy bylo několik (okolo pěti) umělecky založených vězňů "spárováno" s umělecky založenými nevězni, a pak spoluvytvářeli nejrůznější umělecká díla.
Vězňové a nevězňové spolu samozřejmě netrávili žádnou výrazně dlouhou dobu. Především si poštou posílali náměty a rozpracovaná díla, a osobně se sešli během celého projektu jen párkrát, pokud vůbec (mám dojem, že v případě dvou párů nevidíme ani jednu scénu, ve které by oba aktéři byli fyzicky spolu).
Většinu filmu tudíž zabírají monology zúčastněných z obou stran, ve kterých se buď vyjadřují o vězení, o sobě, o díle svého protějšku, nebo navzájem čtou své dopisy (což je docela problematické, protože některým z nich čtení moc nejde).
Nejzajímavější účastnicí je psychicky narušené děvče, které si hraje s panenkami (za které mluví), ječí pod mostem s pytlem na hlavě (a nahrává to), aranžuje panenky v lese a říká věci jako "Já jsem normálně bubačka, ale občas taky jsem různý jiný mutanti". Toto děvče ovšem není zavřeno ve vězení ani v jiné instituci, nýbrž na svobodě! A dopisuje si se sympatickým dědouškem, který ve vězení kreslí zmutovaná zvířata zavřená v kufru auta.
Film je (předpokládám, že záměrně) natočen jako "roztříštěná mozaika nesouvisejících střípků" a sám by chtěl být přinejmenším takovým uměním, jaké popisuje. Tudíž se nedozvíme, kdo vlastně za co sedí, ani kdo je slavný avantgardní umělec a kdo je normální vraždící psychopat, který jenom rád kreslí. Například ve scéně v traileru (viz výše) to vypadá, že vězeň je umělec, zatímco transvestita na návštěvě by si chtěl nechat poradit, jak se umělcem stát, ale v dřívějších scénách filmu se transvestita prochází po galerii a chová se, jako by mu to tam patřilo.
Obecně pro většinu zúčastněných platí, že bych se bál s nimi být delší dobu o samotě a že bych, kdybych byl donucen s nimi komunikovat, musel často používat slova "Promiňte, ale jaký byl gramatický a výrokový smysl vaší věty?" Paradoxně normálněji působí ti, kteří jsou za mřížemi (umělec v traileru nebo nabušený rom, který vytváří obrovský airbrush projekt jako z kolotoče na Matějské).
I když film obsahuje pár zajímavých excesů a WTF monologů ("Teď budu stát rozkročmo, protože trojúhelník dobře přijímá vesmírnou sílu" - zjevně Star Wars fanoušek), rozhodně jich není tolik, aby se film při své nezanedbatelné délce (100 minut) dal pohodově vydržet. Většina času je vyplněna scénami, které nejsou ani bizarní, ani šokující, ani jinak zajímavé, a některé vypadají vyloženě jako výplň ze zoufalství (chlapík stojí minutu s nohama do trojúhelníku).
Pokud se pohybujete mezi českými avantgardními umělci, případně vězni, pravděpodobně budete z filmu o něco moudřejší a dá vám něco víc.
UPDATE: Dodatečně jsem zjistil, že bubačka se nejen umí měnit na mutanty, ale taky umí HTML!
Vězňové a nevězňové spolu samozřejmě netrávili žádnou výrazně dlouhou dobu. Především si poštou posílali náměty a rozpracovaná díla, a osobně se sešli během celého projektu jen párkrát, pokud vůbec (mám dojem, že v případě dvou párů nevidíme ani jednu scénu, ve které by oba aktéři byli fyzicky spolu).
Většinu filmu tudíž zabírají monology zúčastněných z obou stran, ve kterých se buď vyjadřují o vězení, o sobě, o díle svého protějšku, nebo navzájem čtou své dopisy (což je docela problematické, protože některým z nich čtení moc nejde).
Nejzajímavější účastnicí je psychicky narušené děvče, které si hraje s panenkami (za které mluví), ječí pod mostem s pytlem na hlavě (a nahrává to), aranžuje panenky v lese a říká věci jako "Já jsem normálně bubačka, ale občas taky jsem různý jiný mutanti". Toto děvče ovšem není zavřeno ve vězení ani v jiné instituci, nýbrž na svobodě! A dopisuje si se sympatickým dědouškem, který ve vězení kreslí zmutovaná zvířata zavřená v kufru auta.
Film je (předpokládám, že záměrně) natočen jako "roztříštěná mozaika nesouvisejících střípků" a sám by chtěl být přinejmenším takovým uměním, jaké popisuje. Tudíž se nedozvíme, kdo vlastně za co sedí, ani kdo je slavný avantgardní umělec a kdo je normální vraždící psychopat, který jenom rád kreslí. Například ve scéně v traileru (viz výše) to vypadá, že vězeň je umělec, zatímco transvestita na návštěvě by si chtěl nechat poradit, jak se umělcem stát, ale v dřívějších scénách filmu se transvestita prochází po galerii a chová se, jako by mu to tam patřilo.
Obecně pro většinu zúčastněných platí, že bych se bál s nimi být delší dobu o samotě a že bych, kdybych byl donucen s nimi komunikovat, musel často používat slova "Promiňte, ale jaký byl gramatický a výrokový smysl vaší věty?" Paradoxně normálněji působí ti, kteří jsou za mřížemi (umělec v traileru nebo nabušený rom, který vytváří obrovský airbrush projekt jako z kolotoče na Matějské).
I když film obsahuje pár zajímavých excesů a WTF monologů ("Teď budu stát rozkročmo, protože trojúhelník dobře přijímá vesmírnou sílu" - zjevně Star Wars fanoušek), rozhodně jich není tolik, aby se film při své nezanedbatelné délce (100 minut) dal pohodově vydržet. Většina času je vyplněna scénami, které nejsou ani bizarní, ani šokující, ani jinak zajímavé, a některé vypadají vyloženě jako výplň ze zoufalství (chlapík stojí minutu s nohama do trojúhelníku).
Pokud se pohybujete mezi českými avantgardními umělci, případně vězni, pravděpodobně budete z filmu o něco moudřejší a dá vám něco víc.
UPDATE: Dodatečně jsem zjistil, že bubačka se nejen umí měnit na mutanty, ale taky umí HTML!
29.5.13
Recenze: Království lesních strážců [Epic] - 50%
Věděli jste, že kolem nás žijí a skrývají se malí mužíčkové a víly? Jistě jste to věděli, protože jste viděli film Artur a Minimojové, případně Pidilidi, případně Gnome-Mobile, případně The Secret World of Arietty (který je podle stejné knížky jako Pidilidi), případně Zvonilku, případně nějaké další na toto téma.
V tomto filmu (od tvůrců Doby ledové) jde o oblíbenou "lesní variantu" pidi-příběhu. Mužíčkové a víly skáčou po lese, létají na kolibřících a aby se neflákali, tak chrání faunu a flóru před zlými "hnilobáky", které vede nějaký Mandragor nebo podobný magor. Jsou rasově vyvážení, protože jim šéfuje černoška a hlavní velitel se jmenuje Ronin (a je oblečen a vyzbrojen jako šógun, i když nemá šikmé oči a v originále mluví s britským přízvukem).
Hlavní hrdinkou je mladá holka, která je rebelka (má piercing!), přijede do lesního sídla za otcem a zde je zmenšena a dostane se mezi Lesní strážce, které zrovna čeká krize (nápověda: Černoch jako obvykle umře první).
Jde o v poslední době tak běžný typ dětského filmu, do kterého je naházeno úplně všechno, aby si každé děcko přišlo na své. Takže zde jsou náznaky vážnějších témat, okamžiky krásných scénických kompozic (skoro jako z Miyazakiho filmů), ale současně také rapující housenka, dva strašlivě nevtipní dementní šneci a vtipně roztržitý tatínek, který (aspoň v české verzi) působí celý film jako nebezpečný psychopat.
A samozřejmě akční scény, dojemné scény, nalezení cesty dcery k otci, první láska, ponaučení o splynutí člověka s přírodou a srandovní starý slepý třínohý mops (ten fakt byl srandovní, ale je ve filmu málo).
Chvílemi jsem byl okouzlen, chvílemi mě to nepříjemně štvalo a ty dva šneky (respektivešneka slimáka a hlemýždě) bych okamžitě posypal solí.
Království lesních strážců je výrazně vhodnější název, než původní anglický "Epic". Ale český dabing bohužel filmu hodně ubírá. Rapování housenky je v angličtině mírně vtipné. Mluva šneků je v angličtině mírně vtipná. Hrdinčino "Oh, man" na konci traileru je mírně vtipné. Ne tak v českém dabingu... A kdo přeloží "We single-handedly saved the forest" jako "Jednou rukou jsme zachránili les", ten by se neměl živit překládáním filmů pro kina.
V tomto filmu (od tvůrců Doby ledové) jde o oblíbenou "lesní variantu" pidi-příběhu. Mužíčkové a víly skáčou po lese, létají na kolibřících a aby se neflákali, tak chrání faunu a flóru před zlými "hnilobáky", které vede nějaký Mandragor nebo podobný magor. Jsou rasově vyvážení, protože jim šéfuje černoška a hlavní velitel se jmenuje Ronin (a je oblečen a vyzbrojen jako šógun, i když nemá šikmé oči a v originále mluví s britským přízvukem).
Hlavní hrdinkou je mladá holka, která je rebelka (má piercing!), přijede do lesního sídla za otcem a zde je zmenšena a dostane se mezi Lesní strážce, které zrovna čeká krize (nápověda: Černoch jako obvykle umře první).
Jde o v poslední době tak běžný typ dětského filmu, do kterého je naházeno úplně všechno, aby si každé děcko přišlo na své. Takže zde jsou náznaky vážnějších témat, okamžiky krásných scénických kompozic (skoro jako z Miyazakiho filmů), ale současně také rapující housenka, dva strašlivě nevtipní dementní šneci a vtipně roztržitý tatínek, který (aspoň v české verzi) působí celý film jako nebezpečný psychopat.
A samozřejmě akční scény, dojemné scény, nalezení cesty dcery k otci, první láska, ponaučení o splynutí člověka s přírodou a srandovní starý slepý třínohý mops (ten fakt byl srandovní, ale je ve filmu málo).
Chvílemi jsem byl okouzlen, chvílemi mě to nepříjemně štvalo a ty dva šneky (respektive
Království lesních strážců je výrazně vhodnější název, než původní anglický "Epic". Ale český dabing bohužel filmu hodně ubírá. Rapování housenky je v angličtině mírně vtipné. Mluva šneků je v angličtině mírně vtipná. Hrdinčino "Oh, man" na konci traileru je mírně vtipné. Ne tak v českém dabingu... A kdo přeloží "We single-handedly saved the forest" jako "Jednou rukou jsme zachránili les", ten by se neměl živit překládáním filmů pro kina.
27.5.13
Recenze: Pařba na třetí [The Hangover Part III] - 30%
Jsem trochu v nevýhodě, protože jsem neviděl druhý díl, ale první mě nechal zcela chladným.
Ve třetím dílu jde o to, že se objeví gangster (chudák starý tlustý unavený John Goodman) a naše kámoše donutí, aby ukradli zlaté cihly tomu agresivnímu asiatovi. Což se samozřejmě různě zkomplikuje, ale asi vás nepřekvapí, že o nějakou zápletku nebo logiku děje opět vůbec nejde.
Bohužel je smutnou skutečností, že veškeré vtipy ve filmu dělá pouze onen asiat a zarostlý Zach Galifqwertzxyas, což vede občas k dadaistickým hláškám s příjemně absurdní atmosférou (skoro jako něco z Monty Python - skoro). Ale zbývající "členové tlupy" 95 procent filmu jen nevěřícně kulí oči a říkají "What the fuck?". A to opravdu není nadsázka.
Objeví se i pár guest stars / cameos, ale ničemu to nepomůže. Většina podzápletek je strašlivě nudná, skoro jako v české komedii.
Vypadá to ale, že film byl o dost dražší, než jednička, takže obsahuje jisté spektakulární, vizuálně nápadité záběry, a vysokorozpočtové trikové scény, což ve výsledku znamená, že je o trochu méně nudný, než byla jednička. O trošičku.
(Polovina věcí v tomto traileru ve filmu vůbec není)
Ve třetím dílu jde o to, že se objeví gangster (chudák starý tlustý unavený John Goodman) a naše kámoše donutí, aby ukradli zlaté cihly tomu agresivnímu asiatovi. Což se samozřejmě různě zkomplikuje, ale asi vás nepřekvapí, že o nějakou zápletku nebo logiku děje opět vůbec nejde.
Bohužel je smutnou skutečností, že veškeré vtipy ve filmu dělá pouze onen asiat a zarostlý Zach Galifqwertzxyas, což vede občas k dadaistickým hláškám s příjemně absurdní atmosférou (skoro jako něco z Monty Python - skoro). Ale zbývající "členové tlupy" 95 procent filmu jen nevěřícně kulí oči a říkají "What the fuck?". A to opravdu není nadsázka.
Objeví se i pár guest stars / cameos, ale ničemu to nepomůže. Většina podzápletek je strašlivě nudná, skoro jako v české komedii.
Vypadá to ale, že film byl o dost dražší, než jednička, takže obsahuje jisté spektakulární, vizuálně nápadité záběry, a vysokorozpočtové trikové scény, což ve výsledku znamená, že je o trochu méně nudný, než byla jednička. O trošičku.
25.5.13
Retro recenze: The Big Lebowski - 80%
Protože měl tento čtvrtek obnovenou premiéru kultovní snímek bratří Coenů, je čas se k němu vrátit, respektive o něm konečně něco napsat!
Uvědomil jsem si totiž, že jsem Big Lebowskiho viděl jen jednou v životě, a to když jsem ho simultánně tlumočil na novinářské projekci před 15 lety. A tlumočil jsem ho bez dialogů na papíře, jen podle sluchu, což byla v případě tohoto filmu velmi nepříjemná záležitost (kvůli absurditě dialogů i kvůli přízvukům), polovině dialogů jsem vůbec nerozuměl a dodnes si živě pamatuji, že jsem "Sometimes you eat the bear and sometimes the bear eats you" přeložil jako "Občas ty potřebuješ bar a občas bar potřebuje tebe". A na základě toho tehdy psali čeští novináři své recenze, protože The Pirate Bay měla tehdy problémy s provozem...
Musím předem varovat, že mi Bratři Coenovi nějak nepřirostli k srdci. Většina jejich nejslavnějších filmů mě příliš neoslovila a úplně nejraději mám jejich Záskok (Hudsucker Proxy), který se nejméně podobá "typickému coenovskému filmu".
Proto asi není divu, že ani Big Lebowski pro mě nepředstavuje víc, než typický huličsko-alkoholicko-flákačský film, s tím bonusem, že je zaměřený na intelektuály, kteří si libují v tom, jak je postava "Jesus" v kontrastu s postavou žida Waltera a dedukují, zda je postava "cizince" (toho s tím medvědem u baru) spíše Bůh nebo spíše hrdinův vnitřní hlas. Opravdu jsou lidé, kteří takové rozbory píšou a myslí je úplně vážně.
Podobné otázky si můžeme klást třeba i u Zahulíme, uvidíme (je Neil Patrick Harris Bůh nebo Satan?).
Dlužno ale dodat, že Big Lebowski je asi vrcholem toho, co se dá z takového typického huličského námětu vytlouct. Děj je zcela náhodný a nedává smysl (samozřejmě, protože jeho hybatelem je hrdina pod vlivem a psychopati), ale je v něm spousta výborně vymyšlených a především výborně sehraných gagů a epizodních postaviček, které vyžadovaly, aby herci dobře hráli, respektive, aby se do svých psychopatických postav dobře vžili.
Je to vše propleteno tak hustě, že si vlastně ani nestačíte uvědomit, že Jesus je ve filmu jen proto, aby řekl pár výhrůžných hlášek a byl skrytá kuželková hrozba. Nebo že Donny je ve filmu jen proto, aby se debilně ptal a aby stále poslouchal "Shut the fuck up" (to, že se stane hlavním aktérem jednoho ze závěrečných zvratů, je vlastně úplně jedno a nijak to nesouvisí s předcházejícími činy jeho postavy). Je to vlastně road movie, ale je to chytře kamuflováno tím, že se hrdina stále vrací domů (kam se jeho koberec, kvůli kterému to všechno začalo, už nikdy nevrátí).
Ale, nedá se nic dělat, když hlavní hrdina omdlí a zdá se mu o tanečním vystoupení, ve kterém jsou splácány desítky náhodných motivů z celého filmu, je nutno tuto šílenost ocenit a uznat, že autoři měli jakousi vizi a byli schopni dát filmu atmosféru, která je unikátní a zajímavá (což se jim, kupodivu, ve většině následujících filmů dařilo méně a méně).
Pro mnoho diváků samozřejmě představuje další bonus ta skutečnost, že hlavní anti-hrdina dělá to, co by chtěli dělat oni (tzn. nepracovat ve prospěch společnosti a ničit si zdraví i mozek), a přitom se zdá být stále cool, přestože v reálném světě by záhy skončil bez domova a bez života.
Film Big Lebowski je strašný bordel. Ale je překvapivou ukázkou toho, že někdy, díky schopnostem tvůrců, herců a šťastné náhodě, může vzniknout bordel, který je velice zábavný. Myslím, že se to Coenům předtím ani nikdy potom už takhle nepovedlo.
Uvědomil jsem si totiž, že jsem Big Lebowskiho viděl jen jednou v životě, a to když jsem ho simultánně tlumočil na novinářské projekci před 15 lety. A tlumočil jsem ho bez dialogů na papíře, jen podle sluchu, což byla v případě tohoto filmu velmi nepříjemná záležitost (kvůli absurditě dialogů i kvůli přízvukům), polovině dialogů jsem vůbec nerozuměl a dodnes si živě pamatuji, že jsem "Sometimes you eat the bear and sometimes the bear eats you" přeložil jako "Občas ty potřebuješ bar a občas bar potřebuje tebe". A na základě toho tehdy psali čeští novináři své recenze, protože The Pirate Bay měla tehdy problémy s provozem...
Musím předem varovat, že mi Bratři Coenovi nějak nepřirostli k srdci. Většina jejich nejslavnějších filmů mě příliš neoslovila a úplně nejraději mám jejich Záskok (Hudsucker Proxy), který se nejméně podobá "typickému coenovskému filmu".
Proto asi není divu, že ani Big Lebowski pro mě nepředstavuje víc, než typický huličsko-alkoholicko-flákačský film, s tím bonusem, že je zaměřený na intelektuály, kteří si libují v tom, jak je postava "Jesus" v kontrastu s postavou žida Waltera a dedukují, zda je postava "cizince" (toho s tím medvědem u baru) spíše Bůh nebo spíše hrdinův vnitřní hlas. Opravdu jsou lidé, kteří takové rozbory píšou a myslí je úplně vážně.
Podobné otázky si můžeme klást třeba i u Zahulíme, uvidíme (je Neil Patrick Harris Bůh nebo Satan?).
Dlužno ale dodat, že Big Lebowski je asi vrcholem toho, co se dá z takového typického huličského námětu vytlouct. Děj je zcela náhodný a nedává smysl (samozřejmě, protože jeho hybatelem je hrdina pod vlivem a psychopati), ale je v něm spousta výborně vymyšlených a především výborně sehraných gagů a epizodních postaviček, které vyžadovaly, aby herci dobře hráli, respektive, aby se do svých psychopatických postav dobře vžili.
Je to vše propleteno tak hustě, že si vlastně ani nestačíte uvědomit, že Jesus je ve filmu jen proto, aby řekl pár výhrůžných hlášek a byl skrytá kuželková hrozba. Nebo že Donny je ve filmu jen proto, aby se debilně ptal a aby stále poslouchal "Shut the fuck up" (to, že se stane hlavním aktérem jednoho ze závěrečných zvratů, je vlastně úplně jedno a nijak to nesouvisí s předcházejícími činy jeho postavy). Je to vlastně road movie, ale je to chytře kamuflováno tím, že se hrdina stále vrací domů (kam se jeho koberec, kvůli kterému to všechno začalo, už nikdy nevrátí).
Ale, nedá se nic dělat, když hlavní hrdina omdlí a zdá se mu o tanečním vystoupení, ve kterém jsou splácány desítky náhodných motivů z celého filmu, je nutno tuto šílenost ocenit a uznat, že autoři měli jakousi vizi a byli schopni dát filmu atmosféru, která je unikátní a zajímavá (což se jim, kupodivu, ve většině následujících filmů dařilo méně a méně).
Pro mnoho diváků samozřejmě představuje další bonus ta skutečnost, že hlavní anti-hrdina dělá to, co by chtěli dělat oni (tzn. nepracovat ve prospěch společnosti a ničit si zdraví i mozek), a přitom se zdá být stále cool, přestože v reálném světě by záhy skončil bez domova a bez života.
Film Big Lebowski je strašný bordel. Ale je překvapivou ukázkou toho, že někdy, díky schopnostem tvůrců, herců a šťastné náhodě, může vzniknout bordel, který je velice zábavný. Myslím, že se to Coenům předtím ani nikdy potom už takhle nepovedlo.
22.5.13
Recenze: No - 40%
Tento film bohužel není prequelem k bondonvce Dr. No (z doby, kdy protagonista ještě nebyl doktor).
Rok 1988. V Chile vládne Pinochet (pro vás mladší: to byl něco jako Hitler, ale měl nižší skóre než 6 milionů). Pinochet chce legitimizovat svou diktaturu a pod tlakem zbytku světa povolí v zemi referendum ohledně své další vlády. Opozice dostane šanci 15 minut denně v televizi přesvědčovat lid, aby hlasoval "Ne", tzn. proti Pinochetově vládě.
Gael Garcia Bernal hraje René Saavedru, reklamního experta, který je opozicí najat, aby jim vymyslel super kampaň.
Film je natočen na motivy skutečných událostí, ale velmi volně - referendum v Chile skutečně bylo, reklamní kampaň opozice také, ale například neexistovala postava hlavního hrdiny.
Vzhledem k tomu, že si scenáristé mohli vymyslet skoro jakoukoliv podzápletku, je velmi překvapivé, jak málo zajímavého se ve filmu děje. Obě strany debatují o svých kampaních, nějaké kampaně vyrobí, odvysílají je, a referendum nějak dopadne. Nedojde přitom k žádným neočekávaným zvratům. Vzpomínám si jen na to, že se opozici různě vyhrožuje, že dojde k nějakému protestu, kde policie někoho ztluče, a že Pinochetův tábor udělá zásadní kampaňovou chybu - začnou ve své kampani vyvracet spoty opozice, místo aby se věnovali vlastní propagandě.
Kromě toho se dozvíme, že hlavní hrdina má syna a partnerku, že si doma hraje s vláčky, a že různí členové politických týmů mají různé názory na to, jak má vypadat kampaň. To je opravdu všechno. Konkrétně musím upozornit, že film rozhodně není komedie, jak by se mohlo zdát.
Je to slušně zahráno, má to realistickou dobovou výpravu, a z nějakého důvodu je KOMPLETNĚ CELÝ FILM natočen na starou U-Matic videokazetu, takže je rozmazaný a všechno má duhové obrysy. Možná to je pokus o to, aby celý film ladil s pár skutečnými dokumetárními záběry, které v něm jsou, ale to je celkem zbytečná snaha, protože herci vůbec nejsou podobní skutečným postavám, které hrají (tzn. vidíme skutečného Pinocheta a o chvíli později stejně zrnitého herce, který hraje Pinocheta a není mu vůbec podobný).
Nejzajímavější jsou skutečné dobové reklamy, které ve filmu uvidíme, a které oba tábory vyprodukovaly. Je jich jen pár minut a jsou z dnešního hlediska roztomile naivní. Ale to je asi tak všechno, co mě na filmu opravdu zaujalo.
Je mi to docela líto, protože se film slušně rozjížděl, rozjížděl, rozjížděl, a pak byl konec... Je na něm hodně vidět, že vznikl podle divadelní hry a s filmey jako Vrtěti psem nebo Bulworth se nemůže měřit ani omylem.
V souvslosti s názvem filmu bych vás chtěl ještě upozornit na tento zcela nesouvisející detail vteřinového záběru v celovečerním South Parku:
Rok 1988. V Chile vládne Pinochet (pro vás mladší: to byl něco jako Hitler, ale měl nižší skóre než 6 milionů). Pinochet chce legitimizovat svou diktaturu a pod tlakem zbytku světa povolí v zemi referendum ohledně své další vlády. Opozice dostane šanci 15 minut denně v televizi přesvědčovat lid, aby hlasoval "Ne", tzn. proti Pinochetově vládě.
Gael Garcia Bernal hraje René Saavedru, reklamního experta, který je opozicí najat, aby jim vymyslel super kampaň.
Film je natočen na motivy skutečných událostí, ale velmi volně - referendum v Chile skutečně bylo, reklamní kampaň opozice také, ale například neexistovala postava hlavního hrdiny.
Vzhledem k tomu, že si scenáristé mohli vymyslet skoro jakoukoliv podzápletku, je velmi překvapivé, jak málo zajímavého se ve filmu děje. Obě strany debatují o svých kampaních, nějaké kampaně vyrobí, odvysílají je, a referendum nějak dopadne. Nedojde přitom k žádným neočekávaným zvratům. Vzpomínám si jen na to, že se opozici různě vyhrožuje, že dojde k nějakému protestu, kde policie někoho ztluče, a že Pinochetův tábor udělá zásadní kampaňovou chybu - začnou ve své kampani vyvracet spoty opozice, místo aby se věnovali vlastní propagandě.
Kromě toho se dozvíme, že hlavní hrdina má syna a partnerku, že si doma hraje s vláčky, a že různí členové politických týmů mají různé názory na to, jak má vypadat kampaň. To je opravdu všechno. Konkrétně musím upozornit, že film rozhodně není komedie, jak by se mohlo zdát.
Je to slušně zahráno, má to realistickou dobovou výpravu, a z nějakého důvodu je KOMPLETNĚ CELÝ FILM natočen na starou U-Matic videokazetu, takže je rozmazaný a všechno má duhové obrysy. Možná to je pokus o to, aby celý film ladil s pár skutečnými dokumetárními záběry, které v něm jsou, ale to je celkem zbytečná snaha, protože herci vůbec nejsou podobní skutečným postavám, které hrají (tzn. vidíme skutečného Pinocheta a o chvíli později stejně zrnitého herce, který hraje Pinocheta a není mu vůbec podobný).
Nejzajímavější jsou skutečné dobové reklamy, které ve filmu uvidíme, a které oba tábory vyprodukovaly. Je jich jen pár minut a jsou z dnešního hlediska roztomile naivní. Ale to je asi tak všechno, co mě na filmu opravdu zaujalo.
Je mi to docela líto, protože se film slušně rozjížděl, rozjížděl, rozjížděl, a pak byl konec... Je na něm hodně vidět, že vznikl podle divadelní hry a s filmey jako Vrtěti psem nebo Bulworth se nemůže měřit ani omylem.
V souvslosti s názvem filmu bych vás chtěl ještě upozornit na tento zcela nesouvisející detail vteřinového záběru v celovečerním South Parku:
21.5.13
Recenze: Rychle a zběsile 6 [The Fast and the Furious 6 / Fast 6] - 80%
Policista Hobbs (Dwayne Johnson) kontaktuje Toretta (Vin Diesel) a jeho tým s nabídkou, která se neodmítá: Když se jim podaří dopadnout nebezpečného mezinárodního závodního padoucha Shawa (ex-SEAL, hardcore, marine, Afghánistán bůhvíco) a jeho tým, dostanou všichni amnestii. Bonusový přesvědčovací fakt: Pracuje pro něj Letty (Michelle Rodriguezová), která zdánlivě zemřela ve třetím díle (nebo v kolikátém), ale nyní žije a ztratila pamět!
Kromě Shawa a jeho evil týmu je nováčkem na scéně také Hobbsova kolegyně (Gina Caranová).
Rychle zběsilá šestka se odehrává především v Evropě, a to hlavně v Londýně a na španělské vojenské základně, kde shodou okolností mají 30 kilometrů dlouhou přistávací dráhu, což se sakra hodí a je to zatraceně šťastná náhoda. Podobně šťastná náhoda je, když naslepo skočíte z jednoho mostu na druhý a náhodou tudy jede auto, jehož přední sklo ztlumí váš let. V tomto filmu je vůbec spousta šťastných náhod, takže valná většina hrdinů v rozporu se zákony pravděpodobnosti neumře!
Pátý díl mě velice příjemně překvapil, a pokud se vám taky líbil, šestka je něco velice podobného. To znamená, že to je kombinace megalomanského akčního nářezu a docela sofistikované parodie na megalomanský akční nářez. Režisér rozhodně není idiot, ví co a jak natočit, ví jak šibalsky pomrkávat na diváka, který se vyzná, a dokáže i padesátou havárii a třicátý skok ozvláštnit nějakým originálnějším pohybem kamery nebo kompozicí záběru. A velice oceňuji, že i když jsou kaskadérské kousky naprosto šílené, lidé i stroje v nich vypadají jako že mají patřičnou hmotnost a setrvačnost. Vzhledem k natáčeným šílenostem v centru Londýna bych se nedivil, kdyby většina honiček byla stoprocentně CGI, ale výsledek je každopádně bezchybný a lepší než v leckteré drahé kosmické sci-fi.
Film má bohužel tu nevýhodu, že to krásné, co v něm je, je do značné míry totéž krásné, co bylo v pětce. Epické záběry na svaly a plešaté hlavy, zadumané pohledy svalovců do dáli, zpomaleně se kroutící dámské zadečky, řvoucí auta létající vzduchem... To všechno je fajn a šlape to, ale je to jen "více téhož".
No a pak mi připadalo trochu méně vyvážené tempo. Zatímco pětka šlapala od začátku do konce, v šestce jsou tři - čtyři naprosto MEGA akční scény, které jsou proloženy desítkami neakčních minut, kdy se koná černošský humor a chlapské přátelství (film má přes dvě hodiny).
Zatímco v prvních dílech byli hrdinové série outsideři, v šestce jsou to multimilionáři, což se projevuje tím, že film si v ničem nezadá s nějakým Bondem nebo Mission: Impossible. Pro děcka každého věku je to naprosto super. Nechápu, když máme oficiální filmy podle G.I. Joe, Battleship nebo Monopoly, proč se na tuhle sérii prostě nenalepí oficiální nálepka "Matchbox" nebo "Hot Wheels"?
P.S: Na konci filmu je jednak naznačeno, o čem bude sedmička (včetně představení nového záporáka), a jednak je konečně plus-mínus vyžehleno, že díly 4, 5 a 6 se odehrávají chronologicky PŘED dílem 3 (Tokyo Drift). Ale ne, úplný smysl to z hlediska dějové návaznosti pořád nedává a už nikdy dávat nebude.
Kromě Shawa a jeho evil týmu je nováčkem na scéně také Hobbsova kolegyně (Gina Caranová).
Rychle zběsilá šestka se odehrává především v Evropě, a to hlavně v Londýně a na španělské vojenské základně, kde shodou okolností mají 30 kilometrů dlouhou přistávací dráhu, což se sakra hodí a je to zatraceně šťastná náhoda. Podobně šťastná náhoda je, když naslepo skočíte z jednoho mostu na druhý a náhodou tudy jede auto, jehož přední sklo ztlumí váš let. V tomto filmu je vůbec spousta šťastných náhod, takže valná většina hrdinů v rozporu se zákony pravděpodobnosti neumře!
Pátý díl mě velice příjemně překvapil, a pokud se vám taky líbil, šestka je něco velice podobného. To znamená, že to je kombinace megalomanského akčního nářezu a docela sofistikované parodie na megalomanský akční nářez. Režisér rozhodně není idiot, ví co a jak natočit, ví jak šibalsky pomrkávat na diváka, který se vyzná, a dokáže i padesátou havárii a třicátý skok ozvláštnit nějakým originálnějším pohybem kamery nebo kompozicí záběru. A velice oceňuji, že i když jsou kaskadérské kousky naprosto šílené, lidé i stroje v nich vypadají jako že mají patřičnou hmotnost a setrvačnost. Vzhledem k natáčeným šílenostem v centru Londýna bych se nedivil, kdyby většina honiček byla stoprocentně CGI, ale výsledek je každopádně bezchybný a lepší než v leckteré drahé kosmické sci-fi.
Film má bohužel tu nevýhodu, že to krásné, co v něm je, je do značné míry totéž krásné, co bylo v pětce. Epické záběry na svaly a plešaté hlavy, zadumané pohledy svalovců do dáli, zpomaleně se kroutící dámské zadečky, řvoucí auta létající vzduchem... To všechno je fajn a šlape to, ale je to jen "více téhož".
No a pak mi připadalo trochu méně vyvážené tempo. Zatímco pětka šlapala od začátku do konce, v šestce jsou tři - čtyři naprosto MEGA akční scény, které jsou proloženy desítkami neakčních minut, kdy se koná černošský humor a chlapské přátelství (film má přes dvě hodiny).
Zatímco v prvních dílech byli hrdinové série outsideři, v šestce jsou to multimilionáři, což se projevuje tím, že film si v ničem nezadá s nějakým Bondem nebo Mission: Impossible. Pro děcka každého věku je to naprosto super. Nechápu, když máme oficiální filmy podle G.I. Joe, Battleship nebo Monopoly, proč se na tuhle sérii prostě nenalepí oficiální nálepka "Matchbox" nebo "Hot Wheels"?
P.S: Na konci filmu je jednak naznačeno, o čem bude sedmička (včetně představení nového záporáka), a jednak je konečně plus-mínus vyžehleno, že díly 4, 5 a 6 se odehrávají chronologicky PŘED dílem 3 (Tokyo Drift). Ale ne, úplný smysl to z hlediska dějové návaznosti pořád nedává a už nikdy dávat nebude.
20.5.13
Recenze: Rozkoš v oblacích [Los Amantes Pasajeros] - 40%
Nejnovější komedie Pedra Almodóvara vypráví o letu, který měl být mezikontinentální, ale stalo se z něj kroužení nad Evropou a hledání volné runwaye, zatímco se všcihni na palubě střídavě hroutí, upadají do bezvědomí, konzumují návykové látky a jsou gay.
Všichni stewardi jsou gay. Kapitán je bisexuál. Druhý pilot je heterosexuál, ale aby si to ověřil, vyzkoušel si kuřbu s kapitánem. V první třídě cestuje asi 10 lidí (všichni hetero), a celý zbytek letadla je mimo hru, protože ho letušky zdrogovaly. Let the fun begin!
Téměř celý film (odhadem přes 90 procent) se odehrává pouze v malé kabině první třídy a v kokpitu (výjimkou je podzápletka ex-milenky jednoho z cestujících a dvouminutové cameo Banderase a Cruzové na letišti).
A jde v něm o to, že se všichni bojí, že umřou, takže si začnou vyprávět nejintimnější historky ze svého života, případně je uvádět v realitu (nechybí ani znásilnění zdrogovaného cestujícího turistické třídy).
Celý film jsem měl bohužel intenzivní dojem, že mi uniká nějaká hlubší pointa a nějaký důvod, proč to všechno má být vtipné. Možná to bylo překladem a lokální specifičností, protože chvílemi mi zcela unikalo, o čem se vlastně mluví a především proč se o tom mluví. Schválně jsem trochu pátral v zahraničních recenzích, kde jsem se dočetl, že film je "politická satira současného Španělska, které neví, kam směřuje". A je gay.
Celé mi to připadalo jako scénář nejnovější nízkorozpočtové komedie Zdeňka Trošky, který zfilmoval někdo, kdo se nezalekl malého rozpočtu a kdo je výrazně lepší režisér než Troška - takže prostřihy na legrační grimasy nepůsobí tolik mimozemsky, vtipné reakce mají patřičný timing a některé sekvence mají patřičně hbitý střih.
Celkově mi to ale přišlo značně buranské, a to ve všech smyslech onoho slova. Na že by mě urážel humor o gayích a s gayi, ale zde vzniká mnoho vtipů POUZE z toho, že hrdinové jsou gay a chovají se jako ty nejstereotypnější gay karikatury.
Pokud máte zájem o něco decentnějšího a vkusnějšího na podobné téma, nabízí se například tento hudební dokument z helplinky Apple:
Nebo z tradiční bulharské stavby:
Všichni stewardi jsou gay. Kapitán je bisexuál. Druhý pilot je heterosexuál, ale aby si to ověřil, vyzkoušel si kuřbu s kapitánem. V první třídě cestuje asi 10 lidí (všichni hetero), a celý zbytek letadla je mimo hru, protože ho letušky zdrogovaly. Let the fun begin!
Téměř celý film (odhadem přes 90 procent) se odehrává pouze v malé kabině první třídy a v kokpitu (výjimkou je podzápletka ex-milenky jednoho z cestujících a dvouminutové cameo Banderase a Cruzové na letišti).
A jde v něm o to, že se všichni bojí, že umřou, takže si začnou vyprávět nejintimnější historky ze svého života, případně je uvádět v realitu (nechybí ani znásilnění zdrogovaného cestujícího turistické třídy).
Celý film jsem měl bohužel intenzivní dojem, že mi uniká nějaká hlubší pointa a nějaký důvod, proč to všechno má být vtipné. Možná to bylo překladem a lokální specifičností, protože chvílemi mi zcela unikalo, o čem se vlastně mluví a především proč se o tom mluví. Schválně jsem trochu pátral v zahraničních recenzích, kde jsem se dočetl, že film je "politická satira současného Španělska, které neví, kam směřuje". A je gay.
Celé mi to připadalo jako scénář nejnovější nízkorozpočtové komedie Zdeňka Trošky, který zfilmoval někdo, kdo se nezalekl malého rozpočtu a kdo je výrazně lepší režisér než Troška - takže prostřihy na legrační grimasy nepůsobí tolik mimozemsky, vtipné reakce mají patřičný timing a některé sekvence mají patřičně hbitý střih.
Celkově mi to ale přišlo značně buranské, a to ve všech smyslech onoho slova. Na že by mě urážel humor o gayích a s gayi, ale zde vzniká mnoho vtipů POUZE z toho, že hrdinové jsou gay a chovají se jako ty nejstereotypnější gay karikatury.
Pokud máte zájem o něco decentnějšího a vkusnějšího na podobné téma, nabízí se například tento hudební dokument z helplinky Apple:
Nebo z tradiční bulharské stavby:
Recenze videohry: Terraria - 100%
Dnes se s vámi rád podělím o svou radost ze hry, která je pravděpodobně největší zábava a nejlepší odreagování, jaké jsem u videohry (dlouhodobě) zažil za posledních několik let.
Jde o hru jménem Terraria, která už předloni vyšla pro PC a letos i pro konzole. PC verzi jsem nehrál, ale podle dostupných informací obsahují konzolové verze oproti PC jisté věci navíc. Screenshoty jsou převážně z PC verze, ale ta je od konzolové téměř nerozeznatelná.
Věděl jsem o existenci Terrarie už mnoho měsíců, ale překvapilo mě, že ani dnes nejeden "herní profesionál" vůbec netuší, že tato hra existuje.
Zjednodušeně řečeno, je to Minecraft s jedním ubraným rozměrem, takže vypadá jako Jet Set Willy. To je ale příliš zjednodušené. Už z toho důvodu, že Minecraft jsem zkoušel a nebavil mě ANI ZDALEKA tolik jako Terraria.
Terraria je kombinace sandboxu, hopsačky a RPG. Celý svět je zabíraný z boku a je složený z jasně definových čtvercových bloků. Hráčův sprajt odpovídá svou velikostí výšce 3 bloků a šířce 2 bloků a když se pohybuje, celý svět plynule scrolluje kolem něj (a hráč je stále uprostřed obrazovky).
Herní svět má tvar obdélníku o stranách velkých několik tisíc bloků. Nahoře je nebe, lesy, džungle, jezera atd., směrem dolů pak následují ložiska nerostů, jeskyně, podzemní jezera a úplně dole je peklo s démony a lávovými jezery. Přičemž "úplně dole" znamená "kdybyste padali volným pádem, budete tam padat několik desítek sekund".
Na počátku hry se objevíte někde na louce nebo v lese a máte u sebe jen pár předmětů, z nichž nejdůležitější je málo výkonná sekera, malý mečík a laciný krumpáč. Okolo vás je ticho, jen občas poskakuje kolem koule slizu, která vám může ublížit, ale dá se poměrně snadno zabít tím malým mečíkem. No a pak se poblíž potuluje nějaký chlapík ("Průvodce"), který vám poradí, že než se setmí, měli byste si postavit obydlí.
No a v tuto chvíli už je na vás, jak, kde a z čeho si to obydlí uděláte. Nebo si ho vlastně ani dělat nemusíte, můžete se na Průvodcovy rady vykašlat, a dělat si něco jiného.
Sekerou můžete sekat stromy a získávat z nich dřevo a žaludy. Krumpáčem můžete "těžit" zeminu,což není jen hlína a kámen, ale také různé druhy rudy, drahé nerosty atd. atd...
Další věci se jen tak povalují po lese (kytičky, houbičky), další jsou v podzemí (truhly a vázy s poklady), další vypadávají ze zabitých nepřátel. Celkem je v Terrarii určitě více než 100 různých typů surovin a předmětů, které můžete najít, vytěžit nebo si je vyrobit z jiných předmětů (starý známý "crafting").
Většinu těchto objektů můžete umisťovat zpět do herního světa. Ten de facto pozůstává z dvou vrstev, takže je možné si například v popředí postavit místnost s dveřmi a nábytkem a v pozadí postavit její zeď a okna.
Takže během pár minut můžete nasekat dřevo, vyrobit z něj několik bloků dřevěných zdí, stůl, židli a dveře (to vše pouze z dřeva) a postavit třeba toto:
Jen na pochodeň potřebujete kromě dřeva taky trochu slizu z poskakujících blobů, protože je hořlavý.
Všimněte si na zdech a zadní stěně, že přestože jsou složeny z bloků, hra sama od sebe inteligentně dynamicky spojí bloky stejného typu do větších celků, takže zdi boční zdi a podlaha vypadají jako zdi a podlaha, nikoliv jako několik shodných čtverečků u sebe (i když to de facto JE několik shodných čtverečků u sebe). Různé zdroje světla navíc dávají interiérům velmi příjemnou ambientní atmosféru.
Za geniální považuji rozhodnutí mít všechnu grafiku záměrně "low resolution" a viditelně hranatou, protože pak je toto "inteligentní vyhlazování" plně dostačující a výsledek nepůsobí fádně. V méně stylizované grafice by to nefungovalo, protože hráč může zkombinovat různé bloky v obou plánech tisíci možných způsobů.
No a až nasbíráte, vytěžíte, ulovíte a vyrobíte více surovin, můžete si postavit něco trochu většího, například:
Ale to (hodně) předbíhám.
Terraria má něco jako cíl hry, a pravděpodobně to znamená zabít několik bossů, kteří se v ní vyskytují. Píšu "pravděpodobně", protože jsem si záměrně nevyhledával detailní informace na internetu a schválně hraju jen na základě toho, co mi říká Průvodce a co je v helptextu uvnitř hry - který vám rozhodně doporučuji si pořádně přečíst, protože obsahuje jisté velmi zásadní věci, na které sami od sebe nemůžete přijít. Stejně tak je dobré bavit se s NPC postavami, které se postupně objevují, pokud pro ně připravíte vhodné obytné prostory, a poskytují vám pak různé služby / zboží / rady.
V inventáři máte místo pro 40 předmětů, respektive pro 40 typů předmětů. Jedna pochodeň vám zabere jeden slot, 27 židlí vám zabere také jeden slot (počty jsou omezeny, takže např. nemůžete mít v jednom slotu více než 250 kamenných bloků nebo více než 99 pochodní).
Omezená velikost inventáře je zásadním herním principem, protože když se vydáváte na nebezpečnější výpravy v pokročilých fázích hry, nesete s sebou zpravidla nejméně 10 typů užitečných předmětů, a velmi brzy najdete 30 dalších typů předmětů, takže se vám inventář zaplní a budete muset reorganizovat / zahazovat. A když to děláte, hra stále běží a něco vás může zabít. Tudíž je vhodné dělat si průběžně "operační zásobárny", tj. malé místnosti v podzemí, kde se v klidu zavřete a máte tam několik truhel / sudů, ve kterých si všechno schováváte.
Asi není překvapením, že můžete "equipovat" různé zbraně, bonusy a brnění. Všechno je to ale krásně jednoduché a většinou okamžitě vidíte, co vám dává jaký bonus.
Důležitým prvkem hry je, že jisté bloky ve světě jen tak statisky nevisí, ale různě reagují na přítomnost / nepřítomnost dalších bloků kolem sebe. To znamená, že voda a láva tečou (když se střetnou, vznikne speciální tvrdý nerost), písek se sype, a když třeba aplikujete předmět "semínko houby" na blok typu "hlína", vyroste tam po chvíli houba, kterou můžete sklidit. Pokud to byla svítící houba, začne svítit i hlína. A takových zákonitostí a herních mechanismů jsou ve hře tuny, některé zjevné, jiné méně.
To znamená, že můžete strávit hodiny experimentováním v těsném okolí svého prvního domečku. Ale když se pak vydáte dál a najdete vzácnější předměty, objeví se vám v craftovacím menu nové příslušné recepty (kterých je mnoho desítek).
Potíž je v tom, že když se jen tak nazdařbůh vydáte do divočiny, časem přijde noc, nebo neplánovaně spadnete někam do neznáma, a v obiou případech vás něco osklivého zabije, často velmi rychle. V závislosti na nastavené obtížnosti přitom buď přijdete o část peněz, nebo o všechno co máte u sebe, nebo HRA ZCELA SKONČÍ (obtížnost "hardcore"), což překonává i Dark Souls.
Mým oblíbeným Dark Souls je Terraria opravdu hodně podobná, ale z herního hlediska je snad ještě zajímavější. Nejen, že je z 95 procent nelineární a můžete se v ní vydat kam chcete - navíc máte téměř nekonečný počet různých způsobů, jak se tam dostat a jak na nepřátele vyzrát. Například můžete vletět do jeskyně s mečem v ruce a začít mlátit na všechny strany, nebo se můžete prokopat okolo jeskyně a vyhnout se jejím nebezpečím. Nebo: Když mě překvapila invaze skřetů do mého hlavního sídla, odvážně jsem se jim postavil se zbraní v ruce. Ale také jsem mohl věnovat více času tomu, abych dům opevnil a nainstaloval v něm různé pasti, jako tento člověk
Vaše postava je definována jen svým pohlavím a zjevem (což anijedno nemá vliv na hru), a pak svými hit pointy (srdíčka vpravo nahoře) a magickou energií (sloupec hvězdiček vpravo). Srdíčka i hvězdičky získáváte poměrně složitě a musíte mít dost času i štěstí, abyste je získali. Všechny ostatní vaše schopnosti jsou určeny pouze předměty, které máte u sebe, a které můžete odložit a schovat do truhly.
Což je zajímavé v souvislosti s tím, že "herní svět" a "herní postava" jsou v Terrarii dvě zcela nezávislé věci. Můžete mít třeba 10 různých postav a 10 různých herních světů (různě velkých) a s libovolnou postavou můžete navštívit libovolný svět a zde používat např. výstroj a výzbroj, které tam uschovala jiná postava, a odnést je odtud do jiného světa.
Terraria dokonce podporuje na konzolích i lokální multiplayer, kdy mohou hrát až 4 lidé na jedné obrazovce (která se rozdělí na 4 okna, tudíž potřebujete HD televizi). A také online multiplayer až pro 8 lidí, který jsem nezkoušel.
Nevím, jestli je obtížnost bossů a výkonnost zbraní v PC verzi identická. Na gamepadu PS3 je nutno přepínat mezi "přibližným pseudointeligentním kurzorem" a "precizním ručním kurzorem", což funguje překvapivě dobře, ale ovládání myší musí PC hráči umožňovat mnohem odvážnější a hbitější kousky.
Takže - nezkoušel jsem pořádně multiplayer a zdaleka jsem neprozkoumal celý svět, natož abych zabil všechny bosse. Mám hlavní domek s pěti NPC kamarády a dvě menší zásobárny na jiných místech mapy (jednu v hlubokém podzemí skoro u pekla, druhou na povrchu u vchodu do dungeonu, kam se zatím nemohu dostat vchodem ani prokopáním). Našel jsem několik míst, kde mě okamžitě něco zabije jednou ranou. Jedna z postav mi řekla, že vysoko v oblacích jsou plovoucí ostrovy, ale zatím neumím létat a nechce se mi stavět dlouhý žebřík do nebe. Našel jsem zdi, na které žádný můj krumpáč nestačí. Vykopal jsem kilometrový tunel (přesněji řečeno, spojil jsem soustavou tunelů existující jeskyně), kterým teče voda z oceánu až pekla (kde se vypařuje horkem). Zkusil jsem kladivem praštit do divné koule hluboko v podzemí, čímž jsem údajně způsobil, že někde na povrchu spadl meteorit. Mám nejméně 10 receptů, které nemohu zrealizovat, protože jsem zatím nenašel jejich ingredience a netuším, kde je najdu. Objevil jsem zcela náhodně nejméně tři podzemní "podoblasti", kde jsou zcela jiné suroviny, monstra a hudba. A to jsem zatím věnoval hře okolo 50 hodin času a mám prozkoumánu asi pětinu mapy.
Bylo to 50 hodin nonstop zábavy, kdy jsem měl onen krásný pocit, že si konečně můžu v nějaké hře dělat víceméně cokoliv. Až hru dohraju, všechno prozkoumám a tento svět mě přestane bavit, mohu svou nabušenou postavu přenést do nového světa, který může být několikanásobně větší, než současný svět (který je "small", tzn. nejmenší velikost ze tří). Možná dokonce zkusím i vyšší herní obtížnost.
Pokud to nebylo z předchozího popisu jasné: Každý vygenerovaný svět je jiný a unikátní! Zřejmě v něm budou stejní bossové a stejné druhy itemů, ale nemyslím, že by mu to ubíralo na zajímavosti. Prostě si půjdu cílevědomějí a informovaněji za svým cílem, a budu lépe chápat, co a proč dělám.
A taková třešnička na dortu: Celá hra má jen asi 50 megabajtů, přičemž tak polovina z toho bude hudba a zvukové efekty...
Jde o hru jménem Terraria, která už předloni vyšla pro PC a letos i pro konzole. PC verzi jsem nehrál, ale podle dostupných informací obsahují konzolové verze oproti PC jisté věci navíc. Screenshoty jsou převážně z PC verze, ale ta je od konzolové téměř nerozeznatelná.
Věděl jsem o existenci Terrarie už mnoho měsíců, ale překvapilo mě, že ani dnes nejeden "herní profesionál" vůbec netuší, že tato hra existuje.
Zjednodušeně řečeno, je to Minecraft s jedním ubraným rozměrem, takže vypadá jako Jet Set Willy. To je ale příliš zjednodušené. Už z toho důvodu, že Minecraft jsem zkoušel a nebavil mě ANI ZDALEKA tolik jako Terraria.
Terraria je kombinace sandboxu, hopsačky a RPG. Celý svět je zabíraný z boku a je složený z jasně definových čtvercových bloků. Hráčův sprajt odpovídá svou velikostí výšce 3 bloků a šířce 2 bloků a když se pohybuje, celý svět plynule scrolluje kolem něj (a hráč je stále uprostřed obrazovky).
Herní svět má tvar obdélníku o stranách velkých několik tisíc bloků. Nahoře je nebe, lesy, džungle, jezera atd., směrem dolů pak následují ložiska nerostů, jeskyně, podzemní jezera a úplně dole je peklo s démony a lávovými jezery. Přičemž "úplně dole" znamená "kdybyste padali volným pádem, budete tam padat několik desítek sekund".
Na počátku hry se objevíte někde na louce nebo v lese a máte u sebe jen pár předmětů, z nichž nejdůležitější je málo výkonná sekera, malý mečík a laciný krumpáč. Okolo vás je ticho, jen občas poskakuje kolem koule slizu, která vám může ublížit, ale dá se poměrně snadno zabít tím malým mečíkem. No a pak se poblíž potuluje nějaký chlapík ("Průvodce"), který vám poradí, že než se setmí, měli byste si postavit obydlí.
No a v tuto chvíli už je na vás, jak, kde a z čeho si to obydlí uděláte. Nebo si ho vlastně ani dělat nemusíte, můžete se na Průvodcovy rady vykašlat, a dělat si něco jiného.
Sekerou můžete sekat stromy a získávat z nich dřevo a žaludy. Krumpáčem můžete "těžit" zeminu,což není jen hlína a kámen, ale také různé druhy rudy, drahé nerosty atd. atd...
Další věci se jen tak povalují po lese (kytičky, houbičky), další jsou v podzemí (truhly a vázy s poklady), další vypadávají ze zabitých nepřátel. Celkem je v Terrarii určitě více než 100 různých typů surovin a předmětů, které můžete najít, vytěžit nebo si je vyrobit z jiných předmětů (starý známý "crafting").
Většinu těchto objektů můžete umisťovat zpět do herního světa. Ten de facto pozůstává z dvou vrstev, takže je možné si například v popředí postavit místnost s dveřmi a nábytkem a v pozadí postavit její zeď a okna.
Takže během pár minut můžete nasekat dřevo, vyrobit z něj několik bloků dřevěných zdí, stůl, židli a dveře (to vše pouze z dřeva) a postavit třeba toto:
Jen na pochodeň potřebujete kromě dřeva taky trochu slizu z poskakujících blobů, protože je hořlavý.
Všimněte si na zdech a zadní stěně, že přestože jsou složeny z bloků, hra sama od sebe inteligentně dynamicky spojí bloky stejného typu do větších celků, takže zdi boční zdi a podlaha vypadají jako zdi a podlaha, nikoliv jako několik shodných čtverečků u sebe (i když to de facto JE několik shodných čtverečků u sebe). Různé zdroje světla navíc dávají interiérům velmi příjemnou ambientní atmosféru.
Za geniální považuji rozhodnutí mít všechnu grafiku záměrně "low resolution" a viditelně hranatou, protože pak je toto "inteligentní vyhlazování" plně dostačující a výsledek nepůsobí fádně. V méně stylizované grafice by to nefungovalo, protože hráč může zkombinovat různé bloky v obou plánech tisíci možných způsobů.
No a až nasbíráte, vytěžíte, ulovíte a vyrobíte více surovin, můžete si postavit něco trochu většího, například:
Ale to (hodně) předbíhám.
Terraria má něco jako cíl hry, a pravděpodobně to znamená zabít několik bossů, kteří se v ní vyskytují. Píšu "pravděpodobně", protože jsem si záměrně nevyhledával detailní informace na internetu a schválně hraju jen na základě toho, co mi říká Průvodce a co je v helptextu uvnitř hry - který vám rozhodně doporučuji si pořádně přečíst, protože obsahuje jisté velmi zásadní věci, na které sami od sebe nemůžete přijít. Stejně tak je dobré bavit se s NPC postavami, které se postupně objevují, pokud pro ně připravíte vhodné obytné prostory, a poskytují vám pak různé služby / zboží / rady.
V inventáři máte místo pro 40 předmětů, respektive pro 40 typů předmětů. Jedna pochodeň vám zabere jeden slot, 27 židlí vám zabere také jeden slot (počty jsou omezeny, takže např. nemůžete mít v jednom slotu více než 250 kamenných bloků nebo více než 99 pochodní).
Omezená velikost inventáře je zásadním herním principem, protože když se vydáváte na nebezpečnější výpravy v pokročilých fázích hry, nesete s sebou zpravidla nejméně 10 typů užitečných předmětů, a velmi brzy najdete 30 dalších typů předmětů, takže se vám inventář zaplní a budete muset reorganizovat / zahazovat. A když to děláte, hra stále běží a něco vás může zabít. Tudíž je vhodné dělat si průběžně "operační zásobárny", tj. malé místnosti v podzemí, kde se v klidu zavřete a máte tam několik truhel / sudů, ve kterých si všechno schováváte.
Asi není překvapením, že můžete "equipovat" různé zbraně, bonusy a brnění. Všechno je to ale krásně jednoduché a většinou okamžitě vidíte, co vám dává jaký bonus.
Důležitým prvkem hry je, že jisté bloky ve světě jen tak statisky nevisí, ale různě reagují na přítomnost / nepřítomnost dalších bloků kolem sebe. To znamená, že voda a láva tečou (když se střetnou, vznikne speciální tvrdý nerost), písek se sype, a když třeba aplikujete předmět "semínko houby" na blok typu "hlína", vyroste tam po chvíli houba, kterou můžete sklidit. Pokud to byla svítící houba, začne svítit i hlína. A takových zákonitostí a herních mechanismů jsou ve hře tuny, některé zjevné, jiné méně.
To znamená, že můžete strávit hodiny experimentováním v těsném okolí svého prvního domečku. Ale když se pak vydáte dál a najdete vzácnější předměty, objeví se vám v craftovacím menu nové příslušné recepty (kterých je mnoho desítek).
Potíž je v tom, že když se jen tak nazdařbůh vydáte do divočiny, časem přijde noc, nebo neplánovaně spadnete někam do neznáma, a v obiou případech vás něco osklivého zabije, často velmi rychle. V závislosti na nastavené obtížnosti přitom buď přijdete o část peněz, nebo o všechno co máte u sebe, nebo HRA ZCELA SKONČÍ (obtížnost "hardcore"), což překonává i Dark Souls.
Mým oblíbeným Dark Souls je Terraria opravdu hodně podobná, ale z herního hlediska je snad ještě zajímavější. Nejen, že je z 95 procent nelineární a můžete se v ní vydat kam chcete - navíc máte téměř nekonečný počet různých způsobů, jak se tam dostat a jak na nepřátele vyzrát. Například můžete vletět do jeskyně s mečem v ruce a začít mlátit na všechny strany, nebo se můžete prokopat okolo jeskyně a vyhnout se jejím nebezpečím. Nebo: Když mě překvapila invaze skřetů do mého hlavního sídla, odvážně jsem se jim postavil se zbraní v ruce. Ale také jsem mohl věnovat více času tomu, abych dům opevnil a nainstaloval v něm různé pasti, jako tento člověk
Vaše postava je definována jen svým pohlavím a zjevem (což anijedno nemá vliv na hru), a pak svými hit pointy (srdíčka vpravo nahoře) a magickou energií (sloupec hvězdiček vpravo). Srdíčka i hvězdičky získáváte poměrně složitě a musíte mít dost času i štěstí, abyste je získali. Všechny ostatní vaše schopnosti jsou určeny pouze předměty, které máte u sebe, a které můžete odložit a schovat do truhly.
Což je zajímavé v souvislosti s tím, že "herní svět" a "herní postava" jsou v Terrarii dvě zcela nezávislé věci. Můžete mít třeba 10 různých postav a 10 různých herních světů (různě velkých) a s libovolnou postavou můžete navštívit libovolný svět a zde používat např. výstroj a výzbroj, které tam uschovala jiná postava, a odnést je odtud do jiného světa.
Tvůrci hry zjevně čtou FFFILM a milují jeho logo.
Terraria dokonce podporuje na konzolích i lokální multiplayer, kdy mohou hrát až 4 lidé na jedné obrazovce (která se rozdělí na 4 okna, tudíž potřebujete HD televizi). A také online multiplayer až pro 8 lidí, který jsem nezkoušel.
Nevím, jestli je obtížnost bossů a výkonnost zbraní v PC verzi identická. Na gamepadu PS3 je nutno přepínat mezi "přibližným pseudointeligentním kurzorem" a "precizním ručním kurzorem", což funguje překvapivě dobře, ale ovládání myší musí PC hráči umožňovat mnohem odvážnější a hbitější kousky.
Takže - nezkoušel jsem pořádně multiplayer a zdaleka jsem neprozkoumal celý svět, natož abych zabil všechny bosse. Mám hlavní domek s pěti NPC kamarády a dvě menší zásobárny na jiných místech mapy (jednu v hlubokém podzemí skoro u pekla, druhou na povrchu u vchodu do dungeonu, kam se zatím nemohu dostat vchodem ani prokopáním). Našel jsem několik míst, kde mě okamžitě něco zabije jednou ranou. Jedna z postav mi řekla, že vysoko v oblacích jsou plovoucí ostrovy, ale zatím neumím létat a nechce se mi stavět dlouhý žebřík do nebe. Našel jsem zdi, na které žádný můj krumpáč nestačí. Vykopal jsem kilometrový tunel (přesněji řečeno, spojil jsem soustavou tunelů existující jeskyně), kterým teče voda z oceánu až pekla (kde se vypařuje horkem). Zkusil jsem kladivem praštit do divné koule hluboko v podzemí, čímž jsem údajně způsobil, že někde na povrchu spadl meteorit. Mám nejméně 10 receptů, které nemohu zrealizovat, protože jsem zatím nenašel jejich ingredience a netuším, kde je najdu. Objevil jsem zcela náhodně nejméně tři podzemní "podoblasti", kde jsou zcela jiné suroviny, monstra a hudba. A to jsem zatím věnoval hře okolo 50 hodin času a mám prozkoumánu asi pětinu mapy.
Bylo to 50 hodin nonstop zábavy, kdy jsem měl onen krásný pocit, že si konečně můžu v nějaké hře dělat víceméně cokoliv. Až hru dohraju, všechno prozkoumám a tento svět mě přestane bavit, mohu svou nabušenou postavu přenést do nového světa, který může být několikanásobně větší, než současný svět (který je "small", tzn. nejmenší velikost ze tří). Možná dokonce zkusím i vyšší herní obtížnost.
Pokud to nebylo z předchozího popisu jasné: Každý vygenerovaný svět je jiný a unikátní! Zřejmě v něm budou stejní bossové a stejné druhy itemů, ale nemyslím, že by mu to ubíralo na zajímavosti. Prostě si půjdu cílevědomějí a informovaněji za svým cílem, a budu lépe chápat, co a proč dělám.
A taková třešnička na dortu: Celá hra má jen asi 50 megabajtů, přičemž tak polovina z toho bude hudba a zvukové efekty...
17.5.13
Pavel Göbl nechce vydávat vkus za obecnou pravdu
Scenárista a režisér Pavel Göbl nechce dělat recenzentům reklamu tím, že bude odkazovat na jejich recenze. Já naopak rád udělám reklamu jemu a odkážu na jeho rozhlasový rozhovor, který ledacos vysvětluje.
Kdo z nás dvou je lepší člověk?
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)