František Fuka versus kinematografie. Recenze a různé jiné záležitosti, občas i nefilmové.
28.12.08
F.A. Brabec vs. Michael Bay
V recenzi Máje jsem psal, že vizuální styl F.A. Brabce velmi připomíná Michaela Baye. Nevím, jestli je to záměr nebo náhoda, ale evidentně nejsem sám, kdo si to myslí. Viz toto střihové video od uživatele petr1720 (a stejně je Steve Jablonsky lepší než Support Lesbiens!):
Pohádky na dobrou noc [Bedtime Stories] - 40%
Adam Sandler hraje nesmělého hotelového údržbáře, který musí několik dní dávat pozor na dvě malé děti své sestry (Courteney Coxová). Začne si s nimi vyprávět pohádky a s překvapením zjistí, že se příští den vždy splní. Přesněji řečeno, splní se ty jejich části, které vyprávěly děti. Sandler se tudíž snaží děti přimět k tomu, aby vyprávěly takové pohádky, ve kterých hlavní hrdina (vždy Sandler) zbohatne, získá krásnou ženu atd. atd... A tím... Tím se z něj pochopitelně stane lepší člověk (a zbohatne a získá krásnou ženu)!
Trailer tradičně lže v tom, že jde o trikový výpravný velkofilm. Ano, když Sandler s dětmi vypráví, tak na plátně opravdu vidíme, jak se pohádka odehrává (na zámku, ve vesmíru, na divokém západě, ve starém Římě). Tyto scény ale mají celkem jen několik málo minut a velmi proměnlivou řemeslnou kvalitu. Samotné "naplnění pohádek" pak probíhá v reálném světě vždy nějakým způsobem, který je reálný, byť často nepravděpodobný. Například když klučina řekne, že začnou pršet žvýkačky, tyto ve skutečnosti padají z mostu, na kterém havaroval náklaďák z cukrárny. Když má Sandlera sežrat kosmický slimák, ve skutečnosti ho oslintá buldok atd... A Sandler je tím většinou překvapen podstatně víc, než divák.
Film ve své výsledné podobě působí buď jako něco, co vůbec nemělo scénář a bylo to tak nějaká splácáno dohromady a zimprovizováno, nebo jako něco, co mělo původně tři hodiny a polovina toho byla vystříhána. Každopádně je ve filmu nejedna postava nebo zápletka, které vůbec nedávají smysl a k ničemu nejsou, jen se na chvíli objeví, jsou mírně zábavní, a pak už o nich neslyšíme. Příkladem budiž například to morče z traileru, nebo celá postava Russella Branda.
A dost věcí naopak chybí. Například se nikdy nedozvíme, jestli tedy děti byly kouzelné, nebo to všechno způsobilo to morče s velkýma očima (jednu chvíli je to trošku naznačováno), nebo hrdinův mrtvý tatínek (který bůhvíproč vypráví některé části děje), nebo to prostě všechno byla jenom souhra náhod. Výsledné ponaučení tudíž vyznívá značně nepřesvědčivě, protože není řečeno, co jsme se vlastně z toho měli ponaučit...
Sandler se nechal slyšet, že schválně natočil komedii, na kterou se můžou dívat i děti, ale jde o úplně stejně infantilní, nedotaženou a lacinou podívanou, jako je většina jeho ostatních filmů. Jen se v ní neříká "fuck" a "shit" a nesouloží s důchodkyněmi.
Trailer tradičně lže v tom, že jde o trikový výpravný velkofilm. Ano, když Sandler s dětmi vypráví, tak na plátně opravdu vidíme, jak se pohádka odehrává (na zámku, ve vesmíru, na divokém západě, ve starém Římě). Tyto scény ale mají celkem jen několik málo minut a velmi proměnlivou řemeslnou kvalitu. Samotné "naplnění pohádek" pak probíhá v reálném světě vždy nějakým způsobem, který je reálný, byť často nepravděpodobný. Například když klučina řekne, že začnou pršet žvýkačky, tyto ve skutečnosti padají z mostu, na kterém havaroval náklaďák z cukrárny. Když má Sandlera sežrat kosmický slimák, ve skutečnosti ho oslintá buldok atd... A Sandler je tím většinou překvapen podstatně víc, než divák.
Film ve své výsledné podobě působí buď jako něco, co vůbec nemělo scénář a bylo to tak nějaká splácáno dohromady a zimprovizováno, nebo jako něco, co mělo původně tři hodiny a polovina toho byla vystříhána. Každopádně je ve filmu nejedna postava nebo zápletka, které vůbec nedávají smysl a k ničemu nejsou, jen se na chvíli objeví, jsou mírně zábavní, a pak už o nich neslyšíme. Příkladem budiž například to morče z traileru, nebo celá postava Russella Branda.
A dost věcí naopak chybí. Například se nikdy nedozvíme, jestli tedy děti byly kouzelné, nebo to všechno způsobilo to morče s velkýma očima (jednu chvíli je to trošku naznačováno), nebo hrdinův mrtvý tatínek (který bůhvíproč vypráví některé části děje), nebo to prostě všechno byla jenom souhra náhod. Výsledné ponaučení tudíž vyznívá značně nepřesvědčivě, protože není řečeno, co jsme se vlastně z toho měli ponaučit...
Sandler se nechal slyšet, že schválně natočil komedii, na kterou se můžou dívat i děti, ale jde o úplně stejně infantilní, nedotaženou a lacinou podívanou, jako je většina jeho ostatních filmů. Jen se v ní neříká "fuck" a "shit" a nesouloží s důchodkyněmi.
23.12.08
22.12.08
Nová Cinema
Ne, ne, nikoliv Nova Cinema, nýbrž nová podoba časopisu Cinema. Pokusím se zde skupinově odpovědět na vaše vyjevené dotazy.
Jak asi víte, s časopisem Cinema jsem měl ledacos společného více než 10 let. I když jsem nikdy nebyl jejím redaktorem, její redaktory jsem znal a kamarádím se s nimi (šéfredaktorka Iva Hejlíčková, tři stálí redaktoři a několik externistů jako já).
Ke konci října dostali všichni stálí redaktoři od vydavatele časopisu výpověď a Cinema měla dále vznikat pod vedením stejné šéfredaktorky, ale pouze s externisty. Motivace vydavatele je jasná - externisté stojí méně, než stálá redakce.
Od dokončení prosincového čísla (tj. od poloviny listopadu) je ovšem Iva Hejlíčková dlouhodobě v pracovní neschopnosti (ne, nevím nakolik to simuluje, doktora jí nedělám a komunikuji s ní převážně po Internetu). Před pár dny tudíž vyšlo nové číslo Cinemy (lednové, Angelina Jolie na obálce), ve kterém je stále uvedena Iva Hejlíčková jako šéfredaktorka, aniž by s ním měla cokoliv společného a aniž by ho před vytištěním viděla. Samozřejmě s ním neměli nic společného ani bývalí redaktoři a bývalí externí spolupracovníci (s výjimkou Petra Kocandy, který psal soundtracky a zdá se, že je píše nadále).
Chtěl bych velmi zdůraznit, že konec mé spolupráce se Cinemou pro mě osobně nemá žádné životně nepříjemné následky - spíše naopak. Na FFFILMu mé výplody čte víc lidí, mám za ně srovnatelné množství peněz (tedy tak málo, že nemají žádný vliv na mou obživu) a nemusím si na nich dávat tolik záležet, tudíž mi zaberou méně času. Už delší dobu jsem uvažoval, jak taktně informovat Ivu o tom, že už nemám čas do Cinemy psát, a takto se situace vyřešila sama od sebe. Tudíž rozhodně nejsem zahořklý proto, že už do Cinemy nepíšu a rozhodně kvůli tomu nejsem na někoho naštvaný.
Dále bych chtěl zdůraznit, že jsem pragmatik, a že rozhodně uznávám právo majitele časopisu, dělat si s tím časopisem to, co uzná za vhodné. Leckdo si taky dělá legraci z toho, že do Cinemy teď píší převážně lidi, kteří předtím psali do erotických časopisů, ale to není o nic horší kvalifikace, než ta, kterou jsem měl před 13 lety já (pár napsaných recenzí na videohry). Jenom by mě zajímalo, jestli pan Constantin Gerou (který je Řek a neumí česky) tuší, co se v novém čísle jeho časopisu objevilo za texty. Jestli mu opravdu nevadí ten naprosto zásadní a objektivně prokazatelný rozdíl (když ignoruji všechny ostatní subjektivní rozdíly) - že totiž předchozí redakce v naprosté většině případů věděla, jak se píše recenze, jak se píše jméno kterého herce a co je to shoda podmětu s přísudkem.
To už se ale od konstatování faktů posunuji k subjektivnímu hodnocení, což bych nechtěl. Udělejte si názor sami na základě ukázek z nového čísla.
Jak asi víte, s časopisem Cinema jsem měl ledacos společného více než 10 let. I když jsem nikdy nebyl jejím redaktorem, její redaktory jsem znal a kamarádím se s nimi (šéfredaktorka Iva Hejlíčková, tři stálí redaktoři a několik externistů jako já).
Ke konci října dostali všichni stálí redaktoři od vydavatele časopisu výpověď a Cinema měla dále vznikat pod vedením stejné šéfredaktorky, ale pouze s externisty. Motivace vydavatele je jasná - externisté stojí méně, než stálá redakce.
Od dokončení prosincového čísla (tj. od poloviny listopadu) je ovšem Iva Hejlíčková dlouhodobě v pracovní neschopnosti (ne, nevím nakolik to simuluje, doktora jí nedělám a komunikuji s ní převážně po Internetu). Před pár dny tudíž vyšlo nové číslo Cinemy (lednové, Angelina Jolie na obálce), ve kterém je stále uvedena Iva Hejlíčková jako šéfredaktorka, aniž by s ním měla cokoliv společného a aniž by ho před vytištěním viděla. Samozřejmě s ním neměli nic společného ani bývalí redaktoři a bývalí externí spolupracovníci (s výjimkou Petra Kocandy, který psal soundtracky a zdá se, že je píše nadále).
Chtěl bych velmi zdůraznit, že konec mé spolupráce se Cinemou pro mě osobně nemá žádné životně nepříjemné následky - spíše naopak. Na FFFILMu mé výplody čte víc lidí, mám za ně srovnatelné množství peněz (tedy tak málo, že nemají žádný vliv na mou obživu) a nemusím si na nich dávat tolik záležet, tudíž mi zaberou méně času. Už delší dobu jsem uvažoval, jak taktně informovat Ivu o tom, že už nemám čas do Cinemy psát, a takto se situace vyřešila sama od sebe. Tudíž rozhodně nejsem zahořklý proto, že už do Cinemy nepíšu a rozhodně kvůli tomu nejsem na někoho naštvaný.
Dále bych chtěl zdůraznit, že jsem pragmatik, a že rozhodně uznávám právo majitele časopisu, dělat si s tím časopisem to, co uzná za vhodné. Leckdo si taky dělá legraci z toho, že do Cinemy teď píší převážně lidi, kteří předtím psali do erotických časopisů, ale to není o nic horší kvalifikace, než ta, kterou jsem měl před 13 lety já (pár napsaných recenzí na videohry). Jenom by mě zajímalo, jestli pan Constantin Gerou (který je Řek a neumí česky) tuší, co se v novém čísle jeho časopisu objevilo za texty. Jestli mu opravdu nevadí ten naprosto zásadní a objektivně prokazatelný rozdíl (když ignoruji všechny ostatní subjektivní rozdíly) - že totiž předchozí redakce v naprosté většině případů věděla, jak se píše recenze, jak se píše jméno kterého herce a co je to shoda podmětu s přísudkem.
To už se ale od konstatování faktů posunuji k subjektivnímu hodnocení, což bych nechtěl. Udělejte si názor sami na základě ukázek z nového čísla.
Sedm životů [Seven Pounds] - 60%
V prvním záběru tohoto filmu vidíme rozrušeného Willa Smithe, jak telefonuje na tísňovou linku: "Chtěl bych oznámit sebevraždu." "Čí?", ptá se hlas na druhé straně. "Svou", vysvětluje Smith a zbytek filmu sledujeme, co se dělo v předchozích hodinách, dnech a měsících (včetně flashbacků uvnitř flashbacku).
Celá reklamní kampaň filmu Sedm životů je vystavěna tak, aby potenciálnímu divákovi nebylo jasné, o co ve filmu jde. A není to jasné přinejmenším čtyři pětiny (dvouhodinového) filmu. Sledujeme Willa Smithe, který pracuje jako agent daňového úřadu, ale někdy dříve zřejmě vyráběl raketoplány. Snaží se nezištně a tajně pomáhat některým zdánlivě náhodně vybraným lidem, zatímco jiné záměrně psychicky deptá a ubližuje jim. Proč zrovna těmto lidem? Co je spojuje? Proč to Smith dělá?
Díky zručné režii Gabriela Muccina (Štěstí na dosah) a dobrým hereckým výkonům (v čele se Smithem) film dopadl poměrně dobře navzdory problematickému námětu a scénáři. Devadesát minut totiž sledujete dialogy a činy, jejichž smysl naprosto nechápete a může z nich vyplývat stejně tak dobře, že Will Smith je psychopatický stalker, znovuvzkříšený Ježíš, nebo mimozemšťan, sondující Zemi před nadcházející invazí. Když do sebe nakonec, pár minut před koncem, konečně všechno zapadne, měli byste si asi říct "ahá, tak to je tedy geniální!", ale ve skutečnosti nemůžete ocenit, jak dobře to do sebe zapadlo - prostě proto, že si většinu těch událostí už nepamatujete!
Sedm životů není film jako Šestý smysl nebo Obvyklí podezřelí, u kterých dají závěrečné minuty celému předcházejícímu ději nový smysl. Rozdíl je v tom, že Sedm životů až do svých závěrečných minut žádný smysl nemá. Poté, co se dozvíte pointu, měli byste zřejmě na film zajít znovu a kochat se tím, jaké netušené nuance se vlastně skrývaly ve všech těch divných věcech, které se na plátně odehrály. Obávám se ale, že tento film není tak úžasný, aby vám za to stál...
Pokud vás zajímá, o čem film vlastně je a komu se nejspíše bude líbit: Žádná mimozemská invaze se nekoná. Will Smith zabil při autonehodě sedm lidí a nyní chce své hříchy odčinit tím, že si vyhlédne sedm náhodných lidí, kterým může pomoci. Některým odkáže svůj majetek, jiným (těžce nemocným) své orgány. Na konci filmu (resp. na začátku) se zabije ve vaně s ledovou vodou, aby jeho nejlepší kamarád, který jediný je do jeho plánu zasvěcen, mohl zařídit všechny potřebné lékařské zákroky. Za daňového agenta se Smith vydává (ukradl bratrovu služební legitimaci) proto, aby mohl snáze proniknout do soukromí potenciálních kandidátů a ověřit si, zda jsou hodni toho, aby byl jejich život zachráněn. Ve filmu je významná milostná linie s Rosario Dawsonovou, se kterou se Smith seznámí, přivede ji do jiného stavu a odkáže jí své srdce. Na konci pochopitelně jedno oko nezůstane suché. I když takový plán může znít praštěně, ve filmu je všechno poměrně logicky vysvětleno a dotaženo do detailů. Ale bohužel vám to všechno dojde pouze pokud jste si v průběhu filmu dělali poznámky nebo ho viděli několikrát. Původní název "Seven Pounds" je odkazem na Shakespearova "Kupce benátského" a jeho motiv "splácení dluhu".
Celá reklamní kampaň filmu Sedm životů je vystavěna tak, aby potenciálnímu divákovi nebylo jasné, o co ve filmu jde. A není to jasné přinejmenším čtyři pětiny (dvouhodinového) filmu. Sledujeme Willa Smithe, který pracuje jako agent daňového úřadu, ale někdy dříve zřejmě vyráběl raketoplány. Snaží se nezištně a tajně pomáhat některým zdánlivě náhodně vybraným lidem, zatímco jiné záměrně psychicky deptá a ubližuje jim. Proč zrovna těmto lidem? Co je spojuje? Proč to Smith dělá?
Díky zručné režii Gabriela Muccina (Štěstí na dosah) a dobrým hereckým výkonům (v čele se Smithem) film dopadl poměrně dobře navzdory problematickému námětu a scénáři. Devadesát minut totiž sledujete dialogy a činy, jejichž smysl naprosto nechápete a může z nich vyplývat stejně tak dobře, že Will Smith je psychopatický stalker, znovuvzkříšený Ježíš, nebo mimozemšťan, sondující Zemi před nadcházející invazí. Když do sebe nakonec, pár minut před koncem, konečně všechno zapadne, měli byste si asi říct "ahá, tak to je tedy geniální!", ale ve skutečnosti nemůžete ocenit, jak dobře to do sebe zapadlo - prostě proto, že si většinu těch událostí už nepamatujete!
Sedm životů není film jako Šestý smysl nebo Obvyklí podezřelí, u kterých dají závěrečné minuty celému předcházejícímu ději nový smysl. Rozdíl je v tom, že Sedm životů až do svých závěrečných minut žádný smysl nemá. Poté, co se dozvíte pointu, měli byste zřejmě na film zajít znovu a kochat se tím, jaké netušené nuance se vlastně skrývaly ve všech těch divných věcech, které se na plátně odehrály. Obávám se ale, že tento film není tak úžasný, aby vám za to stál...
POZOR - SPOILERY - POZOR
Pokud vás zajímá, o čem film vlastně je a komu se nejspíše bude líbit: Žádná mimozemská invaze se nekoná. Will Smith zabil při autonehodě sedm lidí a nyní chce své hříchy odčinit tím, že si vyhlédne sedm náhodných lidí, kterým může pomoci. Některým odkáže svůj majetek, jiným (těžce nemocným) své orgány. Na konci filmu (resp. na začátku) se zabije ve vaně s ledovou vodou, aby jeho nejlepší kamarád, který jediný je do jeho plánu zasvěcen, mohl zařídit všechny potřebné lékařské zákroky. Za daňového agenta se Smith vydává (ukradl bratrovu služební legitimaci) proto, aby mohl snáze proniknout do soukromí potenciálních kandidátů a ověřit si, zda jsou hodni toho, aby byl jejich život zachráněn. Ve filmu je významná milostná linie s Rosario Dawsonovou, se kterou se Smith seznámí, přivede ji do jiného stavu a odkáže jí své srdce. Na konci pochopitelně jedno oko nezůstane suché. I když takový plán může znít praštěně, ve filmu je všechno poměrně logicky vysvětleno a dotaženo do detailů. Ale bohužel vám to všechno dojde pouze pokud jste si v průběhu filmu dělali poznámky nebo ho viděli několikrát. Původní název "Seven Pounds" je odkazem na Shakespearova "Kupce benátského" a jeho motiv "splácení dluhu".
POZOR - KONEC SPOILERŮ - POZOR
18.12.08
Sněženky a machři po 25 letech - 40%
K čemu vysvětlování, tady je trailer:
Především: S&M25 nejsou a neměli být komedie nebo nějaká snaha o napodobání Snowboarďáků! Je to pomalý, zamyšlený, komorní film. Je to (převážně hořké) vzpomínání na mladá léta a odhalování, že jsme to za těch 25 nikam moc nedotáhli. V některých případech s evidentními autobiografickými motivy (Suchánkova postava je televizní bavič, postava Jeníčkové hraje v hollywoodských béčkách, oba to sere).
Za druhé: Scénáře Radka Johna jsou v posledních letech strašné. Prachy dělaj člověka byly napsané strašně a S&M25 nejsou o nic méně strašné.
Za třetí: Viktor Tauš (zatím natočil pouze celovečerního Kanárka, kterého jsem neviděl) je velice talentovaný režisér. U nejedné scény S&M25 jsem překvapeně koukal na plátno, jak dobře ta atmosféra funguje a jak působivě je mi předkládána duševní rozplocenost a další nálady hrdinů (jistě pomáhá, že herci i neherci předvádějí povětšinou slušné výkony).
Ale bohužel - jakmile někdo otevře pusu a pronese delší myšlenku, atmosféra jde většinou naprosto do kopru.
Především: S&M25 nejsou a neměli být komedie nebo nějaká snaha o napodobání Snowboarďáků! Je to pomalý, zamyšlený, komorní film. Je to (převážně hořké) vzpomínání na mladá léta a odhalování, že jsme to za těch 25 nikam moc nedotáhli. V některých případech s evidentními autobiografickými motivy (Suchánkova postava je televizní bavič, postava Jeníčkové hraje v hollywoodských béčkách, oba to sere).
Za druhé: Scénáře Radka Johna jsou v posledních letech strašné. Prachy dělaj člověka byly napsané strašně a S&M25 nejsou o nic méně strašné.
Za třetí: Viktor Tauš (zatím natočil pouze celovečerního Kanárka, kterého jsem neviděl) je velice talentovaný režisér. U nejedné scény S&M25 jsem překvapeně koukal na plátno, jak dobře ta atmosféra funguje a jak působivě je mi předkládána duševní rozplocenost a další nálady hrdinů (jistě pomáhá, že herci i neherci předvádějí povětšinou slušné výkony).
Ale bohužel - jakmile někdo otevře pusu a pronese delší myšlenku, atmosféra jde většinou naprosto do kopru.
17.12.08
Po přečtení spalte [Burn After Reading] - 60%
Události v novém filmu bratří Coenových uvede do chodu ztracené CD, na kterém jsou materiály opilce, nedávno vyhozeného z CIA (John Malkovich). K CD se náhodou dostane postarší fitness trenérka (Frances McDormandová), která nutně potřebuje peníze na plastickou operaci a rozhodne se za pomoci svého kolegy (Brad Pitt) majitele dokumentů vydírat. Když se to nepodaří, rozhodnou se CD prodat Rusům.
To jsem ale zdaleka nenapsal všechno. Například jsem se vůbec nezmínil o tom, jak v ději figurují George Clooney a Tilda Swintonová, co to Clooney staví ve sklepě za stroj nebo co je vlastně na tom CD. On to totiž není příliš důležité. Po přečtení spalte rozhodně není špionážní komedie, ale spíš taková fraška o partě více či méně pomatených lidiček, z nichž někteří shodou okolností měli nebo mají něco společného se špionáží.
Říkat víc o ději se nesluší, protože zábavnost tohoto filmu pramení často z toho, že scénář provádí naprosto šílené kličky a s postavami se dějí věci, které byste opravdu nečekali (a to není kritika, to je jen konstatování).
Před 40-50 lety vznikaly podobných filmů spousty a je sympatické, že se jich občas dočkáme i dnes, ale... Je tohle opravdu to nejzábavnější, co nám tyto megahvězdy a superrežiséři mohli nabídnout? Nemohu se zbavit dojmu, že hercům prostě řekli "v příští scéně ze sebe dělejte asi 3 minuty kokoty" a oni to bravurně zvládli. Fajn. Kdyby se navíc konaly ještě nějaké vypointované dialogy, nebo dokonce scény, směřující k nějaké subpointě, která by následně byla dotažena v nějakou pointu, mohlo to být ještě mnohem lepší.
Zdaleka největší salvy smíchu sklízel J.K. Simmons jako šéf CIA, který je vyjeven z šílených, nepochopitelných událostí, o kterých ho průběžně informují podřízení. Bohužel, je ve filmu jen pár minut.
Po precizním, vypiplaném filmu Tahle země není pro starý tentokrát bratři Coenovi jenom tak blbli. Ale když Coenovi "jenom tak blbnou", je to často lepší, než když jiní tvůrci vynakládají veškerý svůj um. Horší než Lupiči paní domácí nebo Nesnesitelná krutost to rozhodně není.
To jsem ale zdaleka nenapsal všechno. Například jsem se vůbec nezmínil o tom, jak v ději figurují George Clooney a Tilda Swintonová, co to Clooney staví ve sklepě za stroj nebo co je vlastně na tom CD. On to totiž není příliš důležité. Po přečtení spalte rozhodně není špionážní komedie, ale spíš taková fraška o partě více či méně pomatených lidiček, z nichž někteří shodou okolností měli nebo mají něco společného se špionáží.
Říkat víc o ději se nesluší, protože zábavnost tohoto filmu pramení často z toho, že scénář provádí naprosto šílené kličky a s postavami se dějí věci, které byste opravdu nečekali (a to není kritika, to je jen konstatování).
Před 40-50 lety vznikaly podobných filmů spousty a je sympatické, že se jich občas dočkáme i dnes, ale... Je tohle opravdu to nejzábavnější, co nám tyto megahvězdy a superrežiséři mohli nabídnout? Nemohu se zbavit dojmu, že hercům prostě řekli "v příští scéně ze sebe dělejte asi 3 minuty kokoty" a oni to bravurně zvládli. Fajn. Kdyby se navíc konaly ještě nějaké vypointované dialogy, nebo dokonce scény, směřující k nějaké subpointě, která by následně byla dotažena v nějakou pointu, mohlo to být ještě mnohem lepší.
Zdaleka největší salvy smíchu sklízel J.K. Simmons jako šéf CIA, který je vyjeven z šílených, nepochopitelných událostí, o kterých ho průběžně informují podřízení. Bohužel, je ve filmu jen pár minut.
Po precizním, vypiplaném filmu Tahle země není pro starý tentokrát bratři Coenovi jenom tak blbli. Ale když Coenovi "jenom tak blbnou", je to často lepší, než když jiní tvůrci vynakládají veškerý svůj um. Horší než Lupiči paní domácí nebo Nesnesitelná krutost to rozhodně není.
15.12.08
Lovecká sezóna 2 [Open Season 2] - 40%
Elliot (jelen) se má vdávat ženit, ale váhá s tím, a vydává se radši zachránit divokého jezevčíka Weenieho (který uprchl z civilizace do lesa v prvním dílu). Teď je "unesen" zpět do civilizace a Elliot i Boog (medvěd) se ho vydávají znovu "zachránit" a postavit se domácím zvířatům.
Film má pár minut přes hodinu a přesto se mi značně vlekl. Neřekl bych ale, že je jeho scénář podstatně slabší nebo počet vtípků výrazně nižší, než v jedničce (ale ta mi nepřišla bůhvíjak geniální). Jedna věc je ale zásadní - dvojka je mnohem lacinější. Dvojka totiž v USA vychází pouze na DVD a vůbec nejde do kin. Sony se ale rozhodlo ji v některých zemích (především v Evropě) do těch kin uvést v domnění, že děti ten rozdíl nepoznají.
Já ho ale poznám.
Že hlavní postavy mluví jiní (hůře placení) herci, to je vcelku fuk, protože u nás stejně půjde dabovaná verze. Rozdíl v kvalitě grafiky je ovšem brutální. Animace ještě ujde (vznikala v Indii), ale celkový vzhled všeho na plátně je žalostný. Všechno působí hrozně pustě a prázdně. A tak nějak... důvod čehož mi došel až po pár minutách. 99 procent filmu totiž není ve 3D, ale v jakémsi "2.5D", protože pozadí a popředí není trojrozměrné, jen postavičky ano! Nevím, jestli byla pozadí kreslená v Photoshopu nebo vyrenderovaná ve 3D programu, ale každopádně jsou to nehybné bitmapy, které vypadají placatě a nic se v nich nepohne - ani lísteček, ani stéblo trávy. Což je u filmu, odehrávajícího se z valné části v lese, na pováženou.
Z výše uvedeného logicky vyplývá, že v celém filmu je celkem asi jedna minuta záběrů, ve kterých se nějak pohybuje kamera. Všimněte si toho už v traileru: I při nejakčnějších scénách stojí kamera tupě na místě a jenom se stříhá. To (aspoň v mém případě) působí na tempo a zábavnost filmu doslova vražedně...
Film má pár minut přes hodinu a přesto se mi značně vlekl. Neřekl bych ale, že je jeho scénář podstatně slabší nebo počet vtípků výrazně nižší, než v jedničce (ale ta mi nepřišla bůhvíjak geniální). Jedna věc je ale zásadní - dvojka je mnohem lacinější. Dvojka totiž v USA vychází pouze na DVD a vůbec nejde do kin. Sony se ale rozhodlo ji v některých zemích (především v Evropě) do těch kin uvést v domnění, že děti ten rozdíl nepoznají.
Já ho ale poznám.
Že hlavní postavy mluví jiní (hůře placení) herci, to je vcelku fuk, protože u nás stejně půjde dabovaná verze. Rozdíl v kvalitě grafiky je ovšem brutální. Animace ještě ujde (vznikala v Indii), ale celkový vzhled všeho na plátně je žalostný. Všechno působí hrozně pustě a prázdně. A tak nějak... důvod čehož mi došel až po pár minutách. 99 procent filmu totiž není ve 3D, ale v jakémsi "2.5D", protože pozadí a popředí není trojrozměrné, jen postavičky ano! Nevím, jestli byla pozadí kreslená v Photoshopu nebo vyrenderovaná ve 3D programu, ale každopádně jsou to nehybné bitmapy, které vypadají placatě a nic se v nich nepohne - ani lísteček, ani stéblo trávy. Což je u filmu, odehrávajícího se z valné části v lese, na pováženou.
Z výše uvedeného logicky vyplývá, že v celém filmu je celkem asi jedna minuta záběrů, ve kterých se nějak pohybuje kamera. Všimněte si toho už v traileru: I při nejakčnějších scénách stojí kamera tupě na místě a jenom se stříhá. To (aspoň v mém případě) působí na tempo a zábavnost filmu doslova vražedně...
14.12.08
Yes Man - 20%
Autentický záznam rozhovoru, který se odehrál v jednom nejmenovaném hollywoodském studiu bratrů Warnerových:
Šéf studia: "Máme šanci natočit něco s Jimem Carreyem. Po těch jeho divných artfilmech, na které nikdo nechodil, je teď ochotný hrát zase v nějaké komerční bombě!"
Podšéf studia: "Tak to je bomba, šéfe. Já myslel, že už je na to dost starý a že když se v tomhle věku legračně šklebí, tak už je to spíš strašidelné. Ale já tomu nerozumím, já jsem v tomhle byznysu nový... Teď rychle dát dohromady nějaký scénář. Co třeba Ace Ventura 3? Nebo Maska 2?"
Šéf: "Hochu, jsi tu nový, takže zřejmě nevíš, že jsme obě tyhle série už dokázali rozesrat k nepoznání, aniž bychom k tomu potřebovali Jima Carreyho. Chce to něco jiného."
Podšéf: "Mám nápad. Co kdyby ten film byl o tom, že Jim Carrey nejdřív všem na všechno říká jenom NE, a pak by místo toho všem na všechno začal říkat ANO!"
Šéf: "A dál?"
Podšéf: "............ A dělal by přitom vtipné obličeje!"
Šéf: "A proč by říkal nejdřív NE a pak ANO?"
Podšéf: ".......... No, třeba......... Nejdřív by říkal NE prostě jenom tak, protože je negativně smýšlející postava. Ale dělal by přitom různé vtípky a obličeje. A pak by se náhodou dostal k nějakému kouzelníkovi nebo hypnotizérovi a ten by ho zhypnotizoval, že by musel říkat ANO. A z toho by byl vyděšený a dělal by ještě vtipnější obličeje, ale pak by se mu tím změnil jeho život tak, že by teprve poznal, co to je doopravdy žít a milovat. Ale pořád by přitom dělal různé vtípky a obličeje, stejně jako předtím."
Šéf: "A miloval by nějakou hezkou ženskou!"
Podšéf: "Ano, a ta by byla divná, ale přitom roztomilá, a nejdřív by ho milovala, pak by ho nemilovala, a nakonec zase jo!"
Šéf: "!!!$$$!!! Do toho jdeme, příští čtvrtek chci mít scénář na stole!"
Šéf: "Tak jsem ten scénář přečetl. Asi takhle: Je mi jedno, že to nedává smysl, a že říká několikrát NE i v druhé půlce, když by měl říkat jenom ANO. A že to není moc legrační ani moc dojemné, i když se to snaží být oboje najednou. A taky jsem moc nepochopil, jestli je teda zhypnotizovaný a říká potom pořád ANO, nebo říká pořád ANO proto, že to chce z vlastní vůle říkat...? Ale to je stejně úplně fuk, stejně se to natočí tak, že nechají Carreyho pár hodin improvizovat a pak to nějak sestříhají, něco dají do té první půlky a něco do té druhé. Ale hlavně jsem si uvědomil, že je to vlastně úplně totéž jako film Lhář, Lhář, ve kterém hlavní hrdina nejdřív pořád lže, pak ho očarují a musí pořád říkat pravdu, a tím pozná, co to znamená doopravdy žít a milovat."
Podšéf: To neznám, kdo v tom hrál?
Šéf: Jim Carrey.
Podšéf: "........"
Šéf: "No to je fuk, rozjedeme to, natáčet se musí od příštího týdne. A ještě pro jistotu: Bylo doufám scenáristovi jasné, že to musí být přístupné i pro dětičky, abychom trhli co nejvíc?"
Podšéf: "Já myslím, že určitě. Jestli myslíte tu scénu, kdy mu ta tlustá stará sousedka nabídne, že ho vykouří, a on musí říct ANO, tak to se dá natočit tak, že to kouření nebude vidět a bude jenom detailní záběr na jeho obličej, jak se přitom legračně šklebí. A aby to bylo vtipnější, tak předtím bude detail jak si ta bába odloží umělé zuby do skleničky."
Šéf: "Tak to je super, jdeme do toho. Do tří týdnů ať je to hotové."
Tádydádydá, that's all, folks!
Šéf studia: "Máme šanci natočit něco s Jimem Carreyem. Po těch jeho divných artfilmech, na které nikdo nechodil, je teď ochotný hrát zase v nějaké komerční bombě!"
Podšéf studia: "Tak to je bomba, šéfe. Já myslel, že už je na to dost starý a že když se v tomhle věku legračně šklebí, tak už je to spíš strašidelné. Ale já tomu nerozumím, já jsem v tomhle byznysu nový... Teď rychle dát dohromady nějaký scénář. Co třeba Ace Ventura 3? Nebo Maska 2?"
Šéf: "Hochu, jsi tu nový, takže zřejmě nevíš, že jsme obě tyhle série už dokázali rozesrat k nepoznání, aniž bychom k tomu potřebovali Jima Carreyho. Chce to něco jiného."
Podšéf: "Mám nápad. Co kdyby ten film byl o tom, že Jim Carrey nejdřív všem na všechno říká jenom NE, a pak by místo toho všem na všechno začal říkat ANO!"
Šéf: "A dál?"
Podšéf: "............ A dělal by přitom vtipné obličeje!"
Šéf: "A proč by říkal nejdřív NE a pak ANO?"
Podšéf: ".......... No, třeba......... Nejdřív by říkal NE prostě jenom tak, protože je negativně smýšlející postava. Ale dělal by přitom různé vtípky a obličeje. A pak by se náhodou dostal k nějakému kouzelníkovi nebo hypnotizérovi a ten by ho zhypnotizoval, že by musel říkat ANO. A z toho by byl vyděšený a dělal by ještě vtipnější obličeje, ale pak by se mu tím změnil jeho život tak, že by teprve poznal, co to je doopravdy žít a milovat. Ale pořád by přitom dělal různé vtípky a obličeje, stejně jako předtím."
Šéf: "A miloval by nějakou hezkou ženskou!"
Podšéf: "Ano, a ta by byla divná, ale přitom roztomilá, a nejdřív by ho milovala, pak by ho nemilovala, a nakonec zase jo!"
Šéf: "!!!$$$!!! Do toho jdeme, příští čtvrtek chci mít scénář na stole!"
Příští čtvrtek:
Šéf: "Tak jsem ten scénář přečetl. Asi takhle: Je mi jedno, že to nedává smysl, a že říká několikrát NE i v druhé půlce, když by měl říkat jenom ANO. A že to není moc legrační ani moc dojemné, i když se to snaží být oboje najednou. A taky jsem moc nepochopil, jestli je teda zhypnotizovaný a říká potom pořád ANO, nebo říká pořád ANO proto, že to chce z vlastní vůle říkat...? Ale to je stejně úplně fuk, stejně se to natočí tak, že nechají Carreyho pár hodin improvizovat a pak to nějak sestříhají, něco dají do té první půlky a něco do té druhé. Ale hlavně jsem si uvědomil, že je to vlastně úplně totéž jako film Lhář, Lhář, ve kterém hlavní hrdina nejdřív pořád lže, pak ho očarují a musí pořád říkat pravdu, a tím pozná, co to znamená doopravdy žít a milovat."
Podšéf: To neznám, kdo v tom hrál?
Šéf: Jim Carrey.
Podšéf: "........"
Šéf: "No to je fuk, rozjedeme to, natáčet se musí od příštího týdne. A ještě pro jistotu: Bylo doufám scenáristovi jasné, že to musí být přístupné i pro dětičky, abychom trhli co nejvíc?"
Podšéf: "Já myslím, že určitě. Jestli myslíte tu scénu, kdy mu ta tlustá stará sousedka nabídne, že ho vykouří, a on musí říct ANO, tak to se dá natočit tak, že to kouření nebude vidět a bude jenom detailní záběr na jeho obličej, jak se přitom legračně šklebí. A aby to bylo vtipnější, tak předtím bude detail jak si ta bába odloží umělé zuby do skleničky."
Šéf: "Tak to je super, jdeme do toho. Do tří týdnů ať je to hotové."
...a jak řekli, tak se stalo. A lid se radoval!
Tádydádydá, that's all, folks!
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)