"Astro Boy" je původně japonský comics z počátku 50. let minulého století o umělém chlapci. Později podle něj vznikl animovaný seriál, hraný seriál, comics podle animovaného seriálu, nějaké videohry atd. atd. Ne všechno to nutně na sebe nějak logicky navazovalo. No a teď vznikl celovečerní CGI film, který na předlohu taky nějak moc nenavazuje.
Především je trochu zvláštní natáčet dneska celovečerního Astro Boye, když většina dnešních dětí vůbec netuší co/kdo to je. Pokusili se snad tvůrci jeho story nějak radikálně přetavit pro dnešní diváky? Nebo to je retrofilm pro pamětníky??
Ani jedno ani druhé, ale blíž to má k druhému. Příběh je jako něco z 50. let (byť se původního comicsu moc přesně nedrží), naivně optimistický a za sto let kinematografie mnohokrát omílaný. Výtvarná podoba je záměrně (aspoň doufám) jednoduchá, všichni a všechno vypadají jako něco z prvního Příběhu hraček a animované je to velmi průměrně. Přesto to má své výtvarné kouzlo a ledacos mi připomnělo scény z klasicky animovaných japonských filmů z 80. let (např. Miyazaki).
Navíc film obsahuje dost humoru, který je sice ne zrovna "sofistikovaný", ale naprosto nepochopitelný pro děti: Tři šílení roboti, snažící se o komunistickou "roboluci" (s plakáty Lenina ve své klubovně!) nebo docela dlouhá narážka na Pulp Fiction (světlo v kufru).
Bohužel, filmaři se zastavili na půli cesty, pravděpodobně se zalekli toho, že by natočili film pro třicátníky, čtyřicátníky a starší, a nacpali do něj taky roztomilá "cool" děcka (jako z Animaxu, Jetix a jak se ty dnešní zhůvěřilosti jmenují), nějaké to ekologické poselství atd...
Je to podobně rozpolcený film jako nedávné Želvy Ninja, což asi nebude náhoda, protože je dílem stejných lidí.
Vzhledem k tomu, že jde spíše o film pro nostalgicky zaměřené starší diváky, český dabing výslednému efektu moc nepomáhá. Jméno bojového superrobota "Peacekeeper" je přeloženo tuším jako "Přemlouvač" nebo něco podobně gay, roztomilý psí robůtek "Trashcan" je česky "Kontejner" a "I've got machine guns in my butt" (pronášeno třináctiletým klukem) je "Mám kulomety v zadečku" (jako kdybych viděl toho režiséra, který si řekl "Hm, v češtině je to moc krátké, tak místo 'v zadku' dám 'v zadečku' a je to, jdu na oběd")! Přitom některá jména zůstala nesystémově v angličtině (Hard Egg, Sparx) a "Widget" je česky "Widžetka"! Plus Lucie Vondráčková etc. etc... :(
Trochu zvláštní je ale i původní anglické znění, protože Nicolas Cage v něm mluví hodného doktora, zatímco zlý generál (kterého mluví Donald Sutherland) vypadá úplně jako Nicolas Cage...
František Fuka versus kinematografie. Recenze a různé jiné záležitosti, občas i nefilmové.
10.11.09
9.11.09
Krátce z alternativní televizní kultury
NEW MUNICH - V alternativním vesmíru měl v úterý večer úspěšnou premiéru televizní seriál stanice Sci-Fi Channel, nazvaný "Fallen Axis" ("Pád Osy"), který popisuje děsivý svět, ve kterém Německo prohrálo druhou světovou válku.
Netrpělivě očekávaný televizní projekt je nejambicióznějším seriálem stanice, věnující se vědeckofantastickým snímkům a náležící pod mateřskou Aryan Broadcasting Company. Podle prvních reakcí jsou diváci v alternaticním vesmíru ohromeni smyšleným televizním světem, ve kterém Spojenci zbavili poražené Německo vší moci.
(Logo Aryan Broadcasting Corporation, mateřské společnosti kanálu Sci-Fi Channel)
"Zkuste si představit svět, ve kterém Hitlerův slavný dokonalý plán skončil katastrofálním nezdarem a ze Spojenců se stali vítězové", řekl tvůrce seriálu Leonhardt Riefenstahl při rozhovoru v pořadu "Entertainment Heute Nacht". "Představte si, že nic z toho, co pokládáme za samozřejmé - pád Ruska, invaze a kapitulace amerického kontinentu, konsolidace dobytých států Heinrichem Braun-Hitlerem v roce 1973 - se nikdy nestalo."
"Myslím, že diváci celosvětové Národně socialistické říše budou vyděšeni převráceným světem, který jsme stvořili."
Také televizní kritici v alternativním vesmíru reagují na seriál pozitivně: Mnozí ocenili jeho brutáně realistické ztvárnění poválečného rusko-amerického paktu, který dosáhl ekonomické dominance a statutu supermocnosti za pomoci chvástajících se francouzských a anglických spojenců.
"Nejen, že je Pád Osy mrazivý spekulativní příběh světa naruby. Také nás nabádá zamyslet se nad tím, co znamenalo vítězství Německa a proč jeho svaté tažení bylo tak důležité pro otčinu i celé lidstvo", řekl Hans von Winterstein, televizní kritik pro Deutsche-American Zeitung. "A výkon Rolfa Staala v roli bývalého kovbojského herce Henryho Fondy II, zrůdného amerického presidenta, které se pokusí zamořit celou planetu zákeřným politickým a ekonomickým liberalismem své země, vzbudí obavy i v těch nejklidnějších z nás."
Podle producentů stálo znázornění ne-německé Ameriky okolo 40 milionů říšských marek za každý díl, přičemž nejnáročnější bylo zrekonstruovat města Washington a New York tak, jak vypadala před slavným bombardováním Luftwaffe v roce 1951. Kromě toho bylo zkušební obecenstvo ohromeno filigránským ztvárněním zvráceného roku 2009, ve kterém Americká big-band hudba hraje z každého rádia, Mickey Mouse dští semitskou propagandu z každého filmového plátna a čistota nejvyšší rasy je neustále rozmělňována.
Tento seriál je považován za další úspěch podzimního programu kanálu Sci-Fi Channel, v jehož rámci již jsme měli možnost zhlédnout seriály "Battlestar Gleichschaltung", drama o posádce kosmické lodě, která prosazuje totální koordinaci mezigalaktické společnosti a obchodu, nebo reality show "Jew Hunters", ve které se tým paranormálních lovců duchů vydává do bank a bývalých polských ghet, kde pátrá po židovských strašidlech.
Sám říšský ministr propagandy Helmut Goebbels pochválil nový seriál ve svém včerejším proslovu v Reichstagu.
"Vůdce i já jsme nesmírně potěšeni tímto novým provokativním pořadem," řekl Goebbels. "Díky němu se dozvíte, jak málo scházelo k prohře Německa, kdyby nacističtí vědci nevynalezli vlnové dělo. Upevňuje v nás hodnoty sebeobětování a rasové čistoty, které nám přinesly slavné vítězství Německa."
"Musím však důrazně varovat tvůrce seriálu, že by bylo velmi nemoudré, kdyby se na začátku všech dalších epizod neobjevila pětimitutová oslava Vůdce," dodal Goebbels.
(Ukradeno a přeloženo z The Onion)
Netrpělivě očekávaný televizní projekt je nejambicióznějším seriálem stanice, věnující se vědeckofantastickým snímkům a náležící pod mateřskou Aryan Broadcasting Company. Podle prvních reakcí jsou diváci v alternaticním vesmíru ohromeni smyšleným televizním světem, ve kterém Spojenci zbavili poražené Německo vší moci.
(Logo Aryan Broadcasting Corporation, mateřské společnosti kanálu Sci-Fi Channel)"Zkuste si představit svět, ve kterém Hitlerův slavný dokonalý plán skončil katastrofálním nezdarem a ze Spojenců se stali vítězové", řekl tvůrce seriálu Leonhardt Riefenstahl při rozhovoru v pořadu "Entertainment Heute Nacht". "Představte si, že nic z toho, co pokládáme za samozřejmé - pád Ruska, invaze a kapitulace amerického kontinentu, konsolidace dobytých států Heinrichem Braun-Hitlerem v roce 1973 - se nikdy nestalo."
"Myslím, že diváci celosvětové Národně socialistické říše budou vyděšeni převráceným světem, který jsme stvořili."
Také televizní kritici v alternativním vesmíru reagují na seriál pozitivně: Mnozí ocenili jeho brutáně realistické ztvárnění poválečného rusko-amerického paktu, který dosáhl ekonomické dominance a statutu supermocnosti za pomoci chvástajících se francouzských a anglických spojenců.
(Otec odpočívá s manželkou a synem po dni těžké práce v továrně na panzerkampfwagens)
Podle producentů stálo znázornění ne-německé Ameriky okolo 40 milionů říšských marek za každý díl, přičemž nejnáročnější bylo zrekonstruovat města Washington a New York tak, jak vypadala před slavným bombardováním Luftwaffe v roce 1951. Kromě toho bylo zkušební obecenstvo ohromeno filigránským ztvárněním zvráceného roku 2009, ve kterém Americká big-band hudba hraje z každého rádia, Mickey Mouse dští semitskou propagandu z každého filmového plátna a čistota nejvyšší rasy je neustále rozmělňována.
Tento seriál je považován za další úspěch podzimního programu kanálu Sci-Fi Channel, v jehož rámci již jsme měli možnost zhlédnout seriály "Battlestar Gleichschaltung", drama o posádce kosmické lodě, která prosazuje totální koordinaci mezigalaktické společnosti a obchodu, nebo reality show "Jew Hunters", ve které se tým paranormálních lovců duchů vydává do bank a bývalých polských ghet, kde pátrá po židovských strašidlech.
Sám říšský ministr propagandy Helmut Goebbels pochválil nový seriál ve svém včerejším proslovu v Reichstagu.
"Vůdce i já jsme nesmírně potěšeni tímto novým provokativním pořadem," řekl Goebbels. "Díky němu se dozvíte, jak málo scházelo k prohře Německa, kdyby nacističtí vědci nevynalezli vlnové dělo. Upevňuje v nás hodnoty sebeobětování a rasové čistoty, které nám přinesly slavné vítězství Německa."
"Musím však důrazně varovat tvůrce seriálu, že by bylo velmi nemoudré, kdyby se na začátku všech dalších epizod neobjevila pětimitutová oslava Vůdce," dodal Goebbels.
(Ukradeno a přeloženo z The Onion)
7.11.09
6.11.09
Recenze: Ctihodný občan [Law Abiding Citizen] - 50%
(Neděste se, že vám vykládám celý film - následující odstavce popisují opravdu jen prvních pár minut)
Clyde (Gerard Butler) je milující manžel a otec. Jednoho dne k němu vtrhnou dva průměrní náhodní zlodějíčci, okradou ho a zabijí mu rodinu. Brzy jsou polapeni, ale u soudu nejsou úplně stoprocentní důkazy, takže se advokát Nick Rice (Jamie Foxx) rozhodne "dohodnout se" s obhajobou tak, že jeden z vrahů dostane svobodu za to, že bude svědčit proti druhému (a ten dostane trest smrti). Clyde je zděšen, jak je něco takového možné. Vždyť jsou to oba vrazi!
O deset let později...
Vrah má být konečně popraven, ale poprava se nějak nepovede a on zemře ve strašných bolestech. V ještě strašnějších bolestech zemře druhý z vrahů. Záhy Rice zjistí, že oba zabil Clyde. Clyde je uvězněn a zcela otevřeně Riceovi oznámí: "Zabil jsem je a zabiju i spoustu dalších, kteří měli něco společného s tím případem. A nezastaví mě takové drobnost jako skutečnost, že jsem ve vězení."
Inu, celkem hezky rozehráno to je. Záhy vyjde najevo, že Clyde kdysi pracoval pro tajné služby, byl expert na náročné "likvidace lidí na dálku" a posledních 10 let života věnoval přípravě své strašné pomsty.
A je věru dobře připraven, protože brutálními způsoby umírají další a další soudci a právníci, zatímco Clyde sedí ve vězení a dělá si ze všech legraci!
Ctihodný občan začíná zajímavě a napínavě. Jako diváci soucítíme vpodstatě s oběma hrdiny a netušíme, jak se bude film vyvíjet dál. Ledacos, co je ve filmu řečeno, je zajímavým námětem k zamyšlení nad tím, jak funguje právo a pořádek, zločin a trest, Starsky a Hutch atd...
Navíc režisér F. Gary Gray (Osamělý mstitel, Vyjednavač) zručně pracuje s kamerou a střihem a nabízí nám zajímavě snímané exteriéry Filadelfie a okolí, které jsou příjemnou alternativou k Los Angeles a New Yorku.
Bohužel, někdy po polovině začíná být děj absurdnější a absurdnější, až v poslední třetině zcela vykolejí a film totálně pohřbí sám sebe.
Nevyžaduji nutně, aby thrillery byly logické. Většina Hitchcockových thrillerů logická nebyla. Ale pokud opatrně rozehrávám psychologickou hru dvou inteligetních protivníků s nejasnou morálkou, nemůžu z toho najednou udělat něco jako Oko dravce (které se mi moc líbilo, protože bylo konzistentně šílené od začátku do konce).
Ve Ctihodném občanovovi se totiž ukáže (to pořád není spoiler, nebojte se), že Clyde je nejen lepší psycholog než celá CRS ve Hře, má větší zdroje než FBI a CIA dohromady, a navíc ještě nadpřirozené štěstí, které bere jako samozřejmost - například jeho "dokonale promyšlený geniální plán" počítá s tím, že si (a to je možná trochu spoiler) na nejpřísněji střežené samotce ve vězení nikdo nevšimne, že jim na dvě hodiny zmizel z cely vězeň. V posledních minutách to dojde až k takovému absurdnu, že bych se nedivil, kdybychom se nakonec dozvěděli, že Clyde tajně nahradil prezidenta USA jeho robotickým dvojníkem, ale Rice na něj vyzrál tím, že tohoto prezidenta nahradil jiným - hodným - robotickým dvojníkem, kterého přes noc sestrojil, protože se před 20 lety zajímal o loutkové divadlo.
Což je - opět - něco, u čeho bych se možná dobře bavil v Oku dravce, ale nikoliv u tohoto filmu, jemuž jsem v první polovině věnoval svou pozornost a zajímala mě motivace a rozpoložení jeho postav. Filmaři se měli rozhodnout, kterou z těch dvou polovin měli z filmu zcela eliminovat. Já bych se přimlouval za tu druhou.
Clyde (Gerard Butler) je milující manžel a otec. Jednoho dne k němu vtrhnou dva průměrní náhodní zlodějíčci, okradou ho a zabijí mu rodinu. Brzy jsou polapeni, ale u soudu nejsou úplně stoprocentní důkazy, takže se advokát Nick Rice (Jamie Foxx) rozhodne "dohodnout se" s obhajobou tak, že jeden z vrahů dostane svobodu za to, že bude svědčit proti druhému (a ten dostane trest smrti). Clyde je zděšen, jak je něco takového možné. Vždyť jsou to oba vrazi!
O deset let později...
Vrah má být konečně popraven, ale poprava se nějak nepovede a on zemře ve strašných bolestech. V ještě strašnějších bolestech zemře druhý z vrahů. Záhy Rice zjistí, že oba zabil Clyde. Clyde je uvězněn a zcela otevřeně Riceovi oznámí: "Zabil jsem je a zabiju i spoustu dalších, kteří měli něco společného s tím případem. A nezastaví mě takové drobnost jako skutečnost, že jsem ve vězení."
Inu, celkem hezky rozehráno to je. Záhy vyjde najevo, že Clyde kdysi pracoval pro tajné služby, byl expert na náročné "likvidace lidí na dálku" a posledních 10 let života věnoval přípravě své strašné pomsty.
A je věru dobře připraven, protože brutálními způsoby umírají další a další soudci a právníci, zatímco Clyde sedí ve vězení a dělá si ze všech legraci!
Ctihodný občan začíná zajímavě a napínavě. Jako diváci soucítíme vpodstatě s oběma hrdiny a netušíme, jak se bude film vyvíjet dál. Ledacos, co je ve filmu řečeno, je zajímavým námětem k zamyšlení nad tím, jak funguje právo a pořádek, zločin a trest, Starsky a Hutch atd...
Navíc režisér F. Gary Gray (Osamělý mstitel, Vyjednavač) zručně pracuje s kamerou a střihem a nabízí nám zajímavě snímané exteriéry Filadelfie a okolí, které jsou příjemnou alternativou k Los Angeles a New Yorku.
Bohužel, někdy po polovině začíná být děj absurdnější a absurdnější, až v poslední třetině zcela vykolejí a film totálně pohřbí sám sebe.
Nevyžaduji nutně, aby thrillery byly logické. Většina Hitchcockových thrillerů logická nebyla. Ale pokud opatrně rozehrávám psychologickou hru dvou inteligetních protivníků s nejasnou morálkou, nemůžu z toho najednou udělat něco jako Oko dravce (které se mi moc líbilo, protože bylo konzistentně šílené od začátku do konce).
Ve Ctihodném občanovovi se totiž ukáže (to pořád není spoiler, nebojte se), že Clyde je nejen lepší psycholog než celá CRS ve Hře, má větší zdroje než FBI a CIA dohromady, a navíc ještě nadpřirozené štěstí, které bere jako samozřejmost - například jeho "dokonale promyšlený geniální plán" počítá s tím, že si (a to je možná trochu spoiler) na nejpřísněji střežené samotce ve vězení nikdo nevšimne, že jim na dvě hodiny zmizel z cely vězeň. V posledních minutách to dojde až k takovému absurdnu, že bych se nedivil, kdybychom se nakonec dozvěděli, že Clyde tajně nahradil prezidenta USA jeho robotickým dvojníkem, ale Rice na něj vyzrál tím, že tohoto prezidenta nahradil jiným - hodným - robotickým dvojníkem, kterého přes noc sestrojil, protože se před 20 lety zajímal o loutkové divadlo.
Což je - opět - něco, u čeho bych se možná dobře bavil v Oku dravce, ale nikoliv u tohoto filmu, jemuž jsem v první polovině věnoval svou pozornost a zajímala mě motivace a rozpoložení jeho postav. Filmaři se měli rozhodnout, kterou z těch dvou polovin měli z filmu zcela eliminovat. Já bych se přimlouval za tu druhou.
5.11.09
Recenze: Můj život v ruinách [My Life in Ruins] - 40%
Všimněte si hlášky v traileru: "The star of My Big Fat Greek Wedding has finally arrived
Jinak ale trailer nelže a film je přesně tak nezávadně romanticky polodementní podívaná pro mírně odrostlejší diváky, jak se z toho traileru zdá.
Můj život v ruinách rozhodně není dobrý film.
Na druhou stranu nemůžu nesrovnávat tuhle rychlokvašnou propagandu romantického Řecka s rychlokvašnou propagandou romantické Moravy 2Bobule a jinými podobnými českými díly, která chtějí "jenom teple lidsky zahřát u srdíčka". Na rozdíl od nich má Můj život v ruinách pochopitelnou zápletku, dostatečně definované postavy (byť naprosto jednorozměrné), občasné tempo a několik vtipných vtipů.
A stud, že se na to dívám a že v tom musí hrát chudák Richard Dreyfuss, jsem pocítil jenom asi třikrát nebo čtyřikrát za celý film...
Recenze: 2012 - 60%
V roce 2009 silná sluneční erupce způsobila, že v zemském jádře zmutovala neutrina a začalo ho nadměrně ohřívat. Vědci o tom zpravili americkou vládu, ta to prozradila ostatním důležitým státům a začaly tajné přípravy na katastrofu, která měla během několika málo let přijít.
Katastrofa přišla koncem roku 2012, tedy o něco rychleji, než se čekalo. Záchranný plán není dokončen. Nikdo není připraven. V pevninách se otvírají bezedné propasti a sopky, na moři řádí tsunami, vládne chaos. Někteří lidé zjišťují, na čem že to vlastně vlády poslední tři roky pracovaly, a vydávají se za záchranou. A my sledujeme osudy různých lidí z různých společenských vrstev a konců světa, kteří mají společné pouze to, že by rádi ještě nějaký ten den přežili...
Tvůrcem filmu je Roland Emmerich, který natočil Den nezávislosti, Den poté a 10 000 Př. n. l. Emmerich je megaloman, jehož filmy s nějvětší pravděpodobností vznikají tak, že si vymyslí půl tuctu až tucet úžasných monumentálních scén a pak je narychlo nějak pospojuje. A to píšu jako člověk, kterému se moc líbil Den nezávislosti!
Ve 2012 jsou po technické stránce vynikající triky. Bohužel jich zase není až tak moc a i když se trailery snaží působit jako kdyby film byly trikové orgie, není to pravda, a v trailerech vidíte záběry ze snad úplně všech megascén filmu.
Nejdůležitější roli má John Cusack jako "normální skeptický chlapík", kterému začne docházet, že ty paranoidní kecy některých šílených konspiračních teoretiků možná jsou pravda a rozhodne se zachránit svou (ex-) rodinu. John Cusack je fajn a dokonce chvílemi působí, jako kdyby se snažil dobře hrát navzdory tomu, že ho Emmerich nutí k opaku.
Bohužel, někteří jiní herci (Woody Harrelson jako šílený konspirační teoretik, Zlatko Buric jako ruský miliardář) mají hrát komické figurky a zoufale se snaží být tak strašně "krejzy", že už nejsou vtipní, ale spíš trochu strašidelní, jako nějaké karikatury z Mars útočí! Takhle je v Emmerichově podání posunuto směrem k "německému humoru" všechno, takže ty postavy, které mají být naprosto seriózní (americký prezident Danny Glover, geniální vědec Chiwetel Ejiofor), jsou jenom "normálně krejzy". Doopravdy seriózně nepůsobí ve filmu nikdo a obávám se, že Emmerich to doteď neví.
Všechny tyto problémy ale blednou ve chvíli, kdy se začneme zabývat scénářem. Odvážím se tvrdit, že bych dějovou kostru tohoto filmu včetně většiny drobných podzápletek a vtipných point bez problémů vymyslel a sepsal za dvě-tři hodiny. Nikoliv proto, že bych se považoval za tak dobrého scenáristu, ale proto, že by to dle mého mínění jakýkoliv patnáctiletý hoch, který viděl v životě aspoň 30 filmů, dokázal za jedno odpoledne (tedy za trochu déle než já).
Nevadí mi ani tak vědecké nelogičnosti (bleskově putující kontinenty, zmutovaná neutrina) jako spíš předvídatelnost toho všeho. Pokud jste sledovali trailery a oficiálně zveřejněné ukázky z filmu a znáte předchozí Emmerichovy eposy, tak znáte všechny hlavní dějové zápletky, znáte většinu akčních a trikových scén, znáte "překvapivou pointu" a můžete docela slušně odhadnout, jak film skončí (a budete mít pravdu).
Dokonce jsem ochoten smířit se i s prohřešky proti elementární logice: Například jde o projekt na záchranu lidstva před zkázou, o jehož existenci musí nutně vědět minimálně několik desítek tisíc lidí po celém světě, včetně nekvalifikovaných dělňasů a jejich rodin, a přesto se ho daří udržet v tajnosti i když začnou mizet města z povrchu zemského. Jsem ochoten se s tím smířit, protože - nezapomeňte - se mi moc líbil Den nezávislosti, kde se prostě rozhodli zavirovat mimozemský počítač, tak si sedli a udělali to. Rozdíl je ale v tom, že ve Dni nezávislosti jsem fakt nečekal, že se bude zavirovávat mimozemský počítač, a ocenil jsem, že byl Emmerich natolik na tripu, že si něco takového dovolil. Ve filmu 2012 je to obráceně: Nesmysly vznikají samy od sebe díky lajdáckému smontování nesourodých "efektních" scén a dějových podlinek, a Emmerich je líný je jakkoliv řešit.
A kromě toho... ZMUTOVANÁ NEUTRINA!
Nevadí mi také nesmysly typu "auto projíždí deset minut bortícím se městem, něco soustavně vybuchuje několik metrů vedle něj, a všichni uvnitř to ve zdraví přežijí" nebo "nejbezpečněji se z letadla letícího nízko nad ledovcem vyskakuje v autě", protože takové nesmysly k tomuto žánru neodmyslitelně patří. Jenom vás musím ujistit, že díky až cartoonové přehnanosti akčních scén jim chybí jakákoliv emocionální hloubka nebo napětí a například posledních pět minut Proroctví je neskonale emocionálně opravdovějších než dvě a půl hodiny 2012. Téměř nikdy v průběhu 2012 si neřeknete "no jo, takhle nějak by se lidi mohli opravdu chovat, kdyby se blížil konec světa".
Za zmínku ještě stojí, že celá ta mystická provázanost s mayským kalendářem je pro děj filmu naprosto nedůležitá a je odbyta asi dvěma větami ve stylu "no to je ale zajímavá náhoda". Ve skutečnosti totiž ZMUTOVANÁ NEUTRINA!
Přes to všechno je 2012 docela zábavný film. Rozhodně je zábavnější než Den poté, z toho prostého důvodu, že bortící se kontinenty jsou inherentně zábavnější než rychle přicházející zima.
Nejzajímavější námět k zamyšlení je ale následující fakt: Zástupy talentovaných výtvarníků, architektů a trikových expertů použily své nezanedbatelné schopnosti k tomu, aby se za pár settisíc milionů dolarů na filmovém plátně zhmotnily představy, které by patnáctileté děcko vymyslelo za jedno odpoledne. Only in Hollywood...
Katastrofa přišla koncem roku 2012, tedy o něco rychleji, než se čekalo. Záchranný plán není dokončen. Nikdo není připraven. V pevninách se otvírají bezedné propasti a sopky, na moři řádí tsunami, vládne chaos. Někteří lidé zjišťují, na čem že to vlastně vlády poslední tři roky pracovaly, a vydávají se za záchranou. A my sledujeme osudy různých lidí z různých společenských vrstev a konců světa, kteří mají společné pouze to, že by rádi ještě nějaký ten den přežili...
Tvůrcem filmu je Roland Emmerich, který natočil Den nezávislosti, Den poté a 10 000 Př. n. l. Emmerich je megaloman, jehož filmy s nějvětší pravděpodobností vznikají tak, že si vymyslí půl tuctu až tucet úžasných monumentálních scén a pak je narychlo nějak pospojuje. A to píšu jako člověk, kterému se moc líbil Den nezávislosti!
Ve 2012 jsou po technické stránce vynikající triky. Bohužel jich zase není až tak moc a i když se trailery snaží působit jako kdyby film byly trikové orgie, není to pravda, a v trailerech vidíte záběry ze snad úplně všech megascén filmu.
Nejdůležitější roli má John Cusack jako "normální skeptický chlapík", kterému začne docházet, že ty paranoidní kecy některých šílených konspiračních teoretiků možná jsou pravda a rozhodne se zachránit svou (ex-) rodinu. John Cusack je fajn a dokonce chvílemi působí, jako kdyby se snažil dobře hrát navzdory tomu, že ho Emmerich nutí k opaku.
Bohužel, někteří jiní herci (Woody Harrelson jako šílený konspirační teoretik, Zlatko Buric jako ruský miliardář) mají hrát komické figurky a zoufale se snaží být tak strašně "krejzy", že už nejsou vtipní, ale spíš trochu strašidelní, jako nějaké karikatury z Mars útočí! Takhle je v Emmerichově podání posunuto směrem k "německému humoru" všechno, takže ty postavy, které mají být naprosto seriózní (americký prezident Danny Glover, geniální vědec Chiwetel Ejiofor), jsou jenom "normálně krejzy". Doopravdy seriózně nepůsobí ve filmu nikdo a obávám se, že Emmerich to doteď neví.
Všechny tyto problémy ale blednou ve chvíli, kdy se začneme zabývat scénářem. Odvážím se tvrdit, že bych dějovou kostru tohoto filmu včetně většiny drobných podzápletek a vtipných point bez problémů vymyslel a sepsal za dvě-tři hodiny. Nikoliv proto, že bych se považoval za tak dobrého scenáristu, ale proto, že by to dle mého mínění jakýkoliv patnáctiletý hoch, který viděl v životě aspoň 30 filmů, dokázal za jedno odpoledne (tedy za trochu déle než já).
Nevadí mi ani tak vědecké nelogičnosti (bleskově putující kontinenty, zmutovaná neutrina) jako spíš předvídatelnost toho všeho. Pokud jste sledovali trailery a oficiálně zveřejněné ukázky z filmu a znáte předchozí Emmerichovy eposy, tak znáte všechny hlavní dějové zápletky, znáte většinu akčních a trikových scén, znáte "překvapivou pointu" a můžete docela slušně odhadnout, jak film skončí (a budete mít pravdu).
Dokonce jsem ochoten smířit se i s prohřešky proti elementární logice: Například jde o projekt na záchranu lidstva před zkázou, o jehož existenci musí nutně vědět minimálně několik desítek tisíc lidí po celém světě, včetně nekvalifikovaných dělňasů a jejich rodin, a přesto se ho daří udržet v tajnosti i když začnou mizet města z povrchu zemského. Jsem ochoten se s tím smířit, protože - nezapomeňte - se mi moc líbil Den nezávislosti, kde se prostě rozhodli zavirovat mimozemský počítač, tak si sedli a udělali to. Rozdíl je ale v tom, že ve Dni nezávislosti jsem fakt nečekal, že se bude zavirovávat mimozemský počítač, a ocenil jsem, že byl Emmerich natolik na tripu, že si něco takového dovolil. Ve filmu 2012 je to obráceně: Nesmysly vznikají samy od sebe díky lajdáckému smontování nesourodých "efektních" scén a dějových podlinek, a Emmerich je líný je jakkoliv řešit.
A kromě toho... ZMUTOVANÁ NEUTRINA!
Nevadí mi také nesmysly typu "auto projíždí deset minut bortícím se městem, něco soustavně vybuchuje několik metrů vedle něj, a všichni uvnitř to ve zdraví přežijí" nebo "nejbezpečněji se z letadla letícího nízko nad ledovcem vyskakuje v autě", protože takové nesmysly k tomuto žánru neodmyslitelně patří. Jenom vás musím ujistit, že díky až cartoonové přehnanosti akčních scén jim chybí jakákoliv emocionální hloubka nebo napětí a například posledních pět minut Proroctví je neskonale emocionálně opravdovějších než dvě a půl hodiny 2012. Téměř nikdy v průběhu 2012 si neřeknete "no jo, takhle nějak by se lidi mohli opravdu chovat, kdyby se blížil konec světa".
Za zmínku ještě stojí, že celá ta mystická provázanost s mayským kalendářem je pro děj filmu naprosto nedůležitá a je odbyta asi dvěma větami ve stylu "no to je ale zajímavá náhoda". Ve skutečnosti totiž ZMUTOVANÁ NEUTRINA!
Přes to všechno je 2012 docela zábavný film. Rozhodně je zábavnější než Den poté, z toho prostého důvodu, že bortící se kontinenty jsou inherentně zábavnější než rychle přicházející zima.
Nejzajímavější námět k zamyšlení je ale následující fakt: Zástupy talentovaných výtvarníků, architektů a trikových expertů použily své nezanedbatelné schopnosti k tomu, aby se za pár set
3.11.09
Recenze: Restaurované filmy Jana Špáty - 80%
Jan Špáta (1932 - 2006) byl legendární dokumentární filmař a do kin je nyní uváděno pět jeho dokumentů ve zrestaurované podobě, slepených do jednoho stominutového útvaru.
Špátovy filmy jsou vesměs geniální a krásně ukazují, jak může dokument o něčem vyprávět, aniž by měl vypravěče a aniž by přestal být dokumentem.
Maximální hodnocení této stominutové kolekci nedávám především kvůli způsobu uvedení a kvůli lepší existující alternativě (viz dále).
Dívat se sto minut nepřerušeně v kině na krátké dokumenty prostě nepovažuji za vhodný způsob jejich zhlédnutí. K těmhle dokumentům mi sedí spíše to, že si jeden, dva z nich pustím po večeři doma na slušné televizi z DVD. Navíc se trochu drbu za uchem, proč bylo ze Špátovy tvrorby vybráno zrovna těchto pět filmů a proč zrovna v tomto pořadí. Čímž se dostáváme k té lepší alternativě!
Současně s uvedením tohoto filmu do kin totiž vychází kolekce čtyř DVD se Špátovými dokumenty, na které kromě těchto pěti najdete i mnohé další (celkem osmnáct jeho filmů plus jeden dokument o něm plus bonusy), všechny v dokonale restaurované podobě!
Tuto luxusní kolekci (k zakoupení např. zde za 552 Kč) považuji za mnohem lepší způsob, jak si dokumenty Jana Špáty užít - po takových dávkách a v takovém pořadí, jak uznáte za vhodné.
Špátovy filmy jsou vesměs geniální a krásně ukazují, jak může dokument o něčem vyprávět, aniž by měl vypravěče a aniž by přestal být dokumentem.
Maximální hodnocení této stominutové kolekci nedávám především kvůli způsobu uvedení a kvůli lepší existující alternativě (viz dále).
Dívat se sto minut nepřerušeně v kině na krátké dokumenty prostě nepovažuji za vhodný způsob jejich zhlédnutí. K těmhle dokumentům mi sedí spíše to, že si jeden, dva z nich pustím po večeři doma na slušné televizi z DVD. Navíc se trochu drbu za uchem, proč bylo ze Špátovy tvrorby vybráno zrovna těchto pět filmů a proč zrovna v tomto pořadí. Čímž se dostáváme k té lepší alternativě!
Současně s uvedením tohoto filmu do kin totiž vychází kolekce čtyř DVD se Špátovými dokumenty, na které kromě těchto pěti najdete i mnohé další (celkem osmnáct jeho filmů plus jeden dokument o něm plus bonusy), všechny v dokonale restaurované podobě!
Tuto luxusní kolekci (k zakoupení např. zde za 552 Kč) považuji za mnohem lepší způsob, jak si dokumenty Jana Špáty užít - po takových dávkách a v takovém pořadí, jak uznáte za vhodné.
2.11.09
Recenze: Pamětnice - 30%
Asi dvacet důchodců ve věku okolo 80 let se má sejít na třídním srazu svého gymnázia - po šedesáti letech!
Film Pamětnice má opravdu originální genezi. Ani ne pětadvacetiletý (!!) Tomáš Magnusek, spisovatel a humanitární pracovník, se rozhodl napsat scénář, který by dal příležitost slavným českým hercům, na které se v dnešních filmech již nemyslí. Scénář napsal, film také produkoval z vlastní kapsy a hraje v něm hlavní nedůchodcovskou roli! Obdivuhodný záměr a odhodlání.
Bohužel, Tomáš Magnusek je velmi chudý producent, velmi špatný filmový herec a ne o mnoho lepší scenárista. Ale po pořádku:
Přestože nejsem bůhvíjaký fanoušek filmů pro pamětníky, mám v sobě zakořeněnu jakousi úctu ke starší herecké generaci (byť rozhodně nemám přehled v tom, jak přesně se která z těch legend jmenuje a které z nich ještě neumřely). Doufal jsem v něco jako byly třeba filmy Dej si pohov, kámoši, t.j. ve film, ve kterém herecké legendy dostanou načrtnutu nějakou situaci a pak je jim necháno volné pole, aby improvizovaly a bavily diváka.
Takový film nemusí být nijak extrémně drahý. Ale pokud je většina tvůrců producentovi kamarádi, kteří pracují na svém prvním filmu v životě (což on sám na tiskovce řekl), je velká šance že to bude film degradovat pod hranici koukatelnosti, což v nejedné scéně děje. Nepamatuji si, že bych si někdy v posledních letech všiml, že má nějaký film vyloženě blbý střih, ale v Pamětnici se mnohokrát stane, že dva okamžitě po sobě následující záběry na sebe nenavazují, někdo začne na nějakou repliku reagovat dříve, než je vyřčena apod.
Podobně hrozná je hudba, která není vyloženě špatně složená, ale je jí málo, takže se pořád opakují asi tři stejné motivy a především je neuvěřitelně špatně zasazena do scén: Pořád znovu a znovu docházelo k tomu, že v rámci nějakého dialogu byla nějaká hláška pointována tím, že se na soundtracku místo ticha najednou ozval jeden nebo dva osamocené tóny (veselé nebo smutné, podle potřeby).
Mnoho problémů je také s kamerou a zvukem, ale ty nejsou tak křiklavé, nebo jsme na ně aspoň už rámcově zvyklí z mnoha jiných nepodařených českých filmů.
Scénář a režie nejsou vyloženě hrozné (především jméno režiséra Vlada Štancela ve me mně po Mezi námi přáteli vzbuzovalo obavy), ale rozhodně nejsou dobré a zabíjejí i takové potenciálně vtipné scény jako "Mladý rompřijede přiveze na sraz svého starého dědečka na vozíku, na ulici se potká s mladým skinheadem, tlačícím na vozíku Zdeňka Srstku a dědečkové se začnou kamarádsky vítat, zatímco si v pozadí vnuci začnou dávat přes hubu."
"Stará garda" ukazuje svůj talent, i když jsou na tom mnozí z nich zdravotně viditelně velmi špatně. Je ale smutné sledovat, jak se snaží díky svému talentu být vtipní navzdory špatné režii a každou chvíli drhnoucímu scénáři. Kapitolou samou pro sebe je pak několik brutálně špatných neherců, objevujících se v mnoha vedlejších (naštěstí) rolích.
Malou hereckou roličku má v Pamětnici také Jiří Krejčík, režisér Božské Emy a mnoha jiných zásadních filmů, kterému je přes devadesát, má problém se pohybovat bez hole a přesto je na něm vidět, že má stále jasno. A právě on měl v rámci tiskovky krátký projev, který výstižně shrnuje všechno dobré a špatné na tomto filmu a dal by se shrnout větou "Je hezké, že jsme my staří dostali tuto šanci, jen škoda, že film je tak špatný a já se k němu dostal tak pozdě, že už jsem s tím nemohl nic dělat".
Takže, byl dobrý nápad natočit tento film. Ale jeho realizace je strašlivá, protože kvalita filmu je bohužel něco víc než součet talentu jeho herců. Kdyby byl výsledek zadarmo legálně nabízený na internetu, určitě bych ho jako zajímavou kuriozitu všem doporučil, ale pokud je nabízen jako zboží, za jehož zhlédnutí mám zaplatit 150 Kč nebo víc a chodit kvůli tomu do kina, pak jde o zboží vysoce nekvalitní.
A na závěr ještě jedna veselá historka z natáčení:
Odvážím se tvrdit, že kdyby hypoteticky existoval "film o filmu Pamětnice" nebo dokument "herci z Pamětnice sedí u stolu a 90 minut si náhodně povídají o svých životních zážitcích", výsledek by byl asi desetkrát zábavnější než film Pamětnice. A není to rozhodně jenom tím, že producent měl málo peněz. S těmi třiceti procenty opravdu přimhuřuji obě oči...
P.S: Několik členů "staré gardy" při tiskovce otevřeně nadávalo na producenty filmu Hodinu nevíš, kteří jim prý dodnes nezaplatili honorář.
Film Pamětnice má opravdu originální genezi. Ani ne pětadvacetiletý (!!) Tomáš Magnusek, spisovatel a humanitární pracovník, se rozhodl napsat scénář, který by dal příležitost slavným českým hercům, na které se v dnešních filmech již nemyslí. Scénář napsal, film také produkoval z vlastní kapsy a hraje v něm hlavní nedůchodcovskou roli! Obdivuhodný záměr a odhodlání.
Bohužel, Tomáš Magnusek je velmi chudý producent, velmi špatný filmový herec a ne o mnoho lepší scenárista. Ale po pořádku:
Přestože nejsem bůhvíjaký fanoušek filmů pro pamětníky, mám v sobě zakořeněnu jakousi úctu ke starší herecké generaci (byť rozhodně nemám přehled v tom, jak přesně se která z těch legend jmenuje a které z nich ještě neumřely). Doufal jsem v něco jako byly třeba filmy Dej si pohov, kámoši, t.j. ve film, ve kterém herecké legendy dostanou načrtnutu nějakou situaci a pak je jim necháno volné pole, aby improvizovaly a bavily diváka.
Takový film nemusí být nijak extrémně drahý. Ale pokud je většina tvůrců producentovi kamarádi, kteří pracují na svém prvním filmu v životě (což on sám na tiskovce řekl), je velká šance že to bude film degradovat pod hranici koukatelnosti, což v nejedné scéně děje. Nepamatuji si, že bych si někdy v posledních letech všiml, že má nějaký film vyloženě blbý střih, ale v Pamětnici se mnohokrát stane, že dva okamžitě po sobě následující záběry na sebe nenavazují, někdo začne na nějakou repliku reagovat dříve, než je vyřčena apod.
Podobně hrozná je hudba, která není vyloženě špatně složená, ale je jí málo, takže se pořád opakují asi tři stejné motivy a především je neuvěřitelně špatně zasazena do scén: Pořád znovu a znovu docházelo k tomu, že v rámci nějakého dialogu byla nějaká hláška pointována tím, že se na soundtracku místo ticha najednou ozval jeden nebo dva osamocené tóny (veselé nebo smutné, podle potřeby).
Mnoho problémů je také s kamerou a zvukem, ale ty nejsou tak křiklavé, nebo jsme na ně aspoň už rámcově zvyklí z mnoha jiných nepodařených českých filmů.
Scénář a režie nejsou vyloženě hrozné (především jméno režiséra Vlada Štancela ve me mně po Mezi námi přáteli vzbuzovalo obavy), ale rozhodně nejsou dobré a zabíjejí i takové potenciálně vtipné scény jako "Mladý rom
"Stará garda" ukazuje svůj talent, i když jsou na tom mnozí z nich zdravotně viditelně velmi špatně. Je ale smutné sledovat, jak se snaží díky svému talentu být vtipní navzdory špatné režii a každou chvíli drhnoucímu scénáři. Kapitolou samou pro sebe je pak několik brutálně špatných neherců, objevujících se v mnoha vedlejších (naštěstí) rolích.
Malou hereckou roličku má v Pamětnici také Jiří Krejčík, režisér Božské Emy a mnoha jiných zásadních filmů, kterému je přes devadesát, má problém se pohybovat bez hole a přesto je na něm vidět, že má stále jasno. A právě on měl v rámci tiskovky krátký projev, který výstižně shrnuje všechno dobré a špatné na tomto filmu a dal by se shrnout větou "Je hezké, že jsme my staří dostali tuto šanci, jen škoda, že film je tak špatný a já se k němu dostal tak pozdě, že už jsem s tím nemohl nic dělat".
Takže, byl dobrý nápad natočit tento film. Ale jeho realizace je strašlivá, protože kvalita filmu je bohužel něco víc než součet talentu jeho herců. Kdyby byl výsledek zadarmo legálně nabízený na internetu, určitě bych ho jako zajímavou kuriozitu všem doporučil, ale pokud je nabízen jako zboží, za jehož zhlédnutí mám zaplatit 150 Kč nebo víc a chodit kvůli tomu do kina, pak jde o zboží vysoce nekvalitní.
A na závěr ještě jedna veselá historka z natáčení:
Odvážím se tvrdit, že kdyby hypoteticky existoval "film o filmu Pamětnice" nebo dokument "herci z Pamětnice sedí u stolu a 90 minut si náhodně povídají o svých životních zážitcích", výsledek by byl asi desetkrát zábavnější než film Pamětnice. A není to rozhodně jenom tím, že producent měl málo peněz. S těmi třiceti procenty opravdu přimhuřuji obě oči...
P.S: Několik členů "staré gardy" při tiskovce otevřeně nadávalo na producenty filmu Hodinu nevíš, kteří jim prý dodnes nezaplatili honorář.
29.10.09
Recenze: Halloween II (2009) - 40%
Michael Myers kupodivu stále žije a kupodivu chce stále zabíjet.
Tahle recenze bude krátká. Ne proto, že by slasher horory byly nezajímavé, ale proto, že konkrétně tento jeden je nezajímavý. Navíc nezajímavý skoro stejně jako první díl (tedy první "nový" díl, také od Roba Zombieho).
Zombie má jistý audiovizuální talent a věřím, že dokáže pěkně nafotit strašidelné fotky na přebal CD nebo zrežírovat krvavý videoklip. Halloween II obsahuje pár scén, které fungují na té nejzákladnější úrovni: Někdo někoho pronásleduje, někdo někoho kuchá, koná se party ve stylu Rocky Horror Picture Show, někdo předvede nějaký vtipný epizodní monolog, atd... Je jich ale velmi málo a stejné množství scén je značně nepodařených až směšných (nadpřirozené vize s Michaelovou matkou a bílým koněm)!
Především se ale značnou část filmu neděje nic jakkoliv zajímavého. Aby to filosofování o smyslu rodiny a pomsty a života a bůhvíčeho bylo aspoň trochu zajímavé, muselo by být mnohem lépe napsané a zahrané.
Kupodivu (vzhledem k Zombieho kariéře) i hudba je velmi slabá (tedy, hlasitá je dost, ale je špatná).
Tahle recenze bude krátká. Ne proto, že by slasher horory byly nezajímavé, ale proto, že konkrétně tento jeden je nezajímavý. Navíc nezajímavý skoro stejně jako první díl (tedy první "nový" díl, také od Roba Zombieho).
Zombie má jistý audiovizuální talent a věřím, že dokáže pěkně nafotit strašidelné fotky na přebal CD nebo zrežírovat krvavý videoklip. Halloween II obsahuje pár scén, které fungují na té nejzákladnější úrovni: Někdo někoho pronásleduje, někdo někoho kuchá, koná se party ve stylu Rocky Horror Picture Show, někdo předvede nějaký vtipný epizodní monolog, atd... Je jich ale velmi málo a stejné množství scén je značně nepodařených až směšných (nadpřirozené vize s Michaelovou matkou a bílým koněm)!
Především se ale značnou část filmu neděje nic jakkoliv zajímavého. Aby to filosofování o smyslu rodiny a pomsty a života a bůhvíčeho bylo aspoň trochu zajímavé, muselo by být mnohem lépe napsané a zahrané.
Kupodivu (vzhledem k Zombieho kariéře) i hudba je velmi slabá (tedy, hlasitá je dost, ale je špatná).
28.10.09
Recenze: Michael Jackson's This is it - 70%
Dokument o tom, jak se Michael Jackson připravoval na sérii megavystoupení v Londýně.
Přečtěte si znovu pozorně první větu. Tento film je dokument o tom, jak se Michael Jackson připravoval na sérii megavystoupení v Londýně. Není to životopisný film o Michaelu Jacksonovi, není to film o smrti Michaela Jacksona, není to pocta jeho celoživotnímu dílu, není to žádná kontroverzní sonda nebo adorace. A to je dobře.
Byť nejsem nějaký extra velký fanoušek Jacksonovy hudby, je bez debat, že tento člověk byl vynikající zpěvák, hudebník a vůbec entertainer, a to i ve svých padesáti letech. A o tom film je. Ne o cvičenýh šímpanzech, prznění chlapců nebo plastických operacích.
Celý film je poskládán ze záběrů, které několik kameramanů natáčelo v průběhu nácviku, zřejmě za účelem následného sestřihu pro "dokument o přípravě na koncert". Po Jacksonově smrti ale bylo rozhodnuto sestříhat z tohoto materiálu celovečerní film, jehož režie se ujal Kenny Ortega, velmi schopný (už 30 let) choreograf a hudební producent (a režisér všech Muzikálů ze střední).
Nejzajímavější jsou okamžiky, ve kterých vidíme, jak Jackson instruuje hudebníky a vedlejší zpěváky, jak experimentuje a dolaďuje choreografii, jak je sám sebou a jenom tak blbne. Ty jsou naprosto super, ale bohužel je jich dost málo.
Většinu filmu (který není zrovna krátký) zabírají záznamy písniček, které Jackson při nácviku piloval, a to kompletních celých písniček, od začátku do konce. Je mi jasné, že se tvůrci z tohoto "dokumentu o nácviku koncertu" snažili udělat něco jako "koncertní film", ale na to prostě neměli dostatek materiálu. Většina písniček tudíž vypadá tak, že Michael několik minut zpívá a kamera ho stříhá z různých úhlů a z různých záznamů (obrazový doprovod je složen z několika různých nácviků, takže Michael v průběhu jedné písničky například mnohokrát mění šaty). Občas je to doprovázeno předtočenými videoklipy, které měly být při koncertech promítány na obrovské plátno za pódiem, ale většinou vidíme pouze Michaela, hopkajícího po jevišti, které je nedokončené a bez většiny těch úžasných efektů, které se na něm měly objevit při koncertech. Je to zkrátka o dost méně záživné, než se dívat na záznam kompletního koncertu a nejednou jsem si všiml, že hudba je záměrně pomalejší, než by měla být a Michael nezpívá úplně naplno (což je pouze logické, protože šlo o nácvik, nezapomínejme).
Sony se snaží kolem tohoto filmu vzbudit atmosféru něčeho úžasného a jedinečného (premiéra po celém světě stejně, pouze na dva týdny, projekce pro novináře až v den premiéry), ale to všechno jen proto, aby zakryli prozaickou skutečnost, že tento film nic úžasného a jedinečného není.
Samotný Michael Jackson úžasný a jedinečný byl. Ale to vím i bez tohoto filmu.
Přečtěte si znovu pozorně první větu. Tento film je dokument o tom, jak se Michael Jackson připravoval na sérii megavystoupení v Londýně. Není to životopisný film o Michaelu Jacksonovi, není to film o smrti Michaela Jacksona, není to pocta jeho celoživotnímu dílu, není to žádná kontroverzní sonda nebo adorace. A to je dobře.
Byť nejsem nějaký extra velký fanoušek Jacksonovy hudby, je bez debat, že tento člověk byl vynikající zpěvák, hudebník a vůbec entertainer, a to i ve svých padesáti letech. A o tom film je. Ne o cvičenýh šímpanzech, prznění chlapců nebo plastických operacích.
Celý film je poskládán ze záběrů, které několik kameramanů natáčelo v průběhu nácviku, zřejmě za účelem následného sestřihu pro "dokument o přípravě na koncert". Po Jacksonově smrti ale bylo rozhodnuto sestříhat z tohoto materiálu celovečerní film, jehož režie se ujal Kenny Ortega, velmi schopný (už 30 let) choreograf a hudební producent (a režisér všech Muzikálů ze střední).
Nejzajímavější jsou okamžiky, ve kterých vidíme, jak Jackson instruuje hudebníky a vedlejší zpěváky, jak experimentuje a dolaďuje choreografii, jak je sám sebou a jenom tak blbne. Ty jsou naprosto super, ale bohužel je jich dost málo.
Většinu filmu (který není zrovna krátký) zabírají záznamy písniček, které Jackson při nácviku piloval, a to kompletních celých písniček, od začátku do konce. Je mi jasné, že se tvůrci z tohoto "dokumentu o nácviku koncertu" snažili udělat něco jako "koncertní film", ale na to prostě neměli dostatek materiálu. Většina písniček tudíž vypadá tak, že Michael několik minut zpívá a kamera ho stříhá z různých úhlů a z různých záznamů (obrazový doprovod je složen z několika různých nácviků, takže Michael v průběhu jedné písničky například mnohokrát mění šaty). Občas je to doprovázeno předtočenými videoklipy, které měly být při koncertech promítány na obrovské plátno za pódiem, ale většinou vidíme pouze Michaela, hopkajícího po jevišti, které je nedokončené a bez většiny těch úžasných efektů, které se na něm měly objevit při koncertech. Je to zkrátka o dost méně záživné, než se dívat na záznam kompletního koncertu a nejednou jsem si všiml, že hudba je záměrně pomalejší, než by měla být a Michael nezpívá úplně naplno (což je pouze logické, protože šlo o nácvik, nezapomínejme).
Sony se snaží kolem tohoto filmu vzbudit atmosféru něčeho úžasného a jedinečného (premiéra po celém světě stejně, pouze na dva týdny, projekce pro novináře až v den premiéry), ale to všechno jen proto, aby zakryli prozaickou skutečnost, že tento film nic úžasného a jedinečného není.
Samotný Michael Jackson úžasný a jedinečný byl. Ale to vím i bez tohoto filmu.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)