František Fuka versus kinematografie. Recenze a různé jiné záležitosti, občas i nefilmové.
29.7.10
"Upřímně si řekněme, co děje se zde i ve světě"
S trochou štěstí do děvčata jednou dotáhnou až někam sem:
Recenze: Zatím spolu, zatím živi [Knight and Day] - 60%
June (Cameron Diazová) v letadle úplně náhodou narazí na Roye (Tom Cruise), který zničeho nic brutálně pozabíjí všechny v letadle a pak s ním přistane v poli. Je to totiž tajný superagent s tajným posláním na útěku úplně před všemi a June musí na útěk s ním, protože... Sakra, proč vlastně?
Tento film značně připomíná nepříliš dobrou komedii Vrahouni. Hlavní rozdíl je v tom, že Zatím spolu bylo podstatně dražší a mělo to být "hvězdným návratem" Toma a Cameron.
Jde ovšem o projekt, který byl od samého počátku dost podivně vymyšlený. Především, podle mě to celé, od začátku do konce, má být parodie. Režisér James Mangold má za sebou několik poměrně sofistikovaných filmů a nevěřím, že by to myslel vážně. Některé scény by se dobře vyjímaly třeba ve filmu Konec agenta W4C prostřednictvím psa pana Foustky nebo v nějaké francouzské špiónkomedii.
Bohužel, vypadá to, jako kdyby to dva hlavní představitelé (a producenti) chvílemi nechápali a snažili se z té absurdnosti dělat něco napínavého nebo dokonce dojemného. Tyto scény nefungují naprosto vůbec - narozdíl od Vrahounů, kde se mi lidská interakce chvílemi docela líbila. Cruise i Diazová své postavy hrají jako kdyby šlo o sexy mladé hrdiny klasického letního velkofilmu, což působí občas dost divně. Cruise s tím svým věčným úsměvem hraje vpodstatě extrémně nebezpečného psychopata, ze kterého by v normálním světě měl jít strach. A Diazová vypadá navzdory všemu make-upu už značně opotřebovaně.
Protože byl film drahý, jsou v něm rozsáhlé akční sekvence. Občas je sice CGI grafika tak špatná, že to snad MUSEL BÝT ZÁMĚR, ale díky slušnému rozpočtu se většinu času nenudíte. Ale aby lépe fungoval ten humor, bylo by podstatně lepší, kdyby to celé byl laciný polonezávislý film bez superhvězd. Nebo se superhvězdami, které vědí, že si ze sebe mají dělat srandu.
Tento film značně připomíná nepříliš dobrou komedii Vrahouni. Hlavní rozdíl je v tom, že Zatím spolu bylo podstatně dražší a mělo to být "hvězdným návratem" Toma a Cameron.
Jde ovšem o projekt, který byl od samého počátku dost podivně vymyšlený. Především, podle mě to celé, od začátku do konce, má být parodie. Režisér James Mangold má za sebou několik poměrně sofistikovaných filmů a nevěřím, že by to myslel vážně. Některé scény by se dobře vyjímaly třeba ve filmu Konec agenta W4C prostřednictvím psa pana Foustky nebo v nějaké francouzské špiónkomedii.
Bohužel, vypadá to, jako kdyby to dva hlavní představitelé (a producenti) chvílemi nechápali a snažili se z té absurdnosti dělat něco napínavého nebo dokonce dojemného. Tyto scény nefungují naprosto vůbec - narozdíl od Vrahounů, kde se mi lidská interakce chvílemi docela líbila. Cruise i Diazová své postavy hrají jako kdyby šlo o sexy mladé hrdiny klasického letního velkofilmu, což působí občas dost divně. Cruise s tím svým věčným úsměvem hraje vpodstatě extrémně nebezpečného psychopata, ze kterého by v normálním světě měl jít strach. A Diazová vypadá navzdory všemu make-upu už značně opotřebovaně.
Protože byl film drahý, jsou v něm rozsáhlé akční sekvence. Občas je sice CGI grafika tak špatná, že to snad MUSEL BÝT ZÁMĚR, ale díky slušnému rozpočtu se většinu času nenudíte. Ale aby lépe fungoval ten humor, bylo by podstatně lepší, kdyby to celé byl laciný polonezávislý film bez superhvězd. Nebo se superhvězdami, které vědí, že si ze sebe mají dělat srandu.
28.7.10
Krátké komerční sdělení od sponzora tohoto blogu...
Překlad:
Když přijde léto, genitálie svědí.
Když svědí, používej Delicare M's.
(funguje to!)
Nedrbej se, používej Delicare M's!
Recenze: Kajínek - 30%
Režijní debut Petra Jákla mladšího inspirovaný skutečným příběhem "prvního českého nájemného vraha".
Kajínek není podařený film. Je ale nepodařený způsobem, který je velmi originální, neřku-li unikátní, aspoň v českých podmínkách.
Kajínek totiž vypadá, jako kdyby ho režíroval Michael Bay!
Můžete si myslet, že ať Michael Bay natočí cokoliv, bude to aspoň nějakým způsobem zábavné. Ale obávám se, že kdyby Michael Bay natáčel komorní kriminální drama, zábavné by to nebylo.
A Kajínek má být komorní kriminální drama. To znamená, že v něm nejsou věci, které obvykle bývají ve filmech Michaela Baye, respektive je jich tam velmi málo: Jsou tam celkem tři nebo čtyři smrti zastřelením (nikoliv přestřelky!), jeden pád auta z mostu, jedna rvačka, dvě krátké soulože a pár minut utíkání z vězení, tedy podstatně méně akce, než v libovolném půlhodinovém dílu "Kobry 11". Na Bayův film opravdu málo.
Přesto je celý film, od začátku do konce, natočen jako nejpsychedeličtější scény od Baye nebo Tonyho Scotta. Kamera se neustále pohybuje, i při statických záběrech aspoň skokově zoomuje, filtry se mění každou sekundu a ze střihu přechází zrak. Je zapotřebí toto všechno ocenit (především kameru F.A. Brabce a střih), protože je málo českých filmů, ve kterých jsme něco podobného viděli (Normal, Restart). Ale pokud je takto natočen celý film od začátku do konce, navíc film, který je především konverzační, je to po pár minutách fádní a po hodině nepříjemné. Kajínek je víc michaelbayovský než Michael Bay! I ten Michael Bay ví, kdy se na pár minut utlumit!!!
Ale nezapomínejme, že tato extrémně nadupaná audiovizuální forma v sobě skrývá děj, který není nadupaný ani v nejmenším a neobsahuje akci ani napětí ani "thrills" v jakémkoliv smyslu. Film je totiž o tom, že spolu lidé mluví nebo nedělají nic a přitom ja zabírají naspeedovaní kameramani.
Na začátku Kajínek postřílí jakési Romy, pak je polapen, odsouzen na doživotí a mladá advokátka (Tatiana Vilhelmová) se pokouší dosáhnout toho, aby byl jeho případ znovu projednán. Její motivace přitom jsou buď nejasné nebo naprosto šílené (nejsem si jistý). Myslel jsem si původně, že film záměrně nic nevysvětluje a vyžaduje, aby byl divák dobře obeznámen s pozadím Kajínkova případu (což bych považoval za nešťastnou volbu, ale budiž). Tato domněnka se ovšem záhy ukázala jako mylná, protože hrdinové filmu se jmenují jinak než skuteční účastnici Kajínkova případu a jak bylo na tiskové konferenci zdůrazňováno, nemají odkazovat na skutečné osoby a nechovají se jako žádné skutečné osoby (včetně advokátky v hlavní roli).
A v tom spočívá naprosto největší prohra tohoto filmu: Ani největší šílenec ho nemůže považovat za něco, co má kořeny v realitě. A současně naprosto nefunguje jako fiktivní drama. Několik různých hajzlů prostě hlavní hrdince tvrdí, že některé věci byly jinak, než původně vypovídali někteří jiní hajzlové, a hlavní hrdinka se z nevysvětlitelných důvodů rozhodne některým z těchto hajzlů věřit, aniž by pro to měla jakékoliv důkazy. Soudkyně ve filmu (hraje ji Deana Jakubisková) zamítne obnovu procesu slovy "Kdybychom měli přešetřovat každý případ, ve kterém dodatečně nějaký recidivista změní výpověď, nedělali bychom nic jiného", což je naprosto logické a každý normálně uvažující člověk s tím musí souhlasit. Kupodivu, ve filmu je tato věta prezentována jako důkaz zlé zkorumpované státní moci. Netvrdím, že v reálném Kajínkově případu nedošlo ke korupci na nejvyšších místech. Nicméně z filmu se o takových obviněních nedozvíme naprosto nic, s výjimkou mlhavého náznaku, že jeden z hajzlů je bohatý a občas si telefonuje s anonymními politiky. Hraje ho Vladimír Dlouhý a hraje ho hezky stylově, jako nějakou figurku z Kmotra.
Bohužel, s hraním to není příliš slavné. Nejvíce se snaží Tatiana Vilhelmová, která své postavě dává něco jako hloubku (byť jí to scénář moc neumožňuje). U mnohých ostatních ale tahají za uši postsynchrony, které znějí jako televizní dabing německé kriminálky, a to kupodivu i u herců, kteří dabovali sami sebe - velmi rušivé je přeskakování ze spisovného do hovorového jazyka náhodně uprostřed věty. To se bohužel týká i titulní postavy. Jako mlčenlivá enigma Kajínek ještě ujde, ale jakmile začne mluvit, jakákoliv atmosféra je pryč.
Znovu se ale musím vrátit k hlavnímu problému filmu, a to je trestuhodná nedotaženost všech postav a jejich chování daleko za hranicí demence. Tedy, podobně dementní chování prokazují postavy například v akčních blbinách Michaela Baye, ale v neakčním krimi trhrilleru na motivy skutečných událostí takové věci opravdu nemají co dělat:
Představte si například, že jste vysoce postavený mafián a máte ve svém držení diktafon, na jehož pásce jsou nahrány naprosto zásadní důkazy, vrhající nové světlo na celý případ. Co vás pak proboha motivuje k tomu, že do svého sejfu uzamknete tento diktafon, avšak bez inkriminující pásky?!? Obávám se, že tvůrci filmu by vám chtěli vnutit odpověď: "Protože by ho tam mohl najít Kajínek, kdyby náhodou uprchl z vězení a pak se ke mně náhodou vloupal a tu pásku tady hledal, tímhle mu udělám hezký žertík OLOL!"
Nebo si představte, že advokátka získá tajnou fotografii, která dokazuje, že Kajínek lhal. Následně se ukáže, že tato fotografie je fotomontáž (z čehož je advokátka naprosto mimo) a advokátka se dozví, že "I když je to padělek, neznamená to ještě, že Kajínek je nevinný". Thank you, Captain Obvious, za přiblížení základů výrokové logiky.
Toto jsou dva nejkřiklavější případy, ale téměř neustále ve filmu někdo říkal nějaká obvinění nějakých lidí, jejichž jména mi nic neříkala, respektive nepamatoval jsem si jestli se o nich ve filmu už mluvilo či jestli se tam objevili, a v jaké roli. Vzhledem k tomu, že postav ve filmu není mnoho (asi půl tuctu), je taková skutečnost na pováženou. Stejně tak je na pováženou, že mi zcela uniklo, proč vlastně Kajínek z těch vězení utíkal a jak si tím chtěl pomoci (ve filmu zjevně měla fungovat ještě nějaká jiná útěková motivace než "nelíbí se mi ve vězení").
Hollywoodská stylizace je místy až vtipná, například když URNA týmy "Bravo a Charlie" (opravdu!!!) dobývají pražský panelák a dívají se přitom na laptopu na jeho 3D animovaný vektorový model. Nebo když při fackování dvou chlapů na vězeňském dvoře hraje zimmertechno, u kterého bych bez problémů uvěřil, že ho skládal Trevor Rabin a nikoliv Noid Bárta (což je myšleno jako chvála Noida Bárty). Ale rozhodně těchto okamžiků není tolik, aby film činily nechtěně zábavným.
Nemohu se zbavit dojmu, že od úplného počátku byla zvolena naprosto nevhodná stylizace naprosto nevhodného námětu, který není ani fungující kriminálkou ani rekonstrukcí historických událostí nabádající k nějakému zamyšlení. No prostě jako kdyby se v nějakém původně rozumném, inteligentním, komorním scénáři povrtal Michael Bay předtím, než ho natočil. Což je opravdu nešťastné, protože si dokážu představit celou řadu scénářů, které mohli tito tvůrci tímto stylem s tímto rozpočtem natočit a výsledek by byl velmi zábavný.
Kajínek není podařený film. Je ale nepodařený způsobem, který je velmi originální, neřku-li unikátní, aspoň v českých podmínkách.
Kajínek totiž vypadá, jako kdyby ho režíroval Michael Bay!
Můžete si myslet, že ať Michael Bay natočí cokoliv, bude to aspoň nějakým způsobem zábavné. Ale obávám se, že kdyby Michael Bay natáčel komorní kriminální drama, zábavné by to nebylo.
A Kajínek má být komorní kriminální drama. To znamená, že v něm nejsou věci, které obvykle bývají ve filmech Michaela Baye, respektive je jich tam velmi málo: Jsou tam celkem tři nebo čtyři smrti zastřelením (nikoliv přestřelky!), jeden pád auta z mostu, jedna rvačka, dvě krátké soulože a pár minut utíkání z vězení, tedy podstatně méně akce, než v libovolném půlhodinovém dílu "Kobry 11". Na Bayův film opravdu málo.
Přesto je celý film, od začátku do konce, natočen jako nejpsychedeličtější scény od Baye nebo Tonyho Scotta. Kamera se neustále pohybuje, i při statických záběrech aspoň skokově zoomuje, filtry se mění každou sekundu a ze střihu přechází zrak. Je zapotřebí toto všechno ocenit (především kameru F.A. Brabce a střih), protože je málo českých filmů, ve kterých jsme něco podobného viděli (Normal, Restart). Ale pokud je takto natočen celý film od začátku do konce, navíc film, který je především konverzační, je to po pár minutách fádní a po hodině nepříjemné. Kajínek je víc michaelbayovský než Michael Bay! I ten Michael Bay ví, kdy se na pár minut utlumit!!!
Ale nezapomínejme, že tato extrémně nadupaná audiovizuální forma v sobě skrývá děj, který není nadupaný ani v nejmenším a neobsahuje akci ani napětí ani "thrills" v jakémkoliv smyslu. Film je totiž o tom, že spolu lidé mluví nebo nedělají nic a přitom ja zabírají naspeedovaní kameramani.
Na začátku Kajínek postřílí jakési Romy, pak je polapen, odsouzen na doživotí a mladá advokátka (Tatiana Vilhelmová) se pokouší dosáhnout toho, aby byl jeho případ znovu projednán. Její motivace přitom jsou buď nejasné nebo naprosto šílené (nejsem si jistý). Myslel jsem si původně, že film záměrně nic nevysvětluje a vyžaduje, aby byl divák dobře obeznámen s pozadím Kajínkova případu (což bych považoval za nešťastnou volbu, ale budiž). Tato domněnka se ovšem záhy ukázala jako mylná, protože hrdinové filmu se jmenují jinak než skuteční účastnici Kajínkova případu a jak bylo na tiskové konferenci zdůrazňováno, nemají odkazovat na skutečné osoby a nechovají se jako žádné skutečné osoby (včetně advokátky v hlavní roli).
A v tom spočívá naprosto největší prohra tohoto filmu: Ani největší šílenec ho nemůže považovat za něco, co má kořeny v realitě. A současně naprosto nefunguje jako fiktivní drama. Několik různých hajzlů prostě hlavní hrdince tvrdí, že některé věci byly jinak, než původně vypovídali někteří jiní hajzlové, a hlavní hrdinka se z nevysvětlitelných důvodů rozhodne některým z těchto hajzlů věřit, aniž by pro to měla jakékoliv důkazy. Soudkyně ve filmu (hraje ji Deana Jakubisková) zamítne obnovu procesu slovy "Kdybychom měli přešetřovat každý případ, ve kterém dodatečně nějaký recidivista změní výpověď, nedělali bychom nic jiného", což je naprosto logické a každý normálně uvažující člověk s tím musí souhlasit. Kupodivu, ve filmu je tato věta prezentována jako důkaz zlé zkorumpované státní moci. Netvrdím, že v reálném Kajínkově případu nedošlo ke korupci na nejvyšších místech. Nicméně z filmu se o takových obviněních nedozvíme naprosto nic, s výjimkou mlhavého náznaku, že jeden z hajzlů je bohatý a občas si telefonuje s anonymními politiky. Hraje ho Vladimír Dlouhý a hraje ho hezky stylově, jako nějakou figurku z Kmotra.
Bohužel, s hraním to není příliš slavné. Nejvíce se snaží Tatiana Vilhelmová, která své postavě dává něco jako hloubku (byť jí to scénář moc neumožňuje). U mnohých ostatních ale tahají za uši postsynchrony, které znějí jako televizní dabing německé kriminálky, a to kupodivu i u herců, kteří dabovali sami sebe - velmi rušivé je přeskakování ze spisovného do hovorového jazyka náhodně uprostřed věty. To se bohužel týká i titulní postavy. Jako mlčenlivá enigma Kajínek ještě ujde, ale jakmile začne mluvit, jakákoliv atmosféra je pryč.
Znovu se ale musím vrátit k hlavnímu problému filmu, a to je trestuhodná nedotaženost všech postav a jejich chování daleko za hranicí demence. Tedy, podobně dementní chování prokazují postavy například v akčních blbinách Michaela Baye, ale v neakčním krimi trhrilleru na motivy skutečných událostí takové věci opravdu nemají co dělat:
Představte si například, že jste vysoce postavený mafián a máte ve svém držení diktafon, na jehož pásce jsou nahrány naprosto zásadní důkazy, vrhající nové světlo na celý případ. Co vás pak proboha motivuje k tomu, že do svého sejfu uzamknete tento diktafon, avšak bez inkriminující pásky?!? Obávám se, že tvůrci filmu by vám chtěli vnutit odpověď: "Protože by ho tam mohl najít Kajínek, kdyby náhodou uprchl z vězení a pak se ke mně náhodou vloupal a tu pásku tady hledal, tímhle mu udělám hezký žertík OLOL!"
Nebo si představte, že advokátka získá tajnou fotografii, která dokazuje, že Kajínek lhal. Následně se ukáže, že tato fotografie je fotomontáž (z čehož je advokátka naprosto mimo) a advokátka se dozví, že "I když je to padělek, neznamená to ještě, že Kajínek je nevinný". Thank you, Captain Obvious, za přiblížení základů výrokové logiky.
Toto jsou dva nejkřiklavější případy, ale téměř neustále ve filmu někdo říkal nějaká obvinění nějakých lidí, jejichž jména mi nic neříkala, respektive nepamatoval jsem si jestli se o nich ve filmu už mluvilo či jestli se tam objevili, a v jaké roli. Vzhledem k tomu, že postav ve filmu není mnoho (asi půl tuctu), je taková skutečnost na pováženou. Stejně tak je na pováženou, že mi zcela uniklo, proč vlastně Kajínek z těch vězení utíkal a jak si tím chtěl pomoci (ve filmu zjevně měla fungovat ještě nějaká jiná útěková motivace než "nelíbí se mi ve vězení").
Hollywoodská stylizace je místy až vtipná, například když URNA týmy "Bravo a Charlie" (opravdu!!!) dobývají pražský panelák a dívají se přitom na laptopu na jeho 3D animovaný vektorový model. Nebo když při fackování dvou chlapů na vězeňském dvoře hraje zimmertechno, u kterého bych bez problémů uvěřil, že ho skládal Trevor Rabin a nikoliv Noid Bárta (což je myšleno jako chvála Noida Bárty). Ale rozhodně těchto okamžiků není tolik, aby film činily nechtěně zábavným.
Nemohu se zbavit dojmu, že od úplného počátku byla zvolena naprosto nevhodná stylizace naprosto nevhodného námětu, který není ani fungující kriminálkou ani rekonstrukcí historických událostí nabádající k nějakému zamyšlení. No prostě jako kdyby se v nějakém původně rozumném, inteligentním, komorním scénáři povrtal Michael Bay předtím, než ho natočil. Což je opravdu nešťastné, protože si dokážu představit celou řadu scénářů, které mohli tito tvůrci tímto stylem s tímto rozpočtem natočit a výsledek by byl velmi zábavný.
Některé věci vypadají jako vtip, ale...
No heleďte, já sem jenom dám ten plakát a radši to ani nebudu nijak komentovat...
Zdá se - vzhledem ke komentářům - že to přece jen komentovat musím. To nejsou jen tak ledajací dva medvědi, to je Méďa Béďa a Bubu!!! Další zničené idoly mého mládí. Asi jste všichni příliš mladí.
Zdá se - vzhledem ke komentářům - že to přece jen komentovat musím. To nejsou jen tak ledajací dva medvědi, to je Méďa Béďa a Bubu!!! Další zničené idoly mého mládí. Asi jste všichni příliš mladí.
27.7.10
Svět potřebuje více psychologických dramat...
...s mladými pohlednými děvčaty. Jako například Sucker Punch Zacka Snydera:
26.7.10
20.7.10
Recenze: Agora - 70%
Přelom 4. a 5. století našeho letopočtu, Alexandrie, Egypt. Moc Římské říše slábne, moc křesťanů roste. Hypatia (Rachel Weiszová) je slavná vědkyně, která má tušení (mimo jiné), že Země obíhá kolem Slunce.
Španělské historické drama Alejandra Amenábara (Ti druzí, Hlas moře) je zajímavé svým námětem. Nejen, že vypráví o období, kterým se moc filmů nezabývá, ale zaujímá jasný postoj, který - řekl bych - není v současné kinematografii běžný a moc bych se nedivil, kdyby se kvůli tomu Agora navždy vyhnula americkým kinům (mimo jiné):
Film je totiž především o tom, jaké svině jsou křesťani a jak brutálně jsou schopni zničit rozkvetlou civilizaci, pošlapat logiku a lidská práva, a fyzicky zlikvidovat každého, kdo se jim postaví do cesty. Hlavní hrdinka je ateistka (ve skutečnosti prý byla pohanka), která není ochotna přijmout křesťanského Boha jen za tím účelem, aby si zachovala zdraví a obživu, a tudíž špatně dopadne.
Rozhodně nejsem nějaký propagátor křesťanství a jsem rád, že se po tolika filmech o "víře, která člověku dává nezbytnou sílu", objevilo také něco s opačným poselstvím. Ale přesto jsem byl dost překvapený, že tento (na evropské poměty slušně výpravný) film vůbec vznikl, vzhledem ke své ústřední myšlence, která je prezentována značně černobíle - všichni křesťani prostě vypadají a chovají se jako nebezpeční divoši, spiklenci a chuligáni. Nějaké objevování pohybu Země a občasná milostná komplikace jsou pro děj vedlejší.
Amenábar režíruje schopně a Weiszová velice dobře hraje, takže dvě hodiny strávené s tímto filmem nejsou promarněným časem. Rozhodně ale nejde ve velkofilm v jakémkoliv smyslu slova (viz trailer, snažící se vypadat supervýpravně), ale spíše o něco jako "Výpravný film z produkce HBO".
Amenábar se snaží občas působit nadčasově a inovativně, například když děj prokládá záběry na zemský povrh, pořízenými z vesmíru. Ale jinak film nijak nevybočuje z rámce opravdu dobré televizní inscenace.
Španělské historické drama Alejandra Amenábara (Ti druzí, Hlas moře) je zajímavé svým námětem. Nejen, že vypráví o období, kterým se moc filmů nezabývá, ale zaujímá jasný postoj, který - řekl bych - není v současné kinematografii běžný a moc bych se nedivil, kdyby se kvůli tomu Agora navždy vyhnula americkým kinům (mimo jiné):
Film je totiž především o tom, jaké svině jsou křesťani a jak brutálně jsou schopni zničit rozkvetlou civilizaci, pošlapat logiku a lidská práva, a fyzicky zlikvidovat každého, kdo se jim postaví do cesty. Hlavní hrdinka je ateistka (ve skutečnosti prý byla pohanka), která není ochotna přijmout křesťanského Boha jen za tím účelem, aby si zachovala zdraví a obživu, a tudíž špatně dopadne.
Rozhodně nejsem nějaký propagátor křesťanství a jsem rád, že se po tolika filmech o "víře, která člověku dává nezbytnou sílu", objevilo také něco s opačným poselstvím. Ale přesto jsem byl dost překvapený, že tento (na evropské poměty slušně výpravný) film vůbec vznikl, vzhledem ke své ústřední myšlence, která je prezentována značně černobíle - všichni křesťani prostě vypadají a chovají se jako nebezpeční divoši, spiklenci a chuligáni. Nějaké objevování pohybu Země a občasná milostná komplikace jsou pro děj vedlejší.
Amenábar režíruje schopně a Weiszová velice dobře hraje, takže dvě hodiny strávené s tímto filmem nejsou promarněným časem. Rozhodně ale nejde ve velkofilm v jakémkoliv smyslu slova (viz trailer, snažící se vypadat supervýpravně), ale spíše o něco jako "Výpravný film z produkce HBO".
Amenábar se snaží občas působit nadčasově a inovativně, například když děj prokládá záběry na zemský povrh, pořízenými z vesmíru. Ale jinak film nijak nevybočuje z rámce opravdu dobré televizní inscenace.
19.7.10
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)