Zrovna včera jsem se bavil s bývalou spolužačkou o tom, že filmová hudba "zlaté éry", t.j. John Williams, Jerry Goldsmith, Ennio Morricone atd..., už dnes téměř neexistuje, a pokud existují nějaké "nové talenty" (Hans Zimmer, James Newton Howard, Alexandre Desplat), tak většinou 1) hojně používají syntezátory, 2) jejich jména (i hudba) je pro běžného filmového diváka neznámá, 3) nedávají si na tom skládání tak záležet.
Nevyhnutelně to skončilo bilancováním: John Williams skládá už pouze pro Spielberga, Ennio Morricone už jen pro nějaké bizarní filmečky, které nezná nikdo mimo Itálii, John Barry složil poslední soundtrack v roce 2001, nedávno umřeli (z mých nejoblíbenějších) Jerry Goldsmith a Basil Poledouris, no a včera umřel... Maurice Jarre.
Značně svatokrádežně se odvážím konstatovat, že jeho smrt není až taková škoda pro film, protože poslední soundtrack složil v roce 2001 (například Goldsmith skládal až do smrti několik filmů ročně). Nicméně je to připomenutí toho, že jedna etapa filmové hudby končí, pokud již neskončila...
P.S: Pokud jste hudbu Maurice Jarreho vůbec neznali, pravděpodobně znáte hudbu jeho syna, který ledacos pochytil po otci:
František Fuka versus kinematografie. Recenze a různé jiné záležitosti, občas i nefilmové.
30.3.09
29.3.09
Jak se vaří dějiny [Ako sa varia dejiny] - 60%
Slovenský dokument, který divákovi nabízí vzpomínky několika vojenských kuchařů (z různých zemí) na nejrůznější vojenské konflikty, jichž se zúčastnili.
Není přílišným překvapením, že téměř všechny výpovědi vyznívají ve smyslu "Vojenští kuchaři jenom plní rozkazy a vaří a do samotného válečného konfliktu jim nic není". Nevím, co přesně tvůrci očekávali, ale mnoho zajímavého dokumentárního obsahu v tomto filmu nenajdete. Snad proto jsou používány "pseudo-hrané" scény, ve kterých jsou vyprávějící nuceni dělat různé bizarní věci, například stát před vybuchující polní kuchyní nebo vyprávět o potopení ponorky a stát při tom po pás ve vodě (a smažit řízek). Není divu, že jsou z toho tito vesměs staří lidé občas dosti mimo, asi jako když si z někoho dělal legraci Borat.
Pokud tvůrci chtěli divákovi sdělit nějaké poselství, např. "Válka je šílená" nebo "Zvířata zabíjíme snáze než lidi", pak se jim to moc nepodařilo, bez ohledu na to, jestli tato poselství jsou nebo nejsou pravdivá. Jak se vaří dějiny je prostě velmi vyprávění starých lidí o válečných konfliktech, ve kterém se občas mihne nějaká ztracená perla. Kdyby film měl přes 90 minut, byl by k nepřežití.
Není přílišným překvapením, že téměř všechny výpovědi vyznívají ve smyslu "Vojenští kuchaři jenom plní rozkazy a vaří a do samotného válečného konfliktu jim nic není". Nevím, co přesně tvůrci očekávali, ale mnoho zajímavého dokumentárního obsahu v tomto filmu nenajdete. Snad proto jsou používány "pseudo-hrané" scény, ve kterých jsou vyprávějící nuceni dělat různé bizarní věci, například stát před vybuchující polní kuchyní nebo vyprávět o potopení ponorky a stát při tom po pás ve vodě (a smažit řízek). Není divu, že jsou z toho tito vesměs staří lidé občas dosti mimo, asi jako když si z někoho dělal legraci Borat.
Pokud tvůrci chtěli divákovi sdělit nějaké poselství, např. "Válka je šílená" nebo "Zvířata zabíjíme snáze než lidi", pak se jim to moc nepodařilo, bez ohledu na to, jestli tato poselství jsou nebo nejsou pravdivá. Jak se vaří dějiny je prostě velmi vyprávění starých lidí o válečných konfliktech, ve kterém se občas mihne nějaká ztracená perla. Kdyby film měl přes 90 minut, byl by k nepřežití.
27.3.09
Baader Meinhof Komplex [Der Baader Meinhof Komplex] - 100%
Na konci 60. let minulého století založila v Západním Německu parta extrémně levicově smýšlejících lidí teroristickou skupinu Rote Armee Fraktion, která působila několik desetiletí (měla postupně tři "generace" členů). Jejími hlavními představiteli (z "první generace") byli Andreas Baader a Ulrike Meinhofová.
Netajím se s tím, že jsem měl o RAF velmi mlhavé povědomí a o to více na mě film zapůsobil. Odhalení, že ve vyspělé kapitalistické společnosti hrstka lidí provozovala téměř třicet let plnohodnotný terorismus (vraždy, únosy, pumové atentáty), a to většinou "zevnitř", pro mě bylo do značné míry překvapivé.
Největším plusem filmu je, že se snaží být co možno nejobjektivnější a nevnucovat divákovi názory tvůrců. Někdo si po zhlédnutí může myslet, že ti lidé byli nebezpeční magoři, kteří nakonec zničili sami sebe, protože už svou existenci nemohli dále psychicky unést. Někdo jiný si může myslet, že šlo o hrdiny, bojující za lepší zítřky pro celou společnost, kteří byli zákeřně zlikvidováni německým státním aparátem. Že jsou u jednoho filmu možné takto diametrálně rozdílné přístupy, to je dokladem vynikajících schopností tvůrců, a samozřejmě také herců, kteří jsou ve svých rolích neuvěřitelně reální: Nemusíme se ztotožňovat s jejich přesvědčením, ale dobře chápeme, proč oni takové přesvědčení zastávají. A většina teroristek je velmi sexy!
Režisér Uli Edel natočil v roce 1981 My děti ze stanice Zoo, pak erotický thriller s Madonnou Tělo jako důkaz a následně převážně béčkové videohlouposti. Je tudíž velmi překvapivé, že se najednou dostal k tomuto nákladnému veleprojektu a že ho natočil tak bravurně.
Nejdříve jsem váhal, jestli film ohodnotit nejlepším hodnocením, a říkal jsem si, že prostřední pasáž byla trochu zdlouhavá a že se film vlekl jako kdyby měl dvě hodiny. Pak jsem zjistil, že měl ve skutečnosti dvě a půl hodiny a že mi tudíž utekl jako voda!
Netajím se s tím, že jsem měl o RAF velmi mlhavé povědomí a o to více na mě film zapůsobil. Odhalení, že ve vyspělé kapitalistické společnosti hrstka lidí provozovala téměř třicet let plnohodnotný terorismus (vraždy, únosy, pumové atentáty), a to většinou "zevnitř", pro mě bylo do značné míry překvapivé.
Největším plusem filmu je, že se snaží být co možno nejobjektivnější a nevnucovat divákovi názory tvůrců. Někdo si po zhlédnutí může myslet, že ti lidé byli nebezpeční magoři, kteří nakonec zničili sami sebe, protože už svou existenci nemohli dále psychicky unést. Někdo jiný si může myslet, že šlo o hrdiny, bojující za lepší zítřky pro celou společnost, kteří byli zákeřně zlikvidováni německým státním aparátem. Že jsou u jednoho filmu možné takto diametrálně rozdílné přístupy, to je dokladem vynikajících schopností tvůrců, a samozřejmě také herců, kteří jsou ve svých rolích neuvěřitelně reální: Nemusíme se ztotožňovat s jejich přesvědčením, ale dobře chápeme, proč oni takové přesvědčení zastávají. A většina teroristek je velmi sexy!
Režisér Uli Edel natočil v roce 1981 My děti ze stanice Zoo, pak erotický thriller s Madonnou Tělo jako důkaz a následně převážně béčkové videohlouposti. Je tudíž velmi překvapivé, že se najednou dostal k tomuto nákladnému veleprojektu a že ho natočil tak bravurně.
Nejdříve jsem váhal, jestli film ohodnotit nejlepším hodnocením, a říkal jsem si, že prostřední pasáž byla trochu zdlouhavá a že se film vlekl jako kdyby měl dvě hodiny. Pak jsem zjistil, že měl ve skutečnosti dvě a půl hodiny a že mi tudíž utekl jako voda!
Válka je peklo!
...obzvlášť pouštní válka mezi králíčky a velbloudy.
Japonci opět dokazují, o kolik jsou napřed.
Japonci opět dokazují, o kolik jsou napřed.
26.3.09
Věčný svit neposkvrněné Divočiny
Vyšel trailer na připravovaný film Spikea Jonzeho Where The Wild Things Are (podle superslavné knížky Maurice Sendaka).
(Veliká verze je ke stažení na Apple Trailers.)
Představa, že Spike Jonze natáčí filmovou verzi dětské knížky, mě naplňuje nadšením. Bratry Warnerovy naopak naplňuje hrůzou - na filmu se pracuje už téměř deset let a za tu dobu byl mnohokrát zásadně upravován a přetáčen, protože studiu připadalo, že "tohle přece není pro děti". Jak to dopadne, to samozřejmě nikdo netuší (česká premiéra je až koncem roku, pokud nebude znovu odložena), ale trailer mě naplňuje nadějí.
P.S: Knížka u nás vyšla pod názvem TAM KDE ŽIJÍ DIVOČINY, zatímco film má mít kulervoucí český název "Max a maxipříšerky" (i když to prý zatím není definitivní)! Teď ještě zbývá ho nadabovat a dílo bude završeno...
(Veliká verze je ke stažení na Apple Trailers.)
Představa, že Spike Jonze natáčí filmovou verzi dětské knížky, mě naplňuje nadšením. Bratry Warnerovy naopak naplňuje hrůzou - na filmu se pracuje už téměř deset let a za tu dobu byl mnohokrát zásadně upravován a přetáčen, protože studiu připadalo, že "tohle přece není pro děti". Jak to dopadne, to samozřejmě nikdo netuší (česká premiéra je až koncem roku, pokud nebude znovu odložena), ale trailer mě naplňuje nadějí.
P.S: Knížka u nás vyšla pod názvem TAM KDE ŽIJÍ DIVOČINY, zatímco film má mít kulervoucí český název "Max a maxipříšerky" (i když to prý zatím není definitivní)! Teď ještě zbývá ho nadabovat a dílo bude završeno...
25.3.09
Normal - 40%
Český film scenáristy a režiséra Juliuse (Julia?) Ševčíka (Normal) o činech masového vraha v Düsseldorfu (Milan Kňažko) na konci 20. let 20. století.
Je zbytečné zabývat se rozdíly mezi skutečností a filmem, protože tvůrcům zjevně nešlo o historickou věrnost - ve film se např. hlavní postava jmenuje Petr Kurten (vyslovováno "Petr Kurten"), kdežto ve skutečnosti se jmenovala Peter Kürten. Ale to jen tak pro zajímavost.
Tvůrci tvrdí, že jde o thriller, což je zásadní lež a neměli byste jim to věřit, pokud si film chcete jakkoliv (aspoň trochu) užít. Jeho děj totiž začíná Kurtenovým polapením a celých následujících 90 minut sledujeme, jak Kurten sedí ve vězení a vypráví svému mladému obhájci (Pavel Gajdoš) jak vyrůstal a koho kdy zabil / zmrzačil / znásilnil (což je doprovázeno flashbacky). Jediný napínavý aspekt spočívá v tom, zda bude Kurten nakonec popraven, nebo se obhájci podaří prokázat jeho pomatenost a zajistit mu doživotí v blázinci.
Ševčíkův film Restart se mi celkem dost líbil a vytýkal jsem mu především nefungující snahy o jakýsi vyšší filosofický rozměr. Bohužel, Normal pozůstává z 95 procent právě ze snah o vyšší filosofický rozměr, které naprosto nefungují.
Jde o adaptaci divadelní hry, ve které možná byl nějaký ten psychologický rozměr přítomen a nějak fungoval. Ve filmové podobě to ovšem dopadlo velmi absurdně. Pokud někdo zabil / znásilnil / zmrzačil desítky lidí, tak před ním jistě má být společnost chráněna a jestli bude popraven nebo nadosmrti někam umístěn, to není až tak důležité (pro filmového diváka). A na tom nic nezmění jakékoliv filosofování ve stylu "To naše společnost z něj udělala to, čím je!" - "Potrestáme vraha, tím, že se sami staneme vrahy?" - "Dělal jsem to, protože jsem v mládí souložil s prasaty."
Z řemeslného hlediska je film na absolutním vrcholu toho, co v naší zemi kdy vzniklo. Všechno je velmi efektně nasvíceno, profiltrováno, sestříháno. Mám technickou dokonalost ve fimech rád, ale tentokrát mi nezabránila znovu a znovu se ptát sám sebe: PROČ??? Proč je efektním modrým filtrem natočeno a kulometně sestříháno 90 minut toho, jak jeden chlap vypráví druhému o svých odporných činech. Pokud by film byl patnáctiminutovým studentským cvičením s minimem dialogů, jistě by to bylo cool, ale koukat se na to 90 minut byla hrozná nuda. Nikoliv utrpení, nikoliv nechtěná legrace, ale strašlivá nuda. Obsah (t.j. psychologické komorní drama) je naprosto nevhodný pro tuto videoklipovou formu.
To, co je důležité pro psychologické komorní drama, tj. dialogy a herecké výkony, to je zvládnuto přinejlepším průměrně. Milan Kňažko se velice snaží a podobně jako pro hlavní představitelku v El Pasu platí, že díky jeho velké snaze tato extrémně náročná role po většinu času není nechtěně vtipná. Pavel Gajdoš dopadl hůře a jeho snahy o filosofování jsou střídavě nudné / trapné / k smíchu (za což často nemůže on ale dialogy). O roli Dagmar Havlové (natož o jejím "slavném návratu na filmová plátna") nemá smysl mluvit, protože ve filmu zastává úlohu symbolu a rekvizity - což není kritika jejího výkonu, nýbrž upozornění na rozsah její role (zastává ji rozhodně adekvátně).
P.S: "Kontroverze" ohledně brutality v tomto filmu je pouze reklamní trik. Je méně brutální než jakýkoliv průměrný hollywoodský thriller "nevhodný pro mládež do 13 let".
Je zbytečné zabývat se rozdíly mezi skutečností a filmem, protože tvůrcům zjevně nešlo o historickou věrnost - ve film se např. hlavní postava jmenuje Petr Kurten (vyslovováno "Petr Kurten"), kdežto ve skutečnosti se jmenovala Peter Kürten. Ale to jen tak pro zajímavost.
Tvůrci tvrdí, že jde o thriller, což je zásadní lež a neměli byste jim to věřit, pokud si film chcete jakkoliv (aspoň trochu) užít. Jeho děj totiž začíná Kurtenovým polapením a celých následujících 90 minut sledujeme, jak Kurten sedí ve vězení a vypráví svému mladému obhájci (Pavel Gajdoš) jak vyrůstal a koho kdy zabil / zmrzačil / znásilnil (což je doprovázeno flashbacky). Jediný napínavý aspekt spočívá v tom, zda bude Kurten nakonec popraven, nebo se obhájci podaří prokázat jeho pomatenost a zajistit mu doživotí v blázinci.
Ševčíkův film Restart se mi celkem dost líbil a vytýkal jsem mu především nefungující snahy o jakýsi vyšší filosofický rozměr. Bohužel, Normal pozůstává z 95 procent právě ze snah o vyšší filosofický rozměr, které naprosto nefungují.
Jde o adaptaci divadelní hry, ve které možná byl nějaký ten psychologický rozměr přítomen a nějak fungoval. Ve filmové podobě to ovšem dopadlo velmi absurdně. Pokud někdo zabil / znásilnil / zmrzačil desítky lidí, tak před ním jistě má být společnost chráněna a jestli bude popraven nebo nadosmrti někam umístěn, to není až tak důležité (pro filmového diváka). A na tom nic nezmění jakékoliv filosofování ve stylu "To naše společnost z něj udělala to, čím je!" - "Potrestáme vraha, tím, že se sami staneme vrahy?" - "Dělal jsem to, protože jsem v mládí souložil s prasaty."
Z řemeslného hlediska je film na absolutním vrcholu toho, co v naší zemi kdy vzniklo. Všechno je velmi efektně nasvíceno, profiltrováno, sestříháno. Mám technickou dokonalost ve fimech rád, ale tentokrát mi nezabránila znovu a znovu se ptát sám sebe: PROČ??? Proč je efektním modrým filtrem natočeno a kulometně sestříháno 90 minut toho, jak jeden chlap vypráví druhému o svých odporných činech. Pokud by film byl patnáctiminutovým studentským cvičením s minimem dialogů, jistě by to bylo cool, ale koukat se na to 90 minut byla hrozná nuda. Nikoliv utrpení, nikoliv nechtěná legrace, ale strašlivá nuda. Obsah (t.j. psychologické komorní drama) je naprosto nevhodný pro tuto videoklipovou formu.
To, co je důležité pro psychologické komorní drama, tj. dialogy a herecké výkony, to je zvládnuto přinejlepším průměrně. Milan Kňažko se velice snaží a podobně jako pro hlavní představitelku v El Pasu platí, že díky jeho velké snaze tato extrémně náročná role po většinu času není nechtěně vtipná. Pavel Gajdoš dopadl hůře a jeho snahy o filosofování jsou střídavě nudné / trapné / k smíchu (za což často nemůže on ale dialogy). O roli Dagmar Havlové (natož o jejím "slavném návratu na filmová plátna") nemá smysl mluvit, protože ve filmu zastává úlohu symbolu a rekvizity - což není kritika jejího výkonu, nýbrž upozornění na rozsah její role (zastává ji rozhodně adekvátně).
P.S: "Kontroverze" ohledně brutality v tomto filmu je pouze reklamní trik. Je méně brutální než jakýkoliv průměrný hollywoodský thriller "nevhodný pro mládež do 13 let".
24.3.09
Rychlí a zběsilí [Fast & Furious] - 60%
Dominic Toretto (Vin Diesel) jde po mexickém drogovém baronovi, protože mu zabil blízkého příbuzného. Brian O'Conner jde po tomtéž drogovém baronovi, protože je policajt. Takže se oba musí dát dohromady (spolu se svým dalšími kámoši), infiltrovat baronovu organizaci (jako čtyřkoloví pašeráci drog) a pak... Znáte to!
Reklamní slogan slibuje "Nový model - původní součástky" a vskutku: Před kamerou se znovu objevuje sestava z prvního dílu Rychle a zběsile a příběh by mohl klidně navazovat přímo na konec jedničky. Za kamerou je to ovšem jiné. Nevrací se Rob Cohen a místo něj režíruje znovu Justin Lin, který natočil Tokijskou jízdu (která byla horší než jednička, ale lepší než dvojka). A nejnovější film se jí do značné míry podobá (včetně kvality).
Jaké další fóry se dají vymýšlet v automobilových honičkách? Takovou otázku si tvůrci zcela jistě tvůrci položili, a po dlouhém přemýšlení přišli s následujícími odpověďmi:
Ve filmu tedy jsou tyto scény, což má ten efekt, že se vytrácí poslední zbytky jakékoliv logiky a fyzikálních zákonů a celé to působí nereálněji a videoherněji než leckterá videohra (např. než Burnout Paradise). Pokud si dobře pamatuji, tak první Rychle a zběsile bylo fajn i díky tomu, že se dalo s přimhouřenýma očima akceptovat, že by hodně dobří řidiči s hodně velkou dávkou štěstí něco takového opravdu mohli provádět. U dalších dílů to neplatí. Neznamená to, že by se na ně nedalo koukat, ale na jedničku se díky tomu dalo koukat lépe, což souvisí s následujícím odstavcem:
Dále si matně pamatuji, že u prvního Rychle a zběsile mi byli hrdinové celkem sympatičtí a tak nějak jsem s nimi soucítil. To neplatí o hrdinech následujících dílů, včetně hrdinů čtyřky. Jakékoliv scény, ve kterých si hrdinové o něčem povídají a k něčemu se odhodlávají, vyznívají do ztracena. Říkají jen fráze, vůbec jim nevěříme, že mají nějakou motivaci a že to, co dělají, dělají z jiného důvodu, než že jim to vnutil scenárista.
Čtyřce by ze všeho nejvíc prospělo, kdyby ji režíroval Michael Bay nebo nějaký jeho schopný imitátor (F.A. Brabec!). Ten by možná uměl vyhnat její rutinní scény do takových vizuální excesů, že by to zahnalo nudu. Justin Lin není natolik řemeslně zručný, aby v jeho podání Vin Diesel, stojící zarputile nad přítelovým hrobem, vypadal jako něco víc než zarputile stojící Vin Diesel, a aby renderovaná honička v dolech vypadala jako něco víc než renderovaná honička v dolech. Scéna s "benzinovým vlakem" působí například v traileru mnohem akčněji, než v samotném filmu.
P.S: Předpokládám, že fanoušci aut si přijdou na své díky tomu, jaká auta se ve filmu objevují a jak jsou modifikovaná. To jde naprosto mimo mě, já jsem v automodifikacích úplný začátečník.
Reklamní slogan slibuje "Nový model - původní součástky" a vskutku: Před kamerou se znovu objevuje sestava z prvního dílu Rychle a zběsile a příběh by mohl klidně navazovat přímo na konec jedničky. Za kamerou je to ovšem jiné. Nevrací se Rob Cohen a místo něj režíruje znovu Justin Lin, který natočil Tokijskou jízdu (která byla horší než jednička, ale lepší než dvojka). A nejnovější film se jí do značné míry podobá (včetně kvality).
Jaké další fóry se dají vymýšlet v automobilových honičkách? Takovou otázku si tvůrci zcela jistě tvůrci položili, a po dlouhém přemýšlení přišli s následujícími odpověďmi:
- Ještě jsme neviděli, jak auto podjede hořící cisternu, která se kutálí proti němu!
- Ještě jsme neviděli, jak auta závodí v úzké důlní štole, vedoucí pod americko-mexickou hranicí!
- Ještě jsme neviděli, jak auta závodí městem v rušném provozu, navigována k předem neznámému cíli pomocí inteligentního GPS!
Ve filmu tedy jsou tyto scény, což má ten efekt, že se vytrácí poslední zbytky jakékoliv logiky a fyzikálních zákonů a celé to působí nereálněji a videoherněji než leckterá videohra (např. než Burnout Paradise). Pokud si dobře pamatuji, tak první Rychle a zběsile bylo fajn i díky tomu, že se dalo s přimhouřenýma očima akceptovat, že by hodně dobří řidiči s hodně velkou dávkou štěstí něco takového opravdu mohli provádět. U dalších dílů to neplatí. Neznamená to, že by se na ně nedalo koukat, ale na jedničku se díky tomu dalo koukat lépe, což souvisí s následujícím odstavcem:
Dále si matně pamatuji, že u prvního Rychle a zběsile mi byli hrdinové celkem sympatičtí a tak nějak jsem s nimi soucítil. To neplatí o hrdinech následujících dílů, včetně hrdinů čtyřky. Jakékoliv scény, ve kterých si hrdinové o něčem povídají a k něčemu se odhodlávají, vyznívají do ztracena. Říkají jen fráze, vůbec jim nevěříme, že mají nějakou motivaci a že to, co dělají, dělají z jiného důvodu, než že jim to vnutil scenárista.
Čtyřce by ze všeho nejvíc prospělo, kdyby ji režíroval Michael Bay nebo nějaký jeho schopný imitátor (F.A. Brabec!). Ten by možná uměl vyhnat její rutinní scény do takových vizuální excesů, že by to zahnalo nudu. Justin Lin není natolik řemeslně zručný, aby v jeho podání Vin Diesel, stojící zarputile nad přítelovým hrobem, vypadal jako něco víc než zarputile stojící Vin Diesel, a aby renderovaná honička v dolech vypadala jako něco víc než renderovaná honička v dolech. Scéna s "benzinovým vlakem" působí například v traileru mnohem akčněji, než v samotném filmu.
P.S: Předpokládám, že fanoušci aut si přijdou na své díky tomu, jaká auta se ve filmu objevují a jak jsou modifikovaná. To jde naprosto mimo mě, já jsem v automodifikacích úplný začátečník.
23.3.09
Takashi Miike, Master of Terror
"After Ichi The Killer, Audition and One Missed Call, Takashi Miike brings you another epic tale of terror from beyond your imagination - YATTERMAN!!!"
22.3.09
Chlapec v pruhovaném pyžamu [The Boy in the Striped Pyjamas] - 60%
Filmová adaptace stejnojmenné knihy o malém Brunovi, jehož tatínek (David Thewlis) je za 2. světové války důstojníkem Německé armády. A právě kvůli tatínkově práci se celá rodina vydává pryč z Berlína, do zlověstného domu na venkově. Nedaleko domu je drátěný plot, za ním nějaké komíny a spousta divných špinavých lidí v pruhovaných pyžamech s čísly. Právě tam Brunův tatínek pracuje, ale nechce o své práci moc mluvit. Bruno se zde tajně seznámí s ušmudlaným chlapcem přibližně ve svém věku, čímž vznikne krátké a velmi osudové přátelství...
Dospělý divák nemůže film brát jinak, než jako poněkud triviální odvar ze Schindlerova seznamu (a ještě více z Benigniho Život je krásný), který si navíc neférově vypomáhá velmi nepravděpodobnými náhodami, aby byl co nejdojemnější. V knize to možná působí přirozeněji, ale v kině jsem se několikrát zarazil a řekl si něco ve smyslu "Cože? Prostě tam přijde a jen tak vleze dovnitř?"
Spíše bych se klonil k tomu, že jde o vhodný film pro děti mezi 10 a 15 lety, které mají přibližné tušení, co to byl Holocaust, a je potřeba jim to trochu více natlouct do hlavy. Tato mládež může ale mít ze závěru filmu docela slušné noční můry.
Jak už asi tušíte, hlavní dějová linie je značně předvídatelná a nezachraňuje ji ani to, že nikdo ze zúčastněných nehraje špatně (na druhou stranu, nikdo nehraje tak výjimečně, že by vás to zaujalo). Musím říct, že mi mnohem zajímavější přišla vedlejší linie s Brunovou starší sestrou, která adoruje Adolfa Hitlera podobně jako její dnešní vrstevnice adorují Tokio Hotel.
O všech aspektech tohoto filmu platí, že nejsou špatné. Což je současně chvála i kritika...
P.S: Anglicky je to "pyjamas", americky "pajamas". Fakt.
Dospělý divák nemůže film brát jinak, než jako poněkud triviální odvar ze Schindlerova seznamu (a ještě více z Benigniho Život je krásný), který si navíc neférově vypomáhá velmi nepravděpodobnými náhodami, aby byl co nejdojemnější. V knize to možná působí přirozeněji, ale v kině jsem se několikrát zarazil a řekl si něco ve smyslu "Cože? Prostě tam přijde a jen tak vleze dovnitř?"
Spíše bych se klonil k tomu, že jde o vhodný film pro děti mezi 10 a 15 lety, které mají přibližné tušení, co to byl Holocaust, a je potřeba jim to trochu více natlouct do hlavy. Tato mládež může ale mít ze závěru filmu docela slušné noční můry.
Jak už asi tušíte, hlavní dějová linie je značně předvídatelná a nezachraňuje ji ani to, že nikdo ze zúčastněných nehraje špatně (na druhou stranu, nikdo nehraje tak výjimečně, že by vás to zaujalo). Musím říct, že mi mnohem zajímavější přišla vedlejší linie s Brunovou starší sestrou, která adoruje Adolfa Hitlera podobně jako její dnešní vrstevnice adorují Tokio Hotel.
O všech aspektech tohoto filmu platí, že nejsou špatné. Což je současně chvála i kritika...
P.S: Anglicky je to "pyjamas", americky "pajamas". Fakt.
Monstra versus vetřelci [Monsters vs. Aliens] - 60%
Už od 50. let minulého století existuje v USA tajná základna, ve které tajně, pod vojenským dozorem řijí monstra, o kterých se lidstvo nemá dozvědět. Nejnovějším přírůstkem je Susan Murphyová, která byla ve svatební den zasažena meteorem a díky tomu vyrostla přibližně na desetinásobek lidské velikosti. Dalšími obyvateli pak jsou Bob (želatina s okem a bez mozku), Dr. Šváb (Šílený vědec, který byl při neúspěšné teleportaci zkřížen s hmyzem), Chybějící Článek (vodní monstrum) a Insektosaurus (blboučká larva, která je ovšem ještě mnohem větší než Susan). No a právě v tu chvíli přistává na zemi zlý mimozemšťan Galaxor (vlastně ještě před ním jeho obrovský robot) a monstra se stávají jedinou šancí pozemšťanů na záchranu planety...
Už z popisu hrdinů je vám asi jasné, že nový animovaný (3D) film DreamWorks skládá poctu starým sci-fi a monstrfilmům (a nejen těm z 50. let). Je tudíž samozřejmě, že šílený profesor má knírek jako Vincent Price a nutkání stále dělat "Muhahahahaha". Je samozřejmé, že zlí mimozemšťané mají hodně nohou, očí a v rukou paprskomety. Je samozřejmé, že na soundtracku jsou citována Blízká setkání třetího druhu i E.T. - Mimozemšťan, a tak dále... Na mnoha a mnoha místech jsem měl pocit, že se dívám na Burtonův Mars útočí.
Dosti mě ale mrzelo, že filmaři se současně snažili natočit rodinný film, zaměřený i na úplně nejmenší děti, což znamená, že mnoho scén je založeno výhradně na pitvoření, divokém létání, hlasitém vybuchování, a to všechno v cartoonovém stylu (mnohem více cartoonovém než třeba akční konec Vall-Iho).
Navíc je dost scén pojatých naprosto vážně, měli bychom se v nich o hrdiny strachovat a chápat jejich psychické rozpoložení (to platí především pro Susan a pro podzápletku o její lásce). Myslím si, že postavičky, které provádějí skopičiny jako Tom a Jerry (a jsou defacto nesmrtelné a neohrozitelné) nemůžou filosofovat a divák se o ně nemůže nikdy bát. A film Monstra versus Vetřelci mě nepřesvědčil o opaku.
Z technického hlediska je film téměř tak dobrý jako věci od Pixaru. Rekvizity, stroje a tajné základny jsou moc hezky stylizované a znovu a znovu jsem si říkal, jak rád bych viděl v přesně stejné výtvarné podobě natočený film pro trochu starší publikum.
Film jde u nás dabovaný. Bez ohledu na to, jak dobří jsou čeští herci a český překlad (neměla profesorova nadávka "U Hawkinsova křesla" náhodou znít "U Hawkingova křesla"?), bych prostě raději slyšel původní nepřeložitelné vtipy a Reese Witherspoonovou, Hugha Laurieho, Stephena Colberta, Kiefera Sutherlanda a Setha Rogena. Nevím, jestli bude nějaká titulkovaná kopie (podle UFD ne), ale i kdyby byla, nebude ve 3D (protože pak by se musela vyrábět speciální digitální kopie s titulky).
P.S: Film je natočen jakousi novou technologií, která umožňuje promítání v normálních kinech z normálních (digitálních) promítaček s relativně jednoduchým přídavným polarizačním zařízením. Potřebujete tedy podobné lehké plastikové brýle jako v IMAXu. Výsledný 3D dojem byl ovšem dle mého subjektivního názoru podstatně lepší než jakýkoliv 3D film, který jsem kdy viděl v pražském nebo londýnském IMAXu nebo ve francouzském či japonském Disneylandu! Nevím, v čem přesně je rozdíl, ale fakt se na to dívalo podstatně lépe, neblikalo to a nebolela z toho hlava! Po filmu jsme se byli podívat na promítačku, takže jsem pro vás připravil krátké video ze zákulisí a sadu fotografií. U obojího jsou popisky.
P.P.S: Takže už opravdu definitivně došlo k tomu, že se české slovo "vetřelec" běžně používá ve významu "mimozemšťan", i když se nikam nevtírá???
Už z popisu hrdinů je vám asi jasné, že nový animovaný (3D) film DreamWorks skládá poctu starým sci-fi a monstrfilmům (a nejen těm z 50. let). Je tudíž samozřejmě, že šílený profesor má knírek jako Vincent Price a nutkání stále dělat "Muhahahahaha". Je samozřejmé, že zlí mimozemšťané mají hodně nohou, očí a v rukou paprskomety. Je samozřejmé, že na soundtracku jsou citována Blízká setkání třetího druhu i E.T. - Mimozemšťan, a tak dále... Na mnoha a mnoha místech jsem měl pocit, že se dívám na Burtonův Mars útočí.
Dosti mě ale mrzelo, že filmaři se současně snažili natočit rodinný film, zaměřený i na úplně nejmenší děti, což znamená, že mnoho scén je založeno výhradně na pitvoření, divokém létání, hlasitém vybuchování, a to všechno v cartoonovém stylu (mnohem více cartoonovém než třeba akční konec Vall-Iho).
Navíc je dost scén pojatých naprosto vážně, měli bychom se v nich o hrdiny strachovat a chápat jejich psychické rozpoložení (to platí především pro Susan a pro podzápletku o její lásce). Myslím si, že postavičky, které provádějí skopičiny jako Tom a Jerry (a jsou defacto nesmrtelné a neohrozitelné) nemůžou filosofovat a divák se o ně nemůže nikdy bát. A film Monstra versus Vetřelci mě nepřesvědčil o opaku.
Z technického hlediska je film téměř tak dobrý jako věci od Pixaru. Rekvizity, stroje a tajné základny jsou moc hezky stylizované a znovu a znovu jsem si říkal, jak rád bych viděl v přesně stejné výtvarné podobě natočený film pro trochu starší publikum.
Film jde u nás dabovaný. Bez ohledu na to, jak dobří jsou čeští herci a český překlad (neměla profesorova nadávka "U Hawkinsova křesla" náhodou znít "U Hawkingova křesla"?), bych prostě raději slyšel původní nepřeložitelné vtipy a Reese Witherspoonovou, Hugha Laurieho, Stephena Colberta, Kiefera Sutherlanda a Setha Rogena. Nevím, jestli bude nějaká titulkovaná kopie (podle UFD ne), ale i kdyby byla, nebude ve 3D (protože pak by se musela vyrábět speciální digitální kopie s titulky).
P.S: Film je natočen jakousi novou technologií, která umožňuje promítání v normálních kinech z normálních (digitálních) promítaček s relativně jednoduchým přídavným polarizačním zařízením. Potřebujete tedy podobné lehké plastikové brýle jako v IMAXu. Výsledný 3D dojem byl ovšem dle mého subjektivního názoru podstatně lepší než jakýkoliv 3D film, který jsem kdy viděl v pražském nebo londýnském IMAXu nebo ve francouzském či japonském Disneylandu! Nevím, v čem přesně je rozdíl, ale fakt se na to dívalo podstatně lépe, neblikalo to a nebolela z toho hlava! Po filmu jsme se byli podívat na promítačku, takže jsem pro vás připravil krátké video ze zákulisí a sadu fotografií. U obojího jsou popisky.
P.P.S: Takže už opravdu definitivně došlo k tomu, že se české slovo "vetřelec" běžně používá ve významu "mimozemšťan", i když se nikam nevtírá???
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)