Recenze: Divergence [Divergent] - 40%

Post-apokalyptické Chicago. Nevíme, jaká apokalypse se přesně udála, a jestli někde na světě existují další osídlená města. Vše se odehrává jen v Chicagu a těsném okolí, obehnaném zdí.

"V zájmu zachování klidu a míru" zde vládne zvláštní sociální systém, kdy jsou všichni obyvatelé rozděleni do pěti společenských tříd:

• Vědci
• Právníci
• Rolníci
• Sportovci - Ti pořád divoce pobíhají, za jízdy naskakují a vyskakují z vlaků, a dělají policii
• Dobročinní - Ti vypadají jako Amišové, žijí skromně a pomáhají všem, kteří to potřebují

Ve skutečnosti se těch pět tříd jmenuje jinak, ale jejich definice jsou jasné.

Too sexy...

Každý obyvatel Města se ve svých 16 letech musí rozhodnout, ke které třídě chce celý zbytek svého života patřit. Přitom se může (ale nemusí) řídit výsledky speciálního testu, který má každému určit jeho ideální poslání.

Recenze: Doupě [Brick Mansions] - 70%

Než se začnu jakkoliv zabývat dějem, tohoto francouzsko-kanadského akčního filmu, je nutné jedno zásadní upozornění:

Doupě je hrozná blbost.

Ale opravdu úplně strašná.

A je to velice zábavná blbost, při které jsem se většinu času dobře bavil.

Luc Besson napsal a produkoval anglicky mluvený remake svého 10 let starého Okrsku 13, přičemž David Belle hraje stejnou roli, jako hrál v původním filmu.

Recenze: Láska, soudruhu! [Mieletön elokuu / August Fools] - 50%

Helsinky, Finsko, 1962. Probíhá zde několikadenní "Mezinárdní festival mládeže a studentstva", což byla taková (skutečná) bizarní akce, při které se především komunistický blok snažil šířit svou ideologii mezi západní mládeží (a západní země Finsko jim to se skřípěním zubů povolila, protože jinak by byla za nedemokratickou).

Jedním z účinkujících je česká jazzová kapela Zmrzlina, jejíž frontman Miroslav Etzler před 20 lety cosi měl s helsinskou modistkou a jasnovidkou (Kati Outinenová), která si dnes myslí, že už je mrtvý. Spolu se Zmrzlinou přijíždí Kryštof Hádek, který je vzorným mladým komunistou a má dohlížet na to, aby nikdo z kapely nepodlehl kapitalistické ideologii.

Etzler se rozhodne Outinenovou navštívit, Hádek ho doprovází a přitom se zakouká do její mladé zaměstnankyně.

Romantická komedie Láska, soudruhu! je zajímavá především tím, že jde o česko-finský film, ve kterém hrají Češi i Finové a natáčel se v obou zemích (především ale ve Finsku, kde se odehrává většina příběhu). Většina štábu je finská.

Recenze: The Amazing Spider-Man 2 - 70%

Nikdo kromě Gwen Stacyové (Emma Stoneová) pořád neví, že Peter Parker (Andrew Garfield) je Spider-Man. Peter má traumata z toho, že svým bojem proti zločinu Gwen ohrožuje a proto se s těžkým srdcem rozhodne rozejít se s ní. Ale lásce a penisu neporučíš...

Nesmělý vědátor a fanatický Spider-Manův fanoušek Max (Jamie Foxx) omylem spadne do nádrže s elektrickými úhoři, čímž se z něj stane Electro.

Ze zámoří se vrací Harry Osborn (Dane DeHaan), Peterův dávný kamarád, a otec mu svěřuje strašlivé tajemství.

Jak už je smutným zvykem, trailery a plakáty prozrazují až moc, a skoro by se to občas dalo nazvat lží. Například navozují dojem, že jako padouši jsou rovnoměrně zastoupeni Rhino (Paul Giamatti), Green Goblin a Electro. Což není pravda. Ale nejméně dva z nich opravdu hodně těží z toho, že je hrají dobří herci.

Recenze: Nekonečná láska [Endless Love] - 30%

Davidovi a Jade je 17 let a právě odmaturovali. Jade je neuvěřitelně krásná a z bohaté rodiny, ale všech se straní a nikdo o ni nemá zájem (takže jde o sci-fi). Jenom chudý automechanik David, který po ní pokukoval celou školu, se konečně odváží ji oslovit, a už to jede - i když má Jade za pár týdnů odletět na praxi a pak na vysokou.

Krásná první láska, první sex, a první problémy: Jadein superbohatý otec (Bruce Greenwood) je totiž proti. Nelíbí se mu, že se Jade zahazuje s chudákem, který je sice špičkový student, mohl by dostat stipendium, ale na vysokou nechce, protože má rád motory.

Sedmnáctileté hrdiny hrají Alex Pettyfer (24 let) a Gabriella Wildeová (25 let).

Přiznávám se, že se mi cca první polovina filmu až překvapivě líbila. Samozřejmě, že je to všechno strašlivé klišé, a strašlivě archaické. To je víceméně logické, protože jde o adaptaci 35 let staré knihy (zfilmované už v roce 1981), která je přesunuta do současnosti. V roce 2014 ovšem tito hrdinové a tento příběh působí téměř bizarně. Především podzápletka "několik měsíců jsme se nemohli nijak kontaktovat, protože tatínek nechtěl" vypadá v dnešní prosíťované době spíš jako nějaké divná parodie. Všichni jsou velmi slušní, sofistikovaní, čtou knihy a největší vzpourou pro ně je vlézt v noci do zavřené zoo. A přísahal bych, že v traileru je víc erotiky, než v samotném filmu!

Recenze: Detektiv Down [Detektiv Downs] - 50%

Robert Bogerud žije v Dánsku a dělá soukromého detektiva. Přesněji řečeno, trpí Downovým syndromem, nemá to v hlavě úplně v pořádku a domnívá se, že je detektiv.

Takže má svůj pokoj v psychiatrickém ústavu vyzdoben přesně jako typickou pracovnu soukromého detektiva z poloviny minulého století a dává si do novin inzeráty, kde nabízí své služby. Samozřejmě, jakmile ho potenciální klient uvidí, je Robert opět bez práce.

K zásadnímu zvratu dojde, když je Robert kontaktován bohatou rodinou která pohřešuje svou hlavu (slavného rychlobruslaře) a nemá nic proti tomu, aby se Robert případu ujal.

Během několika málo minut musí být každému divákovi jasné, že si ona bohatá rodina Roberta najala pouze proto, že nechtějí, aby se případ vyřešil a zmizení se objasnilo.

To byly panečku dokumenty!

Na YouTube byly zpřístupněny všechny filmové dokumenty ze zpravodajských archivů British Pathé.

Takže se můžete dívat třeba jak neznámý mladý Rakušan předvádí svaly:

Nebo jak bratři Wrightové dovádějí ve vzduchu:

Nebo jak ve vzduchu dovádí vzducholoď Hindenburg:

Tohle jsou starší hity, ale na YouTube je nyní kompletní archiv - přes 3500 hodin videa!

Recenze: Transcendence - 50%

Will Caster (Johnny Depp) je expertem na umělou inteligenci, stejně jako jeho manželka Evelyn (Rebecca Hallová). Will se stane obětí útoku anti-technologické sekty, je ozářen a zbývá mu jen pár týdnů života.

Evelyn s jejich kolegou Maxem (Paul Bettany) provedou šílený plán: Uploadují Willovu mysl do superpočítače, aby jeho "duše" mohla žít dál.

Plán se podaří, ale digitální Will je "nějaký jiný", než byl zaživa. Začiná se rozpínat a když je připojen k Internetu, uploaduje se "do všech online zařízení", takže je současně všude na světě (kromě domu Věry Pohlové), a za pomoci své manželky, která ztratila soudnost, cosi podivného plánuje.

Transcendence je režijním debutem Wallyho Pfistera, oblíbeného kameramana Christophera Nolana (který Transcendenci produkoval). Není tedy divu, že film dobře vypadá. I když se v něm většinou neděje mnoho akčního, jsme zásobováni nejrůznějšími zpomalenými, umělecky rozostřenými a dramaticky nasvícenými scénami, které opravdu hezky vypadají. A znějí, protože soundtrack Mychaela Danny je příjemně kyber-meditativní.

Když dva dělají totéž...

Zatímco česká pošta...

...tak finská pošta...

A ne, není to fake. Je to Kake.

Recenze: Cesta do školy [Sur le chemin de l'école] - 70%

Celovečerní francouzský dokument, kombinující čtyři příběhy čtyř dětí z různých (polo)rozvojových částí světa, které se ráno vydávají do školy. Háček je v tom, že ta cesta do školy je 10 až 20 kilometrů dlouhá, napříč divočinou, a cestou se musejí děti utkat například se slony nebo s rozpadajícím se invalidním vozíkem (jedno z chlapců nemůže chodit a proto ho vezou jeho dva bratři)...

Celý film je opravdu jen o čtyřech cestách do školy a končí v okamžiku, kdy začne vyučovací hodina.

Námět filmu (který byl už také zpracován jako TV seriál) je samozřejmě velmi zajímavý. Skoro bych přál těm dnešním rozmazleným parchantům, aby zažili, jaké to je, vstát pět hodin před začátkem vyučování, aby si v písku vyhrabali mini-studnu, ve které si vyperou školní uniformu, než se vydají na několikahodinovou chůzi pouští.

Film má naprosto špičkové "production values", včetně velmi působivého "pseudo-domorodého" soundtracku. Záběry majestátní přírody jsou úžasné a lepší, než v leckterém cestopisu. Všechno je špičkově ozvučeno a sestříháno, což znamená, že kolem dětí a v jejich okolí muselo neustále být několik kamer, které snímaly naprosto všechno. Nebo - což je pravděpodobnější - mnohé scény nebyly až tak úplně "dokumentární".

Ještě bych byl schopen uvěřit, že se invalidnímu chlapci náhodou zrovna při této cestě rozbije vozík, nebo že dva černoušci jsou náhodou zrovna při této cestě pronásledování slony. Těžko ale můžu uvěřit, že se ve snaze o záchranu holého života po divokém útěku schovají před slony zrovna za kopeček, kde jsou dvě kamery. Těžko uvěřit, že školačka se uprostřed divočiny setká s náhodně kolemjdoucím domorodcem (kterého nikdy předtím neviděla) a ten s ní začne normálně nenuceně konverzovat, aniž by se jí zeptal "A co jsou zač tady ti divné bledé tváře kolem, s těmi divnými věcmi (kamerami) na ramenou?"

Aranžovanost některých scén je ještě markantnější, než v nedávném českém dokumentu Trabantem až na konec světa, a v tomto případě to vadí trochu víc. Zatímco v Trabantu všichni zúčastnění víceméně vědomě hráli pro kamery, v případě tohoto filmu údajně vidíme skutečné každodenní osudy skutečných domorodých dětí, které pomalu ani nevědí, co je to kamera, natož aby před ní hrály.

Nedivil bych se, kdyby byl film Cesta do školy používán někde v OSN jako argument pro to, že nějaká dobročinná organizace potřebuje další miliardy z nějakých státních peněz. A v takovém případě je to do značné míry propaganda. Sice hezky natočená, ale propaganda.