Rob Zombie režíroval remake superklasiky Johna Carpentera. Není to žádné 12. pokračování ani prequel, je to "reset" a kompletně nové podání příběhu Michaela Myerse.
A já se z tohoto "kompletně nového podání" drbu nechápavě za uchem. Vidíme, jak Michael jako desetiletý kluk vyvraždí svou nesnesitelnou rodinu a je umístěn do sanatoria, kde stráví následujících 17 let, pak uteče a vrací se domů vraždit. Po úvodních vraždách se hodinu téměř nic neděje, teprve pak konečně Michael uteče, zabije pár náhodných lidí a já si pořád říkal "Tak teď už se to snad rozjede..."
Pak jsem pochopil, že "už se to rozjelo" a do konce filmu to bude stejné.
Nevím, komu tenhle film doporučit...
Fanoušci původního Halloweenu pravděpodobně budou roztrpčeni, že Michael Myers je tentokrát steroidový dvoumetrový Terminátor, který unese v rukou půltunový kámen (hraje ho wrestler Tyler Mane).
Dnešní hororoví diváci budou zmateni tím, jak oldskoolově film vypadá. Výprava slušně navozuje atmosféru 80. let, kamera a střihač netrpí epilepsií tak jako v novém Texaském masakru nebo Hory mají oči a režie je spíš taková "tradiční". Ani brutalita a krvavost není nijak výjimečná. Kdyby mi někdo tvrdil, že film vznikl před 10, 15 lety, neměl bych důvod mu nevěřit.
Různá camea slavných hororových herců a dovedně skryté narážky by mohly vzbuzovat dojem, že jde o film cílený na starší hororové fanoušky, ale tomu se mi taky nechce věřit, protože se v něm neděje nic, co by předtím neviděli ve 100 jiných filmech.
A přátelé kvalitních filmů také spokojeni nebudou, protože někteří herci hrají vyloženě strašně, scénář je odfláknutý a nelogický (pokusy o občasné psychologické momenty jsou skoro k smíchu) a hudba je nepodařená (i když zrovna cituje starý Carpenterův motiv).
Nemůžu říct, že by mě nový Halloween vyloženě urazil, nebo mi byl k smíchu, ale nudil jsem se při něm převelice a s výjimkou pár působivě komponovaných záběrů jsem v něm nenašel vůbec nic, čím by mě zaujal.
František Fuka versus kinematografie. Recenze a různé jiné záležitosti, občas i nefilmové.
30.10.07
26.10.07
Kouzelná romance [Enchanted] - 40%
Giselle je klasická disneyovská princezna, která žije v klasické disneyovské animované pohádce, kde se má provdat za klasického disneyovského superprince. Jeho zlá macecha ji ale hodí do magické černé díry, která Giselle vyplivne uprostřed reálného současného New Yorku (od této chvíli ji hraje reálná živá Amy Adamsová). Giselle samozřejmě netuší, co se to kolem ní děje a kde to je, a doufá, že ji zachrání její pohádkový princ. Její cesta se ale náhodou zkříží s rozvedeným sympatickým rozvodovým právníkem (Patrick Dempsey) s malou dcerkou a ještě se to všechno zkomplikuje tím, že se do lidského světa kromě prince (James Marsden) dostane taky královnin poskok (Timothy Spall), mluvící chipmunk a nakonec i samotná královna (Susan Sarandonová).
Jde tedy o variaci na Purpurovou růži z Káhiry, případně o dosti přesnou kopii Posledního akčního hrdiny, byl pouze změněn žánr. A problém je v tom, že není jasné, zda jde o parodii nebo poctu...
Disneyovy filmy před 10-20 lety byly výborné a opravdu dojemné - Malá mořská víla, Kráska a zvíře, Lví král... Kouzelná romance se místy snaží kopírovat ony staré kreslené klasiky - t.j. jsou v ní momenty, které by měly být velmi romantické, dojemně se zde zpívá, je v ní roztomilé hopkající zvířátko, které má být vtipné, atd... A jindy si film z týchž kreslených klasik dělá nepokrytě legraci a paroduje je. Hranice mezi těmito dvěma zásadně odlišnými přístupy je ovšem vemi mlhavá a na nejednom místě jsem měl vážné pochybnosti o tom, zda se právě mám dojímat, nebo se smát tomu, jak je to všechno úmyslně přeslazené.
Dlužno podotknout, že tento námět měl obrovský potenciál a mohla z něj vzniknout velmi vtipná satira, ale tento potenciál zůstal naprosto nevyužit, s výjimkou dvou-tří sofistikovanějších vtípků, které se do zbytku filmu vůbec nehodí. Například když superkrásný princ (s mečem a v královské róbě) zazvoní omylem u špatných newyorských dveří, otevře mu utahaná ženská s několika dětmi a řekne "Jdeš pozdě".
Amy Adamsová a James Marsden jsou oba celkem roztomilí a hrají své realitu nechápající pohádkové hrdiny s příjemnou kombinací naivity a půvabu. Tím se ovšem dostáváme k dalšímu zásadnímu problému, totiž k tomu, že tvůrci neměli jasno, co jsou vlastně ty pohádkové postavy zač, jaké mají v našem světě schopnosti a co o něm vědí. Na začátku filmu se například Giselle chová jako naprostý idiot a považuje billboard s obrazem zámku za skutečný zámek. Příštího rána si zazpívá veselou písničku, v jejímž textu běžně používá slova jako "prací prášek" nebo "vysavač" (aniž by ta slova někdy předtím slyšela), načež o pár minut později neví, co je to sprcha. Podobně princ Edward si po příchodu do našeho světa myslí, že autobus je příšera, se kterou má bojovat, a o chvíli později ho vidíme, jak v pohodě jí ve fast foodu, tj. musel si sám objednat a zaplatit (čím?). Mluvící chipmunk po příchodu do našeho světa přestane být kreslený, ztratí schopnost mluvit, ale stále uvažuje lidsky inteligentně. Takových nejasností je ve filmu mnoho a působí dojmem, že si toho scenárista spoustu vycucal z prstu, nebo že se hodně přetáčelo a stříhalo.
Disney očekává, že Kouzelná romance bude romantický megahit pro celé rodiny a diváky každého věku. Já si spíš myslím, že jejími nejvděčnějšími diváky budou velmi staré a velmi mladé dámy, a že se muž jakéhokoliv věku nikdy nepřizná k tomu, že tento film dobrovolně viděl (včetně mužů, kteří - jako já - byli dojati u klasických disneyovek).
Jde tedy o variaci na Purpurovou růži z Káhiry, případně o dosti přesnou kopii Posledního akčního hrdiny, byl pouze změněn žánr. A problém je v tom, že není jasné, zda jde o parodii nebo poctu...
Disneyovy filmy před 10-20 lety byly výborné a opravdu dojemné - Malá mořská víla, Kráska a zvíře, Lví král... Kouzelná romance se místy snaží kopírovat ony staré kreslené klasiky - t.j. jsou v ní momenty, které by měly být velmi romantické, dojemně se zde zpívá, je v ní roztomilé hopkající zvířátko, které má být vtipné, atd... A jindy si film z týchž kreslených klasik dělá nepokrytě legraci a paroduje je. Hranice mezi těmito dvěma zásadně odlišnými přístupy je ovšem vemi mlhavá a na nejednom místě jsem měl vážné pochybnosti o tom, zda se právě mám dojímat, nebo se smát tomu, jak je to všechno úmyslně přeslazené.
Dlužno podotknout, že tento námět měl obrovský potenciál a mohla z něj vzniknout velmi vtipná satira, ale tento potenciál zůstal naprosto nevyužit, s výjimkou dvou-tří sofistikovanějších vtípků, které se do zbytku filmu vůbec nehodí. Například když superkrásný princ (s mečem a v královské róbě) zazvoní omylem u špatných newyorských dveří, otevře mu utahaná ženská s několika dětmi a řekne "Jdeš pozdě".
Amy Adamsová a James Marsden jsou oba celkem roztomilí a hrají své realitu nechápající pohádkové hrdiny s příjemnou kombinací naivity a půvabu. Tím se ovšem dostáváme k dalšímu zásadnímu problému, totiž k tomu, že tvůrci neměli jasno, co jsou vlastně ty pohádkové postavy zač, jaké mají v našem světě schopnosti a co o něm vědí. Na začátku filmu se například Giselle chová jako naprostý idiot a považuje billboard s obrazem zámku za skutečný zámek. Příštího rána si zazpívá veselou písničku, v jejímž textu běžně používá slova jako "prací prášek" nebo "vysavač" (aniž by ta slova někdy předtím slyšela), načež o pár minut později neví, co je to sprcha. Podobně princ Edward si po příchodu do našeho světa myslí, že autobus je příšera, se kterou má bojovat, a o chvíli později ho vidíme, jak v pohodě jí ve fast foodu, tj. musel si sám objednat a zaplatit (čím?). Mluvící chipmunk po příchodu do našeho světa přestane být kreslený, ztratí schopnost mluvit, ale stále uvažuje lidsky inteligentně. Takových nejasností je ve filmu mnoho a působí dojmem, že si toho scenárista spoustu vycucal z prstu, nebo že se hodně přetáčelo a stříhalo.
Disney očekává, že Kouzelná romance bude romantický megahit pro celé rodiny a diváky každého věku. Já si spíš myslím, že jejími nejvděčnějšími diváky budou velmi staré a velmi mladé dámy, a že se muž jakéhokoliv věku nikdy nepřizná k tomu, že tento film dobrovolně viděl (včetně mužů, kteří - jako já - byli dojati u klasických disneyovek).
23.10.07
Sicko - 80%
Michael Moore si tentokráte bere na mušku systém zdravotních pojišťoven v USA, který (podle něj) katastrofálně nefunguje, což má za následek obohacování bohatých firem a nejednu smrt chudších lidí.
Jak už jsem psal několikrát, Michael Moore je velmi zručný filmař. Jeho filmy jsou provokativní, zábavné a dokonale manipulativní. Tentokrát je tu navíc ještě bonus, spočívající v tom, že se český divák něco dozví o tématu, o kterém toho ví málo.
Takže: Film je opravdu kvalitní, vtipný, dojemný a můžete o něm přemýšlet. Jen doufám, že o něm budete přemýšlet i na základě jiných informací, než těch, které jsou obsaženy v samotném filmu. Ne všechny jsou totiž pravdivé nebo "zcela exaktní", a nemusíte vůbec být odborníci na lékařskou péči, abyste si toho všimli.
Jen jeden příklad:
Poslední čtvrthodina filmu je věnována tomu, že na Kubě mají mnohem lepší zdravotnictví než v USA. Přitom ovšem sám Moore o hodinu dříve ve filmu ukazuje žebříček států seřazených podle kvality zdravotní péče, na kterém se USA ostudně propadly až na 37. místo, takže horší už je prakticky jenom Slovinskou (z čehož si tam dělá legraci). Když se ovšem pozorně podíváte, v tomtéž žebříčku je Kuba uvedena ještě o místo pod Slovinskem! Viz screenshot z filmu:
Moore tradičně neuvádí, kde přesně ten žebříček vzal, ale buď je ten žebříček pravdivý, a pak Moore nemůže tvrdit, že na Kubě mají lepší zdravotní péči, než v USA, nebo není pravdivý, a pak Moore nemůže tvrdit, že USA jsou "až na 37. místě, těsně před Slovinskem". Na obě strany to hrát nemůže. Tedy, může. A hraje. Ale neměli byste mu na to příliš snadno skočit...
Jak už jsem psal několikrát, Michael Moore je velmi zručný filmař. Jeho filmy jsou provokativní, zábavné a dokonale manipulativní. Tentokrát je tu navíc ještě bonus, spočívající v tom, že se český divák něco dozví o tématu, o kterém toho ví málo.
Takže: Film je opravdu kvalitní, vtipný, dojemný a můžete o něm přemýšlet. Jen doufám, že o něm budete přemýšlet i na základě jiných informací, než těch, které jsou obsaženy v samotném filmu. Ne všechny jsou totiž pravdivé nebo "zcela exaktní", a nemusíte vůbec být odborníci na lékařskou péči, abyste si toho všimli.
Jen jeden příklad:
Poslední čtvrthodina filmu je věnována tomu, že na Kubě mají mnohem lepší zdravotnictví než v USA. Přitom ovšem sám Moore o hodinu dříve ve filmu ukazuje žebříček států seřazených podle kvality zdravotní péče, na kterém se USA ostudně propadly až na 37. místo, takže horší už je prakticky jenom Slovinskou (z čehož si tam dělá legraci). Když se ovšem pozorně podíváte, v tomtéž žebříčku je Kuba uvedena ještě o místo pod Slovinskem! Viz screenshot z filmu:
Moore tradičně neuvádí, kde přesně ten žebříček vzal, ale buď je ten žebříček pravdivý, a pak Moore nemůže tvrdit, že na Kubě mají lepší zdravotní péči, než v USA, nebo není pravdivý, a pak Moore nemůže tvrdit, že USA jsou "až na 37. místě, těsně před Slovinskem". Na obě strany to hrát nemůže. Tedy, může. A hraje. Ale neměli byste mu na to příliš snadno skočit...
22.10.07
Saw 4 [Saw IV] - 40%
Skládačka je mrtev, jeho duch však kráčí dál!
Děj se točí kolem několika policistů, kteří po nalezení audiokazety v žaludku mrtvého Skládačky rozkrývají jeho další vražednou hru, kterou stačil připravit před svou smrtí. Nebo mu s ní pomáhá neznámý učedník. Nebo učedníci. Nebo něco mezi tím.
Musím bohužel kapitulovat a přiznat se, že ačkoliv jsem viděl všechny tři předchozí díly, většinu čtyřky jsem nechápal, co se děje. Na plátně se v hyperaktivním střihu objevovaly tucty flashbacků a v nich postavy, které jsem si buď vůbec nepamatoval, nebo jsem si je pamatoval jinak. Přičítal jsem to své zapomnětlivosti, ale dodatečně jsem si ověřil, že většina těch postav (hraných většinou zcela neznámými herci) se v předchozích dílech nevyskytovala a mělo mi to do sebe celé nějak zapadnout jen na základě sledování tohoto dílu. Je mi líto, nezapadlo.
Celou dobu jsem měl dojem, že jsem v nějakém polohalucinogenním stavu, protože někdo pořád zvyšoval hlas, nějací zakrvavení lidé křičeli a bloudili temnými místy, kamera dělala prostocviky, hudba dramaticky hučela a dávalo to asi tolik smyslu jako Inland Empire II.
Je pravda, že v Inland Empire nebylo moc mučení, ale ono je ho překvapivě málo i v Saw 4 (aspoň že je na začátku ta chutná pitva) a většina filmu je opravdu o rozkrývání nějakých starých tajemství. V mém případě zůstalo vše nerozkryto a platí pro mě totéž co u trojky: Poměrně zručné audiovizuální zpracování do značné míry dává divákovi zapomenout na to, že se kouká na úplný nesmysl.
Ci 40% (Původně psáno pro měsíčník Cinema. Přetištěno se svolením šéfredaktorky.)
Děj se točí kolem několika policistů, kteří po nalezení audiokazety v žaludku mrtvého Skládačky rozkrývají jeho další vražednou hru, kterou stačil připravit před svou smrtí. Nebo mu s ní pomáhá neznámý učedník. Nebo učedníci. Nebo něco mezi tím.
Musím bohužel kapitulovat a přiznat se, že ačkoliv jsem viděl všechny tři předchozí díly, většinu čtyřky jsem nechápal, co se děje. Na plátně se v hyperaktivním střihu objevovaly tucty flashbacků a v nich postavy, které jsem si buď vůbec nepamatoval, nebo jsem si je pamatoval jinak. Přičítal jsem to své zapomnětlivosti, ale dodatečně jsem si ověřil, že většina těch postav (hraných většinou zcela neznámými herci) se v předchozích dílech nevyskytovala a mělo mi to do sebe celé nějak zapadnout jen na základě sledování tohoto dílu. Je mi líto, nezapadlo.
Celou dobu jsem měl dojem, že jsem v nějakém polohalucinogenním stavu, protože někdo pořád zvyšoval hlas, nějací zakrvavení lidé křičeli a bloudili temnými místy, kamera dělala prostocviky, hudba dramaticky hučela a dávalo to asi tolik smyslu jako Inland Empire II.
Je pravda, že v Inland Empire nebylo moc mučení, ale ono je ho překvapivě málo i v Saw 4 (aspoň že je na začátku ta chutná pitva) a většina filmu je opravdu o rozkrývání nějakých starých tajemství. V mém případě zůstalo vše nerozkryto a platí pro mě totéž co u trojky: Poměrně zručné audiovizuální zpracování do značné míry dává divákovi zapomenout na to, že se kouká na úplný nesmysl.
Ci 40% (Původně psáno pro měsíčník Cinema. Přetištěno se svolením šéfredaktorky.)
19.10.07
Zabijte je někdo!
Následuje upoutávka na novou "komedii" (to tvrdí oni) od tvůrců DATE MOVIE a EPIC MOVIE.
Budoucnost je zahalena oparem tajemnosti a zná ji jen Bůh, ale něco mi říká, že tomu opět dám nula procent...
Budoucnost je zahalena oparem tajemnosti a zná ji jen Bůh, ale něco mi říká, že tomu opět dám nula procent...
16.10.07
Královna Alžběta: Zlatý věk [Elizabeth - The Golden Age] - 60%
Nestává se příliš často, že by se historický životopisný film dočkal sequelu, natočeného stejným režisérem se stejnými hlavními představiteli. Ale Shekhar Kapur přesně takový sequel (po devíti letech!) natočil a sleduje v něm další důležité období vlády královny Alžběty I, tentokrát námořní konflikt se Španělskem a intriky, které mu předcházely.
Bohužel si už nevzpomínám na příliš detailů ohledně první Královny Alžběty - je to přece jen už devět let! Ale vybavuji si, že onen film byl nějakým způsobem okouzlující a výjimečný. O pokračování to kupodivu neplatí!
Ano, můžeme obdivovat nádherné kostýmy, make-up a výpravu (a to píšu jako člověk, který na tyhle věci nikdy moc nebyl). Můžeme obdivovat i konzistentně skvělé herectví Cate Blanchettové a občas skvělé herectví Geoffreyho Rushe, Clivea Owena (jako piráta - skoromilence Waltera Raleigha), Abbie Cornishové nebo Samanthy Mortonové. Také se mi velmi líbil casting některých menších rolí (Španělé, dvorní dámy).
Bohužel, na každou chytrou/dramatickou/sofistikovanou scénu připadá nejméně jedna nudná/zbytečná/vyloženě trapná. Vrcholem je finále, ve kterém Owenova loď bojuje se španělskou flotilou a vypadá to najednou jako něco z úplně jiného filmu, konkrétně z Ostrova hrdlořezů nebo z Černého korzára. Ne že by se mi příčila představa dobrých herců ve výpravné naivní červené knihovně. I takové filmy jsou potřeba! Ale příčí se mi, když jsou takové líbivě dementní motivy kombinovány s pokusem o hlubší psychologickou sondu do Alžbětina nitra.
Bohužel si už nevzpomínám na příliš detailů ohledně první Královny Alžběty - je to přece jen už devět let! Ale vybavuji si, že onen film byl nějakým způsobem okouzlující a výjimečný. O pokračování to kupodivu neplatí!
Ano, můžeme obdivovat nádherné kostýmy, make-up a výpravu (a to píšu jako člověk, který na tyhle věci nikdy moc nebyl). Můžeme obdivovat i konzistentně skvělé herectví Cate Blanchettové a občas skvělé herectví Geoffreyho Rushe, Clivea Owena (jako piráta - skoromilence Waltera Raleigha), Abbie Cornishové nebo Samanthy Mortonové. Také se mi velmi líbil casting některých menších rolí (Španělé, dvorní dámy).
Bohužel, na každou chytrou/dramatickou/sofistikovanou scénu připadá nejméně jedna nudná/zbytečná/vyloženě trapná. Vrcholem je finále, ve kterém Owenova loď bojuje se španělskou flotilou a vypadá to najednou jako něco z úplně jiného filmu, konkrétně z Ostrova hrdlořezů nebo z Černého korzára. Ne že by se mi příčila představa dobrých herců ve výpravné naivní červené knihovně. I takové filmy jsou potřeba! Ale příčí se mi, když jsou takové líbivě dementní motivy kombinovány s pokusem o hlubší psychologickou sondu do Alžbětina nitra.
Across The Universe - 40%
Tragicko-romantický příběh o Judeovi z Liverpoolu, který se někdy na konci 60. let minulého století vydává do USA, nachází zde bohémský život, přátele a velkou lásku. Výjimečnost filmu spočívá v tom, že jde o muzikál a že kompletně všechny písničky, které se v něm vyskytují, jsou původně od Beatles. A tím myslím původní Beatles, nikoliv jejich aktuální polovinu. Z toho tedy vyplývá, že se tvůrci pokusili skloubit do jednoho příběhu mnoho (určitě přes dva tucty!) starých písniček, které spolu původně námětově nijak nesouvisely.
Nikoho by nenapadlo označit Julii Taymorovou (Titus, Frida) za rutinní nebo komerční režisérku (byť režírovala na Broadwayi "Lvího krále"!). Není možné jednoduše napsat, že "Across The Universe se nevyrovná Moulin Rouge" nebo "Across The Universe se nevyrovná Chicagu", protože nic jako Across The Universe tady dosud nebylo. Je to bez debat ambiciózní film, ale v jeho průběhu jsem se mnohokrát drbal na hlavě a uvažoval, jaké že ty ambice vlastně byly.
Mám filmové muzikály rád. Filmové muzikály všech stylů, od Disneyovek 80. a 90. let, přes South Park: Peklo na Zemi a Moulin Rouge, až po Chicago, Hairspray nebo Once.
Filmových muzikálů, které se mi nelíbily, bylo velmi málo. Především to byly ty, které vůbec nevyužívaly toho, co nabízí filmové médium (Fantóm opery, Tráva). Across The Universe se mi také nelíbil, ale nikoliv z nějakých konkrétních důvodů, které by mě vyloženě odpuzovaly. Spíše proto, že to různé dobré a zajímavé je v něm naskládáno bez ladu a skladu, bez jakéhokoliv (mnou) odhalitelného systému. Když na mě film audiovizuálně útočil přes dvě hodiny, přičemž pořád měnil styly útoku, byl jsem z toho notně rozladěn. To jsem vám toho ale moc nevysvětlil, že? Zkusme pár konkrétních pozastavení:
V příběhu podle očekávání figuruje láska, volnomyšlenkářství, drogy, třídní konflikt a Vietnamská válka. Je značně podobný Formanovým Vlasům, ale je ještě o něco jednodušší. Taymorová totiž nemá příliš času ho vyprávět, protože musí stihnout odehrát a odzpívat všechny ty písničky od Beatles. Texty nejsou vyjma krácení nijak upravované (aspoň jsem si toho nevšiml, nejsem bůhvíjaký expert na Beatles) a jejich začlenění do souvislého příběhu je někdy dost přitažené za vlasy, nepůsobí organicky a naopak je patrné, že často se příběh musí přizpůsobovat textům písniček. Takže pokud je ve filmu nějaký Maxwell, dá rozum, že časem bude do něčeho mlátit stříbrným kladívkem. Pokud je tam nějaká Prudence, dá rozum, že se časem někde zavře a ostatní ji budou lákat ven. Atd., atd...
Některé razantní změny kontextu jsou vskutku originální: Například "Strawberry fields forever" je metafora pro krvavý masakr (=červené jahody) vietnamského obyvatelstva, boj staromilských profesorů s progresivními studenty je symbolizován prolínáním "Nothing's Gonna Change My World" s "Helter Skelter", verše "I wanna hold your hand... I wanna be your man" zpívá nešťastně zamilovaná lesba, zatímco "I want you" zpívají verbíři americké armády novým rekrutům a "she's so heavy" si stěžují oni rekruti, když vietnamskou džunglí nesou na rameni sochu svobody! Některá tato symbolika na mne byla až moc hardcore a obávám se, že ji Taymorová myslela smrtelně vážně.
Podobných okamžiků, kdy si řeknete "tohle je docela chytrý nápad" je ale ve filmu dost málo (v předchozím odstavci jsem jich myslím popsal tak polovinu). Většina písniček děj naprosto nikam neposunuje (na poli náhodou stojí cirkus, v něm principál zazpívá "Being For The Benefit Of Mr. Kite", a jde se dál) a - což je horší - samy o sobě nejsou nijak příliš zajímavé. Taymorová totiž - dost překvapivě - není dobrou režisérkou videoklipů, a to videoklipů žádného stylu (a že jich v průběhu filmu vyzkouší opravdu spoustu, od minimalismu ve stylu Once až po superextravagantní Moulin Rouge).
Film má hodně přes dvě hodiny a prý byl původně ještě podstatně delší a musel být na přání producenta sestříhán. Je logické, že písní se střihačovy nůžky nedotkly a ven musela "omáčka" kolem. Výsledný film se značně vleče, paradoxně právě proto, že je v něm málo děje a tudíž nemáme vůbec čas se s většinou postav nějak sblížit nebo je pochopit. Spousta se jich prostě objeví, zazpívá a zmizí/zemře.
Nevím, jaký přesně byl záměr tvůrců, ale ve své konečné podobě je Across The Universe hybrid někde v nedefinované zóně mezi uměním a zábavou. Ale zajímavý hybrid, o kterém můžete s přáteli debatovat - některým z nich se totiž určitě bude líbit a možná jim z nějakého nedefinovatelného důvodu i změní život.
Nikoho by nenapadlo označit Julii Taymorovou (Titus, Frida) za rutinní nebo komerční režisérku (byť režírovala na Broadwayi "Lvího krále"!). Není možné jednoduše napsat, že "Across The Universe se nevyrovná Moulin Rouge" nebo "Across The Universe se nevyrovná Chicagu", protože nic jako Across The Universe tady dosud nebylo. Je to bez debat ambiciózní film, ale v jeho průběhu jsem se mnohokrát drbal na hlavě a uvažoval, jaké že ty ambice vlastně byly.
Mám filmové muzikály rád. Filmové muzikály všech stylů, od Disneyovek 80. a 90. let, přes South Park: Peklo na Zemi a Moulin Rouge, až po Chicago, Hairspray nebo Once.
Filmových muzikálů, které se mi nelíbily, bylo velmi málo. Především to byly ty, které vůbec nevyužívaly toho, co nabízí filmové médium (Fantóm opery, Tráva). Across The Universe se mi také nelíbil, ale nikoliv z nějakých konkrétních důvodů, které by mě vyloženě odpuzovaly. Spíše proto, že to různé dobré a zajímavé je v něm naskládáno bez ladu a skladu, bez jakéhokoliv (mnou) odhalitelného systému. Když na mě film audiovizuálně útočil přes dvě hodiny, přičemž pořád měnil styly útoku, byl jsem z toho notně rozladěn. To jsem vám toho ale moc nevysvětlil, že? Zkusme pár konkrétních pozastavení:
V příběhu podle očekávání figuruje láska, volnomyšlenkářství, drogy, třídní konflikt a Vietnamská válka. Je značně podobný Formanovým Vlasům, ale je ještě o něco jednodušší. Taymorová totiž nemá příliš času ho vyprávět, protože musí stihnout odehrát a odzpívat všechny ty písničky od Beatles. Texty nejsou vyjma krácení nijak upravované (aspoň jsem si toho nevšiml, nejsem bůhvíjaký expert na Beatles) a jejich začlenění do souvislého příběhu je někdy dost přitažené za vlasy, nepůsobí organicky a naopak je patrné, že často se příběh musí přizpůsobovat textům písniček. Takže pokud je ve filmu nějaký Maxwell, dá rozum, že časem bude do něčeho mlátit stříbrným kladívkem. Pokud je tam nějaká Prudence, dá rozum, že se časem někde zavře a ostatní ji budou lákat ven. Atd., atd...
Některé razantní změny kontextu jsou vskutku originální: Například "Strawberry fields forever" je metafora pro krvavý masakr (=červené jahody) vietnamského obyvatelstva, boj staromilských profesorů s progresivními studenty je symbolizován prolínáním "Nothing's Gonna Change My World" s "Helter Skelter", verše "I wanna hold your hand... I wanna be your man" zpívá nešťastně zamilovaná lesba, zatímco "I want you" zpívají verbíři americké armády novým rekrutům a "she's so heavy" si stěžují oni rekruti, když vietnamskou džunglí nesou na rameni sochu svobody! Některá tato symbolika na mne byla až moc hardcore a obávám se, že ji Taymorová myslela smrtelně vážně.
Podobných okamžiků, kdy si řeknete "tohle je docela chytrý nápad" je ale ve filmu dost málo (v předchozím odstavci jsem jich myslím popsal tak polovinu). Většina písniček děj naprosto nikam neposunuje (na poli náhodou stojí cirkus, v něm principál zazpívá "Being For The Benefit Of Mr. Kite", a jde se dál) a - což je horší - samy o sobě nejsou nijak příliš zajímavé. Taymorová totiž - dost překvapivě - není dobrou režisérkou videoklipů, a to videoklipů žádného stylu (a že jich v průběhu filmu vyzkouší opravdu spoustu, od minimalismu ve stylu Once až po superextravagantní Moulin Rouge).
Film má hodně přes dvě hodiny a prý byl původně ještě podstatně delší a musel být na přání producenta sestříhán. Je logické, že písní se střihačovy nůžky nedotkly a ven musela "omáčka" kolem. Výsledný film se značně vleče, paradoxně právě proto, že je v něm málo děje a tudíž nemáme vůbec čas se s většinou postav nějak sblížit nebo je pochopit. Spousta se jich prostě objeví, zazpívá a zmizí/zemře.
Nevím, jaký přesně byl záměr tvůrců, ale ve své konečné podobě je Across The Universe hybrid někde v nedefinované zóně mezi uměním a zábavou. Ale zajímavý hybrid, o kterém můžete s přáteli debatovat - některým z nich se totiž určitě bude líbit a možná jim z nějakého nedefinovatelného důvodu i změní život.
11.10.07
Probuzení tmy [The Seeker: The Dark Is Rising] - 40%
Čtrnáctiletý Will, který se s rodiči a sourozenci přestěhoval z USA do Anglie, se dozvídá, že byl vyvolen, aby pomohl straně Světla v jejím boji se stranou Tmy, jinak přijde apokalypsa. Proto musí sehnat do pěti dnů šest Znamení, roztroušených napříč časem. Aby bojoval s Tmou, je vybaven nadpřirozenými schopnostmi, které ovšem nikdy nejsou pořádně vysvětleny. Většinou se někam přenese, vezme magický kámen a šup zpátky.
Režisér David L. Cunningham se upřímně snaží a zkusil natočit Probuzení tmy jako postmoderní psychodrama s nabušenou vizuální stránkou ve stylu Klubu rváčů nebo Hranice života - t.j. s divokými střihy, filtry, zpomalenými záběry a šílenou kamerou. Je to zajímavý nápad jak ozvláštnit nudný děj, protože až do konce filmu se (narozdíl od podobné Noční hlídky) nekonají téměř žádné trikové nebo akční sekvence, jen se donekonečna objevují strašidelné vrány a strašidelný jezdec na koni. I kdyby režie byla jakkoliv geniální, nemohla by naprosto nezajímavému a nudnému námětu dát jakoukoliv hloubku nebo napínavost. Můžeme se bavit o tom, na kolik scenáristé zmrzačili knižní předlohu (několik desetiletí starou), ale faktem zůstává, že jako film nesnese výsledek srovnání nejen s Harry Potterem nebo Nekonečným příběhem, ale dokonce ani s Narnií nebo Eragonem. Uniká mi, pro jakou cílovou skupinu byl vlastně natočen.
Ci 40% (Původně psáno pro měsíčník Cinema. Přetištěno se svolením šéfredaktorky.)
Režisér David L. Cunningham se upřímně snaží a zkusil natočit Probuzení tmy jako postmoderní psychodrama s nabušenou vizuální stránkou ve stylu Klubu rváčů nebo Hranice života - t.j. s divokými střihy, filtry, zpomalenými záběry a šílenou kamerou. Je to zajímavý nápad jak ozvláštnit nudný děj, protože až do konce filmu se (narozdíl od podobné Noční hlídky) nekonají téměř žádné trikové nebo akční sekvence, jen se donekonečna objevují strašidelné vrány a strašidelný jezdec na koni. I kdyby režie byla jakkoliv geniální, nemohla by naprosto nezajímavému a nudnému námětu dát jakoukoliv hloubku nebo napínavost. Můžeme se bavit o tom, na kolik scenáristé zmrzačili knižní předlohu (několik desetiletí starou), ale faktem zůstává, že jako film nesnese výsledek srovnání nejen s Harry Potterem nebo Nekonečným příběhem, ale dokonce ani s Narnií nebo Eragonem. Uniká mi, pro jakou cílovou skupinu byl vlastně natočen.
Ci 40% (Původně psáno pro měsíčník Cinema. Přetištěno se svolením šéfredaktorky.)
Těsně vedle [The Heartbreak Kid] - 40%
Láska dokáže bolet i rozesmát, ale nic nebolí tolik, jako když se bratři Farrellyovi pokusí natočit film, který “má srdce”.
Eddiemu (Ben Stiller) táhne na čtyřicíku, ale nikdy nebyl ženatý. Seznámí se s krásnou, sympatickou dívkou, po pár měsících si ji vezme a odjedou do Mexika na svatební cestu. Zde se na pláži seznámí s jinou dívkou, která mu začne být velmi sympatická, zatímco se ukazuje, že jeho manželka je vlastně velmi hloupá a naprosto nesnesitelná. Ne, že by se do svatby nějak přetvařovala, na to je příliš hloupá. Prostě se z nějakého důvodu začne najednou chovat jako totální kráva - asi protože to tvůrcům přišlo legrační.
Jako největší hajzl se ovšem ukáže hlavní hrdina, který nejenže udržuje obě ženy v omylu, ale sofistikovaně je obelhává a zatajuje před jednou existenci druhé (a naopak), aby dosáhl... čeho vlastně? A čeho vlastně chtějí dosáhnout tvůrci?
Neupírám bratrům Farrellyovým jejich zkušenosti v oblasti bláznivých nechutných komedií. Smál jsem se při Něco na té Mary je a Blbého a blbějšího pokládám za značně nedoceněné dílo. Ale kdykoliv se pustí do něčeho, co by mělo být aspoň trochu citlivé nebo sofistikované a mělo by to mít smysluplný děj, vzbuzuje ve mně výsledek spíše nepříjemné pocity (Těžce zamilován, Bratři jak se patří). V Těsně vedle se snaží prokládat svůj šokující brutální humor (Soulož s oslem! Přehnaně ochlupené ženské pohlaví! Supertlustá tchyně!) s okamžiky, kdy bychom měli s hrdinou soucítit a chápat ho. I kdyby ale Eddie nebyl takový hajzl, žádný soucit by s ním nikdo mít nemohl, protože chování jeho ani nikoho jiného ve filmu, nemá nic společného s chováním jakéhokoliv reálného člověka. Farrellyovi na sebe vrší nepravděpodobné náhody a nesmyslná rozhodnutí jen proto, aby děj násilně dokormidlovali k nějaké vtipné pointě - která ve většině případů ani příliš vtipná není!
Film se hlemýždím tempem dotrmácí po 80 minutách ke svému konci a pak překvapivě následuje ještě téměř půlhodinová “kóda”, která by se bez problémů dala nahradit třemi statickými fotografiemi a třemi vysvětlujícími titulky! Vlastně, pokud se podíváte na tříminutový trailer k filmu, nemá nejmenší smysl chodit na něj do kina.
Ci 40% (Původně psáno pro měsíčník Cinema. Přetištěno se svolením šéfredaktorky.)
Eddiemu (Ben Stiller) táhne na čtyřicíku, ale nikdy nebyl ženatý. Seznámí se s krásnou, sympatickou dívkou, po pár měsících si ji vezme a odjedou do Mexika na svatební cestu. Zde se na pláži seznámí s jinou dívkou, která mu začne být velmi sympatická, zatímco se ukazuje, že jeho manželka je vlastně velmi hloupá a naprosto nesnesitelná. Ne, že by se do svatby nějak přetvařovala, na to je příliš hloupá. Prostě se z nějakého důvodu začne najednou chovat jako totální kráva - asi protože to tvůrcům přišlo legrační.
Jako největší hajzl se ovšem ukáže hlavní hrdina, který nejenže udržuje obě ženy v omylu, ale sofistikovaně je obelhává a zatajuje před jednou existenci druhé (a naopak), aby dosáhl... čeho vlastně? A čeho vlastně chtějí dosáhnout tvůrci?
Neupírám bratrům Farrellyovým jejich zkušenosti v oblasti bláznivých nechutných komedií. Smál jsem se při Něco na té Mary je a Blbého a blbějšího pokládám za značně nedoceněné dílo. Ale kdykoliv se pustí do něčeho, co by mělo být aspoň trochu citlivé nebo sofistikované a mělo by to mít smysluplný děj, vzbuzuje ve mně výsledek spíše nepříjemné pocity (Těžce zamilován, Bratři jak se patří). V Těsně vedle se snaží prokládat svůj šokující brutální humor (Soulož s oslem! Přehnaně ochlupené ženské pohlaví! Supertlustá tchyně!) s okamžiky, kdy bychom měli s hrdinou soucítit a chápat ho. I kdyby ale Eddie nebyl takový hajzl, žádný soucit by s ním nikdo mít nemohl, protože chování jeho ani nikoho jiného ve filmu, nemá nic společného s chováním jakéhokoliv reálného člověka. Farrellyovi na sebe vrší nepravděpodobné náhody a nesmyslná rozhodnutí jen proto, aby děj násilně dokormidlovali k nějaké vtipné pointě - která ve většině případů ani příliš vtipná není!
Film se hlemýždím tempem dotrmácí po 80 minutách ke svému konci a pak překvapivě následuje ještě téměř půlhodinová “kóda”, která by se bez problémů dala nahradit třemi statickými fotografiemi a třemi vysvětlujícími titulky! Vlastně, pokud se podíváte na tříminutový trailer k filmu, nemá nejmenší smysl chodit na něj do kina.
Ci 40% (Původně psáno pro měsíčník Cinema. Přetištěno se svolením šéfredaktorky.)
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)